Dopisy písálkům- popisy

4. září 2015 v 7:00 | Carine |  Dopisy písálkům
Jsem tady s dalším článkem do projektu Dopisy písálkům, tentokrát na téma popisy. Řekneme si něco o tom čemu se v popisech vyvarovat, jaká je vhodná délka, a také, jaký je vlastně rozdíl mezi popisem, který například dostanete jako téma na slohovku (myslím, že tam se tomu říká popis pracovního postupu a líčení, což jsou dva popisy, o kterých se chci v tomto článku bavit. Ještě zmíním jeden, ale to až za chvíli.) a popisem v příběhu. Pokud vás to zajímá, rozklikněte celý článek a čtěte dále.


Nejprve bych tedy měla říct, co si v příbězích představuji pod pojmy líčení a popis pracovního postupu. Líčení jsou jednoduše klasické popisy, které každý zná. Mohou vyjádřit, jak vypadá člověk, krajina, pokoj, zkrátka cokoli. V příbězích to není pravidlem, ale většinou se tady používají složitější slova, aby se neopakovala.

Přiklad: Oko bouře- 7. kapitola:
Teprve po několika marných minutách spatřila oslepující zář. V první chvíli si myslela, že konečně objevila nějakou obydlenou část města. Když se však přiblížila, zjistila, že osvětlený je jen dlouhý most. Bez rozmyslu na něj vjela.
Sledovala, jak zář mění barvy a odráží se o vodní hladinu dole. Usmála se. Nic krásnějšího ještě neviděla- Věděla, že nemá čas, ale přesto se zastavila a chvíli klidnou řeku pozorovala. Poté se rozhodla jet dále, ale stále hladinu sledovala. Nevšímala si dění okolo sebe tak moc, až se s něčím srazila. Nebo spíše s někým. Poplašeně ucouvla.

Jednoduše popis světel, která září na řeku.

Popis pracovního postupu je téma, které jsem vždy ve slohovkách nenáviděla. Učitelé vám to popíší tak, že máte vysvětlit, jak nějaká věc funguje, jak se třeba připravuje nějaké jídlo... ale ono je to někdy důležité i v příbězích. Představte si, že píšete například sci-fi, a chcete čtenářům přesně vysvětlit, jak nějaký vynález funguje, jak byl sestrojen, a už máme popis pracovního popisu. Ale jelikož oba tyto pojmy nesnáším, popis pracovního postupu pro účely tohoto článku bude technický popis a líčení umělecký popis.

Příklad: Hvězdné míle- 7. kapitola:
Protože Světlušky jsou zastaralý typ lodi. Výroba toho paliva je ekonomicky nevýhodná, a brzy bychom zbankrotovali, kdyby ho měly tankovat všechny lodě. Pro Světlušky se ještě vleze do rozpočtu. Navíc, protože je Světlušek docela málo, nepřátelům málokdy padnou do rukou, když už je chtějí. Pokud by se to stávalo častěji, je možné, že by odhalili, jak se to naše palivo vyrábí.

Dieter popisuje nevýhody a výhody jednoho druhu vesmírných lodí. Třeba takto může vypadat technický popis v povídce. Je to sice jen pohled na věc z hlediska financí, ale najdeme v tom technické detaily a odborné výrazy (tím myslím Světlušky).

A nyní přišel čas pro třetí druh, který mnoho lidí nebere jako popis, ale já si myslím, že všechno, co není dialog, je v podstatě popis. Jedná se o jakékoli scény, kdy spolu postavy nemluví. Mohou to být akční nebo třeba romantické scény, je to hodně obsáhlé.

Příklad: Osamělé noci- 2. kapitola:
Vzala jsem jeho dlaň. Nebyla mi zima, ale to teplo z ní vycházející bylo přece jen příjemné. Cítila jsem však, že on se třese. I já jsem se klepala. Napětím, děsem. Své pocity dobře skrýval, ale toto ho prozradilo. Přitiskla jsem jeho prsty na mé srdce, protože tak jsme vždy spávali s mými sourozenci, když jsme se něčeho obávali. Zřejmě to nebyl jen nás zvyk, protože se usmál a udělal to samé. Leželi jsme tak blízko po boku, že jsem cítila jeho dech, slyšela tlukot jeho srdce, nejen cítila. Ještě chvíli jsme tam jen tak leželi a propíjeli jeden druhého soucitným pohledem, který byl však zároveň plný hrůzy. Jako první je zavřel on. Jeho tep se zklidnil. Dlouho jsem poslouchala jeho dýchání, sledovala zvedající se a klesající hrudník. Jeho dotek mě nakonec také ukolébal.

Jednoduše, Yasminetta prostě popisuje jednak Alexanderovo a své chování, a jednak to, co cítí.

Úkol pro vás: Vyberte si nějakou věc, která se dá popsat oběma způsoby (myslím tím umělecký i technický, je jasné, že ten poslední zde zařadit nemůžeme), například světlo lampy. Nejprve napište umělecký, a poté technický popis. S výsledkem se můžete pochlubit v komentářích.

Dobře, ale jaká je vhodná míra pro délku popisu? Ono to je docela těžké, protože každý má na to svůj názor. V podstatě existují tři názory.

Názor číslo 1.- Popsat jen to, co je důležité. Například když píšete detektivku, zmíníte, že jeden muž nosí rád klobouky, jen proto, že nakonec vyšetřovatelé vystopují vraha podle klobouku. Takový popis obvykle nemívá více než pár vět.

Názor číslo 2.- Jeden až tři odstavce popisu. Říct i to, co není pro příběh úplně důležité, ale vykreslí to osobnost postavy (je jasné, že člověk, který spí na houpací síti, asi nebude stejný jako ten, který si pořídil postel s nebesy, například), nebo to čtenáře lépe vtáhne do atmosféry.

Názor číslo 3.- Čím delší, tím lepší. Čtenáři by měli vědět každý detail, který se autorovi honí v hlavě, aby jejich představa byla totožná. Toto může zabrat klidně i několik stran.

Já osobně preferuji zlatou střední cestu, tudíž názor číslo 2. Ale to neznamená, že je správný, jen je to pro mě nejvýhodnější. U jedničky bych měla pocit, že jsem toho příliš vynechala, a trojka by nebavila ani mě, ani čtenáře, a upřímně, já mnohdy tolik detailů ani nemám. Že nevíte, kde se najít? Snad vám pomůže tento úkol.

Vyberte si jednu věc, je jedno, jestli to bude objekt, člověk, krajina, či něco jiného. Je jedno, který styl popisu si zvolíte. Napiště popis této věci ve všech třech zmíněných dílkách. U té první si asi budete muset přimyslet, jaký by mohla mít v příběhu smysl, a jestli můžete, klidně to na konci tohoto cvičení vyzraďte. Opět se můžete s výsledkem svěřit v komentářích. Klidně se pochlubte i s tím, který popis vám připadá nejlepší. Pokud váháte, mohu vám poradit buďto já, nebo ostatní čtenáři.

Dobře, a nyní vám konečně vysvětlím hlavní rozdíl mezi slohovkami a povídkami, co se týče popisů, i když jste na to možná již přišli. Ve slohovkách vám zadají téma, a vy píšete jen popis, účelně. Nepředáváte čtenáři informace, vy se prostě nutíte do toho, napsat popis. Zatímco v povídkách buďto popis napíšete, aniž byste si ho uvědomili, nebo si řeknete, že byste měli zmínit, jak toto a tamto vypadá. Což je důvodem, proč by se popisy ve slohovkách ve většině případů nedaly vložit do povídek. Jsou prostě psány za účelem vytvořit popis, ne vykreslit atmosféru. Dám sem dva popisy, jeden je atmosferický, druhý čistě účelový.

Ledový vítr pohupoval s větvemi stromů. Dávno se již setmělo, a mračna překryla všechny hvězdy. Nikdo zde nebyl, a vládlo tady trýznivé ticho. Mezi polorozpadlými domy bylo vidět spoustu stínů, ale ani jeden nepatřil živé bytosti. Zdálo se, jako by zde život vymizel již před dávnými a dávnými časy.

V okolí stálo několik stromů. Byla tma, nebylo možné spatřit hvězdy. Dokonce ani žádný člověk zde nebyl, nejspíš již dlouho. Vál ledový vítr.

Většina učitelů by z prvního popisu byla nadšená, ale potkala jsem i takové, kteří by to vyhodili do koše. Mé doporučení? Povídka není slohovka.

V poslední řadě bych upozornila, že ne nadarmo se říká, že byste se měli vyhnout opakování slov, zvláštně "být" a"mít". Někdy je to těžké, ale po troše přemýšlení na něco jistě přijdete. Mohu vám ještě ukázat tady tuto jednoduchou stránku, nebo, pokud píšete v pokročilém psacím programu, například ve Wordu, označte si dané slovo a klikněte pravým tlačítkem. V nabídce byste měli mít synonyma.

Protože již nemám co dodat, tento článek ukončím, ale můžete mě klidně doplnit. Jsem přístupná všem nápadům dříve než kdy jindy, protože mi vlastní témata, která by byla dost obsáhlá a netýkala se jen jednoho žánru, došla. A samozřejmě můžete napsat i to, co si o tomto článku upřímně myslíte.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kolik stránek napíšete průměrně za den?(A4)

0, nepíšu 8% (23)
0, mám krizi 28.4% (82)
1 10.7% (31)
2 10% (29)
3 11.1% (32)
4 6.6% (19)
5 5.5% (16)
6 4.5% (13)
7 1.4% (4)
8 1.7% (5)
9 0.3% (1)
10 0.7% (2)
více(tak to bych chtěla vidět :-D) 11.1% (32)

Komentáře

1 Eliza Eliza | Web | 6. září 2015 v 15:22 | Reagovat

Dalas super příklady, byli libozvučné i takhle na čtení, pokud to při čtení jde :D
Ten rozdíl jsi popsala dost dobře, ani jsem nad tím tak neuvažovala, tohle mi podle mě dost pomůže, vnímat popis a líčení odděleně, hlavně do povídek kde je to pak znát, jak to člověk napíše a jetli si toho je vědom.
Povídka není slohovka, s tím naprosto souhlasím a osvědčilo se mi to. Já povídky píšu dlouhé, takže do ručně psaných slohovek se to fakt nehodí, ale to je pak to nejmenší.
Podle mě jsi vystihla téma téhle kapitoly projektu dost dobře i s příklady. Úkoly jsou zajímavé a ve volné chvíli se na ně pustím i proto, že na procvičení toho není nikdy dost :)

2 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 6. září 2015 v 15:24 | Reagovat

[1]: Děkuji moc za nesmírně milý komentář, opravdu mě potěšil. Těším se na ta tvá cvičení, pokud to zveřejníš...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama