V plamenech

22. dubna 2015 v 7:00 | Karina |  Něco, co se rýmuje
Ano, ano, vím, že jsem slíbila, že si dám pokoj, ale přísahám, že příští měsíc už bude vydáván uspokojivý počet básní. Ale na tuto jsem prostě docela pyšná, a něco mi říká, ať ji opravdu zveřejním.
Vlastně, zvláštní je to v tom, že jsem netušila, o čem vlastně píši. Měla jsem v hlavě jen nějaké rýmy a verše, ale vůbec jsem až do asi poloviny nevěděla, o čem to bude.
Myslím, že v tomto případě myšlenku nebudu vysvětlovat, každý si v tom najde svou. Budu moc ráda za každý upřímný názor!
Mimochodem, moc se omlouvám, že je opět docela smutná, ale stále trpím menší "depresí"...





V plamenech


Ukrývám se v horoucích plamenech
své vlastní duše,
ztrácím se ve svých snech,
snažím se zabít smutek zlobou,
ale má síla odchází.

Štěstěna dávno překročila linii,
dávno nejsem jejím vojákem,
nenávist a pomsta se střebávají,
aby zničily i poslední kousek mého srdce,
když někdo mi schází.

Ztratil jsem tě za svitu
poledního žáru slunce,
jen v nejtajnějším duše skrytu,
přiznávám si po tolika slzách,
že jsem si za to mohl sám.

Ale já zde stojím,
abych ti pověděl svůj příběh,
že přišel jsem i o poslední šanci, vím,
nechci tě o další prosit,
i když bez tebe světlo strádám.

Hořím jako zapálená louč,
obklopuje mě však temnota,
ze všechn stran obléhá zrádný kouř,
přesto však nechci mluvit o tom,
jak jsem nyní zlomený.

Chci ti jen říct,
že ušel jsem mnoho mil,
již nemohl ujít víc,
skrz bouře a osamělé pláně,
jen jako poutník bezejmenný.

Hledal jsem zahozenou pravdu
a našel moudra o lásce,
uvědomil si svou křivdu,
toužil jsem po cestě z temnoty
a nalezl jen další zoufalství.

Svět je pro mě jen prázdným místem,
nepoznám, co je realitou
a co jen krutým snem,
ale potřebuji ti říct jediné,
co ve mně stále tkví.

Nehodlám žádat o odpuštění,
ale chtěl bych se ti omluvit,
láska tady pro nás již není,
ale stále jsme jen lidé,
kteří potřebují zašít jizvy hluboko v sobě.

Choval jsem se jako pošetilý blázen,
nevěděl jsem, že tě ztrácím,
ale jednou musel jsem okusit tu trýzeň,
která lámala tvé srdce,
kterou nedokázal jsem cítit v tobě.

Je mi to nesmírně líto,
pro tebe shodil bych všechny hvězdy,
chvíli mohla jsi být můj život,
kro který bych umíral,
ale příliš jsem tě považoval za samozřejmou.

Lidé moudří mi prozradili,
že jsi možná byla tou pravou,
všechny mé naděje zazdili,
přesto vím, že se nemýlí,
již nikdy však nebudeš dívkou mou.

Nechtěl jsem ti nikdy ublížit,
toužil jsem tě jen milovat,
nyní nemohu se radosti přiblížit,
ale je to má vlastní chyba,
ty jsi neměla být její součástí.

Hrál jsem si s tvým srdcem,
možná ses mě pokoušela napravit,
než tvými slovy nenávisti byl jsem rozdrcen,
ale já jsem ti nenaslouchal,
sám uvrhl se do všech strastí.

Byl jsem příliš slepý,
hluchý k tvým němým slovům,
vyčtu z tvých očí, jak trpíš,
chtěl bych plakat,
ale vše ke slzám je příliš zoufalé.

Oba dobře známe
chuť hořkosladkých polibků.
oa ode dne loučení padáme,
nikdo nás nemůže zachránit,
až budeme na samém dně, dole.

Zničil jsem celý náš osud,
na lásku je příliš pozdě,
navěky mě, prosím, odsuď,
ale nezapomínej na milující srdce,
které pozdě zjistilo, co ztratilo.

Nemohu tě nazývat ani přítelem,
ale chtěl bych se na tebe usmát,
i když zapálen jsem mocným plamenem,
když naše pohledy se střetnou,
utrpení si přeci cenu již vyžádalo.

Možná jednou toužil bych tě pozdravit,
nechci být pouhým cizincem,
je pozdě cestu lásky znovu projít
a budu pro tebe navždy krvácet,
ale nechci tě nechat odejít z mé mysli.

Možná tě jednou sevřu v náruči,
povím ti, jak mi chybíš,
spatřím zazářit jako jiskry tvé oči,
nechci tě nikdy nenávidět,
vždyť kvůli ní jsme tak nízko klesli.

Prosím, zkus mi porozumět,
když nyní znáš můj příběh,
když víš, že pro mě znamenáš celý svět,
zkus na chvíli zahodit svou hrdost
a nech řeku osudu plynout.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kolik stránek napíšete průměrně za den?(A4)

0, nepíšu 8% (23)
0, mám krizi 28.4% (82)
1 10.7% (31)
2 10% (29)
3 11.1% (32)
4 6.6% (19)
5 5.5% (16)
6 4.5% (13)
7 1.4% (4)
8 1.7% (5)
9 0.3% (1)
10 0.7% (2)
více(tak to bych chtěla vidět :-D) 11.1% (32)

Komentáře

1 (: Vladěnka :) (: Vladěnka :) | E-mail | Web | 22. dubna 2015 v 13:52 | Reagovat

Úžasné!!

2 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 22. dubna 2015 v 16:51 | Reagovat

[1]: Děkuji...

3 flovers-king flovers-king | Web | 22. dubna 2015 v 22:02 | Reagovat

Prostě úžasné Karin. Jen tak dál! :)

4 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 23. dubna 2015 v 7:08 | Reagovat

[3]: Děkuji, opravdu...

5 Vanessa Vanessa | 23. dubna 2015 v 19:15 | Reagovat

Tahle báseň se zase zapsala na jednu z emotivní, která mě velmi dojala a ukazala tvou krásnou stránku básní. Líbí se mi příšerné poslední odstavec. Mám pocit, že se to tam krásně rymuje, ale není to však takové nucené a navíc velmi přirozené, ale tohle je celá báseň tak přirozená. Moc krásný, žasnu a přitom nemam na to, co říct. Mám takový pocit, že se v tom už vypracováváš.

6 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 23. dubna 2015 v 19:25 | Reagovat

[5]: Děkuji, vážně. Také se mi zcela egoisticky zdá, že se lepším :-) Jsem nesmírně ráda, že se ti líbí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama