Jizvy lásky

21. srpna 2014 v 10:43 | Karin |  Něco, co se rýmuje
Jak již vypovídá název, jedná se o romantickou báseň. Je to opět jedna z těch sepsaná kolem půlnoci, jenže problém je, že po mě u takových nemůžete chtít výklad. Bude to znít divně, ale já opravdu nevím, o čem to je. Ne přesně. Ráda hledám významy v cizích dílech, ale hledat v tom vlastním je skutečně zvláštní. Bylo to, jakobych to nepsala já, ale pouze má ruka. slova mi našeptával někdo jiný. Ano, opět je to psáno z mužského pohledu. Snad se to bude někomu líbit, a budu moc ráda i za konstruktivní kritiku!
Jizvy lásky

Kráčím se svých stínem
pod zářícími hvězdami,
mezi ruinami a ztracenými krámy,
má duše pláče,
a mé srdce krvácí.

Pouze pro tebe,
jako jsem kdysi žil,
nyní ubývá mi sil,
pro naši lásku umírám,
naděje se rychle ztrácí.

Vše začalo pouhou mrazivou nocí,
kdy zhasla světla svící,
málem utichlo mé srdce bijící,
protože s odchodem naší lásky
zemřel jsem i já.

A stále umírám,
protože nestojíš po mém boku,
krok po kroku,
míli za mílí,
mohli jsme dnes zdolávat.

Světlo měsíce matně příliš
zničenou krajinou září,
když neodráží se ve tvé tváří,
ale v mém srdci zde stále stojíš,
navždy tě budu milovat.

Co znamená jedna noc
pro naši nekonečnou lásku,
jež dnes visí na vlásku,
na přetržené niti,
jestě můžeme spojit srdce svá.

Tělem nám koluje stejné štěstí,
když splyneme v objetí,
nepotřebujeme říkat žádné věty,
slova vyčteme si z očí,
protože jsme jako jeden.

Zranil jsem tě,
jizvy lásky bolí věčně
v ledové vlně nekonečné,
copak necháme vše zemřít
pro jeden pád?

Neměl jsem odejít
pro vztek a pýchu,
pro vidinu vrchu
vyššího než naše láska,
místo toho jsem tvrdě narazil.

Rány nic nezhojí,
snad pouhý tvůj návrat,
prosím tě více než natisíckrát,
dole na kolenou, abych to mohl zkusit znovu.

má špinabvá duše,
brzy shoří tam pod oblaky,
spolu se všemi chybami a skutky,
chtěl bych ještě hledět do tvých očí,
ve kterých by nestálo pouhé opovržení.

Monhokrát naplněn zlobou
vyčítal jsem ti předávné chyby,
že děláš, co se ti zlíbí,
pouze abys způsobila další ránu,
nyní vím, že jsem to zapříčinil já.

Pokud bych mohl,
znovu tě žádám,
navzdory všem jizvám a vadám,
které rozbily naší lásku,
jestli by to nestálo za poslední šanci.

Je tqžké zavřít dveře,
pustovali jsme spolu přece,
přes daleké pouště i vánice,
proti proudu řek,
všemu naše láska odolala.

A tak se ptám,
proč by ji měla zničit jediná noc,
cožpak již zášti nebylo příliš a moc,
kvůli jedné hloupé urážce,
necháme spadnout náš svět?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaká barva vlasů se vám líbí nejvíce?

Havraní černá 26.2% (37)
Oříškově hnědá 24.1% (34)
Tmavě hnědá 12.1% (17)
Kaštanová 5% (7)
Medová 4.3% (6)
Mahagonová 7.1% (10)
Neonově rudá 4.3% (6)
Špinavá blond 2.8% (4)
Zlatavá 2.8% (4)
Platinová blond 5.7% (8)
Šedá 0.7% (1)
Bílá 0.7% (1)
Jiná(napiš jaká) 4.3% (6)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama