Listopad 2013

Ruiny Bohumína

18. listopadu 2013 v 19:13 | Karina |  Něco, co se rýmuje
Tak, jsem tu se svou v pořádí již (nebo teprve?) třetí básní, kterou jsem pojmenovala Ruiny Bohumína. Napsala jsem jí v hodině matematiky, jelikož jsem měla vše, co jsme měli mít, vypočítáno a nudila jsem se. Nejsem si jistá, jestli to jde poznat, ale trochu jsem se inspirovala písni 21 guns od Green day a výhled z okna. Chci vás jen upozornit, že báseň je nastíněním jakoby katastrofy, tak špatně zase zatím náš Bohumín-městečko v Moravskoslezkém kraji-nevypadá. Ráda bych věděla váš upřímný názor...

Ruiny Bohumína
Město v prachu zahalené,
paneláky odklopené,
na obzor se zahledíš,
továrnu akorát tak spatříš.

Jdeš dál a ještě dál,
krajinou, kde kdysi vítr vál,
scenérií bez kopců, potoků a hor,
kde na trůně vládne shon.

Pozoruješ ruiny města,
co kdysi byly součástí krásy světa,
upadly v zapomnění,
dnes plné vzpomínek a vědění.

Kráčíš bezcílně troskami,
necháváš se omývat vlnami,
vlnami osudu dávných,
nemáš již moc je změnit.

Dráha odvahy

1. listopadu 2013 v 8:45 | Karina |  Deníček
Ahoj. Původně jsem tento článek vůbec neměla v plánu vydat, ale chtěla bych vás také pobavit. Název "dráha odvahy" vám asi nic neříká, že? Pojmenovala jsem tak svůj sen, protože si bohužel nepamatuji, jak tomu v tom snu říkali doopravdy. Ano, chci vám prostřednictvím tohoto blogu povyprávět svůj sen.
Zdál se mi nad ránem, asi tak dvě hodiny před vzbuzením. Nejsem nějak závislá na takových těch horských dráhách, mám ráda jen některé. Ovšem, za tento sen pravděpodobně může jeden tábor, kde jsem byla, když mi bylo asi tak devět let-v jedné bojové hře jsme se měli dostat pomocí lana a postroje na druhou stranu řeky. A možná za to může i vlek na lyžáku, nevím.
Každopádně, ve snu vystupovala celá naše třída a jeden učitel, který uprostřed snu záhadně změnil identitu na jiného učitele a zase zpět :-). Byli jsme nad řekou a před námi se nacházela vyklající se lávka. Byli jste někdy v dinoparku? Víte, jak je tam taková ta sešikmená a trochu se viklající lávka? No, tam přesně tak to vypadalo, jen se to více kymácelo.
Učitel nám vysvětlil, že se pomocí takových ruček máme dostat na druhou stranu a nespadnout. No, a já při své obvyklé nemotornosti jsem se chytila snad až posledního držátka.
Chvíli jsem jen tak poskakovala po lávce a nechala se unášet. Ačkoliv to bude znít divně, náhle jsem se zarazila. Proč se nikdo lávky nedotýká? To se nesmí? Zkusila jsem se také nadzvednout, abych neběhala, ale nesla se, ale bylo to těžké, proto jsem si řekla, že se na to vykašlu a budu se lávky dotýkat.
Přede mnou "létala" jedna holka z 9.B(chodím do 9.A). Trochu ji nevyšel dopad (teprve tehdy jsem si všimla, že ona se také dotýká lávky) a zakolísala. Úplně vypadla z dráhy a opsala oblouček. Viděla jsem to úplně živě. Udžela se a nohama se opět dotkla lávky. Ovšem ji to znovu vyhodilo mimo a ona z legrace rozpřáhla ruce jako Rose v Titanicu. To neměla dělat. Padala do řeky a ve vzduchu mezitím udělala salto. Zvláštní je, že neměla žádné jistění, aby vážně do té vody nedopadla. Ani nevím, jak to s ní dopadlo.
Každopádně, já jsem nespadla ani jednou (což se trochu divím) a dorazila na konec, kde čekal učitel, který už mimochodem tedy záhadně změnil tu identitu:-)- Čekali tam už skoro všichni mí spolužáci a lidi z 9.B. Jenže problém...ta lanovka jako by někončila, procházela stěnou. Nevěděla jsem, jak seskočit a bylo už pozdě, takže jsem si myslela, že se o tu stěnu rozplesknu (jak by se mi to stalo ve skutečnosti), ale v tom snu se mi tak nějak nastavily končetiny do karateristického výkopu a tuším, že pravou nohou jsem se od stěny odrazila. Jo, já vím, že je to nereálné, avšak jsem se odrazila úplně lehce jako pírko a letěla dozadu. I v tom snu jsem čekala, že ten odraz zaduní, ale nic takového se nestalo.
Napadlo mě, že abych nedopadla na zadek, udělám salto, jako předtím ta holka, co spadla z mostu. Nějak mi to ale nešlo a nakonec jsem si narazila kostrč. A teď přijde to nejpodivnější-já jsem v tom snu zřetelné cítila tu bolest! Opravdu! Nevím, jak je to možné, ale cítila jsem to! Bylo to hrozně skutečné, pamatuji si, že naposledy jsem si tam moc narazila kostrč, když jsem spadla na kolečkových bruslích...
Učitel nám pak začal vysvětlovat, co právě ta holka, kterou jsem viděla spadnout, udělala za chybu (jako bych to nevěděla) a pak tak nějak opět změnil identitu na toho učitele, kterým byl na začátku snu. Ne, nepřipadalo mi to nějak divné. :-D
A teď příjde zlatý hřeb, za což pravděpodobně mohl můj nejhorší zážitek z lyžáku, kdy jsem spadla z vleku přímo právě před tím učitelem a odřela si břicho. Řekl nám, ať se stejným způsobem dostaneme zase na druhou stranu řeky (tak proč jsme tak vůbec šli, že? To mě napadlo i v tom snu). Ovšem...já jsem nestihla chytit se za ručku. Prostě jsem utíkala, ale bylo to rychlejší než já. Bežela jsem za učitelem a zeptala se ho (dobře, ječela na něj), jestli by to nepozastavil.
Poté jsem tušila, že to už asi bude sen. Učitel se totiž divně zašklebil a vlek mi zastavil. No, ale nějak nepočkal, až nastoupím a zase ho pustil. Zlomyslnost! Dívala jsem se na něj, ale on mě jen vybídl ,ať si ten vlek dohoním. A já blbka samozřejmě vážně za tím vlekem chvíli běžela. Ale pak mě napadlo, že tak z té lávky přece spadnu! No, a pak jsem se probudila...
Když to tak popisuji, připadám si hrozně tupě. Vážně, mi hned nedošlo, že to asi bude sen? Byl to vůbec sen? Bylo to celé nějaké hrozně šílené a zároveň tak skutečné! Jako bych tam vážně byla! Tak, rozesmála jsem vás? A co si o tom myslíte? Budu ráda za jakýkoliv smysluplný komentář...