Píseň ztracené lásky

29. května 2014 v 20:59 | Karin |  Rýmovačky na přání
Ahoj. Rozhodla jsem se dnes přispět s takovou básní, kterou jsem sepsala v záchvatu kreativity u taťky, jelikož jí nejspíš nepoužiji do žádné povídky.
Kdysi jsem si totiž do svého uměleckého zápisníku opsala 30 days Writting challenge, ale nikdy se do toho nepustila. A když jsem si pročítala staré zápisy, narazila sjem na to. Zadání tedy zní:
Napis báseň se slovy: modrá, nedůvěra, polovina, brnknout (doufám, že v takovýchto případěch nevadí, když změním slovní druh...).
P.S.: Nevíte, proč vždy, když píši zamilované básně, používám mužský pohled, přestože jsem dívka? Někdy to zkusím i opačně, ale kupodivu mi to připadá nějak nepřirozené. ale zase mi nedává smysl, že bych v minulém životě byla básník mužského pohlaví, protože tak dobrá nejsem...
P.S.S: Možná mám novou povídku, Jsem jediná, kdo pojmenovává své postavy po těch v pohybových videohrách ( Myslím Yuet. Vyhrála jsem s ní bowlingový zápas. Měla jsem tři sta bodů z tři sta možných. Samé striky. Jenže když můžete měnit směr bowlingové koule, je to příšerně lehké. S postavou jménem Ami jsem zase mimochodem vyhrála třetí a první místo v lyžařském závodě a dva tenisové zápasy. Ne, nejsem nadaná na sport...)?

Píseň ztracené lásky

Sedím pod statným stromem,
a zpívám si smutnou píseň,
se slunečným ránem,
bolest neodchází.
Pod modře zbarvenými listy,
se slzami v očích,
v duši s místy,
kde strávili jsme život.
Prožívám tu tíseň znovu,
když si uvědomuji,
od novu do úplňku a od úplňku do novu,
že polovina mě zemřela.
Od tvého odchodu,
nedůvěřuji svému srdci,
snažím se kráčet proti proudu,
svých zraněných pocitů.
Brnkám do strun,
stále tak sám,
kdo dnes ocení můj um?
Když se již nenavrátíš?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliza Eliza | Web | 30. května 2014 v 11:56 | Reagovat

Nechtěla bys sem tu Writing Challenge hodit jako článek? O čem to je a tak? Páč já už jsem to někde viděla a nemůžu to nějak dohledat zpětně :/
A můžu říct, že se mě ta báseň dotkla. Vážně. Představila jsem si bůhví proč, jak Katniss sedí pod stromem a uvažuje nad životem, takže jsem asi vadná, ale...vážně je to dobře napsaný a šáhlo to na mě xD Supr :)

2 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 30. května 2014 v 13:20 | Reagovat

[1]: Tak já to tedy jako článek napíšu. Je tam celkem všechno možné...Různé úkoly k psaní...
A za báseň ti děkuji. Jsem ráda, že to v tobě vyvolalo nějakou představu. Tvé pochvaly si nesmírně vážím..

3 apínek apínek | 2. června 2014 v 17:41 | Reagovat

ta básen se ti moc povedla . Ty věříš na minulé životy ,

4 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 2. června 2014 v 20:07 | Reagovat

[3]: Děkuji za pochvalu. Já jsem v tomto článku zmiňovala, že věřím na minulé životy? Ani o tom nevím :-) Ale ano. Protože smrtí přece nemůže končit celá existence!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama