Těžký úděl spisovatele

15. srpna 2015 v 7:00 | Karin |  Zbytečnosti
Původně to vlastně měla být povídka, ale nechce se mi do toho, takže jsem to pojala jako článek. Samozřejmě, že je komediální, a pokusím se vzpomenout si na co nejvíce věcí, které jsem sama udělala nebo mi to někdo vyprávěl (rozumějte tím Kate). Všechny se budou týkat toho, jaké šílenosti jsme schopni pro psaní udělat. Mimochodem, vadilo by vám, kdybych napsala ještě jeden takovýto článek, ale s tím, co mě nutí dělat má oblíbená hudba? Tam to je i legračnější. Přesto doufám, že si užijete i tento článek, a na konci mi můžete napsat, jak se vám líbil, popřípadě jaké šílenosti jste už provedli vy.


1. Palačinky s bazalkou. Respektive, v tomto případě čokoládová rýže a bazalka, protože palačinky nebyly. Dalo se to požít. A proč k tomu vlastně došlo? No, jedna postava v příběhu pojídala palačinky s bazalkou, a pisatelka si potřebovala vyzkoušet, jak to chutná.

2. Ale já chci koloběžku! Představte si tu bizardní situaci. Stojíte v půjčovně kol. Ale vy nechcete kolo, nýbrž koloběžku?.Proč? Píšete za postavu, která jezdí na koloběžce.

3. Je mi jedno, že prší! Stojíte na palubě lodi. Váš taťka vám opakovaně nabízí, ať jdete do podpalubí, protože není moc teplo, a navíc prší. Ale vy ho odmítáte. Proč? No, plánujete povídku, která začíná na lodi, přesně za takového počasí, a vy chcete vstřebat tu atmosféru.

4. Je mi jedno, že je zima! Stejný případ. Venku tančí sněhové vločky, vaše topení je mizerné, ale vy přesto sedíte v bytě jen v tílku a tenkých teplácích. Proč? Píšete povídku, která se odehrává v ledové pustině, a chcete cítit stejný chlad jako hlavní hrdinové.

5. Puzzle. Toto se docela špatně vysvětluje, ale přestože vám to hrozně nejde, skládáte složité puzzle jen proto, že jedna z vašich postav to v podstatě dělá také.

6. Já chci do Pekla! Jednoduchý důkaz toho, že psaní může být nebezpečné nejen pro život, ale vlastně i pro vaší duši. Jdete do školy a vážně uvažujete nad tím, jestli raději podstoupíte dnešní hodinu chemie (měli jsme psát test), nebo chcete do Pekla. Ok, ale není moc v pořádku, když vám ta druhá možnost připadá lepší. Proč? No, zrovna píšete povídku, která se v něčem jako je Peklo odehrává, a říkáte si, že byste alespoň nasáli tu atmosféru.

7. Proč spát? To se mi vlastně stalo jen jednou v životě, nejsem ten typ, co by ponocoval. Měla jsem ve svém příběhu psát o koních, takže jsem si něco zjišťovala o různých plemenech. Jenomže ta zábava se trochu protáhla, a když jsem s tím skončila, byly dvě hodiny ráno. Nutno podotknout, že jsem v šest vstávala do školy. Prostě mi to nějak nedošlo.

8. Jé, husky! V poslední době, jakmile vidím toto psí plemeno, okamžitě jásám a někdy dokonce poprosím majitele, abych si ho mohla pohladit. Mimochodem, víte, jaké euforické záchvaty dostávám, když si uvědomím, že mám plyšáka této rasy? Důvod? Jedna z mých postav je doprovázena smečkou těchto psů na každém kroku.

9. Pff, tak je přes třicet stupňů. Ale na ten výlet pojedeme, že ano? Totiž, s taťkou jsme se domluvili, že navštívíme Macochu, Punkevní a Kateřinskou jeskyni. Jenomže v den, který jsme si na to vyhradili, jsme zjistili, že je moc teplo. Já jsem tam přesto ale chtěla hrozně moc jít, i když jen kvůli Punkevní jeskyni? Důvod? Část jeskyně se návštěvníci plaví na lodičkách, a já jsem měla zrovna v psaní před sebou scénu, která se odehrává v jeskyni a postavy v ní řídí takovou malou bárku. Nutno podotknout, že jsme šli do jeskyně, takže jsem si oblékla dlouhé kalhoty, obula tenisky a kolem pasu měla mikinu. Ve více než třiceti stupních.

10. Kde jsou, sakra, nějaké karty? Ne, že bych v té chvíli chtěla hrát. Psala jsem totiž jednu báseň do povídky, a hlavní hrdina přirovnával hlavní hrdinku k pikové dámě. Jenomže já jsem si neuměla přesně vybavit, jak vypadá, takže jsem hledala po celém domě karty, abych si to zjistila.

11. Zahraješ si se mnou kostky? Protože musím napsat scénu, která se odehrává v kasinu.

12. A nevzal bys mě do hrozně nebezpečného lesa, kde se nám zcela jistě neco stane? Taťka jednou dostal takový bláznivý nápad, že bychom si vyhlédli nějakou bezpečnou lokalitu lesa, a putovali jím napříč. Samozřejmě, že by tu část znal, a tak podobně, ale... problém je v tom, že on tam chtěl i přespávat. Jako dobrodružství. Nakonec to zavrhl s tím, že je to moc nebezpečné, jenomže já jsem z toho v tu chvíli byla vážně nadšená, protože píši v povídce scénu, kde hlavní hrdinové putují hodně dlouho lesem plným loupežníků.

13. Jé, ty mě naučíš pádlovat? Když jsem tuto nabídku dostala, byla jsem z toho hrozně rozradostněná. Ne, že by mi ta dovednost k něčemu byla, ale říkala jsem si, že když to umí mé postavy, tak proč ne já?

14. A jak se vlastně řídí plachetnice? Stejný důvod- když to umí mé postavy, proč ne já? Mimochodem, teoretickou část sice znám dokonale, ale v praxi bych tu loď beztak navedla na mělčinu, nebo s ní rovnou narazila do skály.

15. Pojď si zachrát Ratcheta! Myslím tím hru Ratchet and Clank, konkrétně díl All for one, na playstationu. Tato situace se stává poměrně často, ale většinou ze stejného důvodu: "Je tam jedna lokalita, která mi moc připomíná místo z mé povídky!"

16. Co říkali? Co říkali!? Aneb Karin se žene k televizi, protože zaslechla zmínku o hausbótech. Důvod? Píše povídku, která se na nich odehrává.

17. No jo, tak tady je mínus třináct stupňů, a nahoře bude ještě méně...jedeme? Chápete to? Stojím pod kopcem na Pustevnách. Už to, že jsme se tam vypravili, když byla taková zima, je zarážející, ale mě spíše udivuje, že jsme vážně lanovkou vyjeli nahoru, kde vál silný vítr a bylo přesně mínus šestnáct, viděla jsem to na vlastní oči na teploměru. Ve zcela obyčejných zimních bundách, v mém případě dokonce v riflích bez punčoch pod nimi a botách, které se hodí akorát tak do města. Upřímně, vážně se divím, že jsme z toho neměli omrzliny, protože jsme se tam potloukali něco kolem hodiny. Taťkův důvod byl, že se chtěl podívat na nějaké ledové sochy. Můj důvod? No, psala jsem povídku o sněhu...

18. Skvělé, nevychovanci! Dobrovolně se zdržujete v blízkosti opravdu vulgárních a nevychovaných lidí. Proč? Chcete trochu pochytit styl neslušné, až sprosté mluvy, pro své příběhy.

19. My vážně pojedeme vlakem? S výrazem naprostého nadšení. Kromě toho, že milujete vlaky, chcete do svých příběhů dát i několik vlakových scén, takže jste tak nadšení z vidiny nové inspirace.

20. To je písčitá pláž! Hurá! Protože vám z nějakého neznámého důvodu připomíná poušť, o které máte rozpracovanou povídku.

21. Mami, tati, pojďme na tu výstavu zbraní! Nutíte své rodiče toto bezpodmínečně navštívit, protože píšete fantasy příběhy, a víte, že by se vám to mohlo hodit. Samozřejmě mačkáte spoušť foťáku jako o život.

22. Tati, kolik je vojáků v pluku? No, k tomu mám jedinou poznámku- jsem ráda, že rodiče písálků jsou většinou na podobné výstřelky zvyklí.

23. Mami, z jakého materiálu musí být most, aby se nerozlomil, když po něm jede tank? Nutno podotknout, že vlastně v nejbližší době ani neplánujete povídku, kde by se objevily tanky, ale prostě vás to zajímá.

24. 2/3/17/3/10/14/-9/3. To je, prosím, zašifrované slovo "barakuda", na což jste přišli po třech hodinách. Jednoduše, potřebovali jste v jedné svéně podtrhnout inteligenci hlavního hrdiny a jeho sestry, tak proč si to nevyzkoušet?

25. Hraní neexistujících her. Jednoduše, zkoušíte si, jestli by hry, které jste vymysleli pro své povídky, mohly fungovat. (V našem případě to bylo Saitis ode mě a Strážní věže od Kate)

26. Co budu dělat? Hm, zamíchám si karty! Mícháte karty prakticky všechen čas mimo spánek. Proč? Protože plánujete psát o jedné karetní vesničce.

27. Vyluštíme si osmisměrku! Ale nehledáme v ní slova, která mám, nýbrž jména pro postavy. Samozřejmě, že je pak seškrtaná a popsaná tak, že z ní nikdo tajenku nevyluští.

28. Pošli mi ten nový generátor, prosím! Jen písálci a členové tajných služeb dostávají takovéto e-maily. Samozřejmě, v našem případě myslím generátor jmen...

29. Do boje! Popadnete plastová pravítka a pokoušíte se s nimi šermovat jako s meči. Důvod? Prostě máte na chvíli chuť hrát si na vaše postavy.

30. Racci mohou převážit loď? Se zaujetím posloucháte svého taťku, který vám vypráví, že existují případy, kdy racek sedl na okraj nějaké bárky a byl tak těžký, že celou loď převážíl. Důvod? Okamžitě se vám hońí hlavou, jestli by to nešlo použít do nějaké povídky.

31. Hele, ti zloději, vrazi, prostitutky, zlatokopky, bezdomovci... vlastně asi nejsou zase tak špatní lidé. Ano, když příliš píšete o zločincích nebo špatných lidech, vyvrtá vám to díry do mozku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Kolik stránek napíšete průměrně za den?(A4)

0, nepíšu 8% (23)
0, mám krizi 28.4% (82)
1 10.7% (31)
2 10% (29)
3 11.1% (32)
4 6.6% (19)
5 5.5% (16)
6 4.5% (13)
7 1.4% (4)
8 1.7% (5)
9 0.3% (1)
10 0.7% (2)
více(tak to bych chtěla vidět :-D) 11.1% (32)

Komentáře

1 killerofidiots killerofidiots | 15. srpna 2015 v 19:48 | Reagovat

No tohle bylo dokonalé! :D Úplně se v tom  vidím a jsem ráda, že nejsem jediná takhle šílená. Nejvíc mě teda dostal poslední bod, protože já jsem přímo posedlá takovými existencemi.

2 Camilla Camilla | Web | 15. srpna 2015 v 20:42 | Reagovat

Wow... Tak tohle je nejlepší článek, který jsem kdy na blogech četla a to nekecám! :)
Klobouk dolů, tohle se ti vážně povedlo! :)
Těším se na další články! :)

3 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 16. srpna 2015 v 9:26 | Reagovat

[1]: Mám pocit, že všichni písálci jsou takto šílení. Děkuji za krásný komentář.

[2]: Děkuji, jsi nesmírně hodná!

4 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 16. srpna 2015 v 14:40 | Reagovat

Naprosto trefný článek, krásně napsané :)

5 flovers-king flovers-king | Web | 16. srpna 2015 v 15:03 | Reagovat
6 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 16. srpna 2015 v 20:30 | Reagovat

[4]: Děkuji, vážně.

[5]: Samozřejmě...

7 Elis Elis | Web | 16. srpna 2015 v 22:53 | Reagovat

Krása, přivítám takové články, zajímá mě jak jiní prožívají psaní a jak se u toho dovedou odreagovat... protože to já jaksi nedovedu, jak začnu psát nedovedu přestat a kdo mě vyruší dostane za uši...

8 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 17. srpna 2015 v 8:51 | Reagovat

[7]: Děkuji moc, opravdu.
Já se také od samotného procesu psaní odpoutat nedokážu...

9 Terka Terka | E-mail | Web | 30. srpna 2015 v 23:51 | Reagovat

To je pěkné! :) A vlastně zároveň legráční. :) Navíc mi přijde obzvlášť profesionální projít si takhle tím, čím si projdou postavy v příběhu. :)

Já třeba když jsem na nějakém místě, rozhlížím se kolem a přemýšlím, že bych o tom mohla napsat povídku. Jenže do těch, co mám v současnosti rozepsané, se v určité chvíli nehodí... štve mě, že už jsem strašně dlouho nepsala. Přijde mi to doslova jako věčnost...

10 Terka Terka | E-mail | Web | 30. srpna 2015 v 23:52 | Reagovat

Jo, mimochodem, jak chutná čokoládová rýže s bazalkou? :D

11 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 31. srpna 2015 v 7:39 | Reagovat

[9]: Děkuji moc, opravdu. Ale tohle zkoušení mě jednou zabije :-)
K té rýži s bazalkou- no, musíš se zeptat Kate, ale prý to bylo překvapivě docela dobré...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama