Oko bouře- Hranice v plamenech

10. září 2015 v 7:00 | Carina |  Oko bouře
Toto je pro mě hrozně zvláštní báseň. Je to z pohledu Tainera, pro Neanela, a vypráví to o jejich cíli a o jedné hrozné blbosti, kterou Neanel udělá (a není to odchod, to by bylo možná i chytřejší). Je to trochu moc sentimentální, vzhledem k tomu, že oni se zase tak dobře neznají, ale jedné z pozdějších kapitol se stane jedna věc, která je sblíží natolik, že si oppravdu začnou říkat bratři, a tak podobně. Důvod, proč jsem tu báseň nedala až k ní, je, že jejich cíl se trochu změní, a už by to nesedělo.
Malá poznámka pro ty, co nečetli mé jiné povídky- oni říkají Sínie řece, která odděluje Ráj od Pekla.
A mimochodem, nejvíce za to vděčím té písni Borderline. Po stránce melodie a zpěvu průměrná, ale po textu pro mě jedna z nejsilnějších skladeb, co znám.



Hranice v plamenech

Příteli, není čas pro vzdávání,
zachraňme dnes jedno srdce,
neváhej, on je člověk jako ty,
musíme překročit hranici snů,
musíme zachránit jeho přání,
on v temnotě padá příliš prudce,
pomozme mu nalézt úkryty.

Vím dobře, jak těžké to je,
uvíznout ve spárech plamenů,
nechat nás do nich spadnout,
ale nechci být ten bezcitný,
zdravý rozum se nám směje,
vím, že toto je jeden z těch dnů,
kdy temnota přišla po duších se pnout.

Ale přece jí nenecháš,
i když jsi pokryt popelem,
křes krev a slzy nic nevidíš,
tvé tělo stále se v horečkách třese,
ale jeho života, prosím, si važ,
on potácí se jen vlastním snem,
nenech ho s námi spadnout níž.


Vidíš možná jen rudé proudy,
ale tam venku čeká svoboda,
pro tebe, pro mne, snad i pro něj,
po bojích vždy přichází mír,
zachránit se ti káží temné soudy.
když v krev mění se i tato voda,
padá však hvězda, štěstí si přej.

Toužím tohoto chlapce dovést domů,
do milující náruče matky či otce,
ale potřebuji tě po svém boku, příteli,
projdeme se na okraji zlomu,
kde vítr nechová se nikdy krotce,
projdeme společně další míli.

Je to tak nevinné a malé dítě,
tak proč ho nenecháš shořet,
jen ho nechej ležet na zemi,
nechej ho znovu spadnout,
nevynášej ho výše pro vzlet-
příliš schopný toho nyní zdáš se mi.

Nikdo pro mne není jako ty,
ale odmítáš jinému pomoct,
odmítáš být jedinou záchranou,
padáš níže do pekelného ohně,
tvůj chlad zdá se mi jako lev lítý,
žádný život pro tebe není cnost,
tvé srdce bude navždy tonout.

Jeho chodidla jsou plná ran,
pořezané na kousky rozbitým sklem,
dobře víme, že bolí i ty naše,
ale on si zaslouží dále žít,
oddáváš se příliš krutým hrám,
jsme jeho jediná šance dostat se ven,
on k našim své srdce váže.

Země je lačná po další krvi,
nechceš, aby to byla má či tvá,
ale on má celý život před sebou,
přece ho nenecháš dnes prohrát,
temnota si ve tvém srdci hoví,
tak nenech jí na povrch se drát,
já tady budu navždy s tebou.

Jednoho dne překročíme linii,
dostaneme ho na druhou stranu,
jen vytrvej a ještě to nevzdávej,
vždyť tak na něj někdo ještě čeká,
budeš tohoto litovat blízko Sínii
otevři dokořán jeho jedinou bránu,
trochu naděje přece jeho srdci dej.


I mne sužuje nekonečný strach,
ale je to nová cesta k nápravě,
jednou mohl bych být na nás hrdý,
až bude dlouho po tom všem,
nechci být dalšího života vrah,
ostří těchto dní je bere příliš dravě,
a každý pád je pro nás příliš tvrdý.

Možná cítíš obrovskou bolest,
a tvá krev zdá se být příliš horká,
ale stačí jen znovu povstat a zvítězit,
pro nás nikdy není dost pozdě,
nech emoce své srdce prostoupit a vést,
možná ti při každém kroku puká,
ale potřebuje naplněno radostí být.

Chtěl jsi změnit tento bláznivý svět,
a toto je přece dokonalá šance,
chop se jí a dále již neváhej,
ten chlapec je jako ty nebo já,
musíš slyšet zvuk jeho prosebných vět,
vše se otáčí na špatnou stranu mince,
tak přece s ním trochu soucitu měj.

Dokázal jsi toho již tolik,
byl jsi mým jediným vzorem, bratře,
tak nepřerušuj mezi námi pouto,
věřme znovu ve stejné sny,
vždyť on je jen bezradný uprchlík,
smrt z jeho života kus páře,
tak nenechej jí přece dokončit to.

Mám tě rád více než jiné i s chybami,
ale toto by neměla být jedna z nich,
vždyť ten chlapec v tebe stále věří,
nedovol mu zemřít v této nenávisti,
tvé srdce příliš chladné zdá se mi,
nechceš snad slyšet dětský smích,
proč zbývá otevřít ještě tolik dveří?

Dobře, můžeš navěky odejít pryč,
a já tě stále budu mít takto rád,
ale znovu otevřeš ty jizvy uvnitř,
tvé srdce bude krvácet, jako dnes tělo,
popadni tento ostrý a nelítostný rýč,
a raň někoho, kdo je tak mlád,
dýkou na jeho nevinné srdce miř.

Jdeš si jen slepě za vlastními sny,
ale ten chlapec může být další cesta,
jak projít první prokletý chrám,
jak navždy osvobodit naše duše,
již jsi možná bolesti a ztrát plný,
jen ruiny staly se z tvého města,
ale lidský život není další krám.

Led taje ve věčném víru zbraní,
víš, že možná dnes, možná zítra shoříš,
ale nenechej svíjet se v plamenech chlapce,
příteli, on je také jen dítětem slunce,
jedině ty ho daleko od propasti držíš,
a on nyní balancuje příliš vratce.

Jaké to je, vidět někoho umírat,
když víš, že to záleželo i na tobě?
Nechal bys snad dnes odejít i mne?
On si zaslouží žít mnohem déle než my,
pochyby mohou přijít natisíckrát,
ale pravdu nalezneš hluboko v sobě,
jak dlouho potrvá, než se v tobě něco pohne?

Příteli, city jsou možná cesta k prohře,
ale my díky nim dnes možná zvítězíme,
překonáme všechny vrcholy i všechny pády,
toto je naše jediná nová cesta přímo domů,
osamělá slza padá do utrpení moře,
snad jí dalším ztrátám nezaslíbíme,
snad necháme život, aby byl snadný.

Jsme stvořeni z masa a kostí,
lidské tělo lze snadno rozervat,
ale skoč se mnou do propasti trnů,
snad tím zachráníme i náš svět,
zmítáni nesnesitelnou bolestí,
snad můžeme ještě bok po boku stát,
a společně vracet se k těmto dnům.

Možná na mě někdy budeš hledět
s tváří plnou hrozivých výčitek,
zeptáš se, co všechno jsme ztratili,
a já ti možná odpovím, že vše,
ale ty a já budeme navždy vědět,
že svět potřebuje více těchto dítek,
a že jsme se na správnou cestu vrátili.

Je to pouze tvá volba, ještě je čas,
ale nenech lži vzít ti tvé zničené srdce,
když můžeš zachránit tento život,
nenech ho utéct jako zběsilý vlak,
nenech svým nitrem prostoupit mráz,
nenech ho do plamenů padat prudce,
vždyť jsme tak blízko ledových vod.

Budeme navždy vzpomínat na tento den,
je to našich srdcí ta nejdůležitější mise,
s každým rozhodnutím možná zvítězíš,
ale já vím, že máš v sobě stále lásku,
že pro tebe neexistuje jen tvůj sen,
nenech ho nad propastí dále viset,
vždyť ty lidský život jako je tento ctíš.

Věčně umíráme, a ty to dobře víš,
po tomto bude Peklo o tolik blíže,
ale můžeš se stále nevzdálit od Nebe,
stačí jen citům dát poslední šanci,
vím, že věčně v této noční můře bdíš,
ale můžeš letět za těmito sny výše,
můžeš ještě zde nalézt sám sebe.

Jestli se nyní pustíš mé dlaně,
já touto cestou půjdu dále sám,
ale přál bych si tě mít vedle sebe,
po tom všem mi na tobě záleží,
prošli jsme hory i pusté pláně,
mé srdce někdy změnilo se v krám,
ale nikdy jsem neztratil někoho jako tebe.

Můžeme ještě vytrhnout tuto stránku,
nebo jí přepsat v knize našeho osudu,
ten chlapec si zaslouží další šanci,
jako jsme jí my dostali tolikrát předtím,
otevřeme do jeho duše vedoucí bránu,
převedeme ho přes most přes vodu,
copak nevidíš, jak mladý je přeci?


Krev mísí se se slzami beznaděje,
ale koho poté budeš prosit o odpuštění,
když já osamocen a ztracen zde zemřu?
Necháváš mě tady a já opuštěně pláči,
každý temný záblesk plamenů se mi směje,
naděje zde již dávné a dávné časy není,
brzy poslední trn usychající růže sevřu.

Odcházíš a vzdáváš se možnosti záchrany,
já klečím na kolenou a pro všechno tě prosím,
představuji si, jak znovu ke mně přicházíš,
oba dobře víme, že bez tebe nic nesvedu,
neuzavírej, prosím, jeho i své brány,
o další naší společné cestě sním,
můj příteli, na této mi příliš scházíš.

Cítím se, jako bych znovu krvácel,
a bez tebe si mé srdce oheň bere,
jen ty můžeš přijít a vysvobodit mne,
prosím, vrať se a zachraň toho chlapce,
on nikdy nic neměl, jen vše ztrácel,
a smutek se do tvého i mého srdce dere,

tak nenechej nás přece všechny na dně.



Skladby:




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Kolik stránek napíšete průměrně za den?(A4)

0, nepíšu 8% (23)
0, mám krizi 28.4% (82)
1 10.7% (31)
2 10% (29)
3 11.1% (32)
4 6.6% (19)
5 5.5% (16)
6 4.5% (13)
7 1.4% (4)
8 1.7% (5)
9 0.3% (1)
10 0.7% (2)
více(tak to bych chtěla vidět :-D) 11.1% (32)

Komentáře

1 Elis Elis | Web | 10. září 2015 v 9:14 | Reagovat

Nemám slov, obdivuji tě, napsat tak dlouhou báseň, není jednoduché a udržet v ní myšlenku přímo složité, jsi prostě nadaná a mohla by si psát více básní...

2 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 10. září 2015 v 14:18 | Reagovat

[1]: Děkuji moc. Já zase neumím psát krátké básně, ale stejně jsem ti nesmírně vděčná.
Více básní? No, problém je v tom, že mi docházejí témata, ale mám pár předpřipravených, tak snad se ti budou líbit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama