Hrana života- 7. kapitola

7. května 2014 v 12:46 | Karis |  Hrana života
Ahoj. Pokud ještě někdo vůbec mé povídky čte, jsem zde s pokračováním Hrany života, již 7. kapitolou. Psala se mi vcelku dobře, je tam hodně dialogů, a ty mi jsou nejsnáz. Takže doufám, že se někomu bude tato kapitola líbit. Neváhejte mi sdělit váš upřímný názor.
P.S.: Víte, že mám další zápletku? Její šílenost nejlépe uvidíte, když vám řeknu, kdo je hlavní hrdina- hlídač krav...
7. kapitola
Vodní žraloci
Když se Cassiller doplazil zpět k hotelu, čekalo tam na něj nepříjemné překvapení. V místě, kde měl vstoupit, stálo několik senátorů. V čele s Leandem. Mistr v duchu zaklel a zvažoval možnosti. Neměl kam uniknout. Stále kráčel po hraně. Navíc, už ho spatřili. Upřel na ně tázavý pohled.
"Cassillere!" vykřikl Leniařin otec a široce se usmál. Alespoň ústy. Mistrovi neušlo, že jeho oči zůstávaly chladné. "Tebe jsem tu nečekal! Byl jsi ve městě?" Bylo jasné, že na něj přímo hlídkoval. Mistra to v nitru naštvalo k nepříčetnosti, ale navenek zůstával klidný.
"Mohu dovnitř? Nerad bych spadl," odpověděl a senátoři mu ochotně uvolnili místo. Nečekali na nic, Leand začal znovu mluvit snad ještě dříve, než se Cassillerovy podrážky dotkly kamene, který sloužil jako podlaha.
"Samozřejmě. Vždyť víš, že jsi vždy vítán. Nechceš si náhodou o něčem promluvit?"
"Nemám tušení o ničem, co by mohlo být důležité," odvětil Mistr a nenápadně se sunul ke dveřím vedoucím pryč z místnosti. Politici ho však následovali.
"To nevadí," odvětil mu Leand. Cassillera napadlo, že si ho snaží získat na svou stranu. Jenže to nevyjde. "Spadla nějak další budova?"
"Ne," téměř odsekl Mistr. Začínal být značně nevrlý i navenek. Již dlouho to v sobě dusit nedokáže, to věděl. Dveře se v tom okamžiku rozevřely. Horší okamžik si nemohla vybrat.
"Omlouvám se," pravila dívka a couvala. "Nevěděla jsem, že se jednání přesunulo sem. Měla bych o něčem vědět?" Očima plnýma otázky loupla po Cassillerovi. Téměř nezřetelně zdvihl oči ke stropu, ale dívka si toho stejně všimla. A pochopila.
"Ne, Leniaro. Co jsi vlastně chtěla?"
Dívka se zhluboka nadechla. "Mluvit s Cassillerem." Mistr v duchu zaúpěl. Na druhou stranu, neměla na výběr. Musela říct pravdu.
"Ano? A o čem? Jak senátor a tvůj otec to musím vědět."
"Je to soukromé. Nemáš nejmenší právo vrtat se do mých věcí. Nebo mi snad chceš ještě přikazovat, o čem si mám s kým povídat?" prskla dívka a rázně za sebou zabouchla.
"O čem s tebou chtěla mluvit?" obrátil se senátor na Mistra. Ten pevně stiskl čelisti, aby se ovládl. Kéž by mohl odpovědět jako ona. On však musel být zdvořilý- v rámci možností. Proto se rozhodl zalhat. Rozhodně to u něj nebylo obvyklé, ale před takovými lidmi to jinak nešlo. Pokrčil tedy rameny.
"Nemám nejmenší tušení."
"Například ti chce říct, že se vzdává." Cassiller zavrtěl hlavou.
"To si nemyslím. Ptal jsem se jí před několika hodinami. Tak rychle by si to nerozmyslela."
"Jak to víš?" Mistr proklel sám sebe. Dostal se do slepé uličky. Samozřejmě nemohl říct, že jí za těch pár dní dobře poznal. Mohl by tím ublížit sobě i jí. Žádný z nich to nepotřeboval.
"Vypadala, že to myslí vážně," pravil nakonec. Senátor se zasmál. Cassillerovi z tohoto zvuku bůhvíproč přeběhl mráz po zádech.
"Je to prostě mladá dívka. Něco jí přelétne přes nos a okamžitě se podle toho zařídí. Já jsem si jistý, že chtěla oznámit, že se vzdává. Už bylo načase. Nerad bych jí ztratil." Cassiller si pomyslel, že doslova každá věta je lež, ale navenek pouze pokrčil rameny. On věděl, že senátorova dcera taková není. A že se nevzdá. Za každou cenu. Jako on. "Jak ses vlastně rozhodl ohledně mé nabídky?"
Cassillerovi téměř okamžitě došlo, co tím myslí. Pečlivě se ovládal, aby nepozvedl obočí. Copak to neřekl dost jasně? "Nerozmyslel jsem se. Stále si pevně stojím za tím, že proti vaší dceři nebudu dělat nic, co by jí ublížilo." Jasně ucítil, jak v místnosti zavládla napjatá atmosféra. Nikdo kromě jeho a Leanda pochopitelně netušil, o co jde, také proto to neřekl přímo, nepotřeboval si Leniařina otce poštvat proti sobě, ale každý, kdo má alespoň jednu mozkovou buňku, musel vytušit, že se nejedná právě o zákonnou věc. Cassiller si chvíli pohrával s myšlenkou, jestli onu buňku mají vůbec všichni politici dohromady, ale radši jí zahodil.
"Ohromná škoda. Nezbývá příliš času. Dveře se zavírají. Pokud by sis to rozmyslel, máš ještě stále čas, ale nezapomeň, že ho nezbývá příliš."
"Samozřejmě." Mistr se na chvíli zamyslel. Když se zeptá opatrně, nic ho to nebude stát. "Je pravda, že má vaše dcera zakázáno jít do věznice?"
"Ona ti to pověděla?" Cassiller zaváhal. Nechtěl to dívce dělat ještě těžší, než to dosud měla. Navíc se nabízela odpověď, která neublíží nikomu. Mistr nechtěl být zlý. I on měl city a Leniara mu navíc tolik připomínala Ermiellu…zahnal sentimentální myšlenky.
"Nejspíš jsem neměl nic slyšet, ale bavilo se o tom několik stráží. Nejspíš si chtěli ukrátit pracovní dobu, ve které se zrovna nic nedělo." Leand si to nechal projít hlavou. Docházelo mu, že Cassiller neříká všechno, ale toto znělo logicky. Možná to byla lež, ale ne taková, jakože si s Leniarou nerozumí. Rozhodl se proto si to vyříkat s Mistrem někdy v soukromí. Koneckonců, jeho dcera si zasloužila prohrát, pokud bude nadále tak naivní a nevzdá se. Bude to z její hlouposti. A on jí nemůže pomáhat. Přestože je to jeho potomek. To už radši pomůže Mistrovi. Ten alespoň nečiní poblázněné hlouposti. To je výsada mladých.
"Dobře. Promluvím si s nimi, ať příště takové věci nevyřvávají do světa, když jsi to slyšel, i když jsi jen procházel." Cassiller si byl jistý, je toto bylo myšleno sarkasticky, ale rozhodl se přistoupit na senátorovu hru. Došlo mu totiž, že je to psychologický tah. Chce ho donutit "ochránit" stráže tím, že prozradí, jak to bylo doopravdy. Ale i kdyby měly problém, Mistrovi na nich zase tolik nezáleželo.
"Souhlasím. A z jaké dálky to bylo slyšet! Dobře. Mohu odejít?"
Politik si uvědomil, že si s ním Cassiller nepěkně hraje. Rozhodl se to však nechat být. Věděl, že toho muže není radno si znepřátelit. Zvláště pokud jste někdo vysoce postavený, kdo se angažuje do řízení většího územního celku. "Samozřejmě. A pamatuj- dveře jsou stále otevřené!"
"Ano, myslím na to," pravil Mistr a byl rád, že již otevřel jiné dveře, hmotné, a prošel jimi, protože mu unikl tichý, otrávený povzdech. Po celou dobu plkání se senátorem se mu v hlavě rodil bláznivý plán. Jenže ten rozhodně nebyl v souladu se zákony a Mistr ani příliš nechápal, proč by ho měl uskutečnit. Přesto nyní mířil tam, kde si myslel, že se vydala Leandova dcera.
Přistoupil k ní zezadu, ale schválně činil hlasitý rámus, aby jí tolik nevyděsil. Stála totiž na místě, kde se lávka setkávala s pevninou. Zasněně hleděla do dáli. Nebo spíše na jednu z mála stojících budov. Cassiller tušil, že tam bude, protože to by udělala Ermiella a vlastně i on sám. Nebylo pochyb, na co, respektive spíše na koho, myslí.
"Chce, aby ses rozhodla sama." Dívka na něj pohlédla. V očích se jí něco jiskřilo. Možná radost, možná skrývané slzy. Cassiller by spíše sázel na to druhé.
"On nechce, abych hrála i třetí kolo," uhádla dívka pravdu.
"Arimer nechce, abys za něj položila život, když…však víš."
"Když nám vyhodil rodné město do vzduchu. Tak mi pověz, proč ho stále miluji?" Cassiller pokrčil rameny a pro jednou to myslel upřímně. Poté se mu znovu připomněl jeho plán. První náznak vyhrkl dříve, než si to mohl rozmyslet.
"Poslyš- ty máš zakázáno jít do věznice, že ano?" Dívka se zamračila.
"Samozřejmě. Jako bych to nevěděla."
"A chtěla bys ho vidět."
"Není to logické? Co tím sleduješ?"
"Jak závažným trestem by se vinilo porušení?"
"Počkej, ty to chceš vážně vyjmenovat? Za mé situace- znamenalo by to tvé kontumační vítězství turnaje, tudíž bych žádný jiný trest nedostala, protože já i Arimer bychom byli mrtví. Snad jen, že by mě zabili krutěji, než zamýšlejí. Myslím, že dokud se nějak neproviním, pouze prohraji, ,jen´mě zastřelí. Ale za jiných okolností bych byla uvězněna, možná i zabita, za vzpouru, a jelikož jsem senátorka, tak ještě k tomu za porušení několika přísah a zákonů, které se vztahují pouze na nás."
"Dobře. Mám pocit, že to mi stačí. Podívej, je mi jasné, že vzduchem se tam kvůli hlídkám nedostaneš. Ale co pod zemí?"
"Samozřejmě. Ty mě zkoušíš, nebo něco takového? Protože já nevím o tom, že by se tam nacházely nějaké průchodné tunely. Snad jen…ne…asi vím, co máš na mysli, ale nepůjde to. Pokud sis nevšiml, má to jeden háček."
"Jaký?" otázal se Mistr a zlověstně se usmál.
"Já to neumím!"
"Nemusíš to umět. Věděl bych o jednom člověku z tohoto města, který ano."
"V tom případě jsou dva. Jeden je uzavřený ve věznici, kam nemohu, a ten druhý…"
Cassiller převrátil oči. "Žádný druhý není! Právě jsem ti nabídl, že za ním zajdu a požádám ho o to. Počkej zde."
"Cassillere, já…nevím, co ti na to mám říct. Děkovat nestačí," pravila dívka dojatě a objala ho. "Proč to všechno vlastně děláš?"
"Co?" zajímalo Mistra a jemně dívku odtáhl, aby se jí mohl podívat do obličeje. Po němž nyní tekly slané potůčky.
"Jako bys to nevěděl. Jsi na mě hrozně milý. Mluvíš se mnou jako se sobě rovnou. Bezdůvodně mi pomáháš, přestože může hodně ztratit."
"Prosím tebe, co? Myslíš, že na to někdo přijde. Omlouvám se, ale většina vašeho obyvatelstva je tak hloupá, že by jim nedošlo, že pták před nimi je orel, ani kdyby měl obrovský transparent a na něm to napsáno."
Leniara se nervózně zasmála. "To je pravda. Dokonce i někteří politici jsou takoví. Ale odbočuješ od tématu."
Cassiller si povzdechl a přemáhal se, aby nezvýšil hlas. Přece jen, ta dívka mu skládala komplimenty. Neměl v plánu jí urazit. Řekl proto to, co si myslel od srdce, a doufal, že to pochopí. "Žádám tě, aby ses neptala. Důvod to má, ale ten je čistě soukromý. Nemusím ti snad vyprávět celý svůj život, nebo ano?"
"Ne, samozřejmě že ne," přikývla dívka. "Nebudu se tedy ptát. Až však po této otázce- opravdu to pro mě chceš udělat?"
"Přátelé si mají pomáhat," odpověděl s náznakem úsměvu a povzbudivě stiskl dívce rameno. Vydal se na strastiplnou pouť k věznici. Dívka se musela usmát, když viděla, jak se na hranách kolébá jako kachna. Úsměv jí však přešel, když si uvědomila, že to dělá pro ni a Arimera, ať už z jakéhokoliv důvodu. Dokonce riskuje nejen svou čest, výhru, ale i život.
Když se Mistr dokolébal a doplazil do kýžené budovy, neomylně zamířil k Arimerově cele. Když ho vězeň spatřil, okamžitě se postavil a zapnul smysly na nejvyšší ostražitost. Klíče, které měl Cassiller stále vypůjčené, zachrastily v zámku.
"Posunul se termín posledního zápasu?" vyhrkl Arimer. Mistr na něj pohlédl téměř s lítostí. Byl špinavý, potlučený a bylo jasně vidět, že trpí. Pravda však byla, že nejvíce vězně svírala láska.
"Ne. Díkybohu, nebo snad bohužel?"
"Vlastně ani sám nevím. Stalo se něco Leniaře?"
"Ne. Zatím."
"Koná se dnes poprava?"
"Pokud vím, výsledek zápasu ještě není znám. Takže ne. Vlastně jsem tě přišel o něco požádat."
"Ano?"
"Nemáš nazbyt několik těch vylepšených vodních bomb? Na nic se neptej. Není čas." Arimer se na okamžik zarazil. Cassiller ho však vyznal, ať se neptá. A on se mu rozhodl vyhovět.
"Samozřejmě mi je zabavili, ale s pomocí několika maličkostí bych asi do hodiny dokázal vyrobit něco, čemu říkám vodní žraloci…" pravil rozvážně a sledoval, jak muži blýskla v očích jiskřička naděje…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Řekněte své ano proti ničení našeho nádherného světa!

ANO! 94.5% (69)
Jsi vážně trapná a ubohá! Přeji si, aby zničili tebe! 5.5% (4)

Komentáře

1 Calla Calla | Web | 7. května 2014 v 18:09 | Reagovat

:OO Tak jestli nemá vodní bomby jo? :D Hm.. To bude ještě zajímavé. :D A jinak vážně skvělá kapitola. :)

2 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 7. května 2014 v 18:55 | Reagovat

[1]: No, Cassiller to myslel tak, jestli se mu jich několik nepovedlo propašovat. to pochopíš v další kapitole.
Děkuji ti moc. Další kapitola by měla být do konce příštího týdne.

3 Kate Černobílá Kate Černobílá | Web | 8. září 2014 v 19:25 | Reagovat

Úplně úžasné, přečetla jsem to jedním dechem a ještě více jsem si oblíbila Cassillera...
A on se ho vážně jen tak zeptal, jestli mu nezbyly nějaké vodní bomby? To je trošku šílené, tudíž úplně skvělé, a u celé kapitoly jsem se prostě musela usmívat :) ...kromě té scény s Leandem, ale to proto, že mám na něj poněkud alergii :)
Omlouvám se za tenhle smysl nedávající rozplývací komentář...dnes už si se čtením dávám pauzu, přemožena záchvatem méněcennosti...

4 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 8. září 2014 v 19:42 | Reagovat

[3]: Ano, jen tak se zeptal .-) No a co? Co bys ty udělala na jeho místě? (Mě by ani to, co Cassilera, nenapadlo, ale dobře...)
Děkuji moc za komentář, hrozně mě potěšil. a kromě toho, ty píšeš stejně dobře, jestli ne lépe než já...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama