Druhá strana ráje- dosud nevydané básně III.

10. března 2015 v 7:00 | Karis |  Druhá strana ráje

Proč jsme byli zrozeni?

Popravdě, tato báseň v tom příběhu opravdu měla být, ale nějak mi to prostě nevyšlo. Musela bych pro ní vytvořit samostatnou kapitolu, tím pádem by se natáhl děj, a to kolem té básně by vlastně byla vata. Takže proto to zveřejňuji až nyní. Ale jedná se o další úvahu o lásce, tentokrát o tom, proč byli vlastně spolu, když se muselo stát to, co je rozdělilo (protože za to může Tyrinnel sám, ale on to v té chvíli ještě netuší).



Dnes nastal čas pro další otázku,

a já se proto táži,

nitě pravdy k sobě váži,

a snažím se pochopit pro naši lásku,

důvod, proč jsme byli zrozeni.



Snad abychom mohli pocítit vášeň,

kterou jsme ztratili,

aby nás kruté hry zradily,

abychom zjistili, co je tíseň,

ptám se, lásko, proč?



Opravdu jsme měli pochopit,

že láska chutná hořce,

že radost stačí po trošce,

museli jsme se nechat lží polapit,

a uvěřit, že nenávist je sladká?



Máme vidět zemi,

kde není lásky ani medu,

bez odpočinku a klidu,

kde strach přeje mi,

abych tě přestal milovat.



Celá má duše netouží po bohatství,

ani po věčné moci,

přes chladné dny i noci,

uvnitř mne tkvíš,

a já toužím spatřit světlo domova.



Tvá láska je hluboko ve mně

vyrytá a zapečetěná,

je tak nedosažitelná a chtěná,

mohu pouze přihlížet němě,

jak mé srdce drtí prach.



Ztrácím bezpečné úchyty,

a klesám stále níž,

zapomnění blíž a blíž,

kde nenacházejí se úkryty,

v říši strastiplné.



Tak se stále ptám,

kolik překážek ještě zbývá,

kolik bezcenných mil prach pokrývá,

zatím se k nim přidávám-

přízrakům na věčnost zbloudilým.



Museli jsme zjistit,

jak je snad láska drahá,

a nakolik je špatné milovat vraha,

bude lepší život příští,

proč mi nikdo neodpovídá?



Chtěli nám dokázat,

jak zářivý je svit na nebesích,

odrážejíc se v nočních měsících,

snažili se vzkázat,

že láska nestojí za tu bolest?



Vím, že jsem učinil spousty chyb,

ale nikdy na tebe nepřestanu vzpomínat,

nikdy svůj osud nepřestanu proklínat,

nemohu o tobě stále nesnít,

ale ty za všechno utrpení stojíš.



Proč byly naše cesty svedeny,

když jsem od tebe byl odtržen,

do temnoty uvržen,

proč srostly naše kmeny,

když vzápětí byl jeden strom pokácen?



Proč nechali nás vzlétnout lehce,

jako teplý letní vítr,

čekajíc, co se bude dít,

proč zničili naši lásku, přece

jsme milovali své životy.



Po vší té bolesti

dotknu se tvých rtů,

zachytím tvých úchytů,

pryč od všech strastí,

jednoho zářivého dne či třpytivé noci.



Stále věřím v lásku,

která je možná zakázaná,

která zde není přána,

stále si pokládám otázku,

proč nám byla odepřena.



Ačkoliv to je možná důvod,

proč stále padám,

stále hledám pramen našich vod,

navždy strádám,

ale nepřestanu tě milovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama