Eye of the storm

20. května 2015 v 7:00 | Carina |  Hudební projekt
Takže, jsem tady s hudebním článkem, a protože si nikdo nestěžoval, opět o písni od Scorpions. Jak vypovídá samotný název článku, jmenuje se Eye of the storm, a poslední dobou jí poslouchám zkrátka neustále. Tato píseň je z alba Return to forever, tudíž je vlastně rozlučková, a popisuje de facto kariéru této kapely, ale já osobně si myslím, že je svým způsobem i hrozně krásně romantická, ale to musíte posoudit sami.

Jako vždy tedy začnu textem:

Another year is running through my veins
Some moments wasted, some will remain
The days are getting shorter and I try to drown my fears
The shadows of the night slowly disappear

Another day to leave it all behind
Good morning life, so beautiful and bright
I'm going back in time to the days when I was young
And now it feels like life had just begun

I'm on my way home, on my way home
Yesterday seems long ago, so long ago
I'm on my way home sending postcards home
And greetings from the eye of the storm

Another night, the curtain's coming down
I hear the silence just screaming loud
I can see the sunrise rising from the smoke
Will you be there for me, will I ever know

I'm on my way home, on my way home
Yesterday seems long ago, so long ago
I'm on my way home sending postcards home
And greetings from the eye of the storm

Rock the highway, Highway Star
And bring me back, just bring me back to my love

I'm on my way home, on my way home
Yesterday seems long ago, so long ago
I'm on my way home feelin' high and low
And greetings from the eye of the storm

It's been way too long
I'm still living in the eye of the storm

Překlad:

Další rok běží v mých žilách,
některé chvíle ztrácím, jiné zůstávají,
dny se stávají kratšími a já se snažím utopit své obavy,
stíny noci pomalu mizí.

Další den pro to, nechat vše za sebou,
zdravím život, tak krásný a jasný,
cestuji v čase ke dnům, kdy jsem byl tak mladý,
a nyní to vypadá, jako by život měl teprve začít.

Jsem na své cestě, své cestě domů,
včerejšek se zdá být dávným, tak dávným,
jsem na své cestě domů, posílajíc tam pohlednice
a pozdravy z oka bouře.

Další noc, opona klesá,
já slyším ticho, hlasitě křičící,
vidím vycházející slunce stoupající z kouře,
budeš tam pro mne, budu někdy vědět?

Jsem na své cestě, své cestě domů,
včerejšek se zdá být dávným, tak dávným,
jsem na své cestě domů, posílajíc tam pohlednice
a pozdravy z oka bouře.

Roztoč cestu, hvězdo cest,
a zanes mě zpět, jen mě přenes zpět k mé lásce.

Jsem na své cestě, své cestě domů,
včerejšek se zdá být dávným, tak dávným,
jsem na cestě domů, cítíc se nahoře i dole,
a pozdravuji z oka bouře.

Je to příliš dlouho,
stále žiji v oku bouře.

Ten text je vážně úžasný, po této stránce je to jedna z mých neoblíbenějších písní. Je tam taková spousta metafor a víte, co je na tom nejkrásnější? Že já už jim vlastně rozumím. Prostě z toho hrozně moc cítím, že je to rozlučková píseň, protože je v tom zachyceno hodně témat pro Scorpions klasických, a přitom originálně. Navíc, je to celé píseň o loučení, ale i naději. Přejdu raději na rozebírání jednotlivých textových částí, neboť se bojím, že se rozplýváním rozplynu:

1. část: Myslím, že tohle cítí většina lidí, kteří prostě stárnou. Ztrácejí některé své vzpomínky, dny jsou stále kratší a kratší, ale přitom tu je jakási naděje, protože jste konečně sami se sebou vyrovnaní a poučili jste se ze svých chyb.

2. část: Přesně, jak jsem říkala. Prostě nechává životní pády za sebou, a vzpomíná jen na ty krásné chvíle (I'm going back in time to the days when I was young). Ale, což souvisí s kariérou této kapely, má pocit, že život teprve začíná, protože se konečně dopracovali tam, kde chtěli.

3. část (refrén): Kategorie sama o sobě. Garantuji, že si ho budete notovat hodně rychle. Zvláště jsem si oblíbila poslední dva verše, které vás prostě donutí si dříve nebo později koupit pohlednici, i když je třeba, stejně jako já, neradi posíláte. Ale když jsem si poprvé uvědomila, co to znamená, chtělo se mi plakat dojetím. Vy byste neplakali při představě, že byste se vžili do kůže někoho, kdo hrozně dlouho neviděl svého milovaného, a najednou od něj dostali pohlednici, třeba z opačného konce světa? Mimochodem, samozřejmě, že vím, že je to metafora, ale jak v textu, tak v té grafické verzi, je ukázáno, že on ty pohlednice vlastně posílá po větru, a to mi přijde hrozně poetické.

4. část: Ty první dva verše podle mě popisují prostě pódium, jak zůstane dlouho po odchodu fanoušků z koncertu, podle všeho po ránu. Ale ten poslední verš mě hrozně dojímá. Vždyť on se jí ptá, jestli tam stále bude, až se vrátí, a jestli on (pravděpodobně) nezapomene, kde vlastně ten domov je. Cítím z toho hroznou tragičnost.

5. část: Mizerný překlad, já vím, ale prala jsem se s tím asi půl hodinu, abych zachovala alespoň smysl. Upřímně, kdybych neznala jiné písně od Scorpions, raději ani nechci říkat, jak špatně bych to přeložila, každopádně takto mi to docela sedí. On prostě prosí někoho nebo něco, pravděpodobně nějakou vyšší sílu, možná hvězdy, aby změnily jeho cestu, a vrátily ho k jeho lásce. Už nikdy jí nechce opustit.

6. část: (druhá verze refrénu): Cítíc se nahoře i dole. Létá i padá. Svůj život miluje i nenávidí. Když se nad tím zamyslím, rozumím tomu. Miluje fanoušky, miluje zpívat a hrát...ale chybí mu jediný člověk. Musí to být krásný, ale osamělý život. Přinášet lásku, ale sám jí vlastně strádat.

7. část: Ano, padesát let je poněkud dlouho, nemyslíte? Metaforu "oko bouře" chápu tak, že v divokém víru stále vyhlédává klidné chvíle.

Zkrátka a dobře, text Eye of the storm je bez nadsázky jedna z nejkrásnějších věcí, co jsem kdy slyšela, a postupně zjišťuji, že ono to má podobný účinek jako Lady Starlight (vůbec mi to místy Lady Starlight připomíná, ale spíše tématem, než textem, nebo dokonce melodií), takže u této písně raději nezavírám oči, i když jí často poslouchám vleže na posteli, protože se bojím, že to nejen uklidňuje, ale způsobuje to i tranz. Už teď, když to poslouchám asi popáté za sebou, se cítím nějak zvláštně uvolněná, takže bych asi měla přestat, protože tranz způsobený hudbou je otravný, věřte mi (létali jste někdy NA vesmírné lodi? Ne? Pak nevíte, o čem mluvím.)

Melodie je neméně nádherná, taková cestovní, přesně jak by k takové písni měla být. Možná mi tam trochu více vadí ty syntezátory, ale jsou jen úplně na začátku a na konci, proto se dají překousnout. Možná mi tolik vadí, protože tu píseň hráli i na tom pardubickém koncertě, samozřejmě bez nich, a mě čistě nástrojová verze naprosto unesla, netuším, ale bez nich by to bylo ještě lepší.

Co se mi ale líbí úplně stejně jako text, je Klausův hlas. On je dle mého názoru úžasný za všech okolností, ale řekli byste, že když nazpíval tuto píseň, táhne mu na sedmdesát? Vždyť ty výšky, to je něco, co mi trhá srdce. Dokonce se mi líbí i refrénová část s vícehlasem, pokud si jí vůbec všimnete, protože já jsem jí na první poslech vůbec nezaregistovala.

Jaké mám u této písně představy, to vám mohu říct, aniž bych zavírala oči. Vážně. Ta skladba je pro mě tak silná, že mé oči sice vnímají realitu, ale má mysl vidí úplně něco jiného. Tato píseň se mi v hlavě z neznámých důvodů spojuje nejen s Lady Starlight, ale i se Send me an angel, takže vidím nejen hvězdy a tu opustěnou zátoky z první zmiňované skladby (v prvních dvou slokách), ale i dlouhou kamenitou cestu lemovanou růžemi (ke konci), ale i něco nového, jako tu loď z oné grafické verze, ze které vylétávají pohlednice (u refrénu), a také divokou temnou bouři, ke které se nic kromě temné siluety, která má asi znázorňovat vyprávěče (má klobouk, mimochodem. Říkala jsem někdy, jak jsou mé představy podrobné? Už víte, proč mě někdy štvou?) nepřiblíží (v pauzách mezi ostatními třemi aspekty představ).A ano, abych nezapomněla...občas, když vidím tu zátoku... můj mozek nevidí rozdíl v pojmech, takže se dokonce mění v přístav...

Jak se poté mám ubránit, abych podle toho nevymyslela povídku? Jednu už dokonce mám rozpracovanou, je to něco na způsob Kovbojů lásky, ale má to více a krvežíznivějších hlavních hrdinů. Čest a slává originalitě, protože ono se to překvapivě jmenuje...Oko bouře.

Jinak, na tu grafickou verzi se vážně doporučuji podívat, nejde ani tak o ten text, který si přečtete všude, jako o ty efekty. Dle mého názory se to povedlo mnohem více než u We built this house, a doufám, že s další takovou verzí se tvůrci zase jen zlepší. Hrozně se mi líbí nejen ta loď, z které posílá ty pohlednice, ale i to, že se vlastně na konci dostane nakrátko domů, než zase bude muset odejít. Fascinuje mě také ten kompas, který jen podtrhuje celou tu atmosféru.

Mimochodem, tohle už neberte jako oficiální část článku, je to spíše pro pobavení, ale důvod, proč nerada píši pohlednice, máme asi v krvi. My totiž nikdy nevíme, co tam napsat! Dopisy, to je jiná, tam se mohu rozepsat, ale pohlednice? Když byl můj taťka malý, jeho nejdelší pohlednice vypadaly asi takto (reálný příklad, varuji před výbuchem smíchu): Ahoj mami, jeden kluk si rozthl gumáku, ahoj mami. Když mi to babička vyprávěla, argumentovala s tím, že byla alespoň ráda, že se tam nic vážnějšího nestalo.Ale to neznamená, že jsem ty pohlednice nezačala sbírat, a to pozor, "kradu" pohlednice, které pocházejí i z míst, kde jsem nikdy nebyla, nebo jsem byla tak malá, že si to nepamatuji!

Každopádně, vypadá to, že chytám něco jako závislost na pohlednicích, takže raději končím. A mám pro vás pár otázek na závěr: Zbožňujete pohlednice? Jak se vám tato píseň líbí? Znáte nějakou na podobné téma? Jaké u nich máte představy (jak u této, taku těch vaších oblíbených)?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lady Cathy Lady Cathy | 20. května 2015 v 13:37 | Reagovat

Tuto píseň jsem si ještě neposlechla. Na tu povídku se těším. Také mne nedávno jedna píseň inspirovala k povídce. Ale já to spíše připojím k jiné. Moc se mi líbí, jak ty písničky popisuješ. :-)

2 Miss Caroline Miss Caroline | E-mail | Web | 20. května 2015 v 13:43 | Reagovat

Líbí se mi moc to video s textem písně, ale to s tím nesouvisí. Píseň se mi líbí do chvíle, kdy nezazní elektrická kytara, ale jinak pěkné. :)

3 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 20. května 2015 v 16:17 | Reagovat

[1]: No, předem ti říkám, že ta povídka je přesně to, co ty nečteš. Ale přesto doufám, že se ti bude alespoň trochu líbit.
Jinak, moc děkuji. Ono to jde samo.

[2]: Mně se také líbí :-) Ty nemáš ráda elektrické kytary?

4 Miss Caroline Miss Caroline | Web | 20. května 2015 v 22:55 | Reagovat

[3]: Moc silné pro mé uši.  :D :)

5 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 21. května 2015 v 7:03 | Reagovat

[4]: Rozumím, já jsem si musela také zvykat. Ale troufám si říct, že zrovna v Eye of the storm je jich hrozně málo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama