Jediné přání

6. srpna 2014 v 12:05 | Karina |  Něco, co se rýmuje
Je to tři dny, co jsem se nejspíš opět přeposlouchala romantických písní, a uprostřed noci jsem dostala neovladatelnou chuť pokusit se něco srýmovat. Doufám, že se vám to bude alespoň trochu líbit. Opět je to psáno z mužského pohledu, z ženského mi to bůhvíproč nějak stále nejde, a to jsem dívka!
Aby bylo jasno- na začátku vzpomíná. Od deváté sloky si vlastně představuje, co by chtěl udělat, a poslední sloka se konečně odehrává v realitě. Můj nápad byl, že odešel do bitvy, a ona si myslela, že tam zemřel, a on se bojí, že když k ní přijde, už ho nebude milovat.

Jediné přání

Byla májová teplá noc,
když usmály se na mě
tvé oči plné modři,
uvrhly mě ve svou moc,
mé srdce po tobě touží,
zaříš jasněji než Jitřenka.

Od prvního okamžiku
cítil jsem tu jiskru
zažehnoucí naší lásku
svític na věky věků,
kdesi v mém nitru
byl jsem ztracený.

Ve tvých očích
a své duši,
stala ses částí mého srdce,
hvězdou chladných nocí,
písní v mých uších,
od našeho prvního úplňku.

Luna zářila jako oheň,
kráčeli jsme prašnými cestami,
vložila jsi svou dlaň do mé,
uvnitř nás se ozývala zamilovaná píseň,
jenž svými slovy a větami
předurčovala mi tě milovat.

Navždy a na věčnost,
tak proč jsem musel odejít?
Opustit tě pro smrt?
Byla jsi vždy mého života klenot,
tak proč jsem již nemohl spatřit tvůj svit?
Proč jsem jen musel pozvednout zbraň?

Pýcha a strach,
nedovolili mi zůstat,
ztratil jsem se ve stínech,
změnil se v prach,
než budeš po mém boku stát,
než nadejde den vysvobození.

Co jsi celé ty věkdy dělala?
Čekala na můj návrat?
Snažila se zapomenout?
Kolik slz jsi prolela?
Myslela jsi na mě kolikrát?
Mám právo se ti dnes omlouvat?

Chtěl jsem zvítězit,
hrdě nést vlajku svobody,
procházet se ulicí lemovanou růžemi,
že však mohl jsem tě ztratit,
že však zmizí s tebou strávené doby,
jsem nemohl vědět.

Mířím k dřevěnému stavení,
stále zde stojí,
stejně jako při mém odchodu,
může být konec smutných písní pění,
stačí pouze projít,
dvěřmi vedoucími k lásce.

Buď mohu ztratit,
odvahu či kontrolu,
všechno nebo nic,
mohu zničit či vrátit,
můžeme se rozejít nebo být pospolu,
jsi láska naplňujíc můj život.

Nesměle přistupuji,
jako tolik nocí předtím,
tisíce či miliony,
zpět dnes nepoputuji,
opět sním
o tvém úsměvu.

Toužebně sleduji tvé dveře,
zamčené na stovky západů,
dočkám se objetí?
Je mi k vlastní nevíře,
kolik jsem přežil pádu
a bojím se jediného.

Dnes ještě ne,
čekat však již dále nemohu,
proto podnikám zoufalý krok,
sleduji, jak se víno po dvěřích pne,
a poté své naději pomohu,
klepu a nečekám.

Pod prahem dopis nechávám,
ve kterém stojí spolu s básní touto,
že bez tebe umírám,
že mezi ruinami stávám,
myslím na naše pouto,
a měním se v pouhou další trosku.

Skrývám se mezi stromy,
ze dveří dlouho nikdo nevychází,
až náhle spatřím nebeskou zář,
nesoucí se mezi domy,
tolik mi cházíš,
když tam tak blízko stojíš.

Pergamen křehký jako naše láska,
spočívá ve tvých dlaních,
otevíráš přání mé,
bíláholubice na střeše vrká,
a z oblak se snáší sníh,
když začínáš číst řádky.

Nahlížíš mezi nimi
hluboko do mé duše,
a já začínám si přát,
abych zůstal němý,
abych šíp risku nikdy nevystřelil z kuše,
abych ti navždy mohl být nablízku.

Ty se však usmíváš,
temnotou zní mé jméno,
rozbíháš se do mého náručí,
štěstí ti rozjasňuje tvář,
má drahá Athilleno,
cítím tvou auru radosti.

Sedím v temnotě,
svíce pomalu dohasíná,
a já mám vroucné přání,
ještě naposledy milovat tě,
smutek zapíjím sklenicí vína,
a sním o nocích s tebou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaká barva vlasů se vám líbí nejvíce?

Havraní černá 26.2% (37)
Oříškově hnědá 24.1% (34)
Tmavě hnědá 12.1% (17)
Kaštanová 5% (7)
Medová 4.3% (6)
Mahagonová 7.1% (10)
Neonově rudá 4.3% (6)
Špinavá blond 2.8% (4)
Zlatavá 2.8% (4)
Platinová blond 5.7% (8)
Šedá 0.7% (1)
Bílá 0.7% (1)
Jiná(napiš jaká) 4.3% (6)

Komentáře

1 nav nav | E-mail | Web | 14. ledna 2016 v 13:45 | Reagovat

Zdařilé. Ne dokonalé: necítím poetickou atmosféru, jakou bych očekával (pouze mé vlastní posouzení), nicméně vcelku zajímavé.
Rýmy mě většinou nezaujmou, některé se mi zdají mírně nucené. Zato nerýmované verše celkem úderně promlouvají.
Báseň je dost dlouhá na to, aby se do ní daly zapracovat například podnadpisy (například "vzpomínka, sen, bdění"), případně jiné dělení. Nebylo by možná na škodu začlenit obsah sdělení úvodního vysvětlujícího odstavce do samotné básně.
Každopádně jsem zaujat natolik, že časem pročtu přinejmenším zdejší rubriku "Rýmovačky".

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama