Hrana života- 2. kapitola

27. března 2014 v 20:48 | Karis |  Hrana života
Takže, přicházím s pokračováním povídky Hrana života.Tato kapitola mě nesmírně bavila psát, možná proto, že zbožňuji dialogy (neměla bych tím pádem psát spíše divadelní hry než povídky o romány?) a toto je vlastně jeden obrovský. Vím, že některří z vás je právě nemilují, přesto opravdu doufám, že se vám bude tato kapitola alespoň trochu líbit. Budu vděčná za každý smysluplný komentář, nejlépe konstruktivní kritiku. Hurá do čtení!
2. kapitola
Oceán pravdy
Arimer ucítil tlak na svých ramenech, který stále sílil, až ho donutil odtrhnout se od dívky, která před ním nyní stála. Špatně se mu jí pozorovalo, když tam prostě najednou byla, se slzami v očích. Celá léta si představoval, jak se s ní znovu setká, ale nemělo to být za těchto okolností. Pohlédl na muže, který jí doprovázel a horko těžko utajil svou bolest v srdci. Odstoupil od dívky.
"Proč?" zeptala se jednoduše. Zadíval se na ní a jako mnohokrát za svůj život litoval, že své myšlenky jí musí říkat nahlas. Nyní by se hodilo, kdyby si je prostě přečetla. On totiž nevěděl, co říct. Nevěděl, co se děje. Navíc, jí by to možná dokázal říct, ale ne jemu. Muži, kterého nikdy neviděl. Muži, jenž nyní pravděpodobně získal srdce Leniary.
"Já jsem nechtěl," odvětil. "Neuvědomil jsem si, jaké to bude mít důsledky. Ty bomby neměly zničit celé město," přiznal nakonec tichým hlasem.
"A dál? Jaké bomby?" zeptal se ho neznámý muž příkrým tónem a hrubou silou ho donutil usednout na dřevěnou lavici, nejspíš aby byl níže než ti, kteří ho vyslýchají. Arimer se ponořil do myšlenek. Až nyní si uvědomil, jak byl jeho plán zvrhlý. On nechtěl ublížit nikomu, koho má rád. A nyní se mu povedlo málem zabít osobu, která pro něj kdysi bývala středobodem života. Do očí se mu znovu vtlačily slzy.
"Radši nám to pověz. Bude to lepší. Že jsi vyhodil město do povětří, neznamená, že mučidla nefungují," pobídla ho po chvíli i dívka a nervózně přešlápla.
Arimer se nevesele usmál. "Děkuji za upozornění. Ty bomby nejsou nebezpečné." Zřetelně spatřil, jak oba povytáhli obočí. "Tedy, momentálně. Chci tím říct, že po jejich výbuchu nezbude žádný opravdu nebezpečný plyn ani prach. Jsou v podstatě vyrobeny ze speciálně magicky upravené vody, která je poté ve směsi se vzduchem výbušná."
"Jakým magickým postupem?" tázal se ho muž.
"To není důležité," odpověděla Leniara dříve, než mohl Arimer otevřít ústa. "Jak tě to vůbec napadlo? Co tě k tomu vedlo? Povíš mi to?" Opět však nedostal šanci odpovědět, i kdyby věděl jak.
"To je snad ještě méně důležité. Copak nějak zachráníš lidské životy, když se z něj budeš snažit vypáčit nějaký motiv? Takoví zvrhlíci jsou stejně tak zkažení, že žádný nemají."
"Scestná myšlenka. Každý zločinec má motiv. To bys věděl, kdybys neseděl v kanceláři v pohodlném křesle, ale někdy se pokusil vystrčit nos," zavrčela Leniara. "Kromě toho, Arimer říkal, že bezprostřední nebezpečí nám nehrozí. Nebo ano?" Otočila se na jmenovaného.
"Ty ho znáš?" neušlo Leniařinému manželovi. "Přece jsi říkala, že ne a přitom ho objímáš a dokonce znáš jeho jméno."
"To je na dlouhé vyprávění. Takže- hrozí lidem tam nahoře nějaké nebezpečí?"
"Bohužel," přivětil Arimer posmutnělým tónem. "Vodní pára, která z bomb uniká, jim samozřejmě neuškodí, ale mohou na ně spadnout budovy nebo hořící trosky. Nebo se mohou zadusit kouřem, pokud zůstanou ve svých obydlích. Ale já jsem je opravdu nechtěl ohrozit, až na výjimky mám bytosti z tohoto města opravu rád."
"Takže ne jiné nebezpečí, než jsme předpokládali. Bylo by bezpečnější, kdybychom zůstali tady dole?" pravila Leniara.
"To je otázka, která patří k výslechu?" ověřoval si vězeň.
"Částečně. Odpověď bude pravděpodobně ano."
"Bezpečnější by to bylo podle mě, ale já nemám tušení, co se momentálně děje nahoře."
"Alespoň můžeme pokračovat ve výslechu. Tak dobře- co tě k tomu tedy vedlo?" přidal se do rozhovoru Leniařin manžel. Ona se vytrhla z jeho obětí a udělala pár kroků k Arimerovi, nicméně zůstala stát přibližně uprostřed cesty, jako by se nemohla rozhodnout. Také, že skutečně nemohla. Měla by nedbat ani na svého manžela, kterému zaslíbila věčnou lásku, ani na oficiality a pokusit se alespoň trochu utěšit vraha, který zničil celé její milované město, jenž je však na druhou stranu někým, na kom jí opravdu záleží?
"Nemohl bych spíše odpovědět na to, jak funguje onen magický proces, kterým se obyčejná voda mění na výbušnou?"
Allan se nadechl k jedovaté odpovědi, ale když viděl Leniařin prosebný pohled, radši se rozhodl nechat jí říct, co má na srdci. Ona však pouze prostě pronesla: "Tak povídej." Nejvíce ho udivilo, že to neznělo naštvaně, právě naopak. Mluvila s tím kriminálníčkem mnohem mileji než s Allanem. Vytáčelo ho, že se k němu chová tak důvěrně. Již nepochyboval, že se mezi nimi minimálně kdysi něco stalo.
"Je to v podstatě kouzlo, které není těžké, ale dost zapomenuté. Zkrátka přesvědčíte molekuly vodíku a kyslíku, že jsou ve skutečnosti nějakou výbušnou látkou. Já konkrétně jsem použil bílý fosfor. Molekuly se od základů sice nezmění, ale jejich vlastnosti dočasně ano."
"Takže se dá říct, že se ti povedlo přemluvit vodu, aby si myslela, že je něco tak nebezpečného jako bílý fosfor?" opakovala Leniara nevěřícně a zároveň pobaveně. "Mám dvě otázky- můžeš mi konečně prozradit, co tě k tomu vedlo? A naučíš mě to?"
"Leniaro!" ozval se Allan zděšeně. Dívka však na něj jen krátce pohlédla. Všiml si, že v očích jí zvláštně jiskří. Nic takového ještě u ní nespatřil. Vždy si myslel, že jeho družka je permanentně neskutečně znuděná a beze smyslu pro humor. Tato situace ho však nutila stále přehodnocovat své názory vůči ní.
Arimer se zhluboka nadechl. "Ano a ano. Pokud mě nepopravíte, rád tě to naučím. Vážně to není těžké. Ale k tomu, proč jsem to udělal- bych byl moc rád, kdyby ses to dozvěděla. Jen ty." Nervózně na Allana pohlédl. Leniara ho napodobila.
"Já jsem senátor stejně jako ona. Měl bych mít právo to vědět. Vy dva byste si měli uvědomit, že my si nepovídáme. Očekávám, že představíš, co ti řekl."
"Pravděpodobně bych měla," odpověděla Leniara neurčitě. "Mohl bys mezitím jít obhlédnout situaci do města?"
"Měl bych," přikývl Allan a velice nerad oba opustil. Ve vězeňské cele číslo sto na okamžik zavládlo hrobové ticho.
"Proč jsi chtěl, abychom byli sami? Ty jsi mě poznal už tam na ulici?" zeptala se a opatrně si k němu přisedla. Lavice pod jejich váhou zapraskala, ale nepropadla se. Prozatím. Leniara si trochu vyděšeně uvědomila, jaké podmínky se musí zde v žaláři snášet. Arimer jí totiž otevřel oči. Nikdy nevěřila, že všichni kriminálnici jsou skrz naskrz zkažení, ale nějak té domněnce nevěnovala pozornost. Teprve dnes si uvědomila, že byla v podstatě správná.
"Tebe bych poznal na míle daleko, Leni. I po tolika letech. Takže je pravda, že jsi šťastně vdaná?"
Posmutněle se usmála. "Bulvár píše obrovské nesmysly, ale tak jednomu procentu z toho můžeš možná věřit. Vdaná jsem, a šťastná…nejspíš ano. Mám nádherný život, po kterém většina lidí touží…"
"Dokud jsem nezničil naše město," dodal a sklopil oči.
"To také, ale chtěla jsem říct, že si nejsem jistá, jestli je to opravdu to, co jsem chtěla já. Ale to tě v podstatě nemusí zajímat. Takže ty sis ten útok na Costly mahal plánoval, mám pravdu?"
"Tím se dostáváme k tomu, proč jsem s tebou chtěl mluvit o samotě. Já jsem ten útok plánoval, to ano, ale nebyl mířen na celé město."
"Ale jak je to možné? Vždyť ty bomby vybuchly na několika místech! Pomáhal ti někdo, nebo jsi to celé obstarával sám?"
"Sám. Jenže to nevyšlo. Měl jsem v úmyslu zničit jedinou budovu." Dívka se zamyslela. Oči se jí rozšířily panikou, když po chvíli přišla na to, co bylo vlastně cílem útoku. Tím se jí vyjasnili i otázky, proč to udělal, jak mohly bomby neplánovaně vybuchnout na různých místech a také to, proč nechtěl, aby byl Allan přítomen. Jenže Ona si odmítala takovou možnost připustit. Arimer si přece musel uvědomovat jednu obrovskou skutečnost! On přece moc dobře ví, kdo Leniara je! Pokoušela se uklidnit tím, že to přece mohla být kterákoliv jiná budova.
"Banka?" hádala možnost, která by byla nejpravděpodobnější u téměř všech bytostí světa. "Chtěl jsi zničit banku?"
"O tři ulice blíže k věznici," odvětil šeptem. Dívka si skousla spodní ret. Na Arimerovi bylo zřetelně vidět, že ho to opravdu mrzí, avšak to na té skutečnosti nic neměnilo.
"Knihovna?" ptala se však dívka stále v naději, přestože byla marná.
"Ta je sice také o tři ulice, ale úplně na opačnou stranu. Kromě toho, kdo by chtěl zničit knihy?"
"To netuším," pousmála se Leniara. "Dobře, přestanu si hrát na to, že nevím, o co tady jde. Stejně nemáme příliš času. Ty jsi nikdy neměl rád mého otce ani ty ostatní. Vlastně jediného politika, kterého jsi snesl, jsem bývala já. A ještě k tomu jsme právě kvůli mému senátorství přestali být přáteli. Byla jen otázka času, než necháš senát vyhodit do vzduchu. Tobě ale nedošlo, že vzhledem k rozložitosti těch budov to odnese celé město? Minimálně."
"Ne. Přecenil jsem své schopnosti. Je to zbytečnost, ale přesto bys měla vědět, že se opravdu omlouvám."
"Nejspíš vzhledem k situaci pochopíš, že není v mých silách ti odpustit."
Arimer se posmutněle ušklíbl. "Upřímně, nepochyboval jsem, že se odtamtud dostaneš. Že se vás odtamtud dostane většina. Byla to jen pomsta vašemu režimu."
"Jen tak pro informaci, všichni z nás nejsou takoví. Vezmi si například mě. Myslím, že jsem všechno, ale do zkorumpovanosti a nechání se sebou slepě manipulovat mám dost daleko."
"On existuje kromě tebe ještě někdo takový?" podivil se Arimer. Myslel to jako vtip na odlehčení tak vážné situace, proto ho o to více překvapilo, když si dívka povzdechla.
"Vlastně máš pravdu. Pokud někdo takový je, radši se moc neprojevuje. Popravdě, ani já se v senátu radši moc neukazuji. Co kdyby po mě něco chtěli?"
"Tak bys to dokázala stokrát lépe než všichni dohromady, Leni. Věříš mi, že jsem vám doopravdy nechtěl ublížit? Zranil se někdo?"
"Pokud vím, tak opravdu vážně ne. Já bych ti ráda věřila, ale i kdyby to bylo možné, byla bych v tom sama."
"Mám to brát jako odpověď ne?"
"Ber to jako možná. Ještě jsem se nerozhodla. Potřebuji čas. Ty to snad chápeš."
"Ano, samozřejmě. Chtěl bych, abys věděla, že pokud se mi rozhodneš věřit, bude to pro mě více, než kdyby ten názor měl celý svět."
Leniara ho obdarovala překrásným úsměvem, který odjakživa tak miloval. Sice v něm stále byly stopy smutku, ale donutilo ho to sevřít jí v objetí. Přitiskla se k němu, ale v tom samém okamžiku ho od sebe jemně odstrčila.
"To není dobrý nápad. Allan se vrátí každou chvíli a jeho žárlivost jsi viděl v praxi. A to ještě nic nebylo, věř mi."
"Máš pravdu. Omlouvám se," odpověděl a pustil ji. Stále však svíral její dlaň. "Děkuji, že jsi to pochopila. Není to snadné ani pro mě."
"Litovat se nemusíš. Abys věděl, jsem na tebe příšerně naštvaná. Jen vím, že je zbytečné tě obviňovat, protože si svou hloupost uvědomuješ sám."
"To nebudeš ani křičet a ječet?"
"Ráda bych, ale pro tvou informaci jsem se při výstupu ze senátorského sídla nadýchala kouře a myslím, že mám poškozené hlasivky. Nejspíš natrvalo. Děkuji. Má to dokonce výhody- konečně nebudu muset zpívat pro celou naši vládní komoru."
"Ty neumíš zpívat," vyprskl Arimer smíchy.
"Právě. Jenže to očividně nikoho nezajímá."
V tom okamžiku se po chodbě ozval dusot spousty nohou. Vězeň i dívka poplašeně vstali z lavice a očekávali příchod čehokoliv. Ani jeden však nečekal zrovna toto.
"To je armáda," zavrčela Leniara skrz zuby. "Co tady dělá?"
"Když je to popravčí armáda, bude popravovat," odpověděl Allan s nesmírně sebevědomým úsměvem.
"Myslela jsem, že nejprve se odsouzené vyslýchá, a až poté popravuje. Vždyť jsi neslyšel ani polovinu!"
"Slyšel jsem toho dost."
"Dávám přímý rozkaz neposlouchat ho. Jsem vyšší senátorka."
"Než tvůj otec? Nemyslím si," odporoval Allan.
"Ty jsi byl za mým otcem? Co říkal?" vyděsila se dívka.
"Že mám nechat popravit tohoto vězně."
"Lžeš."
"Zeptej se kteréhokoliv vojína."
"Kolika miliardami si každého z nich podplatil?"
"Je mi líto, ale říká pravdu. Váš otec nám dal rozkaz k popravě," promluvil jeden z nich.
"Ne. Musí to jít nějak obejít."
"Ani kdybych chtěl." Allan se opět usmál, tak, jak to Leniara nesnášela. Tak protivně. Přesně jako bytost s opravdu vysokým egem, kterou také byl.
"Počkat!" vykřikla dívka a oči se jí rozzářily. Jiskry však okamžitě pohasly, když si uvědomila, co to obnáší. Byla však pevně rozhodnutá.
"Ne. Leni, prosím. Nedělej to," přemlouval jí Arimer, který pochopil její záměr.
"Ne. Nesmíš to udělat. Na tomto se s viníkem shodnu."
"On není viník. A jde jen a jen o mé rozhodnutí. Budu hrát o jeho život. Chci hrát Osudové hvězdy nebo Osudové ostří. Je mi jedno, kterou sadu. Umím obě."
"Uvědomuješ si, že nehraješ jen o můj život, ale i o ten svůj? Nedělej to. Moc tě prosím. Nestojím ti za to."
"Má pravdu," přisvědčil její manžel.
"Ne. Jsem rozhodnutá."
"Budeš hrát o dva životy proti mistrovi. Je to velice nebezpečná hra," varoval jí Arimer.
"Musíš mi věřit."
"Stále nemohu zjistit, jaký druh blázna vlastně jsi. Nemám tušení, jestli bych pro tebe měl tu sílu udělat to samé, kdyby tomu bylo naopak."
"Určitě," pokusila se Leniara uklidnit vězně. "Neboj se vložit své srdce do mých dlaní."
"Já se nebojím o sebe. Ale ty si to nezasloužíš," snažil se stále dívku přesvědčit, přestože věděl, že je to marné. Přistoupila k němu a objala ho. Svět kolem nich přestal na okamžik existovat. Mohla by to být krásná chvíle, kdyby se právě nerozhodla vložit osudy jich obou do jediných tří utkání deskové hry.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kolik stránek napíšete průměrně za den?(A4)

0, nepíšu 8% (23)
0, mám krizi 28.4% (82)
1 10.7% (31)
2 10% (29)
3 11.1% (32)
4 6.6% (19)
5 5.5% (16)
6 4.5% (13)
7 1.4% (4)
8 1.7% (5)
9 0.3% (1)
10 0.7% (2)
více(tak to bych chtěla vidět :-D) 11.1% (32)

Komentáře

1 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 27. března 2014 v 22:21 | Reagovat

To bylo nádherné!:OOO taky miluju dialogy xD
jinak jsem si všimla ankety - sem si nemyslela že tolik lidí má jako já onu pisálkovskou krizi :D

2 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 28. března 2014 v 6:47 | Reagovat

[1]: Děkuji ti hrozně moc. Nemáš tušení, co pro mě tvá pochvala znamená.
Jinak k anketě- nebo je také možnost, že někteří lidé prostě klikají na co nejblbější možnost....

3 Calla Calla | Web | 28. března 2014 v 17:58 | Reagovat

Takže.. Ty víš, že ode mě se kritiky zřejmě nedočkáš, pokud nenapíše vážně totální kravinu a to se ještě nestalo. :D A už jsem několikrát psala (i když nevím jestli i tobě) že já přímo miluji dialogy a nemám moc ráda dlouhatánské popisy. :D   tahle kapitola se mi líbila. Zvláště ten konec. :D
"Ty neumíš zpívat“ to mě rozesmálo. V duchu jsem si řekla: No jo. Upřímnost nade vše! :DD

4 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 28. března 2014 v 19:41 | Reagovat

[3]: Děkuji opravdu moc, jsem ti za tvé komentáře nesmírně vděčná.
Vážně tě to rozesmálo? I když, přiznám se, mě zpětně také :-D
Vážně, tento tvůj komentář mi dokonale zvedl náladu...

5 Kate Černobílá Kate Černobílá | Web | 29. července 2014 v 20:47 | Reagovat

To je strašně romantické! Zvláště ta poslední věta nemá chybu...

Souhlasím s Callou, mě to také rozesmálo...
A připojuji se do klubů milovníků dialogů, čtou se mnohem lépe než popisy.

A ke kritice- Karin, víš, že já tě prostě kritizovat neumím. Upřímně nevím proč. Ty se mi pořád snažíš vsugerovat, že tam ty chyby máš, jenže kde? Já je nevidím. Opravdu nevidím. Abych ti řekla pravdu, kdybys své povídky někdy vydala v tištěné formě (a samozřejmě bychom se neznaly), byla by to má nejoblíbenější kniha. Vážně, nepřeháním. Kdybych přeháněla, vymyslím si něco méně kostrbatého :)

6 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 5. srpna 2014 v 8:10 | Reagovat

ehm...děkuji? To je slabé slovo. Začala jsem se červenat a připitomněle usmívat. Vážně, jsem ti hrozně vděčná...

7 Bezjmenná Bezjmenná | E-mail | Web | 2. dubna 2015 v 16:41 | Reagovat

Jé to je opravdu úžasná kapitola taky totálně zbožñuji dialogy.
A souhlasím s Calliou to s tím zpěvem bylo opravdu vtipné. :-)
PS:jdu si přečíst další kapitolu.

8 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 2. dubna 2015 v 21:00 | Reagovat

[7]: Jsem hrozně ráda, že se ti to líbí. Když to po sobě zpětně čtu, Arimer je někdy upřímný až moc :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama