Dobrodružná hra

4. dubna 2015 v 7:00 | Karin |  Něco, co se rýmuje
Rozhodla jsem se zveřejnit další báseň, která je vlastně lyrickým popisem jednoho příběhu, který jsem vám ještě nepředstavovala, a proto to ve zkratce zkusím:
Pro začátek řeknu asi to, že jsem měla nějak cirkusovou náladu, když jsem to vymýšlela. Může za to jedna píseň, It´s your life od Smokie, ale příliš po tom nepátrejte, v textu nic o cirkusech není, je to tou melodií, a myslím, že i jednou větou odtamtud. Děj bych ale ve zkratce vysvětlila takto:
Hlavní hrdinka vlastně žije docela obyčejný život. Až do té doby, než k nim do města přijede pojízdné divadlo. Nezaujme jí ani tak jejich vystoupení, ale spíše to, s jakým nadšením to dělají. Zjistila si, kde a kdy hrají další vystoupení, a vlastně je následovala. Ale protože na ta představení nechodí zase tolik lidí, pamatovali si jí, i její obdiv. Zapovídali se spolu, a vyšlo najevo, že i ona má herecký potencionál. Její rodina si jí příliš nevšímá, takže se jí vlastně povedlo se k nim přidat. Poté si jí už samozřejmě všímat začali, chtěli jí přivést k rozumu, aby se vrátila domů, ale ona s cirkusáky utekla, a už se jim to nikdy nepovedlo.
Hlavní hrdina měl vlastně podobnou historii, s tím rozdílem, že on se spíše tak trochu povrchně zamiloval do Juanity (to je ta hlavní hrdinka). Ale nedivte se mu, ona na sobě měla divadelní líčení, rozevláté jemné šaty, a v té divadelní hře, kterou on zrovna viděl, vlastně znázorňovala Svobodu (to souvisí i s tou básní). Přišel jí vlastně jen pochválit, ale když se dozvěděl, že oni můžou za hranice oblasti (v té době totiž u nich "stojí"...no, přirovnala bych to k naší Železné oponě mezi Západem o Východem po druhé světové válce), chce se k nim přidat. To hlavně proto že on je knihovník, a jeho neoblíbenějšími romány jsou dobrodružné, takže mu to trochu vlezlo na mozek. Problém je ale v tom, že on příliš neumí hrát. Má problém s předstíráním. Ale ti cirkusáci jsou docela hodní a přátelští, takže mu nabídnou, že může s nimi putovat do vedlejšího města, když ho tak zajímá dobrodružství (prostě si ho s sebou vezmou jako černého pasažéra, nemají co ztratit). Ale vyplyne zajímavé zjištění, a to to, že on jim přece může psát ty divadelní hry, aby nemuseli hrát stále samé dokola.
Ze začátku to bude úžasné, a Juanita a Landeler se do sebe zamilují. Jenže problém je právě v těch hrách. Cirkusáci po něm toho příliš nechtějí, ale on to chce po sobě. Dává si na sebe moc vysoké nároky, a stresuje ho to. Bojí se ale polevit, aby je nezklamal. A to je první důvod, proč od nich odejde. Bojí se tvůrčího šílenství.
Ten druhý je paradoxně Juanita. On si totiž uvědomí...jak to říct, že jejich láska není opravdová. Nechci moc vysvětlovat, co ho k tomu vede, ale není to pravda, a částečně za to také mohou ty romány. Takže od nich prostě uteče.
Ale Juanita se, přestože jí práce u cirkusáků moc baví, rozhodně ho najít. Tím pádem ale ztratí práci. Musí se, stejně jako on, živit žebráním. Vím, jak to dopadne, ale nechci vám to prozradit.
A to je vlastně skoro všechno, co mám. Tady v této básni hlavní hrdina vlastně vysvětluje, co přesně cítil, když odešel, a v podstatě naznačuje i to, proč to bylo i kvůli Juanitě. A to konkrétně v posledním verši jedenácté sloky. Snad se vám to bude líbit, a ještě jsem vás neunudila...tímto.
Mimochodem, ta třetí sloka je nejspíš trochu nepochopitelná, ale on vlastně popisuje jen postavy v té hře.





Dobrodružná hra


Všechno zdá se být tak dávno,
naše životy byly odděleny,
aby se nakrátko spojily,
když následoval jsem své hloupé sny,
mé srdce dlouho ovládaly síly
pohrávajíc si tajemně.

Vše mělo být jen dobrodružnou hrou,
měl jsem vědět dříve,
že neodolám jasným očím Svobody,
věděl jsem, že bolest přijde,
a přece jsem se potopil do hluboké vody
své vlastní hlouposti.

Mír a Láska na chvíli stali se
jen zapomenutými kulisami,
stejně jako muž ovládajíc svět,
po nocích i po dnech zdá se mi,
že jsem podlehl zvuku vět
vyřčených v pouhé hře.

Okouzlila jsi mě svou melodií,
na moment jsem vážně věřil,
že láska má v mém srdci místo,
že díky ní jsem přežil,
tvrdil jsem najisto,
ale doopravdy jsem uvnitř umíral.

Na začátku měli jsme mnoho snů,
ale všechny pro trápení odešly,
nemohli jsme být spolu,
naše cesty se rozešly,
padáme stále dolů,
ale nepravá láska vždy vábí.

Možná jsi mne měla ráda,
a já miloval jsem tebe,
ale všechno byla jen lež,
temná jako mračny pokryté nebe,
dívko mnoha snů, věz,
že jsme pro sebe nebyli stvořeni.

Nechci ti přinést bolest,
rozbít tvé srdce,
zasloužila by sis více lásky,
přestože tvůj sen je drcen,
slyšíš můj hlas hlas bez jediné vyřčené hlásky,
a víš, že musím odejít?

Možná nerozumíš mým důvodům,
nejsi však jimi ty,
jen naše dávno ztracená vášeň,
láska změnila se v pouhé mýty,
krůpějemi svou tvář nesmáčej
marně pro člověka, jako jsem já.

Chybíš mi na každém kroku,
s každou padající hvězdou
beznadějně o tobě sním,
stíny pro mou duši si jdou,
přesto však dávno vím,
že jsme nikdy nemohli zůstat pospolu.

Odešel jsem, vyčerpaný a ztracený,
všechny Múzy dávno odlétly
do předalekých krajin bez bolesti,
do své sítě lží nás vpletly,
nikdy zde pro nás nebude život bez strastí,
ale naše láska to nemohla zastavit.

Chtěl jsem získat to,
čím jsi byla onoho dne-
svobodu pro svou divokou duši,
zoufalství se po mně však pne,
dávno možná tušíš,
že jsem tě jen využil.

Byly sladké časy,
kdy jsem i já věřil v lásku,
ale nemohla nikdy být opravdová,
když uvážíš, co jsme dali v sázku,
jen prázdnou iluzí se stává,
já dnes odcházím.

Nehledej mne, neplakej,
ani já se nechci loučit,
ale bez budoucnosti cit umírá,
láska se dávno pryč poroučí,
jsem to já,
ale jeden z nás stejně musel odejít.

Žádné slunce nebude zářit dost jasně,
žádné hvězdy nedodají naději,
ale musíme na lásku zapomenout,
ozvěny naší radosti se možná stále smějí,
láska prostupuje každý mysli kout,
ale nikdy tu neměla být pro nás.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Kolik stránek napíšete průměrně za den?(A4)

0, nepíšu 8% (23)
0, mám krizi 28.4% (82)
1 10.7% (31)
2 10% (29)
3 11.1% (32)
4 6.6% (19)
5 5.5% (16)
6 4.5% (13)
7 1.4% (4)
8 1.7% (5)
9 0.3% (1)
10 0.7% (2)
více(tak to bych chtěla vidět :-D) 11.1% (32)

Komentáře

1 Lady Cathy Lady Cathy | 4. dubna 2015 v 8:14 | Reagovat

Krásná ale smutná báseň. Moc se mi líbila. Opravdu. Nevím, co ti říct, proto že ostatní tě také budou chválit.
Řeknu jen toto: Jen tak dále!

2 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 4. dubna 2015 v 9:38 | Reagovat

[1]: Děkuji moc, vážně. Nemyslím si, že bychom měli považovat za samozřejmost, že mě budou chválit. Někomu se to líbit nemusí. Ale vážně si vážím tvé pochvaly...

3 Miss Caroline Miss Caroline | E-mail | Web | 4. dubna 2015 v 19:07 | Reagovat

Zajímavá báseň, je ale poměrně smutná (to mě nevadí, mám ráda depresivní, smutné články...) Nicméně ji hodnotím pozitivně, líbila se mi. :)

4 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 4. dubna 2015 v 19:27 | Reagovat

[3]: Ta povídka také není moc pozitivní. Ale děkuji, jsem hrozně ráda, že se ti líbila!

5 Terka Terka | E-mail | Web | 7. dubna 2015 v 14:56 | Reagovat

Také se mi tvá báseň opravdu moc líbí. :) Víš, co mě udivuje? Že jsi dosud se svým talentem ještě nevydala žádnou knihu... přitom kdyby jsi poslala nějaký příběh do nakladatelství, věřím, že by ho přijali. :) Ale klidně i kdyby jsi chtěla vydat sbírku básní, v obojím případě si myslím, že by ti je vydaly. :)

6 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 7. dubna 2015 v 20:14 | Reagovat

[5]: Hrozně ti děkuji. O poslání do nakladatelství jsem přemýšlela, ale chci počkat, až budu opravdu dobrá. Talent totiž není vše, myslím, že ještě chvíli musím cvičit...

7 Terka Terka | E-mail | Web | 7. dubna 2015 v 20:56 | Reagovat

[6]: Být tebou a mít takhle dlouhé povídky (a skvělé nápady v nich) neváhám ani minutu. :)

8 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 7. dubna 2015 v 20:57 | Reagovat

[7]: Děkuji, jsi vážně hrozně milá .-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama