SAP- kapitola II

20. ledna 2015 v 20:53 | Karin a Kate |  SAP
Jedna malá otázka- pamatuje si na SAP vůbec ještě někdo? Zde máte první kapitolu. Ano, my s Kate píšeme opravdu ohromujícím tempem, viďte? A ne, ani tentokrát jsme se u toho nezapomněly pořádně pohádat (ale my se poslední dobou hádáme snad kvůli všemu). Snad se vám to bude líbit!
P.S.: Malá anketa- připadají vám spolu roztomilejší Averin a Yeneria, nebo Aydlin a Deventer?




II.

"Pochopila jsem tedy správně, že se krmí obden? To je poměrně často, nemyslíte? Copak Deventer ještě nikdy nezapomněl? Nezlobte se na mě, ale mně by se to jistě stalo!" vyptávala se Aydlin s nepředstíraným zájmem.

"Deventer opravdu ještě nikdy nezapomněl, protože nemá nic jiného, co by odvádělo jeho myšlenky jinam. On je vědec a žije svou prací- jeho přátelé jsou to jediné, co na světě má. Chce Aydlin položit ještě další otázku?" odvětil mluvčí sedmi rostlin.

"Možná bych ještě jednu měla, pokud mohu. Jak je možné-" Její slova ale uťal zvuk těžkých kroků na chodbě. Stále se přibližoval. Dívka zděšeně pohlédla na ochránce sals vilnis a rychle se rozhlížela po nějakém úkrytu. Když se dveře začaly otvírat, v panice jí nezbylo nic jiného než skočit zpět za onu krabici se záhadným obsahem. Skrčila se, jak nejvíce to šlo.

"Pane, pane!" ozýval se mladý muž. "Proběhl jsem celou loď, jen abych zjistil, že jste právě zde. Omlouvám se, že přicházím tedy tak pozdě. Chtěl jsem vám pouze oznámit, že budete mít návštěvu!"

"Nechť jim tenhle člověk vyřídí, že nic neprodám, nic nepodepíšu, nic nekoupím, do války nepůjdu, nezaplatím jejich dluhy..." obrátil se na své přátele. "..dobře, ty dluhy bychom zaplatit mohli, nemyslíte? Nám ty peníze stejně k ničemu nejsou."

"Žádám vaše odpuštění, ale to jsem jim už říkal. Bohužel si nic nenechají vymluvit. Myslel jsem, že budete rád, když vám povím, že se blíží. Nyní se pravděpodobně již nacházejí jen o poschodí výše."

"Velice děkujeme. Tento zaměstnanec může jít. My už to vyřídíme." Mladý vědec se lehce uklonil, na znamení vděčnosti.

Dveře se opět zavřely, a Aydlin zděšeně vstala. "Deventere...co když si mě někdo všimne, až zde budou? Nevíš, kam bych se mohla ukrýt? Nechci tě ani tyto rostliny v žádném případě nějak ohrozit!" I kdyby její hlas nezněl vyděšeně, její oči mluvily za vše.

"Aydlin se nemusí bát, může běžet téměř kamkoli, pokud ji chytí v podpalubí, může říct, že se zatoulala, nebo že patří k zaměstnancům té nevděčné firmy, která měla tu čest starat se o sals vilnis, než dorazil Deventer. Pokud má strach, že ji někdo z nás zradí, je to jen její paranoia. Jade sice trochu protestovala, ale nakonec jsme se dohodli, že nic neprozradíme ani za cenu našich životů."

"Děkuji," pokusila se dívka usmát. "Je to od vás milé, a jednou vám to určitě oplatím." Poté však zvážněla. "To mě netrápí. Já totiž neumím lhát." S těmito slovy vyběhla na chodbu, a myslela u toho na svého bratra, kterého vždy obdivovala za to, jak suverénně se dokázal dostat ze všech problémů. Ona měla vždy pocit, že na ní jde vidět, že neříká pravdu.

Nervózní teroristka se rozhlédla. Zatím žádní velvyslanci na obzoru. To ji trochu uklidnilo a nejistě pokračovala dál. Náhle se ale zarazila. Uviděla směrem k ní kráčet bytost, která sice vypadala jako bohatá obchodnice, ale vůbec se tak netvářila...Aydlin se otočila a pohlédla na opačnou stranu, než kudy k ní mířila ona žena, ale vzápětí jí došlo, že stejně již byla spatřena. S rychle tlukoucím srdcem zůstala stát na místě.






"...a s vaším kapitálem jistě nebude problém změnit stávající ucházející systém vaší firmy na revoluční! Všechno bude...větší a lepší! Navíc, naše produkty nejsou vůbec závadné!" Prodejce již kapku bralo zoufalství. Nemohl nabízenou věc už propagovat okatěji, jenže jeho zákazník se na něj díval pořád stejně pohrdavě. Napadalo ho jen, že možná zboží nechválí dost...

"Jistě nebudete litovat!" převzal štafetu další obchodník postávající v místnosti plné napětí. "Růst se rapidně zrychlí, vaším produktům ani vám to přeci nějak neublíží. Kromě toho, při první koupi dostaneme slevu, tak neváhejte!" Oproti svému kolegovi stále ještě věřil, že přinutí svého zákazníka koupit jejich výrobek.

"Přijměte naše nejhlubší omluvy, pánové, ovšem my i celá naše společnost i přes vaši dojemnou snahu není s to přistoupit na nabídku. Víte, lituji, ale neholdujeme jedům."

"Ale jakýmpak jedům?" podivil se prodejce a doufal, že to zní upřímně. "Přece jsme vám již říkali, že naše produkty nejsou jako všechny ostatní! Jsou naprosto bezpečné. Povězte mi, který pěstitel takovýchto úžasných květin by neudělal všechno pro jejich dobro?"

"Jenomže Deventer právě že činí vše pro jejich dobro...on nepodepíše žádnou kupní smlouvu a myslíme si, že právě plýtváte našim časem...ne, on plýtvá tím vašim. Nenechte se urážet, pánové. My o vašem zboží víme naprosto všechno."

"Tak to poté víte především o jeho výhodách, viďte?" nevzdával se. "Prohrát s tím de facto nemůžete." Odmlčel se. "Kromě toho, jaké smlouvy? Přeci zaplatíte a dostanete náš jedinečný výrobek! Co se vám na té nabídce nezdá?"

"Je mi líto, omlouvá se Deventer, ale informace o ,výhodách´ naprosto minuly jeho nevyvinutý lidský sluch. Musela nastat chyba. Chtěli bychom říct, že naší vědecké společnosti záleží jen na jednom- na životech našich členů, tudíž sals vilnis. A to je ten důvod, proč bychom váš deratizační prostředek nezakoupili ani pro Deventera, natož pro jeho drahé přátele."

Obchodník otráveně mávl rukou. "Měl byste přece vědě, že lepší nabídku již nikdy nedostanete! Opakuji, že je to pro vás i vaše...přátelé zcela bezpečné. Podle mého názoru jste jen pouhý blázen, který si naše produkty ani nezaslouží!" Zhluboka se nadechl. "Ale víte co? Naše firma je velkorysá, a proto vám zde necháme jednu malou lahvičku našeho produktu."

"Ztichni, blbče! Ten šílenec by si mohl koupit i naši firmu a ještě by mu pár zlaťáků zbylo! Je sice očividně hluboce mentálně narušený- mluví s kytkama!- ale pořád je to bohatý zákazník a jeden z nejvlivnějších cestujících na palubě!" sykl směrem k němu jeho kolega.

Zmíněný vědec to moc dobře slyšel, ale rozhodl se to ignorovat. Takhle o něm mluví každý. Tedy, téměř každý. Aydlin už měla dost času pronést něco podobného, ale z nějakého důvodu to neudělala.

"Odejděte, prosíme. Diegovi začínají vadit vibrace vaší nesnášenlivé přítomnosti. Deventerovi zase vadí...no, asi mu vadíte vy."

Prodejce, který byl před chvílí svým kolegou nazván blbcem, raději spolkl všechny urážlivé poznámky. Neodpustil si jen jedninou: "Jste si vědomi toho, že nám zase vadí vaše zvyky? Jsou jasným znakem psychické poruchy!" Poté se však vrátil zpět do své role. "Dobře tedy. Pokud přece jen procitnete, a rozhodnete se pro to, že chcete náš levný, bezpečný a zcela revoluční produkt odebírat, není nic lehčího než nás kontaktovat!"

"Děkujeme za nabídku a přejeme šťastnou cestu pryč, pánové! Děkujeme i za tu láhev jedu zdarma, jistě pro ni najdeme využití! Zapíšeme si vás do paměťových databank a příště se vám vyhneme zdaleka, ale rádi jsme vás poznali!" Deventer se uklonil a pokynul rukou ke dveřím. Muži tedy zase pro jednou odešli s nepořízenou.






Dívčino srdce divoce bušilo, když se k ní neznámá blížila. V jednu chvíli se jí zdálo, že na ní hledí dokonce vyčítavě, a musela se ovládat, aby na sobě nedala znát jediné obranné gesto. Poté se však žena zeširoka usmála a učinila několik posledních kroků.

Aydlin by možná něco řekla, ovšem spolupasažérka ji předběhla: "Dobrý den! Já jsem majitelka velké finanční korporace a provádím výzkum o počasí a nebezpečných jevech na lodích! Co byste mi řekla o terorismu? A co myslíte, bude dneska pršet?"

Plavovláska o několik kroků ucouvla. "Také zdravím. Myslím...že déšť nás trápit nemusí. Ani žádné další nebezpečné jevy. Ale zeptejte se raději někoho pověřenějšího." I když její slova nebyla nějak obzvláště hysterická, třásl se jí hlas, a moc dobře to věděla.

To brala agentka jako signál ke tvrdšímu výslechu. "A kdo by mohl být pověřenější, než cestující, která se neozbrojená toulá v podpalubí, kde nemá co dělat? My bohatí snobi máme na podezřelé věci nos, takže nechcete se mi svěřit, slečno?"

"Vy mě považujete za podezřelou?" hlesla zmatená Aydlin. "Jsem přece obchodnice! Kdybych opravdu něco provedla, dávno byste přece věděla, kým jsem, pokud jste opravdu tou, kterou se zdáte být."

"To nemůžu vědět, protože jsem člověk z vysoké vrstvy, který nikdy nepracoval, jen dělá nevinný výzkum o teroristech...a počasí." bránila se Yeneria, ale i jí samotné to znělo nepřesvědčivě. Po zádech jí přejel mráz. Pokud její krytí spadne, pokud se prozradí...

"Rozumím," pravila dívka pomalu, ale pravda byla taková, že nechápala docela nic. Ta žena byla podle jejího názoru blázen, opravdový šílenec, ne jako Deventer, nebo jí šlo o něco mnohem většího, a jen jí zkoušela. Že by něco tušila o její misi. Ne, ne, ne. To se stát nemohlo. Averin by jí nikdy nezradil, a byli snad dostatečně nenápadní. Nebo...zakázala si nad jinými možnosti přemýšlet. Nevěděla o nich, a tečka. "Ale myslím, že od teroristů ani kvůli vlivům počasí nám nic nehrozí. Promiňte, ale pospíchám. Nevadilo by vám, kdybychom se rozloučily?" Pravda byla taková, že se jí jen chtěla zbavit.

"Samozřejmě! Víš, já nejsem žádný strašák, žádný blázen a rozhodně ne policistka v civilu, prostě cestující jako ty!" Rozhodla se vyslýchající přejít do přátelského módu. "Takže můžeš kdykoli přijít ke mně do kajuty, popovídáme si a probereme terorismus! Budou z nás skvělé kamarádky!"

Aydlin se pokusila na sobě nedat najevo strach a údiv. "Snad. Takže...ehm...jak se vlastně s tím výzkumem daří?"

"Dobře! Už jednoho podezřelého...tedy někoho, kdo mi hodně pomůže, mám!" odvětila agentka s tím nejusměvavějším výrazem, jaký jen zvládla.

"Vážně?" zeptala se Aydlin, a také se pokusila usmát. Bylo to však hodně nejisté. Raději sklopila hlavu, aby Yeneria z jejího pohledu nepoznala, jak je vystrašená, a že lhala. "Tak...to vám přeji. Snad vaše práce bude přínosem."

"To určitě bude. Totiž, tím učiním velký krok v boji proti utiskování nevinných l- mraků! Je to přece výzkum o počasí, ne?" Už bych to měla ukončit, jinak ona začne vyslýchat mě!

"Jistě..." pravila Aydlin a znovu se zazubila. "Už žádné nespravedlivé obviňování oblaků!" Uvědomovala si, jaké říkala nesmysly, a kdyby se tak nebála, nejspíše by vyprskla smíchy, ale bylo to nejbezpečnější řešení.

"Tak já bych už měla jít- musím zkontrolovat podezř- tedy mého asistenta, co právě dělá." pronesla "finanční úřednice" diplomaticky. Potom se stalo něco divného- mladá teroristka by přísahala, že slyšela Yeneriu temně syčet něco ve smyslu: "Já tu krysu usvědčím!", ale to se jí muselo zdát.

"Omlouvám se...ale...řekla jste slovo ,krysa´? Je jich tady spousta, že ano? Představte si to- jedna z nich ke mně neustále chodí do kajuty! Přitom jistě vím, že je to stále ona! Také vás pořád otravuje jedna krysa?" Aydlin věděla, že tím hodně riskuje, ale alespoň si ověří, jestli je tato žena opravdu taková, nebo to jen hraje.

O pár let starší pasažérka si ji přeměřila pohledem. "Jedna krysa..." zamyslela se. Co to má znamenat? Která odpověď je správná? "...to nemůžu říct, protože si jich nevšímám. Ale jednu obzvláště nápadnou jednoho dne určitě chytím."

Aydlin pomalu přikývla. Takže bylo jisté, o co její nyní již sokyni vlastně jde. Podezřívá buď jí, nebo jejího bratra, jen nemůže nalézt způsob, jak je usvědčit. Musela ale zjistit, o kom z nich přesně ví. "Také se vám ta krysa zdá obzvláště nebezpečná?"

Jak ji popsat? Ta "krysa", po které jdu, je protivná a má samolibý výraz, ale to říct nemůžu. "Nebezpečná? Ne. Spíše mi připadá velmi sebevědomá. Ale žádný strach," záludně se usmála. ",protože já nad ní zvítězím."

"Drzé krysy jsou ze všech nejhorších," špitla mladší dívka, ale neměla daleko k tomu, aby jí panický záchvat připravil o rozum. Její bratr je v nebezpečí! Měla by ho varovat! Ačkoli, Averinovi to jistě došlo také, pokud se s touto "úřednicí" setkal. Zbývala jediná otázka- proč jim prozradila, že po nich jde?

"Souhlasím. Ony si myslí, že mají nějakou výhodu, ale já se vůbec nebojím. Ukážu jim spravedlnost! Ohrožují- tedy, nahlodávají nevinným lidem věci, ale já jim zatnu tipec. Nenechám je, aby nikomu ublížily! Tu drzou krysu, na tu si počíhám, sledovat ji budu, líčit pasti a jednou, jednou se zhroutí na zem v provazech!"

"Do boje!" povzbudila jí Aydlin, aby nepřitáhla pozornost na sebe. "Moc ráda jsem vás poznala. A dejte mi vědět, až tu hnusnou krysu chytíte!" Otočila se a vydala se na druhý konec chodby. Když byla dostatečně daleko, opřela se o chladnou zeď, a již nedokázala zadržet slzy. Něco takového pro ní bylo obrovských psychickým vypětím, přestože vyrůstala s někým, jako je Averin.





"No tak, no tak, nebuďte takový skrblík, pane! Zadarmo ani kuře nehrabe!" lamentoval námořník, ale v očích mu tančily nadšené jiskřičky, obzvláště když se zadíval na měšec peněz, které mu jeho společník nabízel.

Cestovatel převrátil oči. "Kolikrát ti mám opakovat, že prostě výše nejdu? Ber, nebo podplatím někoho jiného!" S těmito slovy mu strčil peníze do rukou.

"Achjo, ta korupce už není to, co bývala...ale alespoň něco..."

"Smiř se s tím. Svět není spravedlivý, takže ani nelegální obchody ne." Pokrčil rameny.

"Dobře, dobře...tak už jdu...kapitán se s vámi setká, to zařídím...ale nemohl jste mi dát ani o stříbrňák víc, že? To jsou dneska mravy..." zabručel a otočil se.

"To bych ti radil. Nechápu, proč si stěžuješ. Stejně dostáváš asi tak desetinásobný plat než kdokoli z nás..."

Vtom se ozval chladný hlas: "Terorismus nevynáší?" A podplacený zaměstnanec byl v tu ránu taky pryč.

"Tero-" začal Averin, a otočil se, což uťalo jeho slovo. "To jste vy...člověk by snad řekl, že mě sledujete."

"Znovu se setkáváme...a ne, já vás nemám potřebu sledovat! Jen jdu tak náhodou kolem a najednou ucítím zločinné vibrace, tak jsem se přišla podívat, co provádíte a jestli vás za to nemůžu zatknout." pronesla ledově s pozvednutým obočím.

Založil si paže na hruď. Nemohla ho nějak ohrozit, pokud byla stejně pitomá, jak si jí pamatoval. "Nemyslím si. Pokud tedy nechcete zatýkat každého, kdo má pár mincí, jen tak, pro kontrolu."

"Nedrážděte mě, už tak jste hlavní podezřelý. A já nemám ráda, když vidím zločince jinde, než za mřížemi! Takže, pokud se teď přiznáte, zatčení proběhne v klidu a ani jeden z nás tomu druhému neublíží."

Chvíli na ní jen nevěřícně hleděl. "Takže...jste policistka. Věděl jsem to." Odmlčel se. Zrychlil se mu tep, ale doufal, že si toho zatím nemusela všimnout. "Podívejte, myslím, že za rozbití jedné vázy mě nepopravíte, i kdybych jí právě čestně nezaplatil." Hlavou se mu však mihla obava, kolik toho Yeneria vlastně slyšela.

"Ano, jsem...vyšetřovatelka. Budu hrát na rovinu. Ale ostatní pasažéři se o mé pravé totožnosti nesmějí dozvědět, jinak vás zatknu za maření oficiální mise! A váza? Jaká? To je nějaká teroristická přesmyčka?"

Averin se neovládl a začal se smát. "Vy očividně moc ráda dostáváte lidi za mříže, viďte? Pokud jde o tu vázu, rád bych vám jí ukázal. Byla krásná, keramická, zdobená hnědými proužky. Ale bohužel skončila v odpadcích. Ne, o žádnou teroristickou ani jinou přesmyčku nejde. Prosím vás, já je ani tvořit neumím, natož abych je používal!" Alespoň to poslední byla pravda. V tom spíše vynikala jeho mladší sestra.

Ha! Poznal, že to nic neznamená, takže se v teroristickém slangu asi vyzná! Tedy...to nic nedokazuje. Sakra. "A máte pro to nějaké svědky?" Dobře, tak tudy cesta asi nevede. Musím ho dostat něčím jiným!, i přes tyhle myšlenky však pokračovala podle plánu.

"Můžete si v oficiálních záznamech zjistit, že vlastním kajutu sám. Prosím vás, k čemu potřebujete svědky, že jsem rozbil vázu? Klidně se ale můžete zeptat toho pracovníka, kterému jsem zaplatil." Kterého jsem podplatil, opravil se v duchu a potlačil úšklebek.

"Zeptám. A můžete mi tykat, pane teroristo, protože tohle pravděpodobně není naše poslední bitva- tedy náš poslední...kamarádský rozhovor!"

Averin se zazubil, i když se musel hodně přemáhat. Yenerii byl onen úsměv nějak povědomý, ale nemohla si vzpomenout, u koho dalšího jej již viděla. "Takže jsou z nás oficiálně nepřátelé, když si tedy myslíte, že jsem terorista?"

"Ne, je to jen pracovní. Dostanu tě sice za mříže, ale potom s tím skončím, nemám v úmyslu se po tvém zatčení mstít a intrikovat dál. Takový je rozdíl mezi naším vztahem a nepřátelstvím."

"Takže pracovně mne chceš zatknout, ale osobně se neznáme?" odvětil Averin. Netušil proč, ale ta situace mu přišla hrozně legrační.

Přikývla. "Ale pokud budeš spolupracovat, nemám v úmyslu chovat se hrubě. Jen dokážu, že jsi terorista."

Averin pokrčil rameny. "Tak to hodně štěstí. Musíš být mimořádně schopná, když chceš usvědčit někoho, kdo nic neudělal. Tedy, docela nic." Zhluboka se nadechl. "Ale ty mi nevěříš. A víš co? Mně je to vlastně docela jedno. Sice se na sebe do zrcadla dívám každé ráno, a jako terorista nevypadám, ale ty máš očividně jiný názor. Ty mimochodem jako policistka sice vypadáš, ale rozhodně se tak nechováš."

"Nejsem...policistka. I8ED75, to jsem já. Tak se doopravdy jmenuji. Agentka z jedné organizace, o které jsi stejně asi nikdy neslyšel. Najímají nás, abychom bojovali s velkým, krvavým zločinem- masové vraždy, terorismus a tak podobně. S policií nemám až na pravomoci a úctu k zákonu vlastně nic společného." zavrtěla hlavou. "A je mi mimochodem úplně jedno, jestli vypadáš a nebo nevypadáš jako terorista. Vzhled nic neřekne, ti nejlepší se naučili klamat."

Averin na ní chvíli jen hleděl. Poté si povzdechl. "Rozumím. Já vím, že vzhled může klamat...ale proč sis tedy vybrala zrovna mě? Já jsem nevinný, Yenerio. A i kdyby, prostě ses na mě pověsila. Nějaký důvod k tomu musíš mít."

"To je jednoduché. Instinkty. Já to z tebe cítím. Ale neměj strach, nemůžu nijak zakročit, dokud nezískám nějaký důkaz. Nemýlím se. Kolik zločinců a hlavně teroristů jsem už poslala buďto do basy, nebo do zemí mrtvých, bys nespočítal."

"Mýlila ses někdy?" zeptal se tichým hlasem.

Podívala se mu zpříma do očí. "Ne."

"Tak nejspíš budu první." Pokusil se znovu usmát, ale ztratil všechnu odvahu. Kromě toho, přál si v té ženě vidět jen nějakou hloupou vyšetřovatelku, jako před několika minutami, ale její upřímnost ho dočista ohromila. Z nějakého neznámého důvodu ho na okamžik napadlo, že by si to všechno prostě ušetřil, a přiznal se. Vzápětí si však za tu myšlenku vynadal. I kdyby si nevážil svého života a svobody, stále tady byla Aydlin.

"Uvidíme. Ale já se nemíním vzdát. Ještě nikdy jsem neprohrála. Kdyby ano, už bych tady nestála. A ujistím se, že splním svou misi i tady." její oči se rozzářily odhodláním. "A mimochodem, máš tady nějaké spojence? Kolik vás tady je?"

"Ne," odpověděl téměř bez zaváhání na její otázku. Více mu vyhovovalo, když ho nevyslýchala. Protože jí nemusel tolik lhát. "Ty svou práci opravdu zbožňuješ, viď?"

Zavrtěla hlavou. "Mýlíš se. Není to totiž má práce- ale můj život." Nasadila dokonale kamenný výraz. "Existuji proto, abych ctila zákon a chytala ty, kdo jej překračují. Jsem zbraň. Ale čestná a spravedlnost milující zbraň!"

Averin jí naopak pomocí mimiky chtěl ukázat, co v té chvíli cítí. Smutek. Když promluvil, pouze šeptal. "To ale nejsou tvá slova, viď?" Poprvé v životě mu jí bylo líto.

"Pleteš se! Ta slova jsou můj řád! Drží mě při životě! Není na nich nic špatného, teroristo Averine."

Ušklíbl se, ale nebyl do domýšlivý úšklebek jako obvykle. "To jsem také neřekl. Jenže ty jsi také člověk, kromě toho, že jsi chodící vražedná zbraň."

"To samé platí o nevinných lidech, kteří mohou kdykoli být terčem teroristického útoku. Já vím, že teď mluvím o něčem úplně jiném, ale mám pravdu! A ochráním je!"

"Já ti to ale nevyvracím. Máš ušlechtilé sny. Jen jsem podotýkal, že zníš jako z příručky pro správnou policistku. A to už správné není."

"Jsem agentka! A obvykle nevyslýchám, jen bojuji! Ale tady nevím, proti komu bych své schopnosti namířila. Ty nevypadáš, že bys chtěl sáhnout po násilném řešení. Ale počítej, že pokud se v momentě, kdy se tvé plány naplno projeví, nevzdáš, asi použiji svůj revolver. V tom případě tě samozřejmě jen nějak postřelím, nezabiji, pak bych neměla koho zatknout."

Averin si chvíli její slova přebíral v hlavě. Poté zavrtěl hlavou, ale spíše nevěřícně. "To všechno vysvětluje." Opatrně se zahleděl do jejích očí, jako by snad čekal, že ho propálí jediným pohledem. "Válčit nejspíš umíš, a vyhrožovat také, ale při komunikaci s civilisty stojíš za houby, pokud už k sobě máme být upřímní."

"Uhm...postupovala jsem přesně podle příručky ,Rozumějte lidem´, tak nevím, kde se stala chyba..." zamyslela se. "Nicméně, dnes je mi jasné, že důkaz proti tobě nezískám. Ale ten den jednou přijde!"

Pomalu přikývl. "Nejspíš si dlouho nebyla s obyčejnými lidmi." Chvíli se odmlčel. "Když v to věříš, prosím. Nejsem ten, který by ti chtěl brát vize. Ale jsem rád, že jsem mohl poznat i tuto tvou stránku. Víš, když se mě nesnažíš ze všech sil poslat do cely, a možná i zabít."

"Vlastně, s ,obyčejnými lidmi´ jsem poprvé, pokud tě to zajímá. A já...já jsem taky ráda, že jsem si s tebou mohla upřímně a na rovinu promluvit, před tím, než tě za pár dní předám zákonu, teroristo Averine. Nyní se však půjdu potloukat kolem své kajuty, ať nepůsobím moc podezřele."

Mladý muž se znovu usmál. "Tak hodně štěstí s nicneděláním. Něco mi říká, že se s tebou asi nevidím naposledy." Když odcházel, cítil jakýsi tlak na hrudi. Výčitky svědomí. Protože on jí lhal. Věděl, že musel, ale přesto ho to trápilo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Elis Elis | Web | 21. ledna 2015 v 17:09 | Reagovat

Chápu to dobře, že to píšete společně, tak to hledím, výsledek je skvělý a obdivují vás, já bych s někým jiným psát nemohla, to si ani nedovedu představit...

2 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 21. ledna 2015 v 20:16 | Reagovat

[1]: Ano, píšeme to společně. Děkuji moc, i za Kate. Víš, my se u toho sice hádáme, ale vlastně píšeme dost podobně, když se to tak vezme, takže to není zase takový problém. ale s nikým jiným bych to také nedokázala...

3 Terezka Terezka | 21. ledna 2015 v 20:35 | Reagovat

Já jsem ve druhé a třetí třídě také psala"knížky" s kamarádkou.Ona spíš kreslila a psala a Já spíš vymýšlela.:-)

4 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 21. ledna 2015 v 20:45 | Reagovat

[3]: Období, kdy jsme zkoušely s Kate kreslit knihu, jsme bohužel měly také. Jinak si ale nemyslím, že psát společný příběh je špatný nápad.

Tím se vás všech, kteří zabloudíte sem do komentářů, chtěla na něco předběžně zeptat- co byste řekli na malou...něco jako RPG hru z vězeňského prostředí, kde by hodně figurovaly kočky?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama