Neodcházej

24. února 2015 v 7:00 | Carina |  Něco, co se rýmuje
Toto je hodně zvláštní báseň, protože je asi jediná na tomto blogu, která skutečně vychází z mého života. Vysvětlím vám okolnosti. Týká se to toho, že na lyžáku si prostě pár blbců přitáhlo rum, vodku, a ještě něco, a prostě se opili. Samozřejmě, že mixovali alkohol. No, a tělo jedné dívky to neuneslo, a nakonec upadla do bezvědomí. Když jsem psala tuto báseň, už jsem tušila, že to přežije, i když v té chvíli byla stále v kómatu, ale vycházela jsem z toho, co jsem cítila a dělala nejen já, ale i ostatní v ten večer, kdy nám to bylo oznámeno.
Zvláštní na této básni je, že když si to po sobě zpětně čtu, došlo mi, že já jsem si vlastně nikdy nemyslela to, co ostatní- je si za to může sama. Ano, udělala chybu, ale ostatní věděli, že to neunese, a mohli jí také trochu ohlídat.
No, snad se vám to bude alespoň trochu líbit. Popravdě, nejsem si totiž ani moc jistá, jestli je dobrý nápad, zveřejňovat to.

Neodcházej

Prosím, dnes neodcházej,
vždyť je příliš brzy,
mnoho očí pro tebe dnes slzí,
a mnoho srdcí krvácí,
radost i z nás se vytrácí,
tak prosím, neopouštěj nás.

Jsi přeci příliš mladá,
nemůžeš zemřít takto,
nemůžeš opustit všechno to
štěstí pro hloupý večer,
toto není psrávný směr,
ještě nepřišel tvůj čas.

Vrať se domů a do života,
neumírej pro svou hrdost,
trápení již bylo dost,
udělala jsi chybu,
vznáší se nad tebou stín hloupých příslibů,
ale není to důvodem zahodit sebe.

Nikdy jsem tě neznala,
pamatuji si jen tvou usměvavou tvář,
tvých ve slunci plavých vlasů zář,
ale nesla sis světlo života,
které ti má vzít hloupost krutá,
a proto mám srdci nyní jen tebe.

Včera zářily tak jasné hvězdy,
když vyslechli jsme si zprávu,
tehdy v divokém rozmaru,
který byl zchlazen,
nůž do srdce byl vražen,
protože prý odcházíš.

V mysli jsme měla jediná slova.
jiskry září tak jasně,
skví na obloze překrásně,
ale pro tebe svit nic neznamená,
toto je příliš velká cena,
za to, že o svých mezích nevíš.

Seskočili jsme z měkkých lůžek,
abychom si vyslechli hrozný ortel,
že tbe upoutali na nemocniční postel,
abys mohla přežít či zemřít,
můžeme pouze o tvém životě snít,
a prosit, aby ses vrátila.

Seděla jsem u otevřeného okna,
a se slzami se za tebe modlila,
mnoho kapek pro tebe prolila,
nakonec již nešlo plakat,
nechala ses do pasti vlákat,
všichni se ptají,kolik jedu jsi vlastně vypila?

Nikol, tak snad stále zní tvé jméno,
je horší, když ho znám,
čas od času si připadám,
že jsem tě vlastně znala po celou tu dobu,
nepřeji si více než svobodu
pro tvůj ztracený život.

Mé srdce je stále hluché,
možná sám osud nezná budoucnost,
tvůj život je přece cnost,
nechtěla jsi ho přeci zahodit,
jako každý mohla jsi o něm snít,
místo toho padáš do bezvědomých vod.

Vítáme polojasné ráno,
mračna střídají se se sluncem,
cítím se být také umrlcem,
když naději vyvažuje prázdnota,
ty přece nejsi ta,
která by pro hloupý den vše opustila.

Všichni hledíme na prázdné místo
zbylé po tobě u stolu,
všera seděli jsme přeci všichni pospolu,
smáli se hloupým vtipům,
proč, proč ses jen smrti napila?

Prosím, vrať se zpět,
čel s námi nadále všem překážkám,
konci tvého vlaku života ještě nemávám,
není příliš v dáli,
všichni bychom ti radost přáli,
tak prosím přijď prostě mezi nás.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lady Cathy Lady Cathy | 24. února 2015 v 7:14 | Reagovat

Pockej pockej, tobe nekdo umira? Nevim jestli se tomu da rict hezka basen kdyz je tak smutna. Sem tam jsem tam nevidela rymy ale ja mam co rikat.

2 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 24. února 2015 v 7:39 | Reagovat

[1]: Neumírá, přečti si proslov před tou básní.
Uznávám, rýmy občas malinko pokulhávají, a někdy tam nejsou záměrně.
Ale stejně ti děkuji.

3 Lady Cathy Lady Cathy | Web | 24. února 2015 v 15:34 | Reagovat

[2]: Již jsem si jej přečetla. Já je čtu vždycky až poslední, ale teď jsem okomentovala a až pak se podívala. Omlouvám se.

4 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 24. února 2015 v 17:13 | Reagovat

[3]: To nic. Ale stejně děkuji.

5 Bezejmenná Bezejmenná | E-mail | Web | 24. února 2015 v 20:06 | Reagovat

Moc Krásná a dojemná báseň. Je to opravdu jako by to říkalo Tvé srdce.Prostě úžasné

6 Vanessa Vanessa | 24. února 2015 v 20:10 | Reagovat

Nejvíc, co jsem z té básně cítila, byla přátelství k té dotyčné osobě. Mám takový divný pocit z toho. Ne, že by se mi nelíbila, ale přijde mi tak trochu skrytá. Nevím, přesně jak to mám říct a myslím, že ty mě moc nechápeš, ale někdy se mi naskytne takový pocit, že ho nedokážu ani popsat ani vysvětlit. Jinak je to moc pěkná báseň, ale u mě stále vyhrává "odcházím zemřít"

7 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 24. února 2015 v 20:19 | Reagovat

[5]: Děkuji moc, opravdu.

[6]: No, moc jsem opravdu nepochopila, co tím chceš říct. Myslím, že ale v jedné sloce naznačuji, že jsem jí neznala, nikdy jsem jí nemluvila. Rozumím ti, já vím, že to není má nejlepší báseň.

8 Anior Anior | Web | 25. února 2015 v 6:33 | Reagovat

Je to nádherná báseň!

9 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 25. února 2015 v 7:57 | Reagovat

[8]: Děkuji, opravdu.

10 Eliza Eliza | Web | 25. února 2015 v 11:35 | Reagovat

Úctyhodná délka teda ;) Ale vážně se mi to líbilo, působilo to dost smutně, pietně i k zamyšlení, prostě krásné :)

11 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 25. února 2015 v 11:45 | Reagovat

[10]: Náhodou, ono je to jedna z mých nejkratších básní :-) Ale opravdu ti nesmírně děkuji!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama