Sladké lži

30. října 2014 v 14:00 | Carina |  Něco, co se rýmuje
Rozhodla jsem se přispět další básní, tentokrát se týká povídky, kterou nazývám Píseň svobody. Je to vlastně jakési lyrické vyjádření pocitů hlavního hrdiny, když zjisti, kdo je Loriel ve skutečnosti. Předem říkám, že v této básni to není řečeno, jinak bych ji ani nezveřejnila, a v podstatě je trochu o ničem. Ale snad se alespoň někomu bude líbit.

Sladké lži

Světla plamenů vysílala jasnou zář,
když přišel pro pravdu čas,
ukázala jsi mi svou pravou tvář,
ale já htěl dále žít v iluzi,
ve víru lživých vizí.

Ano, ptal jsem se tě,
kým vlastně jsi,
ale nechci vědět, že jsem se zamotal do sítě,
vzhlížet ke tvým očím,
když skutečná nejsi.

Jak jsem si mohl myslet,
že naše láska nic nestojí,
nyní sleduji tvůj pohled,
jak jsem ti jen mohl věřit,
až k tvému srdci projít?

Vím, že jsi musela lhát,
ale skutečně vše byl jen sen,
toužila ses dostat z temnoty ven,
ale mě si s sebou stáhla dolů,
a nyní se mohu jen ptát.

Proč mé srdce bylo tak slepé,
věřil jsem každému tvému slovu,
utápěl se znovu a znovu
ve tvých sladkých polibcích,
které byyl příliš sametově hebké.

Byla jsi příliš dokonalá,
ale tvá krása mě uhranula,
věřil jsem, že i ty jsi o lásce snila,
ale jen jsi zažehla mou touhu,
když ses na mě smála.

Skutečně jsem si myslel,
že tvé jméno zní Loriel,
a že obejmout jsem tě směl,
protože jsme se skutečně milovali,
a u ohně tvých lží jsem se hřál.

Doufal jsem v naši budoucnost,
a v nekonečnou lásku,
co vše jsem dal v sázku,
vím až nyní,
můj život pro tebe nebyl cnost.

Omámila jsi mě,
a použila pro své sny,
a já se ve slepotě potácel celé dny,
se srdcem plým lásky,
dobrovolně jsem nesl toto břímě.

Tvůj hlas zněl jako mořský vánek,
tvé prsty ladně klouzaly po strunách,
myslel jsem si, že odvaneš všechen prach,
zahojíš jizvy hluboko v mém srdci,
ale bylo to jen znamením pro zaslepený spánek.

Říkala jsi přenádherná slova,
že jsem pro tebe tím jediným,
nyní však vím,
že jsem byl pouhou loutkou,
a naše láska nyní odplouvá.

Odplouvá jako trosky mé zničené bárky,
a já netuším, zda tě stále miluji,
zatímco i naše sny pryč míří,
nyní vím, kým jsi,
mé srdce s rozumem vede války.

Můžeme být zase spolu,
i když jsem žil ve lži,
byla naše láska skutečná,
a nezklameš mě i nyní?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kolik stránek napíšete průměrně za den?(A4)

0, nepíšu 8% (23)
0, mám krizi 28.4% (82)
1 10.7% (31)
2 10% (29)
3 11.1% (32)
4 6.6% (19)
5 5.5% (16)
6 4.5% (13)
7 1.4% (4)
8 1.7% (5)
9 0.3% (1)
10 0.7% (2)
více(tak to bych chtěla vidět :-D) 11.1% (32)

Komentáře

1 Barbie a koně Barbie a koně | Web | 30. října 2014 v 14:45 | Reagovat

Tak to je krásna :) kéž bych něco takového nědky napsala :)

2 Hermi Hermi | Web | 30. října 2014 v 17:28 | Reagovat

To je moc pěkný! Jestli se takhle vážně bude cítil, až mu Loriel řekne, kdo je, tak to bude dost zajímavé... Ale dají se dohromady, žejo? Řekni, že to Loriel nedělala jen aby se dostala z ostrova, nebo tak něco...! Nebo alespoň řekni, že bude happyend! XD

3 Prostě Vanesa Prostě Vanesa | E-mail | Web | 30. října 2014 v 18:02 | Reagovat

Oh, krásné a přitom smutné. Varianta která nemá chybu! Mít tvůj talent tak si píská.
PS: Ty mi teda dáváš zabrat! :D

4 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 30. října 2014 v 21:23 | Reagovat

[1]: Děkuji moc. Ale ty také píšeš úžasně!

[2]: No, to, jak se cítil bezprostředně poté, bude řečeno, tuším, v páté a také šesté kapitole. Nic ti neprozradím, snad jen to, že ona to přesně kvůli tom udělala. Je Siréna, co bys čekala?

[3]: Děkuji moc. Nemyslím si, že mám nějaký zvláštní talent, rozhodně+ ne větší než ty, ale budiž.
P.S.: Promiň! Brzy zvolním tempo, popravdě, jedu na předepsané články :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama