Květen 2013

Moc a nemoc stromu

29. května 2013 v 20:36 | karen |  Něco, co se rýmuje
Je to tak. Věřte, nevěřte, rozhodla jsem se v zápalu inspirace sepsat báseň, nebo spíše něco, co se rýmuje, mnohdy ani to ne. Tak snad se vám to bude líbit, je to asi můj třetí pokus o báseň, prostě na to moc nejsem, ale chci, aby se na mém blogu dalo číct i něco jiného než ty veleeseje. Kdo ví, třeba takových básní sepíšu více...

Byl zde,
sám po stovky let,
v krajině pusté,
ve větru vlál.

Tak moudrý,
sílou nás objímal,
jako rytíř chrabrý,
naše srdce dobýval.

Vždy tu stál,
než byla Země zničena,
živiny z půdy sál,
proč tedy tato rostlina,
z tak hrozných skutků je viněna?

Pod inkoustovou modří,
ve svitu hvězd,
zlé plány maří,
vítá poutníky z dlouhých cest.

Slouží, svět zlepšuje,
naší zášť si nezaslouží,
tiché písně po nocích pěje,
tak proč mu lidé ubližují?