Rozhovor

11. června 2015 v 7:10 | Karin a Lady Cathy |  Zbytečnosti
Ahoj, dnes ještě jednou. Dnes je den přidávání kraťoučkých článků. Toto je vlastně rozhovor, ve kterém se mě Lady Cathy ptá na nějaké otázky ohledně všeho. Doufám, že se o mě alespoň dozvíte něco nového. Tímto také Lady Cathy nesmírně děluji, že si na mě udělala čas.


Jaké články píšeš raději? Obyčejné, hudební nebo názorové?
Dobře tedy. Je to těžká otázka. Řeknu to takto:
Obyčejné články jsou nejjednodušší. Nemusím nad nimi příliš přemýšlet. Snad nad formulací. Ale většinou je to jen nějaké oznámení, a nikomu to nic nedá. Prostě jsou víceméně zbytečné, ale snadné.
I hudební články jsou pro mě vlastně názorové, ale vím, že máš nejspíš na mysli přímo úvahové. Vím, ono psát takovéto články není zase tak jednoduché, jak to může vypadat. Samozřejmě, názor na muziku je lehké vyjádřit, ale já se snažím do toho i dát ty pocity, co to ve mě vzbouzí, a to už je těžké popsat. Ale dalo by se to přirovnat k recenzím- sice tím někoho můžeš přivést na cesty milování tvého oblíbeného díla, ale není to kdovíjak originální, a nikomu tím nepomůžeš v životě. To, že mu může pomoct daná skladba, už není má práce.
Názorové články jsou tedy nejtěžší, ale nejvíce lidem dají. Ale připomínáš mi, že už jsem vlastně dlouho žádný nenapsala.
Takže nejraději asi píši ty hudební články, proto jich je tolik. Ale popravdě, nejraději stejně zveřejňuji básně a povídky, protože mě baví k nim psát ty proslovy, ze kterých si trošku dělám deníček :-)
Doufám, že jsem ti alespoň trochu smysluplně odpověděla.

Rozumím.
Inspirují Tě při psaní knihy, které jsi někdy četla?
Popravdě, ani moc ne. Vybavují se mi jen čtyři knihy, které mě při psaní opravdu inspirovaly. A to jsem dost vášnivá čtenářka.
První byla Večernice od Brandona Mulla. To konkrétně proto, že díky té knize jsem vlastně začala psát fantasy. Předtím jsem se pokoušela o něco jako dívčí, či spíše rodinné romány, ale příliš mi to nesedělo, a kvalita vážně pokulhávala. Ale tato kniha mě přivedla k žánru mého srdce.
Tou druhou byl první díl Křišťálů moci- Zrada temného elfa, od Michaely Burdové. Zavedlo mě to na stezku fantasy ještě dále, a položilo to první kameny mého vymyšleného světa. Možná jsem tehdy i trochu kopírovala, ale nakonec ani, myslím, není poznat, že právě toto bylo mou inspirací.
Třetí knihou byl první díl trilogie Star wars od Timothyho Zahna. Díky tomu mě tak nahlodalo, že bych se mohla pokoušet i o vesmírné sci-fi (zatím mám z tohoto žánru vymyšleny dvě povídky- Hvězdné míle, a ještě jednu, ani nepojmenovanou), ale také mě zasáhlo několik scén, které vlastně znázorňovaly lásku mezi nepřáteli. No, a odtamtud vlastně nepřímo čerpám dodnes.
No, a tou čtvrtou knihou je jeden díl Bohů Olympu od Ricka Riordana- Hádův chrám. Z docela pochopitelného důvodu. Odehrává se to ve světě pro mrtvé. No dobře, spíše pro příšery, to je ale v podstatě jedno. Prostě v Tartaru. Alespoň z větší části. Právě u čtení tohoto jsem vymyslela spoustu zákonitostí pro povídku, kterou nazývám Druhá strana ráje.
Možná jsem se ještě inspirovala někde, ale tohle jsou jediné případy, kterých jsem si vědoma. Takže ne, knihami se obvykle neinspiruji, nechci je kopírovat.

Ach, to byla dlouhá odpověď, klidně tak piš i další! Takže raději čteš fantasy a tak, než nějaké dívčí romány?
Ano. Nemám nic proti dívčím románům jako takovým, ale myslím si, že ve fantasy vlastně najdu (pokud je dobré) to samé, a ještě mnohem více. Lásku a přátelství až za hrob, rodinné vztahy, které nic nerozplete, plus všude hemžící se kouzla :-)
Většina lidí se totiž u fantasy dívá jen na různé prapodivné bytosti a speciální efekty. Ale to je hlavní jen u opravdu špatných fantasy. U tohoto žánru hrají totiž prim především postavy, a poté také zpracování zápletek.

Aha. Jakou knihu fantasy nebo sci-fi bys doporučila ostatním?
To je hodně těžké, protože většina to, co čtu já, odsoudí už podle názvu. Ale v poslední době jsem zrovna četla jednu knihu, jmenovala se Vesnice Sparks. Není to úplně klasické fantasy, a ani ne úplně nejlepší kniha, co jsem kdy četla, ale zaujaly mě v ní řečené myšlenky. Ale asi bych doporučila si přečíst i první díl série, z které pochází, ne začít druhým jako já :-) Poté bych samozřejmě doporučila ty knihy, které mě ovlivnily, a již jsem je vypisovala.

:-)
Dívala ses někdy na starodávný film třeba z roku 1975? Jestli ne, proč ses na ně nedívala?
Myslím, že ano, ale názvy ti neřeknu, protože jsem se na žádný nedívala ze své vůle, a navíc mě valná většina z nich ani nezaujala. Prostě to není můj styl, i když ti nedokážu přesně říct, co mi na tom nesedí. Možná téma většiny příběhů. Ale obdivuji atmosféru a herce. Proto odpověď na tuto otázku je hodně stručná.

Pokoušela ses někdy spočítat hvězdy na nebi?
Možná, když jsem byla dítě. Příliš převládá zdravý rozum. Ale jsem hodně ovlivněná jistými faktory, díky kterým tu činnost považuji za hrozně smutnou, osamělou, a hlavně poetickou. Ale není to tak, že bych na to nikdy nepomyslela. Miluji totiž ta světla na nebesích, a myslím, že je velká škoda, že většina lidí se nahoru vlastně ani nedívá. Mně osobně se při pohledu na hvězdy dobře přemýšlí, ale nepamatuji si, že bych je někdy počítala. Ale děkuji za tuto otázku.

Zažila jsi někdy pocit, že už se to stalo? Třeba jedeš kolem nějakého mostu, a dostaneš pocit, že už jsi to jednou udělala, a přitom kolem něj jedeš úplně poprvé?
Mívám takové pocity hodně často, popravdě poslední dva roky skoro každý den. Naposledy jsme třeba s mým taťkou byli na výletě v nějakém lese. Všechno mi bylo hrozně povědomé, ale když jsem se ho zeptala, jestli mě tam už někdy vzal, třeba když jsem byla dítě, odpověděl, že v žádném případě. Zvláštní to ale bylo v tom, že jsme mířili k jedné ohradě se zvířaty, a já jsem vlastně věděla, kudy vede cesta, i když tam byla spousta odboček. A to mám mizerný orientační smysl. Takže ano, stává se mi to.

Hraješ The Sims 3, viď?
Máš všechny dodatky, nebo jsi nějaké nechtěla? Proč? Co se Ti na této hře nejvíce líbí? Chceš hrát i 4?
Hrávala jsem. Počítač, kde to bylo, se pokazil, a my už nemáme to CD. Ale možná si ještě někdy zahraji.
Většinou jsem měla jen základní, ale byly i časy, kdy jsem si vypůjčila Povolání snů a ten dodatek o cestování, bohužel už nevím, jak se jmenoval. Ale myslím, že když jsi dost kreativní, užiješ si i se základním (ačkoli jsem objevila svou skrytou vášeň k mumiím :-)) Více dodatků bych ani nechtěla, ten počítač by to neunesl.
Proč se mi ta hra líbí? Zaprvé, úplně úžasně se u toho vymýšlejí povídky, protože mám takový koníček vytvářet si postavy ze svých příběhů, a snažit se přiblížit tomu, co by dělaly, kdyby se příběh neodehrál, a kdyby žili ve světě Sims. A většinou mě u toho napadne i kousek příběhu (tak to bylo třeba i u Hasbótové války, ten nápad jsem dostala částečně právě díky Sims). A zadruhé, je to tak krásně tupoučké, že si u toho prostě odpočineš.
Čtyřku bych nechtěla, myslím, že jediný rozdíl s trojkou je, že více zasekává počítač.

Posloucháš Scorpions. Mohu se Tě zeptat, co se Ti na nich líbí nejvíce, co Tě naučili a kterou skladbu od nich posloucháš nejdelší dobu?
Uhm...na to ses ptát neměla, bude to pořádně dlouhá odpověď.
Nejvíce na této kapele asi zbožňuji texty. Neříkám, že nemají i ty, které se mi ne úplně líbí, ale většina z nich skvěle vystihuje buďto myšlenky pravé lásky, nebo to, jak jde náš svět do háje, a musíme se napravit, protože nic jiného nás nezachrání. Poté také hlas jejich zpěváka, protože ten je neméně úžasný, a myslím, že v jeho podání bych snesla i píseň, která se mi obyčejně nelíbí. Důkazem toho je, že si od nich prostě někdy jen tak pustím Rock you like a hurricane a vesele si poskakuji do rytmu, a vůbec mě nezajímá, že ta skladba je vlastně o tématu, které nemám obvykle příliš ráda- vystihuje atmosféru večírků. Jen proto, že se mi prostě líbí Klausův neobvyklý a jemný hlas.
Co mě naučili? Mám dojem, že jsem tomu jednou věnovala článek na blogu. Ale klidně odpovím znovu. Především vše hlouběji vnímat. Od té doby, co je poslouchám, jsem si více začala všímat všeho. Lidí. Krásy přírody. Lépe vše pochopit a popisovat. Mnohem více se usmívám a všechny pocity jsou nějak...hlubší. A také, abych nezapomněla, i můj styl psaní se opravdu změnil a myslím, že k lepšímu. Je poetičtější a více se zabývá emocemi. A i když to není zase tak důležité, naučila jsem se díky nim rozpoznat kvalitní hudbu a hudbu...která prostě stojí za houby.
Ta poslední otázka je trochu těžko zodpověditelná, protože jsem na Scorpions de facto vyrůstala. Akorát, že jsem to nikdy nevěděla, a zjistila jsem to teprve před několika měsíci. Nejvíce v paměti mi z dětství utkvěly dvě písně, a to Wind of change a Lady Starlight, protože když jsem je znovuobjevila, pamatovala jsem si každý tón. Ale pravda je, že první píseň, kterou jsem si od nich pustila dobrovolně, byla When the smoke is going down. Moc se omlouvám za zahlcení názvy písniček, ale prostě jsem to jinak nedokázala vyjádřit...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 (: Vladěnka :) (: Vladěnka :) | E-mail | Web | 11. června 2015 v 14:36 | Reagovat

Sidce už jsem to četla jednou u Lady cathy,ale svůj názor napíši i u tebe.:)Karin moc krásně jsi odpovídala a krásně si to rozepsala,ale to jen díky Lady Cathy,která vybrala moc super otázky!:D

2 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 11. června 2015 v 14:56 | Reagovat

[1]: Děkuji, za obě!

3 Vanessa Vanessa | 17. června 2015 v 22:33 | Reagovat

Přečetla jsem ti opravdu z nudy, protože od tebe ráda čtu povídky, jenže všechny se mi zdály dlouhé a nestihla bych je dočíst a proto jsem si je nechala na později. Rozhodně se mi líbí, jak odpovídáš a Lady Cathy ti to ušila na míru.

4 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 18. června 2015 v 8:03 | Reagovat

[3]: Rozumím. Tento článek nemá být ani kdovíjak plnohodnotný.
Jinak, moc děkuji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama