Chybíš mi

24. května 2015 v 7:00 | Karina |  Něco, co se rýmuje
Jsem tady s další básní, ale nebojte se, neplánuji jich tolik jako minulý měsíc. Myslím, že není potřeba moc vysvětlovat, je to opět romantická rýmovačka. Ona ho opustila, on ví, že za to může, a je mu to moc líto. Snad se vám to zalíbí!



Chybíš mi

Skrývám se v popelu
a jedině ty mě vidíš,
mou bolest však dávno nesdílíš,
i když naše srdce kdysi patřily k sobě,
snažili jsme se vzlétnout spolu.

Nyní zde ležím sám,
není nikdo, kdo by mi mohl pomoct,
v další lež se dávno změnila upřímnost,
a jedině ty víš,
že bez tebe věčnou nocí umírám.

Temnotou bez vzdálených hvězd,
rozdrcen a zapálen,
ztratil jsem svůj jediný sen,
mohla jsi odejít dávno předtím,
ale učinila jsi tak, když jsem sešel ze všech cest.

Nepotřeboval jsem nic než lásku,
ale ty více jsi mi jí nemohla dát,
beznaděj znovu přišla mou duši sát,
ale já jí již očekávám,
již před dlouhou dobou dal jsem tě v sázku.

Prohrál jsem se Štěstěnou,
navždy jsem o tebe přišel,
naposledy toho deštivého rána tvé jméno křičel,
než jsem zjistil, že ho nevyslyšíš,
začala jsi být jen dívkou vysněnou.

Stále si pamatuji na tu chvíli,
kdy pozorovala jsi linie na mých dlaních,
vprávěla mi o dravých saních,
nevěřil jsem, že zničí srdce mé,
až do dne, kdy ztratil jsem všechny síly.

Říkala jsi, že jsou příliš klikaté,
jako cesty našeho osudu,
nechal jsem se uzavřít do labyrintu vlastních bludů,
když jsem neviděl tvá znamení,
že jedná se o cesty prachem zaváté.

Nechci tě prosit o odpuštění,
nebo snad marně o návrat,
nemohla jsi po mém boku již déle stát,
a jediný důvod, proč píši tyto verše,
je hluboké a zoufalé osamění.

Pro tebe bych plakal i krvácel,
ale nic z toho lásku nezíská,
zapomínání bolí jako tříska,
zabodnutá v nezahojené ráně,
ale možná po něm natolik bych se neztrácel.

Na krátký moment je snadné
nevybavit si tvou tvář,
pocítit hluboko v sobě znovu zář,
ale v nestřežených okamžicích znovu přicházíš,
abys více rozthla srdce mé prázdné.

Se zlomenými křídly nelze létat,
jak dlouho je potřeba pro štěstí,
vítr pro loď bez plachet mír nevěstí,
ztrácím se v nitru bouře,
jež nikdy nepřestane radost brát.

Chybíš mi na každém kroku
a hloupě si za to mohu sám,
měním se v ruinách v další bezcenný krám,
nepřeji si více než vše vrátit,
ale vím, že již nikdy nebudeš stát po mém boku.

Lásko, naposledy se s tebou loučím,
pro druhou šanci je příliš pozdě,
osud kdysi dovedl mne k nejjasnější hvězdě-
byla jsi jí jedině ty,
přesto již nikdy smích nevyčtu z tvých očí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 (: Vladěnka :) (: Vladěnka :) | E-mail | Web | 24. května 2015 v 10:47 | Reagovat

WOW!Ta je dlouhá a moc krásná!Těším se na další tvoje básničky

2 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 24. května 2015 v 11:15 | Reagovat

[1]: Tak to jsi ještě neviděla mé opravdu poslední básně. Mají v průměru třicet slok :-) Jinak samozřejmě moc děkuji.

3 Karol Karol | Web | 25. května 2015 v 17:26 | Reagovat

Páni je krásná, těším se na další tvá díla. :)

4 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 25. května 2015 v 17:28 | Reagovat

[3]: Děkuji moc, opravdu...

5 Kristýna Kohoutová Kristýna Kohoutová | E-mail | Web | 26. května 2015 v 0:17 | Reagovat

Zdravím Tě,
ráda bych Ti nabídla možnost autorské spoluúčasti na mém připravovaném knižním projektu.
Úkolem je napsat vyjádření jakéhokoliv rozsahu, žánru a jazykových prostředků na téma "nejhorší situace v mém životě a nejlepší cesta z ní ven". Doplňující fází projektu je zodpovězení dotazníku na téma, který se zabývá životními hodnotami.
V případě zájmu o bližší informace mě, prosím, kontaktuj na e-mail kristynakohoutova@email.cz, případně na facebook do zpráv na facebook.com/KristynaKohoutovaCZ.  Bylo by mi ctí.
S poděkováním a přáním příjemného večera,
Kristýna Kohoutová

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama