The unforgiven III

14. září 2015 v 7:00 | Carina |  Hudební projekt
Stal se zázrak, protože tato píseň není od Scorpions. Jmenuje se The unforgiven III (ta číslovka je důležitá, protože existují i písně The unforgiven a The unforgiven II, a každá je o něčem trochu jiném), od kapely s názvem Metallica. Ještě, než o ní začnu psát, byste měli vědět, že ono to je sice balada, jenomže co u Metallicy znamená balada, jemně vůbec nezní. Když už nějaký ten čas tvrdší hudbu posloucháte, nepříjde vám to tak, ale jsou tam části, které na první poslech překvapily i mne.


Tentokrát začnu malým proslovem. Většina lidí bohužel od Metallicy znají jen Nothing else matters, což je velká škoda, protože mají i hezčí písně. Konkrétně tady tato je od nich má nejoblíbenější, možná spolu s The unforgiven II. Není to totiž píseň, je to vlastně příběh. Hlavní hrdina má dokonce osobnost (sice po většinu písně nesnesitelnou, ale to nevadí) a lze si ho oblíbit nebo neoblíbit, prostě jako postavu. Proto k tomu budu mít poznámky, které byste čekali spíše u příběhu. Nejprve sem ale dám text s překladem.

How could he know this new dawn's light
Would change his life forever?
Set sail to sea but pulled off course
By the light of golden treasure

Was he the one causing pain
With his careless dreaming?
Been afraid
Always afraid
Of the things he's feeling
He could just be gone

He would just sail on
He would just sail on

How can I be lost?
If I've got nowhere to go?
Searched the seas of gold
How come it's got so cold?
How can I be lost
In remembrance I relive
How can I blame you
When it's me I can't forgive?

These days drift on inside a fog
It's thick and suffocating
This seeking life outside its hell
Inside intoxicating
He's run aground
Like his life
Water's much too shallow
Slipping fast
Down with the ship
Fading in the shadows now
A castaway

They've all gone away
They've gone away

How can I be lost
If I've got nowhere to go?
Search for seas of gold
How come it's got so cold?
How can I be lost
In remembrance I relive
And how can I blame you
When it's me I can't forgive?

Forgive me
Forgive me not
Forgive me
Forgive me not
Forgive me
Forgive me not
Forgive me
Forgive me, why can't I forgive me?

Set sail to sea but pulled off course
By the light of golden treasure
How could he know this new dawn's light
Would change his life forever

How can I be lost
If I've got nowhere to go?
Search for seas of gold
How come it's got so cold?
How can I be lost
In remembrance I relive
So how can I blame you
When it's me I can't forgive?

Překlad:

Jak mohl tušit, že mu tento úsvit
změní jeho život navždy,
vyplul na moře, ale odbočil z kurzu
za zlatým leskem pokladu.

Byl on tím, kdo způsoboval bolest
svým bezstarostným sněním?
Bál se,
stále se bál,
věcí, které cítí,
mohl prostě odejít.

Prostě by se plavil dále,
prostě by se plavil dále.

Jak jsem se mohl ztratit,
když jsem neměl kam jít?
Hledal jsem moře zlata.
Jak to, že je zde takový chlad?
Jak jsem se mohl ztratit,
prožívám vzpomínky,
jak mohu vinit tebe,
když jsem já ten, komu nemohu odpustit?

Dny se táhnou uprostřed mlhy,
je hustá a dusivá,
toto hledání života je navenek peklo,
uvnitř opojné,
dostal se na dno,
jako jeho život,
voda je příliš mělká,
rychle sklouzává
dolů se svou lodí,
bledne ve stínech,
nyní je trosečník.

Všichni odešli,
oni odešli.

Jak jsem se mohl ztratit,
když jsem neměl kam jít?
Hledal jsem moře zlata.
Jak to, že je zde takový chlad?
Jak jsem se mohl ztratit,
prožívám vzpomínky,
jak mohu vinit tebe,

když jsem já ten, komu nemohu odpustit?

Odpusť mi.
Neodpouštěj mi.
Odpusť mi.
Neodpouštěj mi.
Odpusť mi.
Neodpouštěj mi.
Odpusť mi.
Odpusť mi.
Proč si nemohu odpustit?

Vyplul na moře, ale odbočil z kurzu

za zlatým leskem pokladu.
Jak mohl tušit, že mu tento úsvit

změní jeho život navždy.

Jak jsem se mohl ztratit,
když jsem neměl kam jít?
Hledal jsem moře zlata.
Jak to, že je zde takový chlad?
Jak jsem se mohl ztratit,
prožívám vzpomínky,
jak mohu vinit tebe,
když jsem já ten, komu nemohu odpustit?

Tato píseň je na výklad hodně složitá, zvláště kvůli tomu měnení osob. Já osobně si ale myslím, že stále mluví o tom samém člověku. Když používá třetí osobu, řekla bych, že buďto mluví o sobě jako o cizím, protože nemůže uvěřit tomu, co udělal, nebo že o něm mluví někdo jiný, protože on na té lodi nebyl sám. Ale stále je to o něm. Když první, tak sám sebe obhajuje, a snaži si odpustit. A když druhou, tak to podle mě znamená, že může odpustit všem, jen ne sám sobě. Může to být jinak, ale já jsem to tak pochopila. Jdeme tedy na rozebírání jednotlivých textových částí.

1. část (How could he know this new dawn's light- By the light of golden treasure): Tady prostě a jednoduše zuříte, jak je to chamtivý idiot. Z dalších slok je patrné, že on se té iluze držel hodně dlouhé, a zaráží mě, že se za ní hnal tak slepě. Ani jednou nezapochyboval. Přestože s sebou měl pravděpodobně celou posádku, kterou hnal do záhuby.

2. část (Was he the one-He could just be gone)- Abych řekla pravdu, zrovna tuto část moc nechápu, ale typuji, že je to úvaha, jestli za to mohl skutečně jen on, a také obhajování jeho myšlenek. Ale v posledním verši je naznačeno, že on ještě měl na výběr. Mohl se vrátit na správnou cestu, ale neudělal to. Jak je řečeno v dalších dvou verších, které ani jako samostatnou část nebudu hodnotit, prostě by se plavil dále. še by se vrátilo zpět do statých kolejí. Toto je zhruba bod, kdy stále hlavního hrdinu nesnášíte, ale zároveň je vám ho líto.

3. část (How can I be lost?- When it's me I can't forgive?)- Tady mu očividně začíná docházet, že udělal chybu. Tady se už asi vrátit zpět nemůže. Pro posluchače je to část, kdy ho začínají chápat a soucití s ním. Nevím, jestli to tak mám já, ale u této sloky mám hroznou chuť mu pomoct, i když podle další sloky tu pomoc nechce.

4. část (These days drift on- now a castaway)- Má neoblíbenější. Možná proto, že mám slabost pro slovíčko "intoxicating" v písních. Dobře, teď už vážně. Z tohoto je jasné, že on už je na té cestě dlouho, a jen čeká, co přijde dále. Úplně se tomu poddal. I když si to většina z nás nikdy nepřizná, na jeho místě bychom udělali úplně to samé. alespoň tedy většina z nás. A co se týče toho konce- kolik písní znáte, ve kterých je v přímém přenosu popsáno umírání? On sice nakonec pravděpdoobně nezemřel, ale ze dvou veršů, které na to navazují, je jasné, že celá jeho posádka nakonec ano. Nicméně se skoro utopil, a pravděpodobně tak tak vyvázl s holým životem.

5. část (Forgive me- why can't I forgive me?)- Toto je hodně zvláštní část, a troufám si říct, že z celé té písně ta nejdůležitější. Já to mám prostě tak, že tady oho hrdinu začínám i přes to všechno milovat. Sice udělal hrozné věci, ale lituje toho, a nejspíš si to nikdy neodpustí. Nejdůležitější to ale je, protože to shrnuje celou myšlenku písně. Celá The unforgiven série je o odpouštění, ale jen tady je to úplně to nejhlavnější téma. Nejlepší na této části je ale ta naléhavost, a poté ta poslední věta.

Podle všech dostupných informací je to ale celé jedna velká metafora, a všechny písně z The unforgiven série jsou vlastně o vztahu zpěváka s rodiči.

Co se týče melodie, tato skladba má naprosto bezkonkurenční kytarová sóla. Stejně dobrá jsem už slyšela, ale lepší ne. Nejzajímavější je pro mne to za 5. částí. Přestože je zběsilé a tvrdé, nějakým záshadným způsobem mě uklidňuje. Když jsem naštvaná, občas si ho jen tak broukám. Ale celá melodie je úžasná, a hlavně proměnlivá. Začátek je opravdu jemný, ale později to zní opravdu jako metal. Není to ale nějaká šokující změna, takže se leknete možná jednou, dvakrát.

Pokud bych něco měla říct k hlasu zpěváka- není to ten typ, co obvykle poslouchám. Mám ráda hrozně jemné a vysoké hlasy. Ale když se do toho zaposloucháte pořádně, zjistíte, že tento zpěvák má svým osobitým stylem hrozně krásný hlas. Hrozně dobře se to totiž poslouchá. Už jste někdy mluvili s nějakým člověkem, a vlastně nevnímali, co říká, jen jedo zvláštní hlas? Mně se to stává docela často, ale u tohoto zpěváka extrémně. Mimochodem, on má jemný hlas. Akorát, že to nepoznáte okamžitě. Ale více se na něj zaměřte třeba v refrénu této písně. Navíc, v této písni se mi hrozně líbí ta intonace. Opravdu to zpívá, jako by vyprávěl příběh.

Dále bych chtěla trochu obhájit metal. U jedné části jsem říkala, že vlastně popisuje smrt kdovíkolika lidí v přímém přenosu. Ano. A právě o tom tato hudba je. Sice vám vypráví i o nečem tak smutném, ale to je přece také život. Netočí se jen kolem toho, kdo s kým s úsměvem poskakuje na večírku. Jsou i chvíle, kdy jste ztracení. Navíc, vezměme si to takto- je mi jasné, že většina z vás nikdy neztroskotala na lodi, a už vůbec ne, když se nechala omámit zlatým pokladem. Ale jsou to jen okolnosti písně, ne její myšlenka. Protože každý z nás může říct, že se mu už jednou v životě stalo, že nemohl sám sobě odpustit. Zatímco kolik z nás může říct, že jsou bohatí a budou si užívat, což je hlavní myšlenka některých nemetalových skladeb? Proto si myslím, že tvrdá hudba sice vypráví i o smrti, ale je nám vlastně mnohdy mnohem bližší než ta, která má vyprávět o obyčejných životech. Je to fakt, který vám řeknou všichni fanoušci tvrdé hudby, ale někteří lidé ho stále nedokáží pochopit.

Na této skladbě ale stejně nejvíce miluji tu atmosféru. Myslím, že kdyby někdo na ní chtěl sepsat song fiction, nebyl by v tom problém, už vzhledem k tomu, že to má příběh, ale také proto, že se vám budou lépe popisovat postoje postav, protože je to tu krásně vykresleno. A mimoto, ačkoli mi nejspíš nebudete věřit, budete si to broukat také. Už po prvním poslechu. A pokud ne, jste extrémně odolní proti chytlavé hudbě.

Je ještě jedna věc, které si na hudbě Metallicy nejvíce cením. Nikam nespěchá. Nemyslím tím po stránce délky, i když většina jejich písní má přes šest minut, ale spíše jde o pocity. Nechají je vstoupit do vašeho srdce, a nepředhazují vám hned další. A i když se střídají, vždy si dokážete uvědomit nejdříve jeden, pak druhý, a ne oba najednou, a pokud ano, tak až poté, co si oba uvědomíte zvlášť. A tak je to přece i s pocity, které nejsou vyvolány uměním, ale vašim životem. Jejich písně vás nechají si je uvědomit. Nevím, čím to je, ale mám z toho takový pocit.

Na závěr jsem chtěla říct, že na tuto skladbu opravdu nedám dopustit, a ačkoli od Metallicy znám sotva deset písní, pokud vůbec, vždy bude mít v mém srdci kousek místa. A co si o této skladbě myslíte vy? Znáte nějakou podobnou?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 xxx xxx | Web | 14. září 2015 v 15:32 | Reagovat

pekne popísané :) ja mám osobne radšej od Metallicy väčšinou tie staršie pesničky a s Unforgiven trojky najviac tú prvú, ale dobrý výber..musím súhlasiť stebou, väčšina ľudí čo "počpúva" Metallicu sú práve tí "fanúšici" čo poznajú len Nothing Else Matters, čo je dosť smutné

2 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 14. září 2015 v 20:22 | Reagovat

[1]: Děkuji moc, opravdu.
Já zase mám trojku a dvojku mnohem raději, ale jednička je také nádherná.
Souhlasím. Nothing else matters, a přitom tvrdí, jak nejsou drsní. Jako, ta píseň je hrozně krásná, ale nezní to jako Metallica, a není to jejich nejlepší, jak jsem již psala.
Doporučila bys mi od nich nějakou skladbu?

3 xxx xxx | Web | 14. září 2015 v 22:22 | Reagovat

[2]: tak samozrejme každému ako príde :)
Presne ako si už napísala, je to fakt skvelá pesnička, s ktorou sa podľa mňa dostala Metallica do takej.. istej pozornosti ..mainstreamovej hudby, ak sa to dá pochopiť :D
Tých skladieb je dosť ale každopádne tie  konkrétne moje obľúbené sú: Sad But True, the four horseman, Metal Militia, seek and destroy, creeping death, enter sandman, hit the lights, for whom the bell tolls atď.

4 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 14. září 2015 v 22:26 | Reagovat

[3]: Rozumím, každý má trochu jiný vkus.
Přesně tak. Ale myslím, že zrovna se skladbou jako Nothing else matters se to stát nemělo.
Polovinu z těch písní znám, poslední dobou hodně často poslouchám právě Sad but true (i když je to dost morbidní skladba), a většina se mi i docela líbí, a ty, které neznám, si pustím. Děkuji za tipy!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama