Má realita je jen sen

11. srpna 2015 v 7:00 | Karina |  Něco, co se rýmuje
Ano, jsem zde s další básní, ale brzy zjistíte, že to bylo mnohem lepší, protože u mých článků, které plánuji, si vážně budete ťukat na čelo, jestli jsem se náhodou nezbláznila. cZesHiNa byl jen začátek.
Každopádně, je to psáno v záchvatu takové nálady, když jsem si myslela, že nic nemá smysl, proto je to dost depresivní báseň. Ano, to na konci je prosba, aby mě všichni opustili, ale myslela jsem to vážně jen v tom okamžiku.


Má realita je jen sen

Potácím se ve svých vlastních snech,
někdy se mi zdá, že vlastně nežiji,
život stal se zapomenutým slovem,
pod bezhvězdnou oblohou dochází dech,
slyším, jak zvony v dáli stále bijí,
údery provázejí mne dalším marným dnem.

Dlouho jsem se snažila najít to místo,
kde má duše zůstala by chvíli skrytá,
kde by neexistovala všechna ta bolest,
myslela jsem si, že mohu ho znát najisto,
ale beznaděj s mým srdcem dnes zmítá,
když zjišťuji, že je to jen další lest.

Stále hledám někoho, komu mohu důvěřovat,
ale všichni ode mě jsou míle a míle vzdálení,
ztratila jsem již dávno pocit sladkého domova,
není zde nikdo, komu bych mohla po boku stát,
cítím, že vše se mění jen v další marné snění,
a ze mne se jen další bezcenná ruina stává.

Snažím se zadržet další deroucí se slzy,
nechci, aby se někdo ptal, jak se cítím,
a přitom vím, že to musím někomu říct,
vždyť pro pád je ještě stále příliš brzy,
že dlouho již takto žít nevydržím, vím,
chtěla jsem vše a nyní nemám vůbec nic.

Toužím znát důvod tohoto svého ztracení,
nepřišla jsem o lásku ani o žádné iluze,
nezůstala jsem ve svém srdci ještě sama,
tak proč všechna radost v prach se mění,
a já vidím za horizontem mrtvé a mizící vize,
copak lze něčí srdce ničím takto rozlámat?

Pod nekonečnými nebesy v plamenech,
vzpomínám na staré zavřené jizvy a rány,
měla bych obviňovat jiné, ne stále sebe,
pronásledují mě noční můry o rostoucích zdech,
bzy oddělí se ode mne celý svět milovaný,
a oheň kolem mne místo věčného ledu zebe.

Do uší zní mi tóny přímo ze středu srdce,
do nich se však jen promítá toto zoufalství,
snažím se marně následovat jejich cestu,
ale nevyhnu se propasti a padám prudce,
strach a křik uvnitř mne stále tkví,
již nikdy nedorazím ke svého místu.

Jsem možná mrtvá.zraněná a zesláblá,
cítím, jak ztrácím sílu stále více a více,
měla bych se vzdát a do popela lehnout,
z mého nitra pozoruji, co mé prázdné tělo dělá,
s vypětím všech sil potácím se stále sice,
ale mé nohy budou na této cestě věčně trnout.

Usmát se se stává jen zbytečným přáním,
přestávám věřit v dnešky i zítřky lepší,
cítím, že je již dávno po tom všem,
trpím, i když zde v temnotě v noci spím,
obavy se mne nikdy nepustí, pevně se drží,
a noc pro mne stává se jen dalším dnem.

Byly časy, kdy jsem létala vysoko nad oblaka,
ale nyní jsem ztratila sebe důležitou část,
vítr nemůže odvát všechnu tu bolest,
uprostřed mé duše se stále jen smráká,
a štěstí je jen rychlá a plná utrpení past,
krev z mého srdce začíná znovu proudem téct.

Přestávám věřít, že někdy vysvitne slunce,
nebo kapky deště zabijí ten hrůzný oheň,
který požírá vše, na co cestou narazí a přijde,
chvíle radosti jsou jen další vražedná munice,
a já platím dnes za život tu nejvyšší daň,
varuji tě, ať nedopadneš stejně, pozor si dej.

Užívej si tohoto nejzářivějšího rána,
buď šťastný, že ho stále ještě vidíš,
nečekej, až někdo změní tvůj život.
vejdi, dokud je ti lásky otevřená brána,
vejdi, dokud ještě o radosti snáš,
postv se na další vedoucí k Nebi schod.

Nevěřím, že čas ještě vyléčí mé zranění,
ale ty máš ještě život pevně ve svých rukou,
kráčej dále a nikdy se na mě neohlížej zpět,
pamatuj, že tvá cesta se sama od sebe nemění,
nikdy nemůžeš být zcela její malinkou loutkou,
dokud máš ještě dosti síly pro dlouhý let.

Možná si myslíš, že mne můžeš zachránit,
ale já budu volat stále o pomoc i s tebou,
stáhnu tě s sebou zde, ke dnu nízko dolů.
uteč, prosím, dokud je čas pro tebe snít,
mohu se změnit v nepřítele ve chvíli pouhou,
cožpak chceš, abychom zde skončili spolu?

Učiň ještě svůj svět lepším světem k žití,
nechci tě navždy zatáhnout do toho mého,
vím, že ty mi více než já tobě důvěřuješ,
ale já bych pro tebe měla být jen smětí,
važ si, dokud ho ještě máš,světla svého,
možná bude lepší, když se mi vysměješ.

Miluji každou minutu strávenou s tebou,
ale bojím se, že budeš také takto trpět,
možná bys mě měl opustit jako všichni okolo,
než naslibuji ti křídla a spadnu i s tebou,
neměl bys na mé dávné radosti lpět,
nevidíš, že ztratitla jsem se zde dole skoro?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Camilla Říhová Camilla Říhová | Web | 11. srpna 2015 v 10:50 | Reagovat

Wow...
Téda, ty jsi se musela cítit...
Ale zase na druhou stranu, chválím za to, že si se z toho vypsala, protože pak se člověku alespoň trochu uleví, není-li pravda? :)
Těším se s čím dalším se s námi podělíš :)

2 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 11. srpna 2015 v 11:08 | Reagovat

[1]: Procházím hodně depresivním obdobím. Děkuji moc za podporu. Opravdu se mi ulevilo, ale jen na chvíli.
Nech se překvapit :-)

3 Fredy Kruger Fredy Kruger | 13. srpna 2015 v 0:55 | Reagovat

" Když v hostinci zpiji se do blba,
pak depersonalizace  úplná
mně přepadne po cestě !!...jdu domů...
...můj život ??  sen jež zdál se nikomu !
...celý život jest o ničem !!"

" Opil ses ! "  křičejí rodiče ...
řve otec :  " Ses´ v krčmě zasek´!"
Běda ! zozepnul pásek !
" Zadnici vystrč !!  ano !  ty !!"

... naštěstí  spadly mu kalhoty !
...otci je viděti přirození !!

Tím ale došlo k odlehčení
velice výbušné situace !...

Všichni se smějí !  dí otec :  " Ty kanče !
...podruhé, zbiji tě natuto !!"
... pak dodává : " I ty filuto !"

...natáhl kalhoty, k bití se nemá...
" Darebáku, ty vymaštěná !!"
... pa kmládence poplácal po ramenách !

4 Majka Majka | Web | 13. srpna 2015 v 13:17 | Reagovat

Za prvé - děkuji za milé komenty na mém blogu! :-)
A za druhé - moc hezká báseň! Obdivuji každého, kdo umí skládat básničky, vložit do nich své pocity a najít ta správná slova. Já se o to občas pokouším v kraťoučkých povídkách, ale na báseň bych si nikdy netroufla :-)
A i když je tahle báseň smutná, je i tak krásná...

5 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 13. srpna 2015 v 13:28 | Reagovat

[4]: Nemáš vůbec zač!
Děkuji ti, opravdu moc. A zveřejňuješ ty povídky na svém blogu? Ráda bych si je přečetla.
A ještě jednou nesmírně děkuji.

6 Majka Majka | Web | 13. srpna 2015 v 13:50 | Reagovat

[5]: Taky nemáš za co! :-)
Mám pár povídek na blogu, asi bych ti nedoporučovala číst je všechny, asi by se ti nelíbily (jak obsahově, tak asi i slohově), ale takhle jedna konkrétní je mi docela blízká a mám ji ráda, i když je taky smutná :-) Tak když budeš mít chuť, můžeš si ji přečíst :-)
http://muj-tajny-bill.blog.cz/0904/ff-odpusteni

7 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 13. srpna 2015 v 19:59 | Reagovat

[6]: Děkuji za doporučení, hned si jí přečtu!

8 Terka Terka | E-mail | Web | 30. srpna 2015 v 23:27 | Reagovat

To je pěkně zpracovaná báseň. :) Cítila jsem z ní ten smutek... to, jak ses cítila, když jsi ji psala. Věřím, že bude lépe. Jednou určitě. Stačí když vydržíš, vyplatí se to. :)

9 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 31. srpna 2015 v 7:38 | Reagovat

[8]: Děkuji moc, opravdu. Už teď je o trochu lépe, jsem ti nesmírně vděčná za podporu...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama