Já, písálek-část I.

18. února 2014 v 10:58 | Karin
Rozhodla jsem se přidat do jednoho projektu, který najdete na tomto blogu, protože mi připadá opravdu zajímavý. Zabývá se vlastně jakousi "kariérou" našeho psaní. Myslím, že bych mohla rovnou začít, protože vše má autorka vysvětleno na svém blogu. Takže pod touto povinnou ikonkou přecházím k první otázce.
ČÁST PRVNÍ - JÁ A PSANÍ
1) Moje začátky
rozepiš se o tom, jak jsi začal/a s psaním.
- co tě k tomu vedlo?
- kolik ti bylo?
- a co tvoje ÚPLNĚ první příběh/y? Byly vůbec sepsané, nebo jen ležely v tvé hlavě?
- o čem jsi psala?

Jak jsem já začala s psaním? Když jsem začala sepisovat svůj první příběh, bylo mi devět let. Co mě k tomu vedlo? Nejspíš jsem si to ani neuvědomovala, ale musela jsem kvůli naší nepříznivé rodinné situaci být v obrovském stresu. Nerada bych vysvětlovala proč, ani pořádně nevím, jestli jsem začala psát předtím, nebo až poté, ale někdy v té době jsem musela vypovídat na soudě. Na opravdovém soudě. Myslím, že jsem si to možná ani neuvědomovala, ale vážně jsem na tom psychicky nemohla být dobře. Uvědomte si, že je to věk, kdy si většina dětí teprve začne být vědomo, že svět není jen růžový.
Jestli jsem své první příběhy sepisovala? To bych neřekla. První náznaky příběhu se objevovaly již když mi bylo pět let. Berte to prosím s nadhledem, ty příběhy pochopitelně nebyly zrovna kvalitní. Vědomě jsem tento polosen začínala rozvíjet asi v sedmi, kvůli rozvodu mých rodičů. Potřebovala jsem se prostě zavřít ve vlastním světě. Až někdy do jedenácti jsem to tak trochu kombinovala s divadelní hrou. Prostě jsem si hrála a do toho promítala své výmysly. Pamatuji si, že jako první to začalo s kamínky, které lemovaly náš dům. Všechny měly osobnost (všechny nudně stejnou, ale to je vedlejší) a já jsem je považovala za živé bytosti. Jak říkám, cosi sepsat jsem zkusila až v devíti.
O čem jsem psala? Tuto otázku jsem si vzhledem k dalším vyložila tak, o čem tedy byly ty mé první hry. to už jsem naznačila. Nejprve jsem dělala postavy z kamenů, klacků, listů a poté nějakých věciček, co souvisejí s kutilstvím, o kterých dodneška nevím, na co vlastně jsou. Vím, že mi to taťka vysvětloval, dokonce několikrát, ale já jsem si to nezapamatovala, protože pro mě to prostě byly ty postavičky. Když jsem to nakousla, už bych to asi měla vysvětlit, že? Můj taťka mě a mé sestře vyřezal tuším, že z borovice dřevěné lodičky. Měli jsme na zahradě sud. A ty plastové věcičky mi hrozně připomínaly minilidi, takže jsem si s nimi v tom sudu hrála na trosečníky. Poté jsem měla dlouhé temné období, trvající až do těch jedenácti, za které se opravdu stydím, když jsem založila dívčí školu cvičení, aneb partičku Mary Sue, které měly být velice nadané, krásné a hlavně sportovně založené (nevím proč jsem tehdy byla závislá na sportu, přestože jsem antitalent). Polosny s nimi se dělily na tři kategorie:
a)naprosto povrchní a realistické
b)okopírované ze seriálů Totaly spaces či Witch
c)boje zblízka s podivnými roboty (to nevím, odkud jsem převzala, ale můj nápad to pravděpodobně nebyl)
Takže asi takto. Protože se mi tento článek zdá podivně krátký a baví mě ho psát, dám sem ještě jednu várku otázek:

2) (podčást) >>> moje první příběhy
- Jak se jmenoval tvůj první sepsaný příběh?
- Dokončil/a jsi ho?
- O čem byl?
- Co tě vedlo k tomu, že jsi ho sepsal/a a nenechal/a jen tak povalovat ve své hlavě?
- Jestli ten příběh ještě máš, vlož sem nějakou ukázku

Takže začnu popořadě. Jmenoval se Neobvyklá zima, což sice zní docela poeticky, ale nikterak úžasné to nebylo. Poté bych přeskočila na otázku, o čem byl. Ne, s mými polosny neměl nic společného. Tehdy jsem tak nějak byla závislá na sérii příběhů o táborech s koňmi, přesně nevím, jak se to jmenovalo, což napůl vysvětluje i otázku, proč jsem se do něj vlastně pustila. tolik mě to bavilo, že jsem chtěla sepsat něco podobného. Takže to byla vlastně nudná realistická novela o dívce, která se jmenovala tuším že Ema, která jela na lyžařský výcvik. Ale nejpodivnější na tom příběhu bylo, že samotný výcvik tam byl popsát na dvou A5 stranách, takže to vlastně nemělo děj. Skončilo to tak, že Ema přijela domů přesně na Vánoce a dostala psa.
Z toho jasně vyplývá, že jsem ho tedy dokončila, ale berte to s nadsázkou. Mělo to přibližně 15 stran, psaných ručně. Vsadím se, že kdybych to přepsala do počítače, vzheldem k mému roztahanému škrabopisu by to byly maximálně tři normostrany. Hlavní důvod, proč jsem ho nenechala povalovat v hlavě, byla přehnaná ctižádost. chtěla jsem se okamžitě stát spisovatelkou. Byla jsem s tím tak nechutně spokojená!
Příběh ještě mám, ale bohužel jsem momentálně u babičky, takže k němu nemám přístup. Ale jasně si pamatuji začátek. zněl přesně tak, jak to nyní kritizuji:
Jmenuju se Ema. Je mi 15 let. Žijeme v domě s mamkou a mladší sestrou Nelou, které je 7. Náš otec odešel, když jsem byla malá.
Seděla jsem ve škole a sledovala paní učitelku, jak píše něco na tabuli. "Dne 17. 12. jede 9.A na lyžařský výcvik. S sebou: teplé oblečení, lyže, lyžařské boty. Chcete, aby vaše díte jelo? zaškrtněte správnou odpověď. ANO,NE." "to si opiště to žákovské," řekla. Začala jsem psát.
Dále si to takto doslova nepamatuji, ale nejspíš již poznáváte můj dřívější styl psaní. Nerada to říkám, ale myslím, že se začínal lepšit, až když mi bylo asi dvanáct.
To by nejspíš pro dnešek stačilo. doufám, že když už nic, tak jsem vás alespoň pobavila. Měli jste to podobně?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 stories69 stories69 | Web | 19. února 2014 v 14:56 | Reagovat

Ahoj :) Další zajímavý projekt :D Líbí se mi, jak upřímně popisuješ příběhy, které jsi vymýšlela, když si byla malá. Já také vymýšlela už od mala, a musím říct, že to byly příšerné blbosti :D Svůj první příběh jsem dokončila asi taky v těch devíti, destíti, to už si přesně nepamatuji. Vlastně také neměl děj. Popisovala jsem období před Vánocemi v jedné rodině :) Píšeš to moc pěkně a číst mě to baví, takže se jdu rovnou pustit na čtení další části :)

2 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 19. února 2014 v 16:43 | Reagovat

Děkuji ti hrozně moc za milý názor i odpověď.

3 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 20. února 2014 v 8:55 | Reagovat

Máš moc xajímavé odpovědi;-) jsrm ráda že se mého (v noci u baterky naškrábaného) projektu účastníš:-)

4 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 20. února 2014 v 10:25 | Reagovat

[3]:Děkuji. Já jsem ráda, že jsi ho naškrábala. Ještě k tomu pod baterkou a v noci? Copak nikdy nespíš? :-D Ne, vážně, je to povedený nápad.

5 pisanie-mozna pisanie-mozna | 3. března 2014 v 10:05 | Reagovat

pěkné

6 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 5. března 2014 v 7:05 | Reagovat

[5]: Děkuji moc...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama