Koleje ke hvězdám- část I.

31. října 2014 v 7:00 | Karin a Kate |  Koleje ke hvězdám
Ano, já a Kate, věřte nebo ne, jsme se opět rozhodli pro nový příběh. Nebojte se, stále pracujeme i na Cestách jiným osudem a SAPu, ale chtěly jsme zkusit něco nového. Věřte nebo ne...ono to je epos! Nebo spíše parodie na epos, ale dobře.
Předem řeknu jedno- celé se to odehrává ve vlaku, jak asi pochopíte, takže kdo tyto dopravní prostředky nemiluje, asi si moc neužije. Vymyslely jsme to ve škole, mimochodem uprostřed hodiny matematiky, a je to hodně inspirováno Runaway train od...odmítám to asi potisícáté vysvětlovat, my to totiž stejně posloucháme ve verzi od Smokie.
Abych trochu objasnila, o co jde- jako v každém správném eposu půjde především o dobrodružství. Hlavní děj je vlastně ten, že se Anarin i hlavní hrdinka (jejíž jméno vám zlomyslně neprozradím) chtějí dostat do města na samém vrcholku jedné z hor. On je vyběrač dnaí, ona kartografka. To by tam ale nejprve museli dojet.
Mimochodem, absolutně kašleme na rytmus a pravidelné rýmy. Některé sloky dokonce mají o verš navíc. Přesto doufám, že se to alespoň někomu bude líbit...
P.S.: Předem varuji, že Anarin je příšerně sarkastický, a hlavní hrdinka zase hrozně protivná...
P.S.S.: Psáno po slokách. Začala jsem já, napsala první, Kate druhou, a tak dále...

Koleje ke hvězdám- část I.

Za chladné podzimní noci
počala má toulka mezi kapkami,
temnota okouzlovala mě svou mocí,
kráčel jsem tady dole,
dole pod hvězdami,
mezi kapkami deště tak sám.

Svět pokrytý spadaným listím
a světlo měsíce bere mi zrak,
kam směřuji, brzy zjistím,
až dorazí ten pomalý vlak.
Čekám snad na soudný den
-vlak stále ještě nespatřen.

Čekám zde na půlnoční vlak,
okno k jízdenkám je náhle otevřené,
mé kroky směřují k němu.
Vzduch však rozčísne ptačí křik,
k zemi padá psaní snesené,
zůstávám s údivem pod nebesy stát.

S pochopitelnou rozmrzelostí
zvedám dopis ze země,
copak zdržení to není dosti?
-snad alespoň odměna čeká mě.
Zpráva dosti naléhavá, písmo úřední
-to se nemohou jinak bavit, místo rušení?

Psaní ukazuje se být zbytečným,
cožpak já sloužím jako posel
zpráv o další schůzi marné,
já pro ostatní jsem tedy kým?
Toto měla být jen má cesta,
dopis nuceně k sobě skrývám.

Výborně, konečně je to tak
-laskavě se dostavil vlak!
V té slavné chvíli
pomalu mi dochází,
že čekání se přiblížilo cíli,
ovšem jízdenka mi schází...

Kolem mě proudí davy lidí,
smějící se děti,
ženy a muži mávající vzácnými vstupenkami,
zloději kolem trpělivě slídí,
stařenky o holi k vlaku spěchají
a já běžím v naději k oknu,
jestlipak zbyl jediný lístek na půlnoční vlak.

Sekunda za sekundou neřeší tu záhadu,
pan prodavač má zjevně dobrou náladu
a očividně s radostí
svěřuje se mi ze svých starostí.
"...mám jí šaty koupit, nebo panenku?"
Má omluva, vážně nevím-
jen dejte mi tu jízdenku!

Dávno již jsem vzdal boj,
nesnažím se býti laskavý,
někde v dáli zní houkání-
volání půlnočního vlaku,
na odpor prodavači se stavím,
bez dovolení popadám jízdenku.

Konečně mě vagón vítá,
dveře se za mnou zavřely,
mým očím teď pohled svítá
na to nejzmatenější, co kdy viděly.
Letící kufr můj život dává v sázku
a kde sakra leží moje kupé,
pokládám si otázku.

Zjišťuji ve zmatku,
že vlak plní se popořádku,
zbylo na mě poslední volné místo,
poslední vagón, poslední kupé
já ohlušen štěkotem psím hledám,
někde se přece musí nacházet najisto.

Dorazil jsem beze ztrát,
kufr je pořád na svém místě
a číslo jsem četl tolikrát,
že už to vím skoro jistě
a po příchodu mnou cloumá víra,
že mým spolucestujícím je asi víla.

Její oči odstínu nebes posetých hvězdami
hledí na mě chladně,
když prohlížím si její kadeře,
že září jako slunce jasné,
zdá se mi,
mé myšlenky bloudí po neznámých krajích.

Na pozdrav jsem klobouk smekl
"Dobrý večer, já zdravím vás
ruším v tento noční čas,
ale obávám se, že je to tak,
musíme spolu sdílet vlak."
A ačkoli jsem mluvil mile,
tvářila se pořád ledabyle.

Lehce pokývla hlavou,
její hlas naplňovala záhadná zář
"Vítej na této cestě,
co pohledáváš na tomto místě,
copak prostor neskýtá ti celý vlak?
Řekla a odvrátila ode mne tvář.

"Jsem diplomat- dle úhlu pohledu
Anarin, jméno mé
a pocházím z dalekého západu
-věříte mi, nebo ne?
A odpustíte mi snad smělost,
když zeptám se na vaše jméno?"

Obrátila oči v sloup,
slovy plnými nezájmu řekla:
"Má úloha není příliš velká,
já tvořím nákresy celého světa,
cesty zaznamenávám do map,
ať poutníci nesejdou ze svých cest."

"Nezodpověděla jste mou otázku,"
zavřely se dveře,
vlak se brzy rozjede,
silou dravé zvěře.
"Zjistím si to klidně sám,
jste-li v našem registru,
snadno to vyhledám."

Lokomotiva táhne nespočet vagónů
vstříc novým dobrodružstvím,
předaleko od posledních domů,
o novým radostech sním.
Vlak unáší nespočet lidí
vstříc životu vzrušujícímu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kolik stránek napíšete průměrně za den?(A4)

0, nepíšu 8% (23)
0, mám krizi 28.4% (82)
1 10.7% (31)
2 10% (29)
3 11.1% (32)
4 6.6% (19)
5 5.5% (16)
6 4.5% (13)
7 1.4% (4)
8 1.7% (5)
9 0.3% (1)
10 0.7% (2)
více(tak to bych chtěla vidět :-D) 11.1% (32)

Komentáře

1 Hermi Hermi | Web | 31. října 2014 v 18:54 | Reagovat

Tak nic, no...to už jsem četla...ale pořád mám stejný názor. Je to boží! Každá píšete svým stylem a tím pádem jde místy rozeznat, co kdo psal, ale o to je to lepší! Nemůžu se dočkat další části! A koukejte si pospíšit! :-D

2 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 31. října 2014 v 20:59 | Reagovat

[1]: Děkuji moc, za obě! Jsme si vědomy toho, že jde poznat, co psala která, ale ani jedné z nás se nechtělo měnit svůj styl podle té druhé, takže to dopadlo, jak to dopadlo.
Já a Kate píšeme společně šnečím tempem, takže se načekáš. Jsem moc ráda, že se ti to líbí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama