SAP- kapitola VII.

30. září 2015 v 7:09 | Karin a Kate |  SAP
Řeknu vám tolik- jsem opravdu ráda, že je tato kapitola snad i zdárně za námi. Jako obvykle jsme se u toho pohádali, ale tentokrát to bylo spíše o ideologii přátelství a odpouštění, než o našich obvyklých tématech jako kde u přímé řeči napsat tečku, a kde čárku.
Každopádně, akce zde moc nenajdete, a také vám hrozí přecukrování sladkými scénami, ale troufám si říct, že jsou tam i temnější chvíle. Tak doufám, že se vám to bude líbit, a potěší nás upřímný názor!
P.S.: Došlo vám také, že ti čtyři jsou vlastně neporazitelní? Averin má charisma, Yeneria je oživlý tank, Aydlin je hackerka a Deventer jim dodává finance...


VII.
Nikdo nevěděl, kolik uběhlo času od doby, co se dostali do bezpečí mezi sedm rostlin. Plavovlasou dívku náhle něco napadlo.
"Toto je sklad, že ano?" přemýšlela nahlas. "To znamená, že zde musí být i terminál!" S rozzářenýma očima pohlédla na Deventera.
"Jsme si téměř jisti, že ano. Možná jsme jej někde zahlédli. Tak či tak, jaké informace plánuje naše spřízněná duše Aydlin vyhledat?"
"Informace o plánech nepřátel. Jedině tak se odsud můžeme dostat. Zkusíme ten terminál najít společně?" Bylo vidět, že jí vlastně ani nic jiného nezajímá. Chtěla se jen dostat z této svízelné situace.
Vědec přikývl. "Omlouváme se, sedm z nás tady bude muset zůstat, ale rádi vyšleme Deventera. Spoléhám na velectěného bratra naši jediné přítelkyně a na velectěnou ochránkyni spravedlnosti, že mé přátele pohlídají."
Aydlin se usmála. Společně se vydali tam, kde Deventer předpokládal, že se nachází onen přístroj.
"Zvládneme to! Máme na své straně sprav-" V polovině svého nadšeného motivačního proslovu se zadívala na Averina a všechno nadšeni ji rázem přešlo. "Jsi bílý jako stěna. Není ti nic?"
Ušklíbl se. "Promiň, o své bělosti jsem nevěděl." Poté však zvážněl. "O nic nejde. Nejspíš to bude únava po tom boji. I když ty působíš, že by sis to klidně střihla ještě jednou."
"Samozřejmě," odvětila jaksi prázdně. "Jsem stroj na zabíjení a doteď měl můj život smysl. Jenže...všechno je teď pryč. Už nejsem agentka. Už nebudu zatýkat zločince. Ale..." založila ruce na hrudi. "To nevadí! Není to tak, že bych nikam nepatřila! Dokonce, poprvé v životě mám spolubojovníky! A to je důvod, proč nestrpím, aby se ti něco stalo! Když jsem konečně získala spojence, tak je nemíním nechat trpět!"
Podíval se na ní, ale ne do očí, jako obvykle. Spíše jako by hleděl skrz. "Ale tvůj život má stále smysl, jen někde jinde. Podívej...obvykle bych s tebou vedl nějakou hrozně filozofickou debatu plnou argumentů, ale pravda je taková, že chci jen jediné. Spát. Ale bude to v pořádku. Nedělej si se mnou starosti."
"Když jsi unavený, klidně si lehni a spi! Já budu na hlídce!" Pak ale na tom Yenerie začalo být něco trošku divné. "Počkat...kdyby tady bylo něco jedovatého, tak bych řekla, že jsi otrávený! Já to poznám- zab...zlikvidovala jsem spoustu záporáků s podobnými příznaky. Chce se ti spát. Nemluvíš tak...úžasně, jako obvykle mluvíváš. Jsi bledý jak smrt. Typický případ!"
"Promiň, ale kdybych věděl, co mi je, již bych si dávno určil lékařskou diagnózu. Mohli...mohli bychom na to zapomenout a mluvit o něčem jiném?" Bál se, že když nezmění téma, vyjde najevo, že jde opravdu o něco jiného než obyčejnou únavu, i když ho nic konkrétního nenapadalo.
Bývalé agentce se to moc nezdálo. "Ale přísahám, já nemám žádný zdravotnický výcvik! Pokud omdlíš, já...já nevím, co budu dělat! A-Asi poběžím pro pomoc, ale na druhou stranu tě tu nesmím nechat samotného! Mám to! Prostě nesmíš omdlít!"
"To je skvělé řešení. Ale neboj, neplánuji to." Již, když to však říkal, nebyl si tím úplně jistý. Hlava se mu na to motala dost.
Mezitím vědec a teroristka úspěšně dorazili k terminálu. Aydlin nedělalo žádné potíže ho zprovoznit a nyní pracovala na prolomení zabezpečení. Vypadalo to snadněji než u prvního terminálu. Až do doby, kdy se dostala přes první heslo, a narazila na složitý kód celé sítě určeně lodním rozkazům. Rozhodla se to vzít cestou přes jiné než bezpečnostní záznamy, doufajíc, že tudy se jí to povede.
"Schopnosti naší jediné přítelkyně Aydlin jsou ohromující. Databáze pokynů pro zaměstnance Salz je na stejné síti, ale zabezpečená lépe než ten zbytek. Pracoval na tom náš nejlepší technik."
Dívka neodpovídala, jen se znovu usmála. Jednak kvůli pochvale, a jednak proto, že se jí konečně podařilo dostat se v síti o něco dále. Náhodně si vybrala lékařské záznamy, aby si ověřila, kde přesně je. Když však zahlédla jméno svého bratra, roztřásly se jí ruce.
"Doufám, že se tam píše jen o tom postřelení," zamumlala si víceméně pro sebe, a trochu se tak uklidnila.
"Ale ošetření velectěného bratra prováděli naši lidé... tím pádem se naší spřízněné duši podařilo překonat i zabezpečení Salzu. Deventer si myslí, že je nepodstatné se tím probírat."
Aydlin zaváhala, ale nakonec přece jen nechala složku se načíst. Když si přečetla nejnovější záznam, se slzami v očích se otočila na svého přítele. "Ale ta látka, o které se zde píše...je droga. Ty o tom něco víš?"
Vědec se zadíval na zem. "Deventer...Deventer toho o mezilidských vztazích moc neví, ale jedna věc mu je jasná. Někomu, koho nazývá svou spřízněnou duší, by neměl lhát. Ano. Veškerý obsah toho spisu jsou jeho příkazy."
Chvíli jen lapala po dechu. Zavřela oči a počítala do deseti, aby se trochu uklidnila. Vůbec to ovšem nezabíralo. Předtím si vůbec neuměla představit, že by se na tohoto šílence mohla někdy naštvat, ale nyní cítila větší vztek než kdykoli předtím. "To je...neskutečné. A víš také, že když chceš udělat něco takového, měl bys to někomu říct? Mohl se...otrávit..." Na okamžik se odmlčela. "Doufám, že pro to máš hodně dobré vysvětlení."
"Deventer neměl špatné úmysly. Chtěl velectěnému bratru pomoct... Ta droga má jisté léčivé účinky, které zafungují lépe, než ostatní léčiva na lodi. Chtěli jsme, aby byl lord Averin v pořádku co nejdříve. Proto jsme to udělali."
"Ale nemuselo to vyjít," trvala si na svém. "Možná...možná jsem měla čekat, že něco takového uděláš. Neměla jsem ti věřit." Sklonila hlavu, ale již to bylo vyřčeno.
"Omlouváme...ne, omlouvám se. Deventer mluví pouze za sebe. Je to všechno jeho vina. Aydlin má pravdu...naprostou pravdu... Věděla předtím, proč lidé Deventera nesnášejí? Myslím, že teď už je jí to jasné. On si její důvěru opravdu nezaslouží. Ale..." I jemu se hnaly do očí slzy. "Ale...bylo moc hezké, když mu ještě věřila..."
Plavovláska se zarazila, ale nakonec zavrtěla hlavou. "Promiň. Myslím, že ještě není čas, aby nějaká omluva měla cenu. Ale jestli tě to utěší, tuto tvou stránku většinou lidé ani znát nestihnou. Pověz mi - kdybych ti něco podobného udělala já, odpustil bys mi vůbec někdy?"
"Kdyby...Kdyby Aydlin ublížila mé rodině...omlouvám se, to si Deventer neumí představit. Ale myslí si, že by jí odpustil. Aydlin ano." Vědec se zadíval jiným směrem. "Deventer nikdy moc s lidmi nemluvil a naše velectěná spřízněná duše je jeho prvním přítelem, takže moc neví, jak takové věci fungují...ale pár věcí o tom četl a myslí si, že přátelé si musí umět odpouštět."
"Já jsem neřekla, že ti neodpustím. Ale...ale nevím, jestli by to mezi námi mohlo být jako dříve. Víš...důvěru je snadné zničit, ale o to těžší znovu nalézt." Povzdechla si. "A to jsi mu musel podat zrovna tuto drogu? Kdyby sis vybral jakýkoli lék proti bolesti...ale drogu..."
"Deventer myslí, že už to docela pochopil! Ty věci, které Aydlin říká o důvěře. Takže...pokud se Deventer bude opravdu snažit, třeba pokud se bude snažit celý svůj život, jednou se mu povede tu chybu odčinit?" V jeho očích zasvitla naděje. "A co se té drogy týče, přísahám, že jsme neměli na vybranou. Navíc, Deventer je vědec. Troufl by si říct, že tomu docela rozumí."
Dívka se neubránila trpkému úsměvu. "Ale tebe zajímají rostliny, ne lidé. Nemyslím si, že ta stavba těla je úplně stejná." Odmlčela se. "Ale jestli si myslíš, že bychom to měli zkusit.... nevěřím tomu, že by jeden druhého dříve nebo později nezklamal znovu, ale...záleží mi na tobě. Stále."
"Deventerovi na Aydlin záleží hrozně moc. Mnohem více, než mu kdy záleželo na kterémkoli jiném člověku. A ohledně toho, že možná časem znovu zklameme jeden druhého... já sice o tom vážně moc nevím, ale nepatří to k věci? Není přátelství právě o tom, že se přes zlé časy dokážete přenést a tomu druhému odpustit?"
"Ano, ale ne za cenu důvěry. Pro některé lidi je možná odpuštění to samé jako znovuzískání důvěry, ale pro mě je to jen jeden krok k tomu. Ale nezáleží na tom, jak to vidíme. Přátelství není ani o tom, že by naše názory měly být jako přes kopírku. Hlavní je, že chci být s tebou."
"Děkuji moc...Deventer se hrozně bál, ale nejen teď, už od chvíle, kdy jsme se poznali, že Aydlin prostě řekne, že už mě má po krk a že už nechce být naší jedinou spřízněnou dusí. Snad to Aydlin pochopí, Deventer je divný a ještě k tomu zrádce, takže jsou jeho obavy zcela přirozené. Nikdo, krom andělské bytosti, jako je Aydlin, by nechtěl být s takovým...mizerou."
"Ale ty nejsi mizera. Každý dělá chyby, i když některé jsou možná...příliš velké," odvětila a vrátila se zpět k přístroji, aby znovu prohlédla dokumenty, tentokrát již ty správné. Dostat se k nim již bylo snadné.
Mezitím se Yeneria vyplížila ze skladu pryč. Ozbrojené námořníky už zjevně přestalo bavit číhat a střílet do neprůstřelných dveří, takže předtím, než vyběhla, si s uspokojením ověřila, že je čistý vzduch. Ostražitě se připravovala na vyhýbání se hlídkám- ale žádné tam nebyly. Domyslela si, že jsou asi na "vojenské" poradě. To jí vyhovovalo. Aby nakonec přece jenom splnila úkol, který měl zastat rozbitý vysílač, určitě vzbudí spoustu rozruchu.
Averin bohužel nebyl ve stavu, aby mohl běžet s ní, ale plán, který právě vyplňovala, vymyslel on.
"Poslouchejte!" vykřikla, či spíše zařvala Yeneria, jakmile se dostala do obývanější části lodi. Naštěstí jí její oblíbené: "Ani hnout!" docela vytrénovalo hlas, takže doufala, že ji opravdu uslyší. "Každý, kdo chce přežít, přijde teď hned na palubu 3! A kdo neuposlechne, bude nařčen z maření policejní práce!"
Tohle ještě na několika místech zopakovala. Mezi lidmi se podobné zvěsti šíří jako požár, takže s Averinem předpokládali, že by se měla dostavit alespoň většina cestujících.
Spokojená se svým výkonem utíkala zpátky, vyzvednout svého spojence. Averin jí již čekal se smutným úsměvem.
"Já to nedokážu. Toto bude tvá premiéra. Ale neboj, budu tam s tebou, kdybys to pokazila moc. Doufám, že tvé komunikační schopnosti nejsou zase tak mizerné, jak si myslím."
"C-Co to říkáš? Ty jsi vážně zákeřný! Vždyť dobře víš, že já neumím mluvit s civilisty...a teď mi říkáš, abych k nim přednesla proslov!" Ale pak se trošku uklidnila. "T-Tak jo. Protože ti není dobře. Jenom proto! Udělám to, ale kdybys na tom byl lépe, tak...!"
"Já vím," zašeptal. "Ale omdlení vypadá sice efektně, ale nikdo poté tvá slova nebere vážně. Já si myslím, že to dokážeš. A i kdyby ne...jednou se to naučit musíš."
"Fajn. Mise přijata! Tak jdeme..." zamumlala nervózně a natáhla k němu ruku. "Jsi na tom dost dobře, abys šel sám, nebo ne?"
"To poznáš, až spadnu," odpověděl jí a pokusil se vstát bez pomoci. Po několika marných pokusech však musel její ruku přijmout. Společně dorazili až na zmíněnou palubu. I Averina překvapila ohromnost davu. Byl zvyklý říkat proslovy spíše v televizích nebo rádiích. Nebyl si jistý, jestli by toto zvládl vůbec on, natož Yeneria.
Agentka polkla naprázdno. "Uhm...Já jsem...to vám m-může být jedno!"
"Je dobře, že toto jsem slyšel jen já. Zkus se nepředstavovat, ale prostě začít s tím, co jim chceš říct. Řekni jim, co všechno jsou lži, a čemu všemu naivně věřili!" snažil se jí pomoct.
"Dobře. Díky." Otočila se k publiku. "Jste naivní!" Znovu k Averinovi. "A co dál?!"
"Všechno, jen ne toto. Přestávám si být jistý, jestli jsem to přece jen neměl říkat já. Dobře..." Yeneria ho však přerušila.
"Já to zvládnu! Jen se dívej, teroristo, uvidíš sílu zákona! Doufám..." Zhluboka se nadechla a opět se soustředila na publikum. "Lidé!" Dobrý začátek. Zatím se držím! "Máte tu lži! Spoustu lží!" Přistihla se, že to omylem přednáší poněkud rytmicky. Ale zabralo to, cestující ji poslouchali.
"Uh...uhm... M-My jsme te-te...tetro...teroristé, kteří vám vyjeví pravdu! Ne, vlastně teroristé nejsme! Tak nám jen ř-říkají! My máme spravedlivos...spravedlnost!"
"Zhluboka dýchej. Má to pomáhat proti koktání. Sice to nefunguje, ale můžeš si to namlouvat," zašeptal Averin, aby jí trochu rozptýlil od toho, že musí mluvit s tolika lidmi.
Ona ho poslechla a zhluboka se nadechla- až spíše zafuněla. "D-Dobře! Tak já vám teď tu p-pravdu řeknu, jo? Je to lež! Jako ne ta pravda, ale to, co vám říkají! Nedávno...nedávno jsme kontaktovali vládu a ř-řekli jsme jim, že pokud nestáhnou z trhu jedovatý SAP, tak vyhodíme tuto loď do povětří...a oni řekli: ,Klidně!´...! D-Doopravdy jsme jen blufovali a nikdy bychom nic takového neudělali..." Zadívala se na Averina. Pak si něco vybavila. "Ale i tak, představte si, co by se stalo, kdyby ano! Oni vás obětovali!" Její spojenec uznale pokývl. V davu to zašumělo. Nejvýraznější byl hlas jedné z žen stojících v přední řadě, která se ptala někoho vedle sebe.
"Hele...věříš ji?"
"No...jo...Na lež je to moc...ubohé." vysvětlil váhavě.
"Souhlasím. A navíc...ona si to asi moc neplánovala. A i kdyby lhala, stejně jí věřím víc než nějakým pitomým politikům." Postupně se k nim přidávali i další posluchači.
"Prosím, přidejte se k nám! Stačí, když o tom řeknete všem mimo loď, na koho máte kontakt! Musí se dozvědět, že naše vláda nechala obětovat loď plnou lidí!" Teď, když se do toho vžila a když si představovala, jak by to řekl Averin, už jí to šlo pěkně plynule. Z davu se ozýval souhlasný šum. Yeneriin spojenec se poprvé za dlouhou dobu zazubil od ucha k uchu. Práce byla hotova a lépe, než si představoval.
Agentka málem nahlas zavýskla. Poprvé v životě cítila takovou euforii z dokončené mise. A co víc- poprvé se jí povedlo úspěšně předstírat civilistku a mít z toho zcela civilistickou radost. Ačkoli ani nevěděla proč, unešená tou atmosférou Averinovi úsměv oplácela. Nejraději by ho objala, ale včas se zastavila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Terezka Terezka | E-mail | Web | 30. září 2015 v 13:46 | Reagovat

Skvělý, už se těším na další. :-)

2 Reveriedreams Reveriedreams | E-mail | Web | 30. září 2015 v 17:58 | Reagovat

Dekuji moc, za sebe a za Kate. Dalsi dil bude presne 31.rijna.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama