Síla pro další krok

2. dubna 2015 v 7:00 | Karina |  Něco, co se rýmuje
Ano, jedná se de facto o další mou báseň, kde je vyjádřeno cestování. Alespoň částečně. Ale spíše se to týká jedné povídky, hodněkrát jsem tady již o ní mluvila. Údolí Vodních lilií. Pro ty, kteří o tom ještě neslyšeli, bych to ve zkratce vysvětlila tak, že příběh začíná v jednom městě, kde vinou kletby stále prší. No, a tady tato báseň se vlastně odehrává z pohledu hlavního hrdiny, když odtamtud odcházejí, aby tu kletbu zlomili, který si právě uvědomil, že je do hlavní hrdinky zamilovaný.
Snad se vám to bude líbit, budu moc ráda za každý upřímný názor!
Mimochodem, v tomto měsíci se mi seskupilo hodně básní, takže čekejte především je.

P.S.: Vyplnili byste mi další dotazník, prosím? Tentokrát se to vlastně týká toho, co mám do budoucna na příbězích zlepšit, jedná se tam o vaše přání.


Síla pro další krok

Nebe zdá se být tak blízko,
když temná mračna klesají,
necháváme je za svými zády,
naděje pluje příliš nízko
pro blázny, jako jsme my,
déšť je příliš mladý.

Oba nejlépe víme,
že stékat nikdy nepřestane,
ale ty a já čelíme větru,
o prosluněných zítřcích sníme,
jen my můžeme přinést věčné světlo,
odcházíme z bezpečných světů.

Blesky křižují oblohou,
hromy bijí v rytmu srdcí-
jen ta jsou světly v temnotě,
déšť smáčí zemi dobu předlouhou,
něco nás drží naživu,
něco nás stráží v tomto světě.

Kráčíme na vlak bez průvodce,
bez naděje tak ztracení,
stále se musím ptát,
co drží pohromadě naše srdce,
proč se nerozpadnou v prach,
a jestli náš Štěstěna může ještě něco dát?

Ale vždy, když začnu padat,
klesat a toužím se vrátit,
zahlédnu něco ve tvých očích,
a zatímco budou kapky radost brát,
já najdu sílu pro úsměv,
zatímco kola osudu se točí.

Měli jsme být jen dva osamělí poutníci
na cestě ke společnému cíli,
ale myslím, že plamen se rozhořel,
zatímco stíny kolem nás křičí,
abychom navždy padli k zemi,
aby duch našeho štěstí zemřel.

Jak jsem si mohl myslet,
že se nikdy nebudeme znát,
že pouť naše duše nespojí,
že jsme již příliš nízko pro vzlet,
je krásné dnes procitnout,
a společně i touto cestou projít.

Možná nás jednou osud rozdělí,
ale dnes bych ti chtěl říct,
že již nejsme jen cizinci,
naše srdce brzy pookřejí,
zabijí ten nesmírný chlad,
to teplo nekoupíš si ani nejdrahžší mincí.

Možná jsme se neměli znát,
ale v sobě něco nosím-
ten nejjasnější plamen zítřků,
má duše se dnes může smát,
nachází dávno ztracenou sílu,
v mém nitru utichají ozveny nářků.

Tato cesta zdá se být hloupou,
ale putují jí rád,
možná padáme a prohráváme,
vrstvy strachu se však loupou
a zbývá odhodlání,
ostrý vítr do tváře nám vane.

Možná jsme pošetilými blázny,
ale držíme se své víry,
i když již dávno nenasloucháme naději,
zešílet je ovšem pocit krásný,
když drží pohromadě naše sny,
které lidé jako my ztrácejí.

Nemáme již nic,
jen jeden druhého,
snad ti mohu říkat příteli,
den ode dne si myslím víc,
že jsi moc věčnou září,
jež skrz dávné kapky sílí.

Mé srdce bylo dávno zamrznuté,
ale ty ho dokážet zahřát,
když máme náš společný sen
na této pouti kruté,
oslepování svým vlastním zoufalstvím,
beze světla by nemohl uplynout další den.

Naše životy jsou vzdálené,
ale nyní musíme držet pospolu,
dnem bez slunce, nocí bez hvězd,
dojít k zemi zaslíbené,
nepotřebuji nic než tebe,
sdílíme tuto nekonečnou bolest.

Směješ se-li ty,
usmívám se i já,
pláčeme hořké slzy dohromady,
hledáme bezpečné úkryty,
jen my dva,
zatímco obavy nás z cesty svádí.

Jsme možná jen snílky,
bojujíc za lepší svět,
nedoufáme však ve vítězství,
přikládáme k sobě dílky-
tvoříme skládanku pýchy a bolesti,
vlákna našeho osudu se větví.

Ale něco nás vede k cíli,
cestou plnou jedovatého trní,
jediná věc, které můžeme věřit,
snad nezůstane s námi jen chvíli,
možná se jí říká láska
a za tu stojí umírat a žít.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Kolik stránek napíšete průměrně za den?(A4)

0, nepíšu 8% (23)
0, mám krizi 28.4% (82)
1 10.7% (31)
2 10% (29)
3 11.1% (32)
4 6.6% (19)
5 5.5% (16)
6 4.5% (13)
7 1.4% (4)
8 1.7% (5)
9 0.3% (1)
10 0.7% (2)
více(tak to bych chtěla vidět :-D) 11.1% (32)

Komentáře

1 (: Vladěnka :) (: Vladěnka :) | E-mail | Web | 2. dubna 2015 v 11:12 | Reagovat

Krásné!Dotazník doplním:-)

2 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 2. dubna 2015 v 20:48 | Reagovat

[1]: Děkuji a děkuji!

3 stuprum stuprum | Web | 2. dubna 2015 v 21:19 | Reagovat

Oslovuješ mě příteli! :)

4 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 2. dubna 2015 v 21:28 | Reagovat

[3]: Spíš, nebo bdíš? :-)
Ale děkuji za komentář!

5 stuprum stuprum | Web | 2. dubna 2015 v 21:50 | Reagovat

Směješ-li se,
smíchem zářím i já, K. :)

6 Elis Elis | Web | 3. dubna 2015 v 20:01 | Reagovat

To si mě dostala, tak krásná a dlouhá báseň a přitom tak precizně napsaná, s dokonalým frázováním...

7 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 3. dubna 2015 v 20:54 | Reagovat

[6]: Děkuji moc. Ohledně toho frázování se snažím na sobě pracovat, jsem ráda, že to jde poznat.

8 Terka Terka | E-mail | Web | 7. dubna 2015 v 14:37 | Reagovat

Opravdu krásná báseň. :) Vážně se ti moc povedla, ostatně jako vždy. :)

9 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 7. dubna 2015 v 14:43 | Reagovat

[8]: Děkuji, jsi nesmírně milá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama