Pouhý hrdina

8. dubna 2015 v 7:00 | Karina |  Něco, co se rýmuje
Ano, ano, jsem zde s další básní, ale nebojte se, brzy to období skončí (a buďte rádi, mohli jste dopadnout hůře). Tato je opět z pohledu vojáka, ale ne tak, jak jste u mě zvyklí. Je to spíše o tom, že se každý zajímá o činy, které udělají, ale už ne o to, co u toho cítí. A hlavně, tento hrdina váhá, jestli ho jeho dívka miluje jako člověka, nebo jen jako někoho, kdo jí dokáže ochránit. Možná by se neměl ptát, ale jak sám říká, nechce žít ve lži. Tak snad se vám to bude alespoň trochu líbit.
P.S.: Mohli jste si všimnout...jisté obrovské změny na mém blogu. Jde o to, že jsem opět jedinou administrátorkou. Chtěla jsem o tom zítra vydat článek, ale celý se mi smazal, a já už nevím, jak ho znovu napsat, takže vám to oznamuji jen tak. Pár dní nechám nahoře upozornění, aby v tom bylo jasno. Mám své důvody, kdyby je někdo chtěl znát, přepošlu vám je spíše osobně, ano?



Pouhý hrdina

Stalo se to jen pouhým příběhem
odvátým větrem míru,
spálený žárem, zmražený sněhem,
dalekým jako všechny sny,
prvním kamenem pro víru.

Jsme všemi opěvovanými hrdiny,
nikdo však přes slávu nevidí
všechny ty ztracené dny,
kdy jsme zeslábli a umírali,
každý jen po klidu slídí.

Naše životy jsou popsány
na stránkách mnoha knih,
jsou jako obdivuhodné brány,
ale nikdo již neslyší naše hlasy,
kterým nezbyla síla pro smích.

Mílují nás za vítězství,
ale neznají naše slzy,
které nevyplakané v srdcích tkví,
nespatřili naši krev,
neviděli strach, jak se po nás plazí.

Nikdo necítí tu bolest,
kterou jsme si museli projít,
nepotřebujeme se zaplést
se všemi trablemi slávy,
toužíme jen na okamžik v míru žít.

Jak si někdo z nás může myslet,
že láska je pro nás něčím opravdovým,
když za tento zoufalý výlet
zaplatili jsme tak obrovskou cenu
a nemůžeme důvěřovat srdcím svým?

Proto se tě musím ptát,
jestli i ty nedokážeš mi rozumět,
nemůžeme bok po boku stát,
dokud zde budou existovat lži
ovládajíc starý válečný svět?

Možná zabíjím vše mezi námi,
ale upřímnost nám jediná zbyla,
máme své společné sny a plány,
ale já toužím po pravdě,
která by nám cestu lásky odkryla.

Možná se dozvím,
že jsem pro tebe pouhý hrdina,
přesto o to tě prosím,
nechci stvořit další nenávist,
kterou zastaví jen odpověď přímá.

Můžeš znovu rozdrtit mé srdce,
já již nebudu plakat,
a možná ještě můžeme rukou v ruce
jít naši společnou cestou,
možná ti svou duši do dlaní mohu vkládat.

Nedoufám v marné iluze,
že bych opravdu mohl být tvůj přítel,
ztratil jsem o lásce vize,
možná jsem pro tebe pouhým vojákem,
ale naděje ještě nekřičí poslední ortel.

Možná se budu slepě potácet,
krvácet pro každý polibek,
můj život se však může skácet,
ale nechci slyšet další lež,
která prodlouží umírání o další věk.

Lásko, mne neraníš,
jen více zmrazíš srdce chladné,
možná o věčnosti sníš,
ale je načase přiznat pravdu,
jestli tvé city jsou prázdné.

Miluješ mne jako druha,
nebo ve mně vidíš ochranu,
stačí odpověď strohá,
bloudíc mezi ano a ne,
přísahám, že znovu nespadnu.

Víš, že si nepřeji nic než lásku,
ale možná je načase se rozloučit,
snad nechceš dát v sázku
další mrtvou lež,
jež jen k nenávisti nakročí?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jaké oči jsou podle vás nejhezčí?

Zelené 24.5% (26)
Modré 41.5% (44)
Hnědé 20.8% (22)
Černé 6.6% (7)
Šedé 2.8% (3)
Zlatavé 2.8% (3)
Jiné(jaké) 0.9% (1)

Komentáře

1 Callia Callia | 8. dubna 2015 v 16:49 | Reagovat

:OOOO Tahle básnička byla... Prostě úžasná! :3 Vážně to nutí člověka se zamyslet. Zamyslet se nad tím, co vojáci musí prožívat a jak je všichni okolo vidí. Protože to co jsi v téhle básni napsala, je prostá pravda.

2 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 8. dubna 2015 v 16:53 | Reagovat

[1]:  Děkuji moc, vážně. Jsi hrozně milá a jsem ráda, že se mnou souhlasíš.

3 (: Vladěnka :) (: Vladěnka :) | E-mail | Web | 8. dubna 2015 v 17:14 | Reagovat

Zase dlouhá a krásná básen!Když jsem četla úplně jsem si to užívala!Já už nevím co dotat,je to prostě NÁ-DHE-RA!

4 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 8. dubna 2015 v 17:15 | Reagovat

[3]: Děkuji moc, vážně. Ani nevíš, co pro mě taková pochvala znamená...

5 Jojo Jojo | Web | 8. dubna 2015 v 19:31 | Reagovat

Je opravdu obdivuhodné , jak dokážěeš skládat tak krásné verše. Jen tak dále!! :)

6 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 8. dubna 2015 v 19:34 | Reagovat

[5]: Děkuji moc, opravdu.
P.S.: Pro všechny:
Momentálně jsem si hrála se vzhledem stránky, ale moc mi to nevyšlo. Akorát, že to musím vrátit do pořádku, proto to tu vypadá jako po výbuchu...

7 Vanessa Vanessa | 8. dubna 2015 v 20:42 | Reagovat

Omlouvám se! Dlouho jsem nepsala a mam rozepsany i e-mail, jenže jsem na tom tentokrát duševně velmi špatně, celkem dost. A práve tak trochu jsem kvůli tomu vybrala tuto báseň. Sama jsem přemýšlela, ale ne o vojácích, ale o činech, které dělají lidé. Hodně tuto myšlenku ve mne zrodila předposlední kniha Nástroje smrti a tak jsem to musela přečíst, i když jsem unavená jako pes. Báseň, je nádherná. Vypisuje hodně věci. Přemýšlela jsem o tom, že já chci být na té druhé straně svět, je to tu až moc realistické. Ale nechápu toho chlapce, možná že je to moji osobnosti. Já jsem taková tvrdohlava, že bych se chtěla sama chránit, ale však ta dívka taková nemusí byt. Možná že se i špatné cítil proto, že si myslí že ho má ráda pouze jako hrdinů, jeho slávu. Moc krásné, mohla bych se nad tím rozplývat, ale mám špatnou náladu, takže tleskám a jdu se zahrabat!

8 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 8. dubna 2015 v 20:57 | Reagovat

[7]: Rozumím ti, je mi hrozně líto, že se necítíš dobře. Jestli se chceš vyzpovídat, jsem tady pro tebe.
Jinak, moc ti děkuji. On spíše přemýšlí, jestli ho doopravdy miluje, to, že ho vidí jen jako hrdinu, neví jistě. Ale těžko se tomu rozumí, ani já ho tak úplně nechápu.
Snad se zase vyhrabeš. Jak zní nové logo mého blogu, nastav své plachty bouři!

9 Rosetta Rosetta | Web | 9. dubna 2015 v 19:42 | Reagovat

Moooc hezký nový záhlaví :)

10 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 9. dubna 2015 v 19:59 | Reagovat

[9]: Děkuji moc. To staré mě už trochu omrzelo...

11 Terka Terka | E-mail | Web | 15. dubna 2015 v 22:09 | Reagovat

Vážně moc krásná báseň, s hlubokou myšlenkou, ostatně jako vždy. :) Nutí člověka zamyslet se nad tím, co vojáci musí snášet. :)

12 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 16. dubna 2015 v 6:37 | Reagovat

[11]: Děkuji moc, opravdu. Jsi hrozně milá...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama