Cena za lásku

10. dubna 2015 v 7:00 | Karina |  Něco, co se rýmuje
Tato báseň se týká Písně svobody. Ano, já jsem na tu povídku nezapomněla, a pokud někdy bude druhý díl,k čemuž jste se mi ještě nevyjádřili, vlastně jedno z témat tam rozepisované je právě toto. Ne, není to zakázaná láska, i když to tak zní, je to spíše o tom, že Atiles v podstatě má na výběr- on zná lidskou dívku, která by ho i milovala, kdyby jí dal šanci, a on to ví. Jenže si je také vědom, že by jí jen ublížil, protože by nedokázal zapomenout na Lorelei, a navíc, to, co k ní cítí, není láska. Pozor, nehodlám psát o žádném milostném troúhelníku, to vůbec, ale raději bych vám toho nechtěla moc prozradit. Snad se vám zatím toto malé navrácení k onomu příběhu bude líbit!





Cena za lásku


Víš, kolik naše láska stála,
a možná nikdy nemůže být skutečná,
dávno jsem již prohlédl iluze,
že nám nikdy nebyla přána,
že bude navždy nevděčná,
že nikdy nepřekoná všechny nesnáze.

Dokážu vzdorovat tvé písni,
oslepení se vytrácí,
a já se ze snu probouzím,
v srdci pere se radost s tísní,
vzpomínky na lži se mi vrací,
přesto v mé mysli tě zřím.

Myslím, že tě opravdu miluji,
přestože jsme si nikdy nebyli souzeni,
ale láska je příliš silná,
možná se nám lidé s rozumem smějí,
lhostejnost dětí moře v nenávist se mění,
ale tato emoce nemůže být mylná.

Rozumím jejich důvodům,
ale neznají druhou stranu,
cožpak jsme pro lásku nedokázali dosti,
nezůstali spolu navzdory krutým soudům,
nepřepadli přes ostrou hranu,
nečelili společně bolesti?

Tvrdí, že ty jsi nestvůra,
ale neznají tvé city,
neviděli do tvého srdce,
vidí v tobě jen tvora,
kterému je předurčeno mýty,
že nemůže milovat přece.

Já jsem pouhá oběť,
další hrdina okouzlen zpěvem,
ale nenaslouchají slovům milování,
neznají mých pocitů změť,
nenávidí mě právem,
ale nevidí důvod mého snění.

Nejsme již dávno nevinní,
ale pro tebe bych navždy krvácel,
možná je to skutečně špatné,
v cestě nám leží příliš kamení,
ale věčně bych pro lásku zrtácet,
ač opustit tě by možná bylo snadné.

Možná mne nemůžeš milovat,
a já nemohu mít rád tebe,
jak bychom si zasloužili,
ale písně můžeme spolu hrát,
mít na světě jen sebe,
i když hvězdy štěstí nám nepřály.

Něco ve tvých očích
stále naplňuje mé bytí,
nemohl bych cítit lásku k jiné,
kola osudu obráceně se točí,
vše kolem nás k záhubě se řítí,
ale naše sny jsou příliš silné.

Možná si stále nemohu být jistý,
jestli míříme ke stejnému cíli,
moc lásky je však nezdolná,
když zbyl nám jen náš svět pustý
a pochybnosti den ode dne sílí,
snaha o naše rozdělení je marná.

Snad bych dnes měl držet
v náruči dívku jinou,
se kteoru bych se nemusel obávat,
že plameny pekelné začnou krajinou pršet,
dívku lidskou a nevinnou,
ale jen tobě chci své srdce dát.

Následoval bych tě i k branám
samotného světa pro přízraky ztracené,
navzdory všem pádům a vysílením,
nevyhýbal se naostřeným hranám,
které by řezaly mé srdce zkrvavené,
svět bez tebe světem pro mne není.

Budu s tebou navždy stát,
čelit vší té bolesti,
proti vichru v divé bouři,
jež snažit se bude lásku zavát
blíže ke všem strastím,
budu tvým světlem v temném kouři.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Miss Caroline Miss Caroline | E-mail | Web | 10. dubna 2015 v 20:18 | Reagovat

Povedená báseň, ale přiznám se, že báseň o lásce moc nemusím.

2 (: Vladěnka :) (: Vladěnka :) | E-mail | Web | 11. dubna 2015 v 9:05 | Reagovat

Zase velmi povedená básnička:-)

3 Elis Elis | Web | 11. dubna 2015 v 20:10 | Reagovat

Mám dojem že ses ve verších našla, jdou ti jedna radost, není básni co vytknout, je skvělá...

4 Kate Kate | Web | 13. dubna 2015 v 6:55 | Reagovat

Ahoj,
tohle je fakt úžasnej blog :)
Jestli můžu poradit, tak koukněte sem http://jdem.cz/br2pj5 .
Super obchod, naposled jsem vyhrála boty :D

5 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 13. dubna 2015 v 7:00 | Reagovat

[1]: No...to máš trochu smůlu, protože skoro všechny mé básně jsou o lásce. A navíc, zrovna pro tuto je nutné trochu pochopit to povídku. Ono to ani tak o lásce není...Ale děkuji!

[2]: Děkuji...

[3]: Děkuji moc, vážně. Poslední dobou mě básnit baví ještě více než psát povídky...

6 Vanessa Vanessa | 13. dubna 2015 v 18:13 | Reagovat

Fascinuje mě vždy délka. To jsem ti snad ještě nikdy neříkala, ale jak Sakra u jedné tak dlouho vydržíš? Já jsem příšerné neklidná u básní, ale brzy na to určitě přijdu. Ještě jsem však nepochopila básně, vše co mi říkají, všechny metafory, (Zbožňují T.S.Eliotta, ale jako kolik to má řádku ne, jaké to má mít verše. Ach obdivuji, že to zvládaš.

7 Vanessa Vanessa | 13. dubna 2015 v 18:15 | Reagovat

*oprava
Chápu co mi říkaji i ty metafory,ale provedení mi nic neříká. U toho Eliotta jsem chtěla podotknout, že právě jeho metafory tolik zbožňují.

8 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 13. dubna 2015 v 20:30 | Reagovat

[6]: Já zase neumím psát krátké básně. Nikdy v nich nevyjádřím to, co chci. Jinak, nesmírně ti děkuji, dojala jsi mě a teď se zubím jako blbec...

9 Terka Terka | E-mail | Web | 15. dubna 2015 v 22:16 | Reagovat

Opět moc krásná báseň. Musím se přiznat, že se mi při jejím čtení chtělo brečet... vážně moc se ti povedla. :)

10 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 16. dubna 2015 v 6:38 | Reagovat

[9]: Děkuji moc, vážně. Dojímají mě tvé pochvaly...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama