Prosinec 2013

Zasněžený svět

23. prosince 2013 v 17:08 | Karina |  Něco, co se rýmuje
Jsem zde se svou novou básní, kterou jsem po dlouhém uvažování pojmenovala Zasněžený svět. Vypovídá vlastně, vzhledem k tomu, že je dnes 23. prosince, o kouzlu Vánoc a lásce všeho živého. Jak si jistě všimnete, nikde není jediná přímá zmínka o vánočních zvycích. To proto, že většinu z nich neuznávám a neuznávám ani křesťanské vánoční představy. Myslím, že pravidelný čnenář mé teorie a důvody snadno pozná, takže je zde vypisovat nemusím. Doufám, že se vám bude líbit....
Zasněžený svět
Na rozlehlém náměstí,
dav lidí se tísní,
pod letící kometou,
před vlastním prahem si metou.

Jednoho výjimečného dnu,
jako ve snu,
výjdou do ulic,
a zpívají písně vánoční z plných plic.

Andělé máchají perutěmi,
tvorové zaslíbení,
poslové Vánoc,
již brzy přijde noc.

Láska předčí strach,
vítr pěje v korunách,
za dne plného míru,
lidé neztrácejí svou víru.

Z komínu stoupá hustý dým,
světem zasněženým,
pne se k ztemnělé obloze,
a zlo s sebou pryč táhne.

Magie prastarých věků,
za znamením díků,
šíří se do celého světa,
přináší do černých srdcí paprsky světla.

Roky plynou,
pravdy hynou,
dnešní den však bude znít navěky,
pod sněžnými mraky.

Vánoční zákony schválnosti

22. prosince 2013 v 18:20 | Karina |  Zbytečnosti
Ano, já vím, že těmito články se to na internetu jen hemží, přesto jsem se však rozhodla připojit. Mám podivně sarkastickou náladu a proto vám napíši svůj smyšlený(ačkoliv něco z toho se mi vážně stalo) zákon schválností Vánoc, aneb jako řekl Murphy-"Když se něco může pokazit, tak se to vždy pokazí!" Doufám, že vás alespoň trochu rozesměji...
•Představte si, že se konečně, 24. prosince, ráno, vypravíte na nákupy vánočních dárků, mezitím, co se vaše rodina doma stará o běžné vánoční záležitosti.
•Vylezete ven a začne pršet. Řeknete si, že se nebudete vracet pro deštník a nasadíte si kapuci.
•Bydlíte však několik kilometrů od nejbližšího obchodu. Když konečně udýchaní dorazíte k autobusové zastávce, uvidíte zlomyslného řidiče, který se na vás usměje, zamává vám a pak zdrhne i s autobusem.
•Samozřejmě vás to naštve, ale nezbyde vám nic jiného, než si počkat na další. Autobusová zastávka jako ke vzteku nemá stříšku, takže jste skrz naskrz promočení a začínáte vážně uvažovat, jestli vás vůbec pustí další řidič do svého autobusu.
•Po dlouhém hádání se přece jen dostanete do autobusu. Ke své smůle však projedete zastávku, na které jste chtěli vystoupit. Oznámíte to řidiči, který vám neochotně zastaví.
•Smáčeni kapkami deště se trmácíte po městě. Samozřejmě je již dávno po poledni. Začíná vám připadat divné, že naprosto všechny obchody jsou zavřené. Svádíte to na Vánoce a v duchu se proklínáte. Ale něco je otevřeno i dnes, ne, pomyslíte si.
•V tom okamžiku se praštíte do čela. Lidé se za vámi začínájí otáčet a považují vás za nebezpečného šílence. To je vám však v tu chvíli jedno. Vždyť je dnes neděle!
•Celí naštvaní sami na sebe se vracíme domů. Autobus vám pro tentokrát naštestí nepláchne.
•V hlavě se vám zrodí geniální plán. Všechny členy rodiny vyštvete z obývacího pokoje s tím, že nutně potřebujete koupit dalšího kapra a vy máte moc práce, abyste šli s nimi. Přiliš vám nevěří, ale poslechnou.
•Začnete se probírat svou sbírkou svíček. Vybíráte ty nejhezčí, které své rodině darujete.
•Váš soused však právě v tu chvíli začně hrát na bubny a všechny svíce vám popadají na zem a rozbijí se.
•Když mu patřičně vynadáte, vrátíte se zpět a přemýšlíte, co uděláte. Vaši příbuzní se za okamžik vrátí. V čírém zoufalství začnete zabalovat vše, co doma najdete. Snažíte se, aby to nikdo nepoznal. Nově vypadající sklenice, knihy, o kterých jistojistě víte, že na ně nikdo ještě nikdo nesáhl, jak jsou příšerně nudné, oblečení, které jste nikdy nenosili...
•Vaši přínuzní vás překvapí, když donesou i vánoční stromeček. Jako tradičně ho zdobíte těsně před štěsrovečerní večeří. Úplně jste na to zapomněli.
•Vaši příbuzní naštěstí najdou stojan i ozdoby. Začnete zdobit.
•Když budete mít skoro dozdobeno, stromek spadne. Možná byste ho měli první dát do stojanu a pak až zdobit...
•Stojan však nemáte. Proto zasadíte stromek do květináče. Kupodivu stojí. Po pádu se však všechny ozdoby rozbily.
•Někdo z vás rychle zakoupí další krabici ozdob. Praštíte se znovu do čela. Zapomněli jste na ten kráměk na rohu vaší ulice, kde se mimo jiné prodávají i vánoční dárky a je tam dnes otevřeno!
•Nedá se s tím však již nic dělat. Pověsíte ozdoby. Zjišťujete, že vám záhadně chybí svítící řetězy, ale rozhodnete se na to vykašlat. Večeře proběhne podivně v pořádku, hlavně proto, že vás vaši příbuzní vždy upozorní, abyste nespolkli žádnou rybí kost.
•Příjde na rozdávání dárku. Jste trochu nervózní, hlavně když vy dostáváte samé drahé dárky jako tablet nebo knihy. Nezdá se však, že by si vaši příbuzní něčeho všimli, z vaších "dárků" jsou upřímně nadšení.
•Vše se pokazí, když vaše ukecaná sestra, největší drbna pod sluncem, otevře dárek, který jste jí nadělili vy. V tom spěchu jste se trochu přepočítali a teď to bude vědět minimálně polovina světa...
•Uvnitř se nacházejí právě ta ztracená vánoční světla! Nechápete, jak jste se mohli takto seknout. Máte podezření, že jsem o nějaký kanadský žertík, ale bohužel vám nikdo nevěří. Tato událost se stane veselou historkou na spoustu dalších let. a tak "šťastně" skončí jedny Vánoce...

Z ptačí perspektivy

18. prosince 2013 v 18:09 | Karina |  Něco, co se rýmuje
Přicházím s další básní. Tato je o ptácích a jejich letech, jak vám již mohl prozradit název. Napsala jsem jí v jedné velice nudné hodině fyziky, učili jsme se o něčem jako "polovodiče", ale upřímně jsem si z toho zapamatovala možná to, že polovodiče jsou hrozně nerozhodné a někdy elektrický proud vedou a jindy zase ne. Ne, říkám, měla ´jsem básnickou náladu. Ne, sama nechápu, jak jsem v té chvíli dokázala zapisovat obojí. No, doufám, že se vám bude líbit a kritiku ráda příjmám...

Z ptačí perspektivy

Vzhlédnu k nebesům,
spatřím hejno,
scenérii podobající se mým snům,
prohánějí se nad Seinou.

Máchají perutěmi,
tvorové monumentální,
krouží mezi stavbami,
nad rozlehlou plání.

Led, potok, města, poušť,
přes krajinu přeletájí,
z výšky pohlížejí na světa spoušť,
vlci na pozdrav jim vyjí.

Ze své vlastní perspektivy,
pohlížejí na dvounohá stvoření přírodě cizí
jak tam dole dělají divy,
se svými hloupými výnalezy.

Cesty jiným osudem-předmluva

14. prosince 2013 v 7:39 | Karin |  Cesty jiným osudem
Tento článek je čistě informační. O co se vlastne jedná? Začínám sepisovat novou "povídku", pokud se to tak dá nazvat, jelikož ty uvozovky by musely být opravdu obrovské. Ale nepíšu jí sama. Jak jste si asi všimli, dlouho nepřibyl žádný díl Společného projektu. to proto, že jak Vanilka, tak Moderátorka odstoupily naneurčito a dlouho, dlouho se těto povídky nedočkáte, jestli vůbec někdy. Je mi to moc líto, ale nemůžu s tím nic dělat.
Tento projekt jménem "Cesty jiným osudem" píši jen já a má nejlepší kamarádka Kate Černobílá. Pojednává vlastně o setkání pěti jejích a pěti mých postav a ehm...o jedné přibližně tak velké jako Země, ledové turistickě planetě s všemi dopravními prostředky, co si umíte i neumíte představit jménem Malamig (kterou jsme mimochodem vymyslely cestou na zimní stadion). Ano, já vím, nám to také zní jako "malamut", ale myslím že filipínsky to znamená "studený", což se hodí... No nic. Příběh se odehrává asi čtyři roky po skončení Cest jinými světy a přibližně pět let po Osudu.
Najdete tam těchto dvanáct postav: Osud: Lilly Taylorová Janterová, Will Owren, Selena Waillesová, Victoria Amanda III. Suanská a Amadras
Cesty jinými světy: Christian Liam VI. Sarahský, Elenis Madilim Amélia I. Z Elsie Sarahská Star (ups. Omlouvám se, jestli jsem na něco zapomněla.), Theodor Smith, Lee...ehm...asi Liam...něco...Sarahský(kdo si to má pamatovat?) a Deborah Carterová Sarahská.
Samozřejmě, že zde přibydou i popisy, protože pochybuji, že se najde někdo, kdo četl jako Osud, tak Cesty jinými světy plus horu povídek pro Cesty jiným osudem důležitých. Říkala jsem dvanáct postav a vypsala jen deset, že? Vysvětlím proč...
Poslední postavy se jmenují Azeret a Nirak. Zvedáte obočí, že vůbec nevíte, kdo to je? No, to je docela jasné, protože pokud vím, žádná z nás ty dvě ještě nikde nepoužila. A to jsme je prosím vymyslely minulé léto. Zkusím to objasnit-tak trochu jsme šílely, i když to je slabé slovo. My o prázdninách zříklady zůstáváme alespoň trochu normální (neříkám, že jindy je tomu jinak, ale ve škole musíte mít alespoň špetku zdravého rozumu) a vymýšlely jsme, kam pojedeme na imaginární prázdniny. Vymyslely jsme město jméno Kreténov (proto také Kreténov Tour s.r.o) a později i starostky Azeret a Nirak, dvě sestry (řekněte si jméno Tereza a Karin pozpátku a mělo by vám to dojít), které se ovšem o Kreténov pohádaly. Ačkoliv se zase malinko usmířily, Kreténov zůstal rozdělen na Sever a Jih, Severu vládne Azeret, Jihu Nirak.
A proč se vlastně pohádaly? Azeret má modré vlasy, Niračiny jsou zase fialové, ale to nebyl hlavní důvod hádky. Azeret zbožňuje krávy, Nirak zase slepice. Azeret nesnáší kompasy, její sestra je sbírá. Samozřejmě to není všechno, ale jsou to důvody jejich docela malicherných hádek. Jak jsem již říkala, popisy přibydou později.
A ještě k třinácté postavě, na tu jsem zapomněla. Zuzana. Zuzana je kočkou, respektive kočovnou kočkou Mary Sue, která používá dopravní prostředky. Asi se budete smát, ale vznikla v ruštině. Vysvětlím-já a Kate jsme měly za úkol napsat rozhovor do ruštiny, který by se týkal města a ptaní se na cestu. A nám se v tom rozhovoru ztratila kočka. Napíšu vám ho celý, ale berte to prosím s rezervou, já rusky neumím, natož překládat z ruštiny do češtiny:
Já: Ahoj, Teri. Volala jsi mi. Oč jde?
Kate:Já ztratila kočku!
J: Jakou kočku?
K:Zuzanu! Jmenovala se Zuzana!
J: My jí půjdeme najít!
K: A v čem pojedeme?
J: Pojedeme v autobuse. Jsme domluveny!
...........................................................
J:Na jaké zastávce máme vystoupit?
K:Na každé! Zuzana může být na první, druhé nebo třetí!
................................................................................
J:Tady Zuzana není! Půjdeme pěšky!
K:Blázníš?! Pojedeme trolejbusem! Závtávka "Centrum města". Nachází se vedle nákupního centra.
J: Dobře. Zuzana možná bude tam.
.................................................
K:Tady také není!(zvedá "telefon"). Ahoj. Já volám-mami, mami! Já jsem ztratila Zuzanu!
Já(jako Kateina mamka): Co tě napadá! Naše kočka je doma! Zuzana sedí na stole!
Moc hodný a moc ponížený spolužák: MŇAU!
Pevně doufám, že se vám bude naše povídka líbit a první díl očekávejte v průběhu víkendu, maximálně dalšího týdne. Kreativitě zdar!


Míle od domova

10. prosince 2013 v 16:53 | Karin |  Něco, co se rýmuje
Po delším uvážení jsem se rozhodla zveřejnit další báseň. Vznikla v hodině "přirodopisu"(čtěte jako volná hodina). Zkrátka jsem měla po ruce jen tužku a linkovaný papír, zní to směšně, ale dokonce ani židle na mě nezbyla (seděla jsem na lavici nějaké holky, kterou pořádně ani neznám a ještě k tomu se tísnila vedle Kate). Tak nějak potichu jsme si prozpěvovali a báseň vznikla pod vlivem, jak jde na některých větách jasně vidět. Báseň vlastně vypovídá o dalekých cestách a beznaději. Doufám, že se vám bude líbit.
Míle od domova
Stát na rozcestí,
zbaven veškeré víry,
a s každou mílí,
svádět se na scestí.
Pryč od domova,
hledat lásku,
prohrát se smrtí sázku,
naplnila se nejhorší obava.
Blouznit,
v hlavě slyšet tón,
oznamujíc života sklon,
na naději zanevřít.
Toužit po konci tunelu,
vysvobodíc z utrpení,
pohání již snad jen snění,
a vidina blížení se k jasnému světlu.
Když svíce života dohasívá,
náhle spatřit cíl,
na pokraji sil,
zjeví se stanice domova.