Voják štěstěny

19. ledna 2015 v 20:47 | Karin |  Něco, co se rýmuje
Aneb Karin došla fantazie na názvy, protože když si to přeložíte do angličtiny, získáte nadpis Soldier of fortune, což je i název skladby od Deep purple. Ta píseň mě ale inspirovala jen minimálně, hlavní myšlenka je trochu jiná.
Každopádně, je to jedna z těch básní sepsaných asi tak o půlnoci, z kterých by se při troše přemýšlení dala vytvořit i povídka, ale většinou vymyslím jen začátek, a pak ten příběh nechám ležet ladem, protože mě nic dalšího nenapadá. Toto je i tento případ, takže pokud podle toho něco napadne vás, nebráním vám v tom, abyste se inspirovali.
Mám k tomu jedinou poznámku: Má Múza je vážně zlatá, zvláště uprostřed noci. Ale asi se budu muset dát na poezii, protože se už neobtěžuje s něčím, jako je děj.
P.S.: To, co je zde vyjádřeno, a začíná to už čtvrtou slokou, opravdu není můj názor, ale jeho. A předem varuji, že ta báseň je docela dost kontroverzní.

Voják štěstěny


Vidím mnoho dalekých krajů,
provonených domovem,
nebo cizích jako můj stín,
potácím se nikdy nekončícím snem,
jsem pouhý temnoty syn.

Jsm smutný a zoufalý,
pouhý ztracený pěšák na cestě
plné ztrát a znavení,
toužím dojím ke šťastné hvězdě,
jíž však v zemi bolesti není.

Jen v roztřesených rukou zvedám zbraň,
patříc již dávno ke mně,
každý pohyb příliš bolí,
světla září tak temně,
každá radost strašlivou cenu stojí.

Žijeme jen pro jedinou vidinu,
že spousta krve utne další proud,
že nemáme nač se snažit obnovit rozbitý mír,
jiskru ohně vykřesal nenávisti troud,
a zbyl jen zmatený vír.

Čím déle se budeme vzpírat,
tím více krve proteče,
protože boje jsou cestou k uvědomění,
zatímco vražedná zbraň hlavy seče,
mizí čas pro naivní snění.

Ženeme se do záhuby,
násilí jen naší cestu urychlí,
nebo napravíme své fatální chyby,
zatím jsme zavíráni do skleněných krychlí,
zatímco síla zbraní nás k sobě vábí.

Nevěřím ve válku,
ale v tomto světě pouze můžeš
zemřít, či bojovat pro nic,
krás zbavují se růže,
a jejich trní bodá den ode dne víc.

Zabíjení nevinných
jen zkrátí cestu ke konci,
či snad k novému začátku,
od dob, kdy vládnou nám mocní,
není v srdcích místo pro lásku.

Nikdy jsme nežili v bezpečí,
nikdy neměli být svedeni dohromady,
city hlubší než strach oslabují,
život jen pro válku by byl snadný,
ale lidská srdce se roztrhnout nedají.

Každý voják miluje,
a na doby dávné vzpomíná,
v nocích máčíme přikrývky slzami,
ale ve dne ukáže se naše tvář jiná,
ti silní musíme být my.

Divoké oči planou,
když jsme vězni vlastních čepelí,
pod hvězdami jsme obyčejnými muži,
ztrácíme vše, co jsme kdy měli,
jen brnění našeho srdce naživu nás drží.

Snažíme se být stroji,
ale krve je příliš mnoho,
umíráme hlubokou vnitř,
nikdo nepronese jediné slovo,
opustili jsme příliš již.

Bez tebe je zde chladno,
měl by mne zahřívat plamen víry,
ale já cítím jen stesk,
padám níž a níž do díry,
kde mizí všechen života lesk.

Přesto budu bojovat až do konce dní,
protože naše láska nezemřela,
i když tě ztrácím,
tam, kde kdysi radost vřela,
stále se do srdce vracím.

Vidět smrt je tak těžké,
přinášet ji nesmírně drtí,
nikdy jsem nechtěl hrát jejich hry,
vidí ve mně jen další smetí,
ale pro všechny ty dny
s tebou navždy vytrvám.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 20. ledna 2015 v 3:23 | Reagovat

Přesto budu bojovat až do konce dní,
protože naše láska nezemřela,
i když tě ztrácím,
tam, kde kdysi radost vřela,
stále se do srdce vracím.

Zde Ti vtiskla hubičku na prsa pravá Múza. :)

2 Barbie a koně Barbie a koně | Web | 20. ledna 2015 v 6:53 | Reagovat

Jsi v tom opravdu úžasná :) Další skvělá báseň :) Říct básnička už se opravdu nedá, to by bylo jen hodně  vzdáleno skutečnosti :)

3 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 20. ledna 2015 v 7:05 | Reagovat

[1]: Děkuji moc. Také si myslím :-) Je jen zvláštní, že zrovna tobě se líbí poměrně pozitivní sloka.

[2]: Jsem ti nesmírně vděčná, vážně. Kdybys viděla můj připitomělý úsměv...

4 stuprum stuprum | Web | 20. ledna 2015 v 16:22 | Reagovat

Nemysli si, že jsem pro negaci a zlo. Asi bych měl nasadit jinou masku... :)

5 Terezka Terezka | 20. ledna 2015 v 18:31 | Reagovat

Ta Báseň je doopravdy  úžasná! Píšeš jako kdybys byla dávno dospělá! Prostě úžasná!Doopravdy! Jsi v tom dobrá jen tak dál!:-)

6 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 20. ledna 2015 v 20:42 | Reagovat

[5]: Děkuji moc, zahřálo mě to u srdce. Jsi hrozně milá!

[4]: No...zatím tak na mě působíš. Ale fascinuje mě to :-)

7 Kate Černobílá Kate Černobílá | Web | 20. ledna 2015 v 21:42 | Reagovat

To je doopravdy strašně smutná a morbidní báseň- a to je na tom to nejlepší, ne? Myšlenka vyznívá tak, jak má. Některé věty se mi opravdu zavrtávaly pod kůži, když jsem to četla. Souhlasím s Terezkou, opravdu bych neřekla, že ti je šestnáct, podle psaní ti musí být mnohem víc :)

8 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 20. ledna 2015 v 21:44 | Reagovat

[7]: Děkuji moc. Takže ty jsi to s těmi komentáři myslela vážně?
Vážně si myslíš, že je to tak dobré? Vykouzlila jsi mi úsměv na rtech...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama