Zaslíbené kvítí

15. října 2014 v 19:23 | Karin |  Něco, co se rýmuje
Především se opravdu moc omlouvám za nepřítomnost, může za to škola, a také to, že jsem několik dní neměla moc přístup k počítači. Je mi to blbé, ale přicházím s básní. V první řadě chci říct, že je to jeden z těch lyrických přepisů povídek, tentokrát něčeho, co nazývám Zaslíbené kvítí, a ještě jsem vám nepředstavovala. To proto, že mě ten náměť napadl právě uprostřed této básně, která mimcohodem měla být čistě filozofická, ale nepovedlo se to.
Dále jmenuji skladby, které mě inspirovaly. Všechny tři jsou od Scorpions, a to We were born to fly, You and I a When you came into my life. Tudíž vám asi dojde, že se jedná o romantický příběh. Děj netřeba vypisovat, pochopíte to z oné básně. Podotýkám, že to, co zní jako metafory, metafory nejsou.

Zaslíbené kvítí

Vítej na této cestě
za pokladem našich duší,
začíname jako naprostí cizinci,
hlas osudu nám zní v uších,
napříč chladným dnem i nocí.

Vítej na výletě,
kde cíl není znám,
hodíme mincí,
která o životech rozhodne nám,
zatímco stoupáme převysoko ke hvězdám.

Byli jsme vyvoleni,
abychom kráčeli tímto směrem,
ochránit nebeské kvítí,
abych stoupali s větrem,
jsme bojovníky štěstěny.

Květina roste a sílí,
zaříc všemi barvami duhy,
její srdce jako slunce svítí,
a naše jsou plné touhy
spatřit její zaslíbenou krásu.

Obdarovala nás snovými přáními,
spolu s ní jsme stvořeni pro let,
světlo vyzařuje naše nitro,
stvořila pro nás svět,
jenž měl být plný štěstí.

Tak proč se stále ptám,
co vše jsme ztratili,
když vítáme časné jitro,
zatímco procházíme míli po míli
společně s jejím životem.

Ty jsi vstoupila do mého života,
i bez kouzla oné rostliny,
cítíl bych se tak mladý,
s tebou jsem tak nevinný,
stala ses mým přítelem.

Má otázka ale zní,
jestli jsme stále lidmi,
když náš život je tak snadný,
v srdci nepoznané hlady nám zní,
a z ran nám pryští nebeská krev.

Kolik času uběhlo,
a proč ho neznáme,
když přímo při nás vychází jitřenka,
její svit nás klame,
kdy budeme se moct vrátit domů?

Stali jsme se nepřáteli,
bojujícími na stejné straně,
když napadla mě myšlenka,
že si s námi pouze hraje,
člověk, jemuž jsme vložili srdce do dlaně.

Tvá duše je mu zaslíbená,
záleží ti na něm více,
než-li na mě,
nikdy jsi ho nepoznala sice,
ale věrně mu důvěřuješ.

Nenávist a láska k sobě mají blíže,
než my a vyplnění osudu,
stále kráčíme po hraně,
v labyrintu iluzí a bludů.
a nevíme, jestli letět či padat.

Květina však jednou vyroste,
a my se vrátíme domů,
můžou být zase z nás cizinci,
pouhé děti slunce a stromů,
vrátíme se domů,
až přinese světlo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kolik stránek napíšete průměrně za den?(A4)

0, nepíšu 8% (23)
0, mám krizi 28.4% (82)
1 10.7% (31)
2 10% (29)
3 11.1% (32)
4 6.6% (19)
5 5.5% (16)
6 4.5% (13)
7 1.4% (4)
8 1.7% (5)
9 0.3% (1)
10 0.7% (2)
více(tak to bych chtěla vidět :-D) 11.1% (32)

Komentáře

1 Callia Callia | Web | 17. října 2014 v 17:15 | Reagovat

:OOO Tahle básnička je opravdu nádherná! :3 dostala mě sloka:
Stali jsme se nepřáteli,
bojujícími na stejné straně,
když napadla mě myšlenka,
že si s námi pouze hraje,
člověk, jemuž jsme vložili srdce do dlaně.

I když jsou samozřejmě všechny skvělé, dávají dohromady ten příběh, nebo alespoň já jsem i jej dokázala představit a... opravdu skvělé. :)

2 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 18. října 2014 v 9:30 | Reagovat

[1]: Děkuji moc. Zmíněná sloka se psala hrozně snadno, a pokud sis všimla, já slovní spojení jako "nepřátelé bojující na stejné straně" nebo "vložit srdce do dlaně" používám v jednom kuse :-)
Jsem opravdu moc ráda, že se ti báseň líbí. Víš, co by mě zajímalo? Jaký příběh sis pod tím vlastně představila?

3 Eliza Eliza | Web | 18. října 2014 v 12:58 | Reagovat

Tak jako básničky vám vážně jdou, to musím uznat :D I tahle se mi líbí, připadá mi, že je naladěná podobně jako Tatínkova holčička, ale samozřejmě je tu trochu jiné téma. I když emoce to vyvolává podobné.
Já si tuhle básničku snad i někam uložím, protože je to vážně něco (pro osobní účely samozřejmě).
Nemám tušení, proč mi to připomnělo knížku Maze Runner...

4 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 18. října 2014 v 17:14 | Reagovat

[3]: Také, že jsem to psala ve stejný den jako Tatínkovu holčičku.
Za velkou pochvalu opravdu moc děkuji, jsem nesmírně překvapená.
Knihu bohužel neznám, takže nemohu posoudit...

5 Callia Callia | 21. října 2014 v 15:07 | Reagovat

Abych ti odpověděla... Možná to bude naprostá blbost, ale takhle to na mě zapůsobilo: Určitě je tam chlapec s dívkou, kteří se neznali. Podle těch posledních slok bych řekla, že (možná?) nejsou lidmi. Jenže nějaký osud.. nějaká cesta, za květinou? je svede dohromady a oni se začnou sbližovat. No a musí objevit nějakou rostlinu a pokud ji najdou, tak se mohou vrátit domů. A taky si myslím, že tam půjde o to, že se ta dívka zamiluje do nějakého člověka a kvůli tomu ty verše: Stali jsme se nepřáteli,
bojujícími na stejné straně,
Ale možná to je blbost. :D

6 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 24. října 2014 v 14:59 | Reagovat

[5]: Skoro. Lidmi jsou, opravdu se neznají, a ano, je to cesta za květinou. Akorát, že oni jí nemusí  jen objevit, ale objevit a chránit. Ano, začnou se sbližovat. A ne, ona se nezamiluje do nějakého člověka, ale přímo do hlavního hrdiny, akorát že ho tak trochu začne nenávidět. Ale máš dobrý odhad.
Jinak, moc za tento komentář děkuji! Jsme ráda, že sis do přečetla!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama