Píseň svobody- Kapitola 1.

20. října 2014 v 21:31 | Carina |  Píseň svobody
Přednostně se omlouvám, že je tato kapitola tak krátká, ale některé zkrátka budou muset být, jinak by ztratily smysl. Koneckonců, tato povídka je vlastně celá hrozně zvláštní. Ačkoli jsem to neplánovala, už teď vám asi dojde, o co se vlastně v celém příběhu bude jednat, narozdíl od Atila.
A nyní něco k postavám. Atiles. Ano, idiot to bude po celý příběh. Ale nesmíte mu mít za zlé tu pomstychtivost. V další kapitole vlastně výjde najevo, že je jinak téměř svatý.
A konečně se na scéně objevuje i hlavní hrdinka. No, předem vám prozradím, že polovinu z toho, co mu řekla, jsou samozřejmě lži, ale kvůli tomu, kdo je, jí prosím také nechtějte virtuálně zabít.
No, doufám, že se to alespoň někomu bude líbit...

Kapitola 1.
Od Atilova vyplutí uběhlo mnoho týdnů. Mladý muž je dávno přestal počítat. V prvních chvílích mu v hlavě stále ležela Aloyenova slova, ale čím déle byl na cestě, tím si byl jistější, že se mýlí. Koneckonců, je přece stále naživu, ne snad?
Alespoň do dnešního rána. Stále se sám sebe snažil přesvědčit, že to s tím nesouvisí. Tak či tak, probudil se s pocitem, že se děje něco zvláštního. Při každém zavrzání prkna sebou trhl, a stále očekával, kdy přijde nějaké nebezpečí. Svým způsobem to bylo mnohem horší, než kdyby něčemu skutečně čelil tváří v tvář.
Když už si začínal myslet, že je jen příliš paranoidní, spatřil to, co mohlo za jeho strach. Od východu se totiž hnala pochmurná mračna. Nepochybně věstila bouři. Atiles by si nikdy nemyslel, že umí tak barvitě klet, ale slova z jeho vlastních úst ho vyvedla z omylu.
Stále ale mohl pohromě uniknout. Stačilo, aby jeho loď byla dostatečně rychlá, a změnila kurz k prosluněnému jihu tak, aby se jí bouře úplně vyhnula, nebo přinejhorším zasáhla jen okrajově. Stočil plachty kýženým směrem, ale obával, že to nebude stačit.
Toužebně hleděl ke vzdálené hvězdě. Ačkoli ho vlastní úvahy překvapovaly, nikdy mu nepřipadalo, že je slunce tak nádherné. Hřejivé jako zamilované srdce. Za tuto větu si ale vzápětí vynadal. Po tom, co zažil, pro něj již láska nemohla nic znamenat. Nikdy nemohl vědět, jestli žena, do které se zamiluje, nebude jako Inari. Hřejivé jako oheň. To bylo správné přirovnání. Tak či tak, volalo ho k sobě, blíže a blíže.
Náhle si byl jistý, že bouři unikne. Nebylo potřeba se bát. Špatný pocit ho rázem opustil. Nejspíš ve vzduchu cítil pouze blížící se napětí, které ho ale nějak neohrozí. On míří k jasnému slunci, najde Inari, pomstí se, a poté může jít dál.
Na okamžik se zarazil. Skutečně může v životě pokračovat, když jí celý zasvětil právě jí? A důležitější otázka- existuje věc, ve které se Aloyen nemýlil? Opravdu jí dokáže ublížit, i když ví, že ona ublížila jemu?
Zanedlouho však tyto myšlenky odezněly, jako by se nikdy nevyrojily. Samozřejmě, že dokáže. Ne. Mýlil se. A i kdyby v životě nemohl pokračovat dále bez toho, aby měl pocit, že to nemá dále smysl, již nezáleželo. Najít Inari byl jeho životní sen. Jeho priorita. Klidně při tom i sám zemře, i když svému příteli slíbil, že se vrátí živý.
Slunce odjakživa znamenalo naději. Vítězství. Chvíle čekání, než dopluje daleko od bouře, si zkracoval vymýšlením slov, které by chtěl Inari říct, až před ním bude klečet na kolenou a prosit o slitování. On poté probodne její srdce, ale dříve by jí chtěl říct právě to, co si nyní sestavil v mysli.
Víš, rád bych řekl, že mi nečiní nejmenší potěšení tě bezcitně zabít, stejně jako ty jsi zabila mého přítele. Ale lhal bych. Celou dobu jsem tě toužil přesně takto vidět. Ode dne, kdy jsi ke mně přišla, aby ses mi za jeho smrt vysmála. Ani nevíš, jak se celé mé srdce chvěje touhou. Netuším, co bude s tvou špinavou duší, ale doufám, že poputuje na mnohem horší místo, než je Země provinilých. Možná skončíš na samém dně Styxu. Nebo dokonce Sinie. Jedno je ale jisté- zasloužíš si trpět.
Ano, byla to opravdu příšerná slova, a nikdy by je neřekl nahlas. Ale Inari ano. S radostí. Možná to bylo zvrácené, a v jiných chvílích by takové uvažování neschvaloval, ale ona zničila příliš mnoho životů.
Když měl vymyšlené toto, rozhodl se pouze oddat naslouchaní větru. Něco v něm znělo. Jeho nálada se rychle změnila. Cítil nekonečný smutek, ale právě on ho uklidňoval. Jeho vědomí možná bylo pomstychtivé, ale hluboko v srdci mu zbyla jen bolest. Ta bolest, kterou cítil ze vzduchu okolo sebe. Když se Ale zadíval na zářivý kotouč, věděl, že radost ještě někde existuje. On k ní pouze musí doplout.
Netušil, co se tam skrývá, ale věděl, že jedině to může zahojit jeho jizvy hluboko pod kůží. Otočil se, aby se ohlédl, jak daleko je bouře. Překvapilo ho, jak se zdá, že jeho loď pluje rychle. Temná oblaka nechal daleko za zády.
V tom okamžiku mu to došlo. Nezdálo se mu, že pluje rychle. On zrychloval. Bouře nebyla za ním, ale právě před ním. Jeho pýcha ho nahnala do sítě lží. Znovu zaklel, a usmyslel si, že obrátí loď. Ještě existuje cesta ven. Zjistil však, že se nemůže pohnout. Jeho tělo bylo paralyzované, stejně jako většina jeho zdravého rozumu. Tím, co mu zbylo, se snažil vzdorovat.
Bylo to však nemožné, protože mu v uších zazněl sladký, podmanivý hlas. Od prvního slova věděl, že toto není Inari. Inarin tón byl falešný a až příliš svůdný. Navíc, tento hlas šeptal opravdu překrásná slova.
Nic se neděje. Vím, že sis toho musel spoustu vytrpět, ale já ti neublížím. Přijď ke mně. Jsi tak blízko. Slibuji ti, že zachráním tvé srdce. Prosím, následuj mě. Můžeme plout společně, a já ti ukážu, že můžeš milovat. Nech mě vést tvou loď.
V omámení zakřičel do vzduchu otázku, komu tento hlas patří. Poté však zavtěl hlavou. Málem se nechal unést. Podruhé. Přestože se stále nemohl pohnout, zalétl očima k váčku připevněnému na opasku. Pozdě si vzpomněl, že však Aloyernovu pomoc odmítl. Nevzal si lahvičku lektvaru, který by ho zbavil halucinací a slepých iluzí. Věděl, že by pro něj nějak dokázal natáhnout ruku. Zemře pro ješitnost.
"Co po mě chceš?" zeptal se neznámé, a nechal ve svém hlase zaznít, že pochopil, že je konec.
"Nic," odvětila. Její hlas již nezněl v jeho srdci, ale krajinou. "Říkala jsem ti přece, že ti nechci ublížit. Ale pokud budeš vzdorovat, nebudu mít na výběr." Její hlas náhle zesmutněl. "Až přijdeš ke mně, nebudeš si z našeho rozhovoru nic pamatovat. Ale nechci tě zbytečně zabít. Musíš ke mně přijít dobrovolně. Dám ti vše, co potřebuješ. Budeš se cítit šťastný."
"Proč bys to dělala?" zašeptal. "Jste všechny stejné. To, co doopravdy chci, mi stejně dát nemůžeš."
"Můžu být tvým přítelem. Poslyš, já potřebuje tvou pomoc." Nyní se už Atiles rozesmál. Jistě, byla to chůze na tenkém ledě, ale tvým způsobem bylo zábavné si s ní povídat.
"Ty jsi mocná. Já jsem jen člověk. Proč bys potřebovala zrovna mě? Kromě toho, myslel jsem, že vy milovat nemůžete."
"Možná. Ráda bych to zjistila. Podívej, já ti nemohu říct vše. Jednak by to nebyla žádná legrace, a jednak to opravdu nemám povolené. Ale vlastně tě svým způsobem obdivuji. Dokážeš mi docela účinně vzdorovat. Nicméně, za pár minut tě to vyčerpá. Možná by pro tebe bylo lepší, kdyby ses vzdal hned."
"Dobrý pokus. Škoda, že neúspěšný. Máš nesmírnou trpělivost. Kdo vůbec jsi?"
"To ti řeknu, až budeš u mě. Stačí zavřít oči a…"
"Na nic jsem se neptal, ano?"
Chvíli bylo ticho, než to ženské bytosti došlo. "Já ale mluvím zcela vážně." Opět nasadila svůj nádherný hlas, tak mocný, až se Atilovi zatočila hlava. Pochopil, že promarnil svou poslední šanci. Když se ho nesnažila okouzlit, nebyl paralyzován. Mohl otočit loď a rychle odplout. Možná by to i vyšlo. Ale on ztrácel čas povídáním si s ní. Nyní již bylo vše ztraceno. Pomalu zavřel oči, a nechal si od ní naslibovat štěstí.
Zanedlouho jeho vůle povolila, on uvěřil každému jejímu slovu. Přesně podle jejího slibu cítil, jak zapomíná, o čem si povídali. Nevadilo mu to. Usmál se a vplul do nového života se sluncem v mysli.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hermi Hermi | Web | 20. října 2014 v 22:11 | Reagovat

Tak já dopíšu komentář k prologu a ona je tu další kapitola? No, to mi děláš naschvál! XD Ale super! Ani nevíš, jak jsem šťastná! Je to úžasný, napínavý a nemůžu se dočkat další!

2 Elis Elis | Web | 21. října 2014 v 0:47 | Reagovat

Moc krásné, okouzlilo mně to .....

3 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 24. října 2014 v 15:02 | Reagovat

[1]: Děkuji moc. Další kapitoly se brzy dočkáš. Tvé komentáře jsou hrozně milé...

[2]: Děkuji moc...

4 Kate Černobílá Kate Černobílá | Web | 26. října 2014 v 21:26 | Reagovat

To je opravdu hypnotické...rychle, musím si přečíst další kapitolu! Uhm, omlouvám se za mé první věty, opravdu mě to dostalo...nevím, jestli mám říct "chudák Atiles" nebo "blbec Atiles", ale mám ho ráda :)

5 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 26. října 2014 v 21:28 | Reagovat

Hypnotické? Slyšela jsem ledasco, ale že jsou mé povídky hypnotické...nevím proč, ale hrozně mě to rozesmálo...
Blbec Atiles, stoprocentně. Ale to jsem už říkala, viď? Počkej, co udělá v další kapitole....

6 Vanessa Vanessa | E-mail | Web | 28. října 2014 v 20:13 | Reagovat

U prologu jsem byla trošku zmatená(-to není vůbec tvoje vina), ale teď se tomu dostávám na kobylku. Používáš slova, která věc popisují přesně. To je u autorek vzácné(-některé to prostě okecají protože si nemohou vzpomenout na správné slovo- jako já).
Nemůžu říct ani žádnou výtku. Protože tam prostě není chyba! A jméno Atiles- zbožňuji. Připomíná mi to trochu řecké povídky (-nevím proč)

7 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 28. října 2014 v 20:43 | Reagovat

[6]: Děkuji. To jméno má znít řecky :-) Až se dozvíš, kdo je Loriel, bude ti to jasné. Je to tak schválně.
Já že neobkecávám? Mám sice opačný názor, ale stejně mi to zalichotilo...

8 Abigail Abigail | 16. února 2015 v 14:25 | Reagovat

Popravdě, nevím, co přesně tomu vytknout. TO, že na ten styl psaní nejsem zvyklá není tvoje vina, spíš moje. Ale líbí se mi to. Ovšem stále jsem trošinku zmatená... Z další kapitolou se to snad zpraví =)

9 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 21. února 2015 v 11:46 | Reagovat

[8]: Děkuji moc, opravdu. Doufám, že ti můj styl zase tak moc nevadí. A zmatení je účel této kapitoly, to pochopíš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama