Dopisy písálkům- nápad

2. srpna 2015 v 7:00 | Carina |  Dopisy písálkům
Ahoj. Vítám vás u nového projektu, který jsem po krátkém zvažování nazvala Dopisy písálkům. Nebudu chodit okolo horké kaše, řeknu vám rovnou, že se jedná o sbírku mých pisatelských zkušeností, o kterých pevně doufám, že vám pomohou, zvláště pokud jste si třeba řekli, že tedy zkusíte napsat příběh, ale možná i pokud jste se v psaní prostě zasekli. Nechci si hrát na něco více, koneckonců, žádnou tištěnou knihu jsem nikdy nevydala, ale píši již skoro osm let a myslím, že nějaké zkušenosti bych vám předat mohla. Navíc, nechci to psát formou rad, ale spíše příkladů. Na konci každé částí vám zadám malinký úkol, který klidně můžete vyplnit do komentářů. Jste připraveni?


Dnes jsem si pro vás připravila to, čím kadžý písálek nepochybně začíná. Nápad. Ne, nemohu vám říct, kde zaručeně přijít na nápad, protože to je individuální. Předem říkám, že o tom tento článek celý nebude, ale mohla bych vám předat několik typů, kde hledám nápady já.

•Nejlepším pomocníkem je samozřejmě sám život. Existuje tolik až neuvěřitelných situací, jen se musíte dívat kolem sebe. V mém případě spíše poslouchat. Někdy si připadám jako štěnice, když takto odposlouchávám lidi, ale někdy vám to vážně může přinést nápad.

Chcete příklad?

Jednou jsem se poněkud za podivných okolností dostala do čekárny lékaře mého taťky. Seděla jsem, dávno měla přečtené všechny brožurky na stole a těsila se, až taťka konečně vyjde ze dveří. Vedle mě se posadily dvě dívky, o něco starší než já. A začaly si povídat.

Celý ten rozhovor se točil kolem jednoho tématu. Hrozně mě to zaujalo. Když jsem se na to pak ptala taťky (on je ode mě zvyklý i na divnější otázky), skvěle to vystihl dvěma větami: "Tenhle doktor je perfektní, když ti zase tak nic není, ale potřebuješ třeba nemocenskou, protože ti napíše úplně všechno. Ale když ti něco je, musíš uvažovat, jestli si nezajdeš k jinému." Potom se rozpovídal o pánovi, který údajně dostal infarkt, a běžel k němu, a ten lékař to vyhodnotil, jako že to za chvíli přejde. Ten pán o pár kroků později zemřel na ulici. Sice nevím, jak takový lékař může ordinovat, pokud je to pravda, ale to sem nepatří.

V tu chvíli jsme již vyšli na ulici. Venku stálo taxikářské auto. A má Múza mě nakopla.

V hlavě se mi vyrýsoval nápad, nejprve o lásce mezi poněkud neschopným lékařem a šílenou taxikářkou, ale nakonec je to příběh o tom, že když dva lidé patří dohromady, nezáleží na tom, kolik věcí mezi nimi stojí. Nevím, jak bych to přesně vysvětlila, aniž bych vám celý článek vyprávěla děj, ale hlavní hrdinka se každopádně načas bude starat o zraněného hlavního hrdinu, který ovšem odejde, akmile se vyléčí, protože cítí, že v její vesnici není vítaný. Neprozradím, jak to mělo dopadnout, ale načas se každopádně znovu setkali. Nikdy jsem to nesepsala, protože mě to nějak nebavilo ani vymýšlet, ale je to příklad nad příklady.

•Mým největším pomocníkem je ale, jak je z mého blogu patrné, hudba. Vyberu sem třináct písní, které jsou bezkonkurečně neijinspirativnější, ale nesmíte mě obviňovat, že je valná většina od Scorpions, já totiž pod vlivem jejich hudby dělám prakticky všechno.

Scorpions- Lorelei -Siréna, zoufalství lásky. Co více si přát?
Smokie- This side of paradise - Pekelný treastanec, který ovšem miluje svou lásku. Není to krásné?
Scorpions- Lady Starlight- Hvězdy, ztracená láska, magická atmosféra. Jako stvořené pro povídku.
Scorpions- Walking on the edge- Cesta do pocitů někoho jiného, labyrinty, Šachy a chůze po hranách. Inspirativní.
Bon Jovi- The distance- Dlouhá a pdedevším osamělá cesta vlakem. Existuje něco smutnějšího?
Scorpions- Borderline- Dva muži, kteří skrz všechna nebezpečí hranice chtějí donést jedno dítě domů. Nádherné.
The Beatles- Across the universe- Tajemné volání z vesmíru. Není to zápletka?
Scorpions- Lonely nights- Prázdno, které zůstane, když odejde ta, kterou člověk nejvíce miloval. Tak moc, že hedá její stopy ve sněhu, i když mizí.
Deep purple- Soldier of fortune- Stárnoucí muž, kterému nejvíce chybí jeho milovaná. Pro krásné příběhy.
Smokie- For a few dollars more- O citech ke zlatokopce. Cítíte ten příběh?
Scorpions- Passion rules the game- Kasino, ruleta, kostky a možná i pravá láska.
Scorpions- Love is war- toto nelze shrnout jedinou poznámkou. Jak trefně poznamenala jedna komentátorka k části I will re- write history, you will not exist to me- "Něco, co někteří nepřipustí, aby se mohlo stát."
Scorpions- Crossfire- Válka a vojáci v ní, kteří, nechtějí bojovat a prohnilá vláda. To k povídce stačí.

Samozřejmě, toho existuje více. Obrazy (možná bych vám doporučila ještě tuto stránku), jiné příběhy, věci, které ani nejsou umění... ale já jsem vám sem dala několik tipů, co používám já, a je to u každého individuální. Než přejdu k dalšímu tématu, poradím vám jednu podstatnou věc.

Opravdu si veďte umělecký deník. Je to sešit (nebo soubor v počítači, pokud jste zdigitalizovali natolik), to kterého si značíte vše, co vás k příběhům napadne, někdy i kolik jste napsali znaků, a někteří autoři to dokonce používají i pro své obavy z chyb v příbězích a jako soukromý deník. Nejde jen o to, že většinu nápadu bez zapsání zapomenete, a když to vymýšlíte znovu nebo si pokoušíte vzpomenout, už to nikdy nebude tak dobré, ale i o to, že můžete příjít na věci, které byste si bez zapsání vůbec neuvědomili.

Chcete příklad?

Týká se to povídky Druhá strana ráje. V té části, kterou jsem si zapisovala, se jednalo o to, že každá duše, která zemře, nosí v sobě ještě nějaký čas světlo ze života, pokud se dostane do "Nebe", tak až do dalšího života, a pokud do "Pekla", tak prostě než vyhasne. Když jsem psala, náhle mě napadlo, že přesně to je důvod, proč se jedna postava chovala tak přátelsky k druhé. Jerjí světlo totiž už musela dávno vyhasnout, a ona se ho mohla držet, protože on své světlo ještě měl, a ona mu ho tak mohla krást pro sebe, a oddálit tak své ztracení.

A nutno říct, že toto bych bez uměleckého deníku nevymyslela. Nad tím světlem jsem totiž přemýšlela celý den předtím, a opravdu mě to napadlo až u toho zapisování. Dovolím si tedy říct, že umělci/ pseudoumělci, kteří si ho nevedou, se dobrovolně okrádají o nápady.

A nejde jen o toto. Má povídka Hvězdné míle vznikla ze tří slov naškrábaných jednoho večera: vesmír, sourozenci, propaganda. Na ten příběh jsem nějak zapomněla, ale asi zůstal v mém podvědomí, protože jakmile jsem dalšího rána na ta slova narazila, nějak se mi vybavily všechny detaily, tak perfektně, že jsem to ještě toho dne začala psát.

Jedna nejmenovaná osoba argumentuje tím, že si umělecký deník psát neumí, prý to zkoušela. Ale to jsem neuměla také! Až můj třetí pokus mi vydržel déle než týden, a nemusela jsem se do psaní nutit. Je to jako s prvotinami příběhů- nemůžete čekat, že hned první příběh vám vydrží déle než týden, a pokud ano, stejně nebude moc kvalitní. Nemůžete čekatz, že to půjde hned. Musíte vytrvat, a později budete sami sebe proklínat, kolik jste toho bez uměleckého deníku museli zapomenut. Nikdo nemá tak precizní pameť, aby mu tak zůstalo úplně všechno.

Dobře, ale co jsem v tomto článku chtěla hlavně napsat? Jak s nápady pracovat. Dám vám sem dvě situace ohledně toho, co vás může napadnout. Jsou si hodně podobné, obojí se to odehrává na vodě, a jde tam o válku. Jeden příběh se blíží k závěru, jedná se o Hausbótovou válku (mimochodem, je to spoiler, takže pokud nechcete vědět některé věci, tuto část přeskočte), a druhý skončil po půl stránce. Je jasné, že špatným nápadem to není, je to opravdu podobné. Najdete ten rozdíl?

Obyvatelé Osady si spokojeně žijí na širém moři, jen se svými hausbóty. Jednoho dne však přijde válka. Přítelkyně hlavního hrdiny se brzy přidá na druhou stranu, aniž by on chápal, proč. Je zoufalý a ztracený. Jako by to nestačilo, někdo do vody vysadí jedovaté ryby, které se ovšem vymknou kotrole, a začnou lačnit po lidské krvi. I jeho kousnou. Jeho život se hroutí jako domeček z karet. Netrvá to dlouho, a jeho matka zemře. Chris se zoufale snaží válku zastavit, a dostane se tak do vězení. Když ho konečně vysvobodí, zjistí, že to neprežila ani jeho sestra. Miloval jí, ale také jen ona mohla vynalézt lék na jed ryb, který má v sobě...

Čtyři lidé jsou vysazeni uprostřed oceánu jen na vorech. Nikdo z nich moc nechápe, proč vlastně. Po čase zjišťují, že jde o politický spor, ve kterém se jich měli zbavit. Musí takto přežít a dostat se domů. Ovšem, zjistí, že takových vysazených dětí je více, a zdaleka ne všichni ví, jak si sami obstarat jídlo, a musí spolu bojovat o holé přežití.

Tak, našli jste ten rozdíl, když nepočítáme kvalitu?

V popisu Hausbótové války jsem schválně spoilerovala. Potřebovala jsem vám totiž ukázat, že jsem měla něco, co u té druhé povídky ne. Zápletky. Dějové prvky. Zatímco u té druhé povídky jsem měla jen okolnosti. Už jste si toho všimli? Popisovala jsem, že dělali něco kde, jak, proč, ale nenapsala jsem, co. Zatímco u Hausbótové války to bylo. Napsala jsem, proč je Chris tak zoufalý, nejen, že je zoufalý, jako bych to udělala u druhé povídky. Nejde jen o to, že by to bylo lépe promyšlené. U Hausbótové války jsem přemýšlela stylem: "A co se stane v příští kapitole? K jakému to bude spět závěru?", zatímco u té druhé povídky spíše: "Jakou dramatickou situací to ještě opepřit?" Uchycení nápadu záleží na našem postoji. Musíte nápadem žít, ne ho vymýšlet. To je to, na čem většinou troskotají.

Teď se mě asi zeptáte- a jak to mám udělat? Jednoduše. Nemyslete na to jako na povídku, ale jako na svůj život. Představte si, že stojíte před nějakým problémem. Pomyslíte si, že až vyřešíte tento problém, přijde nějaký další, který s tím vůbec nesouvisí, a Bůh či cokoli jiného ho vymyslelo, abyste měli zajímavější život, nebo se na váš problém spíše navážou další, za které si většinou budete moct sami, tím, že jste se snažili vyřešit ten původní?

V Hausbótové válce to bylo takto- jeho přítelkyně změní stranu. On se z toho zhroutí. Do toho přijdou ty jedovaté ryby. Jedna ho kousne. Proto vkládá naděje do své sestry, které může vynalézt lék. Jeho matka zemře, a on si kvůli tomu řekne, že už války bylo dost, a že jí nějakým způsobem zastaví. Tím pádem se ale dostane do vězení. (Přichází další spoilet) Jeho sestra právě proto, že je uvězněný, udělá jednu neuváženou hloupost, a zemře. Z toho vyplývá, že Chris ztrácí všechny naděje, protože už není nikdo, kdo by ho mohl vyléčit...

A v té druhé povídce? Jsou vysazeni na vorech. A pak zjistí, že jde o politický spor. Potom potkají další takové děti. Nakonec spolu musí bojovat o holý život.

Chápete už, jak to myslím? V tom druhém případě tam chybí souvislost. Dokonce, oni se nesnažili ten politický spor vyřešit. Potřebovala jsem jen důvod, proč se takto ocitli uprostřed oceánu (nemohli ztroskotat, protože všechno to byly jen děti, a jaká je pravděpodobnost, že by přežily z celé lodi jen děti, i kdyby jich byla většina?). Chápete? Jsou to jen chronolicky seřazené situace, bez návaznosti. A pokud tam nějaké jsou, stejně není provázaný celý příběh. Kdybyste ho chtěli sešít, ta nit by byla na několika místech přetrhnutá.

Osobně si tedy myslím, že ten nápad byl vlastně od základů špatně, i když to tak na první pohled nevypadá. Neříkám, že nelze napsat příběh bez souvislostí, ale i když vám čtenáři možná neřeknou co, vždy budou cítit, že tomu prostě něco chybí. A většinou se stává, že autora ani takový příběh příliš nebaví, protože instinktivně cítí, že je něco špatně.

Doufám, že jste alespoň trochu pochopili, někdy je těžké myšlenky zformulovat do stavu, kdy to nepochopíte jen vy, ale i ostatní.

Závěrem článku bych chtěla poukázat ještě na jednu věc- neplatí to, pokud už píšete nějaký ten pátek, alespoň většinou, ale když začínáte, většinou v hlavě máte tisíce nápadů, které ve vás spí, protože si nemůžete u papíru a tužky vzpomenout. Pokud ten problém máte, zkuste vytáhnout klidně i příběhy, které jste si vymýšleli jako malí, a zrestaurovat je, jestli by třeba nějaký nešel použít, kdybyste ho hodně poupravili. Takto třeba vznikl můj Ostrov beze jména. Víte, každé dítě si vymýšlí svá díla, jen umělcům ve všech slova smyslech ta schopnost zůstává.

Doufám, že jsem vám tímto článkem alespoň trochu pomohla, a chtěla bych se vás zeptat, jestli chcete i další takové, a také, jestli se vám zdá, že to mám pojmout jinak? Teď, na konci, se mi totiž zdá, že to připomíná ty obvyklé návody na psaní, čemuž jsem se chtěla vyhnout, a chci se zeptat, a odpovídejte, prosím, zcela upřímně, jestli vám to tak také připadá? Vaše nápady jsou také vítány, a vaše kritika jakbysmet. Budu nesmírně ráda za každý ohlas!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Kolik stránek napíšete průměrně za den?(A4)

0, nepíšu 8% (23)
0, mám krizi 28.4% (82)
1 10.7% (31)
2 10% (29)
3 11.1% (32)
4 6.6% (19)
5 5.5% (16)
6 4.5% (13)
7 1.4% (4)
8 1.7% (5)
9 0.3% (1)
10 0.7% (2)
více(tak to bych chtěla vidět :-D) 11.1% (32)

Komentáře

1 Terka Terka | E-mail | Web | 2. srpna 2015 v 16:14 | Reagovat

Mně se ten článek líbil, nepřipadal mi jako ty obvyklé články, v nichž autory radí, jak psát. Líbí se mi, jak jsi to pojala. :)

Já si třeba nápady zapisuji do mobilu, ten umělecký deník nemám (vlastně nemám žádný pořádný), ale jeden mám vyhlédnutý a hrozně moc bych si ho chtěla pořídit, jen není v té barvě, kterou bych chtěla a to je ubíjející... vážně bych takovýto umělecký deník potřebovala. :)

2 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 2. srpna 2015 v 21:10 | Reagovat

[1]: Děkuji moc, opravdu. Takže mám pokračovat?

Mobil také ujde. V uměleckém deníku si třeba můžeš dělat i šipky a tak podobně, ale alespoň si můžeš říct, že máš něco. A v jiné barvě není hezký? Hele, kdybys viděla mé umělecké deníky, vůbec bys neřekla, že ke mně patří. Tak pozitivní motivy se mi skoro hnusí :-)

3 Terka Terka | E-mail | Web | 2. srpna 2015 v 21:22 | Reagovat

[2]: Ano, pokračuj. :)

Zase se mi pořád nechce psát přes mobil... teda, ne že bych tak psala každý nápad, přece jen někdy se to nedá, ale třeba tenhle týden jsem si tam něco napsala. Takovou blbost, která mě zaujala a možná bych ji jednoho dne i napsala. :) No, je tam v červené a modré, přičemž nejsympatičtější je mi právě ta hnědá, ale když jsem se nad tím zamyslela, ten červený nevypadá špatně, navíc není ani moc výrazný, ještě si to přes noc nechám projít hlavou a když tak si ho koupím. :) I když, teď tak přemýšlím, mám vážně hodně notesů, kde jsem si dříve než jsem měla vlastní notebook, psala nápady. Úplně jsem na ně zapomněla. :D Tak alespoň máš něco, kde si nápady můžeš zapisovat rukou. :)

4 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 2. srpna 2015 v 21:27 | Reagovat

[3]: Děkuji moc, jdeme plánuji napsat, až přestanu pracovat na té povídce pro tebe (ale přiškrtíš mě za ten nápad, je to v podstatě hrozně směšné :-)).

Rozumím, na mobilu se píše hůře. Já si třeba do uměleckého zápisníku píši i takové věci jako "Má modré oči," takže se ani jeden extrém nesmí přehánět. Ale zase je jisté, že má postava záhadně barvu očí nezmění.
Tak snad se ti podaří sehnat ten, který chceš, nebo ti bude vyhovovat jiný.
Teď mi došlo, že já sice MÁM umělecký zápisník, ale stejně si poznámky píši všude možně, takže ho mám vlastně jen tak pro efekt :-)

5 Terka Terka | E-mail | Web | 2. srpna 2015 v 21:34 | Reagovat

[4]: Určitě ne víc, než povídka, kterou jsem napsala včera. :D Těším se, vždycky si u tebe pěkně počtu. :)

Já si do mobilu napíšu vlastně takovou základní osekanou kostru, kudy by se měl příběh odvíjet, nic náročného, ale ono i tohle pomůže, abych to v budoucnu nějak rozvila. :)
Snad. Nejdůležitější je, aby měl řádky a já mu je nemusela dokreslovat. :D
Však co by ne, když není zápisník zrovna po ruce. :)

6 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 2. srpna 2015 v 21:40 | Reagovat

Ale ta povídka nebyla zase tak hrozná. Jinak, moc děkuji. No, nevím, jestli si počteš, právě píši scénu, kde hlavní hrdina přemýšlí, jestli se zbláznil, nebo ne :-)

Rozumím, ta kostra je stejně nejdůležitější. Já mám čtverečkovaný sešit, linkované mi moc připomínají školu, a čtverečky mám stejně raději.
Proč ne, ale uznej, že psát si poznámky o povídce na krabičku od tabletek na alergii (to se mi už jednou stalo!) je nanejvýš divné :-)

7 Lady Cathy Lady Cathy | 3. srpna 2015 v 11:17 | Reagovat

Je to skvělý nápad, který snad každý ocení! I já.
Moc se těším na další takový článek. Je to opravdu výborný nápad, který by mě samotnou nenapadl. A souhlasím s Terkou u prvního komentáře.
Já jsem si umělecký deník pořídila ale moc do něj ty nápady nepíšu a pak se divím, že si na ně nevzpomenu....

8 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 3. srpna 2015 v 11:46 | Reagovat

[7]: Děkuji moc, jsi opravdu hrozně hodná. Další článek by měl vyjít zhruba v polovině měsíce.
Na umělecký deník si člověk musí tak nějak zvyknout, aby se stal jeho součástí...

9 Eliza Eliza | Web | 8. srpna 2015 v 20:51 | Reagovat

Tohle je opravdu super nápad. Už píšu taky dost dlouho, ale pořád je, co se naučit nového a já ráda získávam tipy a čtu zkušenosti od ostatních. Třeba mě něco trkne ;)
Pojala jsi to originální formou, nebyla jsem si nejdřív jistá, jestli mi to sedne, ale nakonec jsem byla příjemně překvapená, jak dobře se to četlo a co všechno si z toho může šlověk odnést.
Mě osobně se nejvíc stává první situace, prostě inspirace přímo ze života. Něco vidím, něco se mi stane, dám si dohromady nějakou asociaci a bum, už je to tam. Hudba mi pomáhá většinou s dokreslením atmosféry, ale pokud má dobrý text, může pro mě být i inspriací :) Doufám, že budeš v tomhle projektu pokračovat a často sem něco hodíš, dobře se to čte a je to poučné :)

10 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 9. srpna 2015 v 17:34 | Reagovat

[9]: Já opravdu zbožňuji tvé komentáře, hlavně proto, že jsou hrozně dlouhé :-)
Jsem moc ráda, že tě nápad zaujal, snad se ti budou líbit i další díly.
Nejlepší je, když se něčím inspiruješ, a nevíš čím, a dojde ti to až mnohem později :-)
Jsem opravdu nadšená, že ti to připadá poučné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama