Předsudky o učení a nějaké ty nic nepomáhající tipy

24. listopadu 2014 v 16:21 | Carina |  Doporučení
Ano, tento článek je opravdu o tipech k učení. Já vím, že v zásadě nefungují, ale stejně mi přišlo dobré, že bych sem mohla dát pár doporučení, jak se učím já. Třeba vám to nějak pomůže, a třeba jen posměšně zavrtíte hlavou.
Jde o to, že se již několik hodin (12.11.2014, kdy byl tento článek sepisován) učím do chemie a základů společenských věd. Jeden předmět mi jde hůře než ten druhý ( ze Zsv propadám. No, dobře, vychází mi čtyřka, ale stejně. Krásná ironie, vzhledem k tomu, že probíráme psychlogii, že ano? Ale pohled do naši učebnice, z níhž se mimochodem musíme nazpaměť naučit nějakých těch dvacet stran, bych opravdu nepřála ani svému nejhoršímu nepříteli. Ta učebnice je tak nudná! A chemie? Dobře, vychází mi asi něco mezi dvojkou a trojkou, ale kdo se má naučit nějakých těch osm vzorečků (pozor, opravdu vzorečků, nemluvím o tom klasickém kyslík=O atp. ale například o n=N/NA- jeden ze tří vzorců pro vypočítání látkového množství), a ještě vědět, který k čemu patří, když mu prostě učení vzorečků nejde?). A z obojího to, co umím, do rána zapomenu!
Ale přece jen jsem se to víceméně dokázala naovčit namučit naučit. A jak tedy?

Nad jakými radami ohledně učení se na internetu usmívám?

•Udělejte si na učení absolutní klid.- Já osobně právě to nenávidím. Jistě, že nemám zapnutou televizi, rádio a nepláče mi v místnosti malé dítě, ale dokážu se učit (kromě vzorečků, pochopitelně, na ty ten klid opravdu potřebuji) stejně účinně s hudbou jako bez hudby (vyzkoušela jsem to, a ten test, který jsem se učila s hudbou, dokonce dopadl lépe než ten bez hudby. Obojí byla biologie). Proč neodvádí mou pozornost, to sousiví s bodem uvedeným mnohem níže, i když je pochopitelně zajímavější než to učivo. Někdo může namítnout, že při učení angličtiny mi poslech anglicky zpívajících kapel opravdu nepomůže, ale problém je v tom, že já se do angličtiny neučím. Až na opravdu výjimky umím všechna slovíčka z naši učebnice (mimochodem většinou právě z písniček), a gramatiku ovládám ještě ze základky. Nemám sice jedničku, ale to kvůli jednomu zatracenému testu, kdy jsem dostala okno. Známka byla trojkou, ale snad si to ještě opravím. Z dvojky v průměry se jednička nedělá nejhůře. A kromě hudby, občas při učení některých předmětů si i povídám s mamkou. Někdy si stěžuji na zbytečnost učiva, jindy mě zkouší, a jindy si tím regeneruji mozek (slíbený níže rozvedený bod). Takže ne, "hluk" mě neruší, naopak právě ticho.

Barevně si učivo značte.- Mně osobně pomáhá jen zdobení nadpisů, protože je to první, co si k učivu vybavím, ale na to bohužel v našich hodinách, které většinou probíhají stylem "dělejte, dělejte, toto učivo sice máme probírat až v prosinci, ale stejně jsme pozadu, je mi jedno, že to nikdo z vás nechápe, jdeme dál" (ne u všech učitelů, ale alespoň tři bych vám dokázala jmenovat). Když si ale zvýrazním samotnou látku, je to konec, protože to odvádí mou pozornost a také jsem si všimla (a toto je trochu směšné), že můj mozek právě ty podtržené (či tučně zvýrazněné slova v učebnici) přeskakuje. Čím je písmo menší a ideálně kurzívou, tím více se na něj soustředím. Uvedu příklad na dějepise- dokonale umím popsat domy Lidu s linerární keramikou, ale že bych věděla, jaké vyráběli nástroje, to nehrozí.

Nepřeskakujte z jednoho předmětu na druhý.- Samozřejmě, že ani já to nedělám po pěti minutách, ale nikdy se úplně nenaučím jeden, a pak teprve nejdu na druhý. Protože pak sice ten první umím dokonale, ale k tomu druhému se z nedostatku času a energie nedostanu. Většinou se jeden naučím tak zhruba, poté ten druhý, a nakonec jen piluji detaily.

Učtě se dvacet minut, pak si dejte pauzu, a stále to opakujte.- Ano, jistě. A povězte mi, kdo se po té pauze k učení ještě vrátí? Já osobně mám způsob takový- přijdu ze školy, a když nejsem moc unavená nebo stresovaná, látku na další den si přečtu. Pak jdu dělat něco opravdu užitečného, a vrátím se k tomu kolem pěti-šesti hodin odpoledne. Jelikož se nedokážu učit více než tři hodiny v kuse, v osm to většinou vzdám. Ale když jsem byla malá, kvůli dojíždění jsem vstávala brzy ráno. Ten zvyk mi tak nějak zůstal, a mé tělo se většinou i bez budíku budí v šest ráno. Do školy vycházím až o půl osmé, a hotová jsem kolem půl sedmé. Místo ležení si buď projíždím nějaké blogy, nebo se učím. A pak, do školy kvůli kamarádce přicházím asi o dvacet minut dříve, než bych měla, což poskytuje další prostor. A věřte nebo ne, vychází mi do. Kromě Zsv mám jen jedničky a dvojky, maximálně něco mezi dvojkou a trojkou (matematika a zmíněná chemie). Ale pravda je, že můj mozek bez ohledu na okolnosti po půl hodině vypovídá službu, a musím asi pět minut jen odpočívat. Což se právgě důvodem, proč mohu poslouchat hudbu. Začnu ji totiž úplně vnímat až po té půlhodině.

Uklidnětě se.- Ale ne. Já se vždy asi hodinku učím, pak se pořádně navztekám, ideálně několikrát prásknu učebnící, všem okolo si postěžuji, jak mě to nebaví, vyjmenuji jim seznam věcí, které bych chtěla dělat raději (níže uveden), uroním pár slz, a může se pokračovat. Myslím, že bez toho by mi to ani nešlo. Navíc, když vám něco opravdu sužuje, opravdu se na to učení soustředit nedokážete.

Nalaďte se celou myslí na dané učivo.- Ano. samozřejmě. To víte, já si dokážu udělat bez problému vztah k šíleným vzorcům typu c=m/M.V (jeden ze dvou pro koncentraci, kdyby to někoho zajímalo. Ano, pořád zde oxiduji otravuji s tou pitomou chemií). A stejně, i když probíráme sebezábavnější věci (antika, pouště....) vždycky, VŽDYCKY se u toho opravdu nesnesitelně nudím a vyšiluji, jak se to můžeme učit tak nezáživně a neobsáhle...

A zde je ten slíbený (samozřejmě alegoricky s nadsázkou (za tohle může hodina literatury) psaný seznam věcí, co bych opravdu dělala raději než učení se do dvou mých asi nejmnéně oblíbených předmětů v jeden den. Předem varuji, že některé jsou opravdu bizardní. Vynechávám úplně samozřejmé a běžné věci jako "psala povídky". Jejich vymýšlením jsem se bavila ve třech hodinách matematiky (samozřejmě hned po tom, co jsem dopsala všechny básně/opravila všechny propisky/ náležitě si pohrála se svou kalkulačkou, u které mimochodem pochybuji, že ještě umí spočítat 1+1 /stihla se pohádat se svou kamarádkou/ málem usnula):


Radši, než se učit, bych:

• Na jeden den navštívila říši, kde putují mrtví, když se v životě něčím proviní, aby litovali svých skutků (poznámka: Alespoň bych měla náležitou inspiraci pro Druhou stranu ráje...)
Strávila jeden den se všemi lidmi, které nenávidím, nebo alespoň nemohu vystát
• Si přečetla nějaká dívčí román
• Strávila několik let na pustém ostrově. Myslím opravdu pustém. V naprostém osamění. (Náhodou, možná by se mi to i líbilo. Stejně si běžně povídám sama se sebou, a pomalu nesnesu přítomnost jiného člověka, než je Kate. A to ještě jen občas).
• Nechala se bodnout včelou. (Nesmějte se, je to má noční můra!)
•Se naučila hrát na mixážní pulty
•Nasedla na vlak, a kterém bych věděla, že mě nikdy nezanese zpět domů, a budu se tam muset dostat jinak, či vůbec. (No a co? Zmiňovala jsem se, že si v matematice výhradně zpívám písně o vlacích, romantické, nebo světokritiky?)

Až v novinách uvidíte titulek: Mladou dívku převálcovaly vzorečky z chemie a stojené definice psychologických jevů! Jsem to pochopitelně já.

A jak to máte vy?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Callia Callia | 24. listopadu 2014 v 20:43 | Reagovat

Jsem na tom naprosto stejně! :D I když v něčem se trochu liším.. Já se např. nedokážu naučit, když není naprosté ticho. Což v poslední době opravdu, ale opravdu není, protože jsme na pokoji 4... Potom se taky nedokážu vrátit k učení. Sice si řeknu, že si to třeba tak za hoďku či dvě zopakuju, ale nakonec to stejně neudělám. :D No a seznam věcí, které bych dělala raději než se učila? Těch je! I koukání na prasklinu na zdi je lepší, než se učit! :D

2 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 24. listopadu 2014 v 20:53 | Reagovat

[1]: No, jak jsem říkala, mě ticho prostě vadí :-)
Moc děkuji za milý komentář.
Á...na prasklinu ve zdi jsem zapomněla. Také má oblíbená činnost v matematice. Děkuji za doplnění!

3 Hermi Hermi | Web | 25. listopadu 2014 v 14:11 | Reagovat

Jo, to je úžasný článek! Tak nějak to mám taky. Udělejte si klid? Co je to za hloupost?! Já když u toho nesedím u počítače, nehraji na flétnu, nekreslím nebo neposlouchám hudbu, tak se houby naučím! K tomu platí i to naladit se myslí na dané učivo. Vážně? Když se na něj naladím, automaticky mi dojde, jaká je to nepotřebná blbost a přestane mě to bavit...! Ale uznávám, že na tom s tím barevným značením něco bude. Třeba do příroďáku si neustále něco maluju, takže to vypadá spíš jako sešit z výtvarky. Možná proto mám přírodopis tak ráda. XD

4 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 25. listopadu 2014 v 14:26 | Reagovat

[3]: Děkuji moc! Přesně tak. Ach jo, teď jsi mi připomněla, že se mám na zítřek naučit do dějepisu. Fuj. Měla jsem tento předmět ráda, jen když jsme se učili o druhé světové válce.
Moje všechny sešity vypadají jako do výtvarky. Akorát že si právě nekreslím nic k učivu. Nejlepší je matematika. Do poloviny do jde, od poloviny mám ale v každém rohu nějaký malý fantasy obrázek, ideálně něčím, co nejde vygumovat...

5 Kate Černobílá Kate Černobílá | Web | 4. prosince 2014 v 7:00 | Reagovat

Souhlasím! Navíc, jak se zatraceně dá "naladit se na učivo"? Ono to opravdu nejde, když vás devadesát procent učiva tak hluboce nezajímá, jako mě. Navíc, kdo by se dokázal naladit na soustavu vzorečků? To mi připomíná, že se musím dneska ovčit vzorečky do fyziky. Fuj.
Jinak, krásný článek, rozesmál mě!

6 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 4. prosince 2014 v 13:47 | Reagovat

[5]: Děkuji moc. Zdá se mi to, nebo tě rozesměje každý můj článek!
Fuj. Fyzika. ani mi o ní nemluv...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama