Hrana života-16. kapitola

10. října 2014 v 20:30 | Karina |  Hrana života
Konečně jsem zde s POSLEDNÍ kapitolou Hrany života. tudíž je to vlastně první verze třetího přípěh, který jsem dokončila (včetně Ostrova beze jména, který, ale, jak jste asi všimli, je trochu nekvalitně sepsaný, S myšlenkami jsem spokojená, ale s provedením ne). Takže, doufám, že se vám tato vlastně jen doplňující a docela sentimentální kapitola bude líbit.
mimochodem, dozvíte se úplně všechno, kromě konce. Tedy, příběh je samozřejmě zakončený, a to, jak jste jistě pochopili, pěkným happyendem, ale jedna část vlastně ne. Jistě vám dojde, o co se jedná, a nejse proti, když napíšete, jak si představujete, že to skončí. Pokud chcete, nakonec vám mohu napsat i svou teorii.
Tak si tedy užijte poslední Hranu života!
P.S.: Tento článek je přednastavený, na internetu se pár dní neukážu...

16. kapitola
Vrácená láska
Dívka seděla na dřevěné židli, a úsměvem pozorovala racky kroužící okolo. Do tváře jí vál teplý jemný větřík. Upřímně, když jí bylo oznámeno, co dnes musí udělat, myslela si, že bude vládnout stejná napjatá atmosféra, jako celá ta léta v Senátu. O to více jí překvapila milá povaha reportéra a fakt, že rozhovor měl probíhat venku, pouze v malém dřevěném altánu s výhledem na nekonečnou modř.
Leniara sice vyrůstala u řeky, ale v průmyslovém městě. Voda, stejně jako vzduch, byla kontaminována odpady z továren. Radši se v ní nikdy nepokoušela plavat. Často k ní s Arimerem chodili, když byli ještě děti, ale stejně jako to byl nádherný pohled, byl i smutný. Časem si na to zvykla, koneckonců, stále to byla řeka, nicméně později na to už stejně neměla čas ani náladu, co se stala senátorkou. Samozřejmě se také nemohla stýkat s Arimerem, byla přísně střežena. Ale zde to bylo úplně jinak. Mohli být spolu, ve světě daleko od vší zkázy, s výhledem na nekonečný oceán čistý jako křišťál.
Jistě, stále se jí vracela vzpomínka na jejího manžela. Nikdy ho nemilovala, ba spolu ani nevycházeli, ale aby ho chytili, když si konečně uvědomil, že celý jeho život byla jedna velká chyba, to nebylo spravedlivé. Nicméně se nechala Cassillerem a Arimerem jakž takž přesvědčit, že to přežije. A pokud ne, zemře sice potupnou smrtí, ale bude mu mnohem lépe. Kdo ví, jak by se to vyhrotilo, kdyby on a její skutečně milovaný přítel žili na jednom místě.
Zhluboka se nadechla. Allan byl minulostí. Stejně jako její otec. Tito lidé s ní sice byli spjati poutem, ať už manželským nebo pokrevním, ale to byl jediný důvod, proč si namlouvala, že je má ráda. Pravda, nebyli úplně špatní, existují i zkaženější politici, ale neměli k tomu daleko. To, co potřebovala, měla zde.
Cassiller k ní vždy byl tak milý, tak upřímný. Kdysi si myslela, že se se svým talentem jen předvádí, ale tvrdě zjistila, že jen nemá na výběr. Ta hra tvoří jeho život. Nikdy mu nedokáže splatit, co pro ně udělal.
Poté tady byl Arimer. Bylo nemožné ho nemilovat, vyrůstali společně, jako dvě nerozlučné děti. U řeky, v parku, když ještě nebyl změněn v obytnou část, tak mladí, tak šťastní, tak zamilovaní. Také udělal něco, k čemu by se ona nikdy neodvážila- revoluci. I když si byl jistý neúspěchem.
Nyní však existovala jen přítomnost. Plavovlasý reportér k nim přistoupil, a usmál se nakažlivým úsměvem. Jak už Leniara stihla zjistit, téměř všichni obyvatelé tohoto městečka byli tak přátelští. Pro dívku to byl zcela jiný svět, než jaký doposud znala.
"Začneme tedy?" Otázal se a mávl rukou. Dívka to gesto nepochopila, dokud se před nimi nezjevil poblikávající obdélník. Nejasně v něm zahlédla obrysy všech čtyř přítomných bytostí, které se stále formovaly. Muž sledoval její pohled. "Obrazovka," pustil se do vysvětlování. "Jste v přímém přenosu. Diváci vidí každý váš pohyb." Leniaru napadlo, že mít toto v Costly Mahalu, špehovali by lidi snad i během umývání. Když záhadné kouzlo nabylo reálných tvarů, všichni poznali, že pořad, na který byli téměř okamžitě po svém příchodu pozváni, právě začíná.
Leniara necítila nejmenší zachvění nervozity, na ztrapňování se byla zvyklá. Cassiller pravděpodobně také, protože se suverénně usmíval. Jen Arimer si mnul dlaně. Dívka doufala, že ho strach v průběhu opustí.
"Vítejte v pořadu Taidellinských rozhovorů." Po této větě Leniaru napadlo, že pokud se na tomto vysílají jen rozmluvy, musí do Taidellinu přicházet spousta zajímavých lidí. Ačkoli, nedivila by se. Ještě se zde nestihla ani pořádně rozhlédnout, ale se vší tou atmosférou jí to připadalo jako nejkrásnější místo na světě.
"Na tento díl jste, milí diváci, jistě všichni čekali, protože zde konečně máme uprchlíky z Costly Mahalu, ctihodnou dámu Leniaru, dobře známou Senátorku, Mistra v Osudových hvězdách Cassillera a Arimera, který se vepsal do dějin jako atentátník na tamější Senát." Dívka málem vyprskla smíchy. Přesto jí přišlo zvláštní, že je oslovují pouze křestními jmény. Pravda ale byla, že někteří suané ani příjmení nemají. Třeba je to případ i obyvatel tohoto města.
Reportér pokračoval. "Přejdeme tedy k první otázce- chápu správně, že celý váš příběh začal výbuchem onoho města?"
"Ne tak úplně," zaváhala Leniara, která převzala slovo. "Já a Arimer se známe od útlého dětství. Navíc, Cassiller se do toho všeho zapletl až později…"
"Rozumím. K tomu se ještě dostaneme. Zajímá mě, a diváky jistě také, jedna věc. Je všeobecně známo, že lidé z různých společenských vrstev se nesmějí stýkat. Jak je možné, že vám to prošlo?"
"Byli jsme děti," odpovídala dívka. "Samozřejmě jsem o něčem takovém měla ponětí, a Arimer asi také, ale neřešili jsme to. V prvních měsících naši rodiče ani nevěděli, že se stýkáme. V parku a u řeky jsme si směli hrát sami. Můj otec, když to zjistil, vyšiloval, dokonce mi to i zakázal, ale dokud jsem byla jen jeho dcera, v zákonu nestálo nic o tom, že bych nemohla. Možná mi to mohl zakázat…ale i on měl city. Nejspíš si myslel, že naše přátelství brzy skončí."
"Jak vidím, neskončilo…"
"Ani v nejmenším," zasmála se Leniara. "Tedy, ne hned. Můj otec si dokonce časem Arimera i oblíbil, i když na něj a celou jeho rodinu hleděl svrchu. Zlom nastal, když jsem se stala právoplatnou Senátorkou. Proti takovýmto vztahům už zákon existuje, a Senátor Leand neponechal nic náhodě. Nebylo možné, abych se s Arimerem dále stýkala."
"To je smutné. A nyní otázka na zde přítomného Arimera- jaký jste na to tehdy měl názor?"
Oslovený si odkašlal. "No…samozřejmě, že jsem byl proti." Chvíli mlčel. "Ale věděl jsem, že to tak musí být. Ačkoli jsem to zjistil teprve nedávno, stalo se to podnětem mého…myslím, že jste to nazval atentát."
Reportér se nervózně zasmál. "Takže se k tomu dostáváme. Takže jste to udělal, protože jste nesouhlasil s vládním systémem vašeho města?"
"Přesně tak," odpověděl Arimer, stále váhajíc nad svými slovy, ale dívce se zdálo, že se již trochu uvolnil. "Na většině, ne- li na všech těch zákonech jsem neviděl nic smysluplného. Ale útok nebyl zamýšlen jako atentát. Věděl jsem, že nikdo nezemře. Jen jsem neodhadl sílu."
"Chtěl vyhodit do vzduchu jen Senát. Myslím," skočila mu Leniara do řeči a zazubila se na něj. Reportéra to očividně zmátlo, takže radši přešel k další otázce.
"Dobře. Nyní otázka tady na mladou ženu- jak jste věděla, že viníkem je právě Arimer? Hrál v tom roli nějaký šestý smysl?"
"Ani náhodou. Nechal se nachytat přímo při činu." Znovu se usmála. "Nejprve mi nedošlo, že je to on, ale zaujal mě konkrétně tím, že se na mě při zatýkání zubil. Musela jsem prostě za ním zajít, a ve věznici už jsem zjistila, že je to on."
"To pro vás musela být rána…"
"Musela," přitakal Arimer znenadání. "Co mě ale překvapilo, že nekřičela, nic mi nevyčítala, pouze se dožadovala vysvětlení."
"To je skutečně obdivuhodné," přisvědčil muž, a zněl upřímně. "Poté jste se tedy rozhodla, že kvůli němu vložíte svůj život na váhu?"
"Myslím, že na mém místě by kterýkoliv člověk s kouskem srdce udělal to samé," odvětila Leniara. "Nyní vstupuje do hry i Cassiller, protože o naše životy se mělo rozhodnout onou hrou."
"Omlouvám se za neznalost," pokračoval reportér. "Ale kdo vlastně nakonec vyhrál?"
"Já," usmál se Mistr. "Ačkoliv je pravda, že spravedlivá byla pouze první dva kola."
"Počkej. Vždyť jsi mě v tom druhém nechal nestydatě vyhrát!" namítla Leniara.
"Nenechal," odporoval Cassiller. "Už jsem ti to přece říkal. Víš, že já nikdy nelžu." Zahleděl se jí do očí.
"To si povídej akorát tak holubům…promiň, v tomto případě spíše rackům na střeše," zasmála se, ale v mysli jí hlodali pochybnost. Pravda, oba byli tehdy rozladění, ale mohla být přesto tak dobrá, aby Mistra férově porazila?
"Promiňte, ale můžete mi to vysvětlit?" ozval se reportér. "Mimoto, nezapomínejte, že jsme v přímém přenosu, přeci!"
"Jistě, omlouváme se," odvětila bývalá Senátorka. "Omlouváme se, že ano?" Cassiller s úsměvem přikývl. Byl to ten samý výraz, který jí ze začátku doháněl k šílenství, ale nyní měla spíše chuť se usmívat spolu s ním. "Zkrátka a dobře, tehdy jsme stali přáteli. Mistr nám chtěl z osobních, velice osobních důvodů, pomoct, takže jsme se vlastně domluvili, že nám pomůže utéct z popravy. Tím vlastně náš příběh skončil."
"Rozumím. Co se týče těch osobních důvodů, nejspíš se na ně nemohu ptát, viďte?"
Cassiller se zhluboka nadechl, čímž překvapil oba své přátelé. "Ale jistě. Je to vlastně hlavní důvod, proč jsem zde šel. Je načase to konečně přiznat. Můj životní příběh byl vlastně podobný, jako příběh těchto dvou. Také jsem miloval dívku, s kterou jsem nemohl být. A stále jí miluji."
Odmlčel se, a Leniara zatajila dech. "Ermiello, vím, že tento pořad sleduješ. Také vím, že to, co zabilo naší lásku, jsem byl já. Nikdy jsem s tebou neměl chtít být, přes to všechno. Vím, že jsi nemohla, protože obyčejní lidé se s hráči nemají stýkat, a ty jsi…potřebovala jsi, aby ti nic nesnižovalo autoritu. Všechno jsem to pochopil již dávno, ale miluji tě, a ty jsi říkala, že je to vzájemné. Vážně dovolíme, abychom byli odděleni společenskou pozicí?"
Leniara si to přebírala v hlavě. Pochopila, co je na těchto dvou příbězích odlišné. Jí s milovaným styk přímo zakázali, kdežto Ermiella ho pouze nechtěla. Pravda, že její důvodu chápala, ale věděla, že na jejím místě by tisíckrát radši skončila jako dítě špinavých ulic, jen aby mohla být s Arimerem. Na toto se zákon nevztahoval, takže pokud by to jeho rodiče dovolili, teoreticky by to šlo obejít, a mohli by být spolu. Nicméně, vztahovala to příliš na sebe. Nemohla to mít Ermielle za zlé.
Cassiller ale ještě neskončil. "Nemohu po tobě chtít, abys mi dovolila ti být blíž. Chtěl jsem ti jen vysvětlit, že to, co jsem udělal, byla součást plánu. Neopovrhuj mnou, prosím, že jsem i přes své sliby riskoval svůj život. Vím, že i ty bys Arimerovi a Leniaře pomohla také, kdybys nebyla svázána společenskými tabu. Je mi líto, že jsi je nemohla poznat, jsou to úžasní mladí lidé, jak jsem již říkal, přesně jako my. Asi jsem měl také vyhodit vaše bankovní sídlo do povětří, možná bys zareagovala stejně jako Leniara." Zasmál se, aby byla jasné, že to nemyslí vážně. "Nebo bys mě možná začala skutečně nenávidět. Když nemohu být s tebou, chtěl jsem ti jen vysvětlit, co mě k mým činům vedlo, abys mě neodsoudila. A že tě stále miluji, a navždy budu. A v poslední řadě se už neboj, protože jsem právě skončil."
"To bylo…vskutku přenádherné. Přesto bych se však chtěl zeptat ještě na pár otázek- jak se vám vlastně povedlo utéct?"
"No," převzala slovo Leniara. "Cassiller nás vysvobodil z popravy, a jelikož jsme to měli načasované, úprkem jsme to vzali k přístavu, kde nás jeden z vašich převozníku- tímto děkuji muži jménem…vlastně ani netuším, jak se jmenujete. Ale přesto vám moc děkuji. I za to, že jste tak statečně nesl můj hysterický záchvat."
"Počkejte," zarazil ji reportér, a dívka si uvědomila, jakou udělala chybu. Celý rozhovor se vyhýbala tomu, aby zmínila byť jen v náznaku Allana, a nyní se skoro prořekla. "Takže jste byla zoufalá?"
"Ano," začala, a bylo to jediné slovo, které nepronesla ve lži. "V první chvíli m přišlo hrozně těžké opustit mé rodné město. A nejspíš toho všeho na mě bylo příliš."
"Rozumím vám," odvětil naštěstí plavovlasý muž. "Takže jsme neměli žádný přesný plán?"
"Ale měli!" namítl Cassiller. "Přece zběsile uhánět!"
Reportér se pousmál. "Čistě teoreticky- co byste udělala, kdyby tak ona loď nestála?"
"Ale ona tam stála," namítl Mistr. "Je to jako se v Osudových hvězdách ptát, co by bylo, kdyby protivník odkryl měsíc, a ne kometu."
"Obávám se, že vám nerozumím…"
"Člověk žije jen v jediné dimenzi. Napříč minulostí, přítomností, a možná i budoucností. Ale nikdy, nikdy by nemělo pátrat po paralelních větvích. Tudíž je naprosto zbytečné se ptát, co by se stalo, kdyby tak nestála. Já jsem věděl, že tam bude. A kdyby ne, řešil bych to v tu chvíli. Netuším, proč si každý myslí, že my hráči máme plán A, plán B, plán C, a nakonec, proč ne i plán Z? Nepočítal jsem s tím, že tam ona loď…nebyla. Netuším, co bych udělal, protože jsem se v té situaci neocitl."
"Dobře. Děkuji za…velice obsáhlou odpověď. Předposlední otázka zní- takže jste tedy stihli nasednout na loď, a tím vše končí?"
"Ne. Tím začíná pravý život. Alespoň pro mě," odporovala Leniara. "A ta poslední otázka?"
"Ach…jistě." Reportér se poprvé a naposledy zahleděl do svých poznámek napsaných na křehkém pergamenu. "Litujete něčeho?"
"Ne," odpověděly všechny tři bytosti unisono. Všechny také věděly, že by neváhaly to udělat, i kdyby věděly, kolik úsilí je to bude stát.
"Tak…tedy moc děkuji za rozhovor, a užijte si krásný zbytek vašeho života v míru v tomto městě! A pokud mohu mít návrh, prostě si musíte zajít do kavárny U Pestré rybky! Zadarmo tam podávají nejlepší čaj a sušenky široko daleko!" Arimer, Leniara a Cassiller se na sebe šťastně usmáli. Svoboda se konečně stala skutečností.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sarush ef sarush ef | Web | 11. října 2014 v 11:23 | Reagovat

To je fakt dobrý :)

2 *Jackeey* *Jackeey* | Web | 11. října 2014 v 20:30 | Reagovat

Úžasné...:) Opravdu krásné a navíc, nevím jeslti jsme ot říkala, ale moc se mi líbí název :)

3 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 12. října 2014 v 18:06 | Reagovat

[1]: Děkuji moc!

[2]: Neříkala, ale potěšila jsi mě tím. Ten název jsem vymýšlela...no, podle mého uměleckého deníku tři dny :-) Jinak jsem ti opravdu vděčná za pochvalu...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama