Di ritorno da Italia

5. srpna 2014 v 17:30 | Carina |  Deník šílenkyně
Přesně tak. Vrátila jsem se z Itálie, jak vypovídá nadpis. Mohla bych vám sáhodlouhe rozepisovat, jaké to bylo, ale myslím, že nejvíce o tom stejně vypoví následující fotografie z Porto Recanati:
Tak toto byl pokuds o vyfocení Alp z auta. není to nejkrásnější pohled, ale pro představu to stačí. Tato fotografie má pro mě zvláštní význam, protože když jsme kolem projížděli, poslouchali jsme For a few dollars more od Smokie, a mě napadla nová povídka. Ty Alpy byly kromě té písně věc, která mjě hodně inspirovala...
Další fotografie Alp. Ne, vážně jsme si nefotili to auto jedoucí před námi.
Naše turistická vesnička v noci. V dáli si můžete povšimnout několika obytných krychlí, které vypadají jako naše základní škola.
Místo nazýváné pakoviště (Ptákoviště+ parkoviště). Přísáhám, že tam bylo něco kolem padesátiracků. Zvláštní bylo, že jim absolutně nevadilo, že se jim potopil ostrůvek pod nohama...
Toto byla poslední část cesty na pláž- veliíce inspirativní most nad takovou džunglí. Ta modrá skvrna vzadu už je moře...
Ukázka toho, jak to myslím s tou džunglí...
Zde už jsme skoro u moře...

Zde jsme se kachnili...
Mořský vlnolam, když přichází vlny...
Tehdy přicházela bouře...
Tato hora byla viděna z pláže. Také hrozně inspirativní. Bohužel jsme jí nikdy nebyli blízko, aler podle jednoho Kateina snu tam žije mumie, takže je to možná i dobře...
Trochu méně modrá hora, tehdy nebylo tak krásné počasí...
Malá ukázka promenády, bohužel focena za dne, takže to nemá tu správnou atmosféru...
Promenáda z druhé strany...
Skaliska u pláže, kde bydlí odpadky a kočky...
Kočka číslo dvě...
Náš milý Theodor. Kocour, který u nás neustále loudil jídlo. Snídani, oběd, ale nejčastěji večeři...
Theodor potřetí. to auto vzadu je mimochodem naše Terezka...

Ve zkratce k věcem, které nejsou na fotografiích- několik dní jsme se starali o tři malá koťata. Zapojili se do toho tíéměř všechny děti a teenageři z kempu. Povedlo se. Nakonec se ukázala, že nejsou osiřelá, a vrátila se k mamince.
Nějak se nám z fotek vytratila hrana- taková kláda, na které se mělo držet rovnováhu. No, to jsme s Kate sice dělaly, ale určitě ne tak, jak se mělo- každé ráno jsme si to přešli dvacetkrát. Nebylo to těžké, ale jako cvičení to šlo. Já jsem to dělala proto, abych zjistila, jestli jde to, co mé postavy v povídce Hrana života dělávaly na podobných tránech- jde, ale je to nesmírně těžké. A u toho jsme si samozřejmě nahlas notovaly Walknig on the edge od Scorpions...
tímto asi tento článek ukončím. Snad se vám alespoň trochu líbil...
Omlouvám se z zmatky, kvůli nezobrazujícím se fotkám je zde ten článek tak hloupě pozdě...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kate Černobílá Kate Černobílá | Web | 21. července 2014 v 22:18 | Reagovat

Krásný článek! Ten můj je takový unavený a suchý, za to ten tvůj ve mě vzbudil touhu stopnout si nějakého racka a letět zpět do Porto Recanati. :)
Promiň, že jsem neposlala žádnou fotku hrany, ale žádná nebyla dostatečně použitelná (buďto špatně vyfocená, nebo z takového blbého úhlu, že není ani poznat, že je to hrana).

2 Eliza Eliza | Web | 25. července 2014 v 19:17 | Reagovat

Mě se nezobrazuje žádná fotka :(
Popisy dobrý, ale bez těch fotek...:(

3 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 5. srpna 2014 v 8:02 | Reagovat

Tak to  se moc omlouvám, já tento článek opravím, ano? Děkuji za upozornění...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama