Hrana života- 12. kapitola

8. září 2014 v 22:53 | Katrin |  Hrana života
Tak, jsem zde s další kapitolou povídky Hrany života, kterou jsem se rozhodla malilinko natáhnout, takže to nneí jedna s posledních. Na tomto jdou hrozně moc vidět dvě věci: přeposlouchala jsem se Still loving you od Scorpions, a mám nějaký podivný filozofický záchvat. Kromě toho mám příšerný záchvat hazardních her (kostky, ruleta, Canasta...), ale to se, zde, doufám, nějak neprojevuje. Tak snad se vám to bude líbit, a budu moc ráda za jakoukoliv, hlavně pak upřímnou reakci.

12. kapitola
Bláznivý sen
Mladý muž se zvedl z tvrdé a špatně obroušené lavice, na kterou si však již zvykl. Pomalu přistoupil k dívce na druhé straně mříže. Usmívala se, ale z jejích očí čišely obavy. Ohromeně zavrtěl hlavou.
"Co tady pohledáváš?" zeptal se. Až poté si uvědomil, jak hloupě to zní. Leniara mu však věnovala pouze další ze svých úsměvů.
"Co si myslíš, že mohou dělat vězni ve věznici? Ale neměj strach-je to jen součást plánu. Alespoň myslím."
"Příliš nadšeně nezníš," podotkl.
"Cassillera by nejspíš ranilo, kdybych to přiznala, ale…já nevěřím v úspěch," přiznala mladá senátorka. "Jenže on je stejně tvrdohlavý jako já."
"Musím ti říct, že to jistě není nic šílenějšího než to, co jsi udělala ty. Pro mě." Jemně se dotkl jejích konečků prstů, protože dále nedosáhl. Mříže mezi jednotlivými celami pravděpodobně měly tak malé rozestupy, aby se zatčení navzájem neohrožovali, ale Arimerovi připadaly jako ta nejpevnější zeď, přes kterou nemohl ke své lásce.
"Myslíš? Kdyby se v tom soutěžilo, tuším, že by Cassiller zvítězil. Arimere, on chce prostě způsobit kolosální zmatek s tím, že nikdo nezjistí, že to byl on, a pak prostě utéct. Na vznášedle. Nasednout na nějakou loď u řeky, a odplout. A ani mi stále neřekl celý důvod, proč to dělá."
"Já mám pocit, že je mu nás prostě líto. Vždyť vlastně přiznal, že měl podobný životní osud. Kromě toho, co se ti na tom plánu nezdá? Mohlo by to vyjít. "
Dívka se suše zasmála. "Nic. Ono se to nejspíš povede. Jenže ty si myslíš, že se opravdu nepřijde na to, že nás vysvobodil? Jak přesně to chce provést, si nechal pro sebe, ale pochopila jsem, že to nějak tajně zrovna nebude. Kromě toho, s Cassillerem a vznášedly mám špatnou zkušenost. Zkrátka a dobře, skoro jistě ho chytí."
Arimerova tvář na hodnou chvíli posmutněla. Poté však nasadil odhodlaný výraz. "Leni, určitě to vyjde. On je Mistrem Osudových hvězd. Musí dobře vědět, co dělá."
"Možná," zamumlala dívka, nepříliš přesvědčivě. "Ale něco jsem za tu dobu přátelství s ním pochopila. Totiž, pouze se skrývá za maskou sebevědomí, nicméně ve skutečnosti musí být psychicky úplně na dně. Nenapadlo tě, že nás zachraňuje, protože by prostě už nepřežil další výčitky svědomí? Je obdivuhodné, že si na veřejnosti ještě drží svou tvář."
Vězeň se nad tím zamyslel. "Na tom by něco mohlo být. Ale nemá smysl řešit, jestli to vyjde, nebo ne. Záleží na tom, jak bude naladěná Štěstěna. Nebo co je vepsané v našich knihách života. Nebo možná na obojím."
"To je vlastně pravda," připustila Leniara. "Ale stále nechápu, že to pro nás udělal."
"Skutečností je, že se vedle vás cítím trochu méněcenný." Zasmál se mladý muž. "Ty jsi toho také neobětovala málo. Jen pro mě."
"Spíše pro vlastní ješitnost, Arimere," odvětila mu dívka, a také se pousmála, ovšem v jejím výrazu nebyla ani stopa po veselí. "Vážně jsem si nejprve myslela, že to bude snadné. Že to vyjde."
"Ještě se přece nic zásadního nepokazilo, Leni. Přestaň, prosím. Tvůj pesimismus je nakažlivý."
"Ne, jen jsme tak trochu ohrozili na životě Mistra, což se, jak jsem zjistila, de facto rovná vyhlášení války s Amienou, ale to ti vysvětlovat nehodlám. Stejně nenávidíš politické záležitosti. Dále jsem uvízla ve vězení, a zítra mě hodlají popravit. Zajímavé na tom je, že ty umíš vyrobit bomby, které tě odsud dostanou, ale nepoužiješ je, protože jsem tě zatáhla do celé té šílenosti. Takže jsem tě vlastně ani nezachránila." Vězeň se k dívčině úžasu rozesmál.
"Kdy ti to vlastně došlo? Kromě toho, proč na to jít jednoduše, když to jde složitě, ne snad?"
"Kdy mi to došlo? Právě teď. Prosím, nedělej si z toho legraci. Kdyby nám to došlo dříve, nemuseli jsme do toho vůbec zatáhnout Cassillera." Leniara neměla daleko do pláče.
"Ale tak už to bývá. Když se soustředíš na určitý úkol, málokdy ti dojdou širší souvislosti. Leni, nemysli stále na to, co by se stalo, kdybychom něco udělali jinak. Žij přítomností. Musíme se tím stresovat i před svou popravou?"
"Krmíš mě kýči? Tak já ti také něco povím. Život je jako Osudové ostří, ačkoliv by Cassiller uvítal spíše pojem Osudové hvězdy- uděláš jeden chybný tah, prohraješ celou hru. A my jsme vsadili naše životy. Všichni tři."
"Ano. Za předpokladu, že soupeř těch chybných tahů neudělá více." Zazubil se Arimer.
"Mám tě plné zuby. Nenávidím, když se se mnou pokoušíš filosofovat. Ale dobře tedy. Jenže ty jsi nějakou chybu našeho soupeře zaznamenal?"
"Nenávidíš to, protože vždy zvítězím," podotkl Arimer, stále s úsměvem. "Určitě nějakou udělal, protože jinak bychom zde už nestáli."
"Myslíš tím, že bychom nediskutovali o ničem?" odvětila Leniara, ale již se také usmívala. "Asi máš pravdu. Ale jen za předpokladu, že připustíš, že vždy nevyhraješ. Občas je to i remíza."
"Ne, Leni. Protože občas i vyhraješ." Nyní již jeho úsměv nebyl laškovný, ale zasněný. Dívčiným tělem projelo příjemné teplo. Chvíli naproti sobě jen stáli a hleděli si do očí. Arimer zavrtěl hlavou, a chtěl tu chvíli přerušit, protože ho znervózňovala, ale Leniara ho předběhla.
"Scházel jsi mi."
Arimer se na chvíli zarazil. "Není to dlouho, co jsme se viděli naposledy." Dívka sklopila hlavu. "Ale když zde nejsi, je to, jako by mi něco důležitého chybělo. Snad kousek srdce." Při posledních slovech ztišil hlas.
"Ale já to myslím vážně." Senátorka se narovnala a znovu se na něj zahleděla. "Není to jen nějaká sentimentální řečička. Teprve nyní jsem si uvědomila, jak moc mi na tobě stále záleží."
"Já jsem to věděl celou dobu," odvětil Arimer, a pořád se usmíval. Dívčina jiskra ve tváři však náhle vyhasla.
"Takže mi buď lžeš teď, nebo jsi mi lhal předtím. Kdybychom nebyli ve věznici, teď bych odešla a práskla za sebou dveřmi, ale skutečnost, že bych tě stejně viděla, i kdybych nyní poodešla od mříží, mi to znemožňuje. Takže žádám pravdu." Arimer si uvědomil, jakou udělal chybu. Z tohoto se již vylhat nedokázal. Možná by mohl říct, že zkoušel její inteligenci, a snad by se ho již dále nevyptávala, ale on potřeboval její absolutní důvěru. I kdyby to znamenalo, že ho bude nenávidět.
"Předtím," zašeptal, a na okamžik zadoufal, že ho přeslechla. Výraz její tváře však mluvil o opaku. Viděl i zadržované slzy v jejích očích. Až po chvíli si uvědomil, že pláče i on.
"Předtím? Podívej, nechci předvádět žádné hysterické scény, ale to je vše, co mi k tomu řekneš?"
"Ne," odvětil stejně tichým hlasem. "Já-já jsem na tebe nezapomněl. Nikdy. Nezapomněl jsem, že jsi senátorka. Ale snažil jsem se sám sobě nalhat, že mi na tobě nezáleží. Předtím jsem ti opravdu neřekl pravdu. Věděl jsem totiž, že tě stále miluji, ale považoval jsem naši lásku pouze za nutnou oběť. Udělal jsem to s tím, že to nepřežiješ. Nechtěl jsem tě ranit, proto jsem tě obelhával." Krůpěje již nedokázala zadržet ani Leniara.
"Dobře," pravila s obtížemi. "Ale toto mě ranilo mnohem více. Takže chceš říct, že jsem pro tebe byla jen pouhou loutkou ve tvé zvrácené hře?" Její tón naznačoval, že brzy vybuchne. Arimer neměl sílu jí to vyvracet.
"Vím, jak moc jsem ti ublížil. Pokud toto znamená konec…pochopím to." Leniara zavrtěla hlavou. Nebylo to však proto, že by chtěla, aby jejich vztah i přes to pokračoval.
"A jak ti mám věřit, že toto není jen další lež?" Nyní již zvýšila hlas. Nekřičela pouze z toho důvodu, že si jejich hádky začínali všímat i ostatní vězni. Cítila, že se však již dlouho neudrží. Ze všeho nejvíce si nyní přála, aby se měla kam schovat. Kdyby zde byly nějaké přikrývky, nejspíš by pod jednu strčila hlavu jako hodně rozrušený pštros.
"Nežádám po tobě odpuštění, Leni." Arimer se zhluboka nadechl. "Ne dnes, možná ani ne zítra. Snad jednou. Ale mohla bys, prosím, nenávist odložit na dobu, kdy nebudeme ohrožovat svůj i Cassillerův život?" Leniara na něj stále měla zlost, ale za senátorské roky se naučila i přes to uvažovat jasně. A došlo jí, že v tomto má pravdu, ačkoliv toto slovo bylo již v jejich vztahu opravdu ušpiněné.
"Jistě. Já nejsem jedna z těch, kteří by se v záchvatu hněvu mstili. Ty jsi také člověk, ale možná…možná jsme pro sebe nebyli stvoření. Milovala jsem tě, ale nevím, jestli budu moc nadále." Arimer zašmutile přikývl.
"Leni…" zašeptal, a natáhl k jediné dívce, která pro něj kdy něco znamenala, ruku. Opět se lehce dotkl jejích prstů. Zadívala se na něj uslzenýma očima plnýma bezmoci a žalu, a pomalu svou dlaň odtáhla. Věnoval jí jemný náznak smutného úsměvu.
Náhle v zámku něco zachrastělo. Leniara se zděšeně otočila. Rychle potlačila slzy, a nepříliš radostně přistoupila k poslednímu muži, kterého by zde dnes čekala. Rozpřáhl náruč, a dívka se na okamžik zamyslela. Nakonec však vyhrála emoce, konkrétně zoufalství. Vrhla se k němu, a oba je překvapilo, s jakou silou ho objala. Arimer se otočil ke zdi, aby jeho slzy nikdo neviděl.
"Co tady děláš?" zeptala se roztřeseným hlasem.
"Přišel jsem se rozloučit se svou dcerou." Zkoumavě se na dívku zahleděl. "To jsou zde podmínky skutečně tak tvrdé, že zmohly i tebe? Po jednom dni?"
"Ne, tati," odvětila chladným tónem a odtáhla se od něj. "Ani nelituji svého rozhodnutí. Arimer za to stojí." Jmenovaný se při těch slovech zachvěl.
"Což mi připomíná, že s ním jsem chtěl také mluvit. Arimere…" zvýšil hlas. Mladého muže polila studená vlna paniky. Spolkl slzy.
"Myslím, že nejsem ve stavu, kdy bych mohl mluvit s tak váženým senátorek, jako jste vy," pravil. Leand ho sotva slyšel. Zasmál se, ale jeho smích zněl tentokrát upřímně.
"Znám tě od dítěte. Věř mi, že jsem tě viděl i v horších situacích. Je to rozkaz- přistup k předním mřížím." Arimerovi v podstatě nezbývalo než poslechnout. Přišel se sklopenou hlavou. Do tváře mu padaly vlnité zlatavé vlasy spadající po ramena. To však Leanda jen usvědčilo v podezření, že se něco děje. Původně mu chtěl vyčíst, co udělal Leniaře, ale takto prostě nemohl.
"Působíte, jako by vás převálcovalo stádo slonů," začal.
"Nepředstírej, že ti na mě, nebo dokonce na Arimerovi, záleží. Vždyť jsi přece řekl, že je to bezcitný vrah, který si vraždí jen tak pro radost." Vězeň sklopil hlavu ještě níže. Tak takto ho všichni kromě Leniary vidí. Možná na něj tak nahlíží i Cassiller, a dělá to jen kvůli dívce, ke které už vlastně Arimer ani nepatří…
"Ano, za tím si stojím. Promiň, Arimere, ale to, co jsi udělal, je neomluvitelné. Ale očividně vás trápí stejná věc. Jak tě znám, Leniaro, poprava to nebude. Jistě už máš nějaký plán, jak z ní utéct, že ano? Vlastně se ani nemusím ptát, je mi to jasné." Dívka horko těžko zadržela výkřik. "Můžete mi to říct."
"Žádný plán nemám, bez obav. Je konec," vyjádřila se k tomu, pro případ, že by si tím její otec nebyl jistý, a měl pouhé podezření, což nebylo pravděpodobné, ale zkusit to mohla. Nic tím nemohla ztratit, na rozdíl od jiných risků. "O nic nejde. Prostě jsme se s Arimerem trochu pohádali, stačí ti to?" Mladý vězeň posmutněle přikývl.
Leand nevěřícně zavrtěl hlavou. "Nikdy bych nevěřil, že se dožiji dne, kdy se vy dva neshodnete." Odmlčel se. "Nikdy jste nebyly slušné děti, ale co vás to, u všech angorek, napadlo?! Bojím se, s čím přijdete dál."
"Pravděpodobně s ničím, když se zítra koná naše poprava." Dívka se na něj sladce usmála. Leand jí ho k překvapení obou vězňů oplatil.
"Je několik možností. Bud utečete ještě před ní, z ní, nebo rovnou nějak zařídíte, abyste nezemřeli. Já jsem celou dobu věděl, že to přežijete." Tato slova rozbila Leniařinu tvrdou masku. Bylo to tak podobné tomu, co jí řekl Arimer. A ona mu věřila. Přesto, že jí lhal. Dvakrát. Mohla mu potřetí důvěřovat? Senátor se na mladého muže zadíval s hněvem v očích.
"Jak dlouho jí ještě budeš ubližovat?" Svá slova téměř vrčel.
"On mi neublížil. Jde jen o jednu malou malichernou hádku," vložila se do toho Leniara, a Arimer udiveně vzhlédl. Dívka se na něj mírně usmála. Mladý muž netušil, jestli to bylo gesto odpuštění, nebo pouze jakýsi trik před jejím otcem. "Nejspíš vinou ponorkové nemoci."
"Ty si pořád nepřipouštíš, že tě ovládá, viď?"
"Prosím?" zašeptal Arimer ohromeně.
"Tati! Jak na tom můžeš, u všech angorek, stále trvat, a ještě k tomu před ním?" sepsula ho Leniara. "Já bych věděla o jistých dvou lidech, kteří se se mnou pokoušejí manipulovat, ale Arimer mezi ně nepatří."
"Poslouchám."
"Jako bys to nevěděl," odfrkla si. "Ty, a tvůj věrný…."
"Nutíš mě hádat, Leniaro? Prostě to řekni."
"Allan. Kdo jiný? Copak sis nikdy nevšiml jeho majetnických sklonů? Jak mi neustále povídá ,jsi jen a jen má´? Pro tvou informaci, toto mi Arimer nikdy neřekl. A také by nikdy neměl potřebu diktovat mi každý krok. Nepoužívá jeho ubohé výhrůžky. Jako bys to nevěděl."
"Hloupost. Allan je ten nejlepší muž pro tebe. Potřebuješ ho."
"Ne. Já potřebuji Arimera. To on je ten nejlepší. Allan je pouze bohatý."
"Tak to tě asi nepotěší, když ti oznámím, že se s tebou chce také rozloučit, viď?" otázal se Leand rozzlobeným hlasem.
"Aha. A nechce mi snad říct, jestli mám ujít třicet, nebo třicet jedna kroků?"
"Leniaro…"
"Ne. Už toho mám plné zuby. Pokud přijde, nepromluvím s ním ani slovo. Stejně jsem mrtvá, takže si můžu dělat, co chci."
"Škoda. Myslel jsem, že se umoudříš alespoň před tím. Mám tě opravdu rád, a navždy budu. Stejně jako tebe, Arimere. Ale již kdysi jsem vám říkal, že vás vaše hlouposti budou stát více než rozbitá kolena a odřené lokty."
"Říkal jsi to se smíchem, tati," zavrčela Leniara.
"Sbohem," pravil, a zanedlouho byl již pryč.
"Mizera," ulevila si dívka nakonec. "Ale jestli se Allan vážně přijde ,rozloučit´," naznačila rukama obrovské uvozovky. "máme se ještě na co těšit. Důkaz, že se hrozné věci dějí po třech." Arimer se nejistě usmál.
"Dovolíš mi tě chránit?" otázal se nejistým tónem. Leniara se pousmála.
"Před Allanovou hloupostí nemáš šanci, ale zkusit to můžeš," odpověděla mu nakonec. Ve skutečnosti však říkala, že jejich vztah má ještě naději.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaká barva vlasů se vám líbí nejvíce?

Havraní černá 26.2% (37)
Oříškově hnědá 24.1% (34)
Tmavě hnědá 12.1% (17)
Kaštanová 5% (7)
Medová 4.3% (6)
Mahagonová 7.1% (10)
Neonově rudá 4.3% (6)
Špinavá blond 2.8% (4)
Zlatavá 2.8% (4)
Platinová blond 5.7% (8)
Šedá 0.7% (1)
Bílá 0.7% (1)
Jiná(napiš jaká) 4.3% (6)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama