Říjen 2015

SAP- kapitola VIII.

31. října 2015 v 20:45 | Karin a Kate |  SAP
Tak, další, říjnová, kapitola SAPu je na světě. S Kate jsme se shodly na tom, že se nám docela povedla, ale máme ohledně tohoto příběhu trochu snížené nároky, takže to musíte posoudit vy. No, snad se vám to bude líbit.
P.S.: Souhlasíte spíše s Deventerem nebo s Averinem?

Duše zemřelých

30. října 2015 v 9:51 | Karina |  Jednodílné příběhy
Tato povídka je napsaná s týdenním zpožděním (díkybohu za trpělivost pořadatelky) do měsíční soutěže od Terky M. na téma Duše zemřelých. Abych prvně vysvětlila to zpoždění, mám toho hrozně moc. Jednak se snažím psát Oko bouře ( u kterého jsem navíc zjistila, že potřebuje pořádnou korekturu), jednak mám dosti povinností v běžném životě, a ten největší žrout času - dala jsem se na dělání recenzí na Wattpadu na jiné povídky (má přezdívka je Antilia, kdyby to náhodou někoho zajímalo), a i když se to nezdá, není to úplně nejlehčí. Z toho vyplývá, že na blog nemám tolik času jako dříve. Na článcích by se to odrazit nemělo, ale na mé aktivitě na jiných blozích možná trochu ano.
No, ale zpět k povídce. Upřímně, zveřejňují jí trochu s rozpaky, není to to nejlepší, co jsem kdy napsala, a navíc je to trochu nenapínavé. Myslím, že člověk prostě ví, co se stane v další scéně. Ale jinak jsem s tím docela spokojená, tak snad se to bude líbit i vám. Za zmínku možná stojí, že je to takové dvojité song fiction. Ten začátek je podle písně Moonlight shadow od Chrise Normana, a většina povídky je podle Eye to Eye od Scorpions. Tak, a teď už nikdy nemohu prohlásit, že v rocku se nezpívá o smrti.

Když není dobré číst spisovatelské rady...

28. října 2015 v 7:00 | Carina |  Zbytečnosti
Říká se- sto lidí, sto chutí. Ale v tomto případě s tím ne tak úplně souhlasím. Když chcete psát rady ostatním písálkům, podle mého názoru musíte vlastně být objektivní. Jako když píšete novinový článek. A když jste subjektivní, alespoň zmínit, že to je jen váš názor, a ne tak, aby to vyznělo, že existuje jen vaše pravda. Protože některé spisovatelské rady mě opravdu vytáčejí.

Oko bouře- kapitola XIII.

26. října 2015 v 7:00 | Karin |  Oko bouře
K této kapitole snad ani nemám co říct. Snad jen, že i to, co vypadá jako vata, vata vlastně není. Dokonce i ti loupežníci mají v příběhu jistý význam, i když až v druhém díle. Tak, snad se vám to bude líbit!

Povídky na přání

24. října 2015 v 7:00 | Karin |  Povídky
Ahoj. Nikdy jsem nevěřila, že to udělám... ale ano, začnu psát povídky na přání. Neříkám, jak dlouhé budou, protože mohu napsat jednodílné i vícedílné, podle toho, jak mě to téma zaujme. A chci, abyste hlavními autory této povídky byli právě vy! Připravila jsem si pro vás takový dotazník, který bych prosila vyplnit, a já na základě něj sepíši tu povídku. Mám jen pár pravidel:

Does anyone know?

22. října 2015 v 7:00 | Karin |  Hudební projekt
Toto je opět další z mých hudebních článků, opět se jedná o píseň od Scorpions (člvoěk by řekl, že mi již musely dojít, ale opak je pravdou). Nazývá se Does anyone know, z alba Pure Intinct, a pojednává o zmatku v tomto světě a o tom, jak zde nic není opravdové. Znám jí již hodně dlouho, ale vždy mám období, kdy jsi jí oblíbím extrémně. Jen předem říkám, že budu hodně odkazovat i na jiné písně, protože je v nich někdy řečen prav opak. Nejprve sem dám text, který, troufám si říct, je na této skladbě úplně to nejdůležitější.:

Dávejte si pozor na to, co posloucháte

20. října 2015 v 7:00 | Carina |  Zbytečnosti
Ano, je to hudební článek. Nechci zde ovšem mluvit o žádných konspiračních teoriích jako podporování Iluminátů v hudbě, protože lidé mi budou odporovat, i když přednesu důkazy. Chci ukázat na něco mnohem prozaičtějšího- texty, které by opravdu neměly vstoupit do podvědomí. Předem říkám, že si z těch textů docela utahuji, proto sem nedám ani píseň, ze které pocházejí, aby mě někdo neobvinil, že se snažím lidi odvést od poslouchání konkrétních interpretů. Pro začátek ale říkám, že to rozhodně nechci, chci jen podotknout, že byste si měli uvědomit ne text jako takový, ale jeho poselství.

Za mezemi vlastního stylu

18. října 2015 v 7:00 | Karina |  Zbytečnosti
Předem varuji, že tento článek nemá být nějak urážlivý, chci se jen pozastavit nad jednou věcí, o které jsem začala přemýšlet po debatě pod tímto článkem od blogerky Elis. Chystám se také vydat článek, kde popisuji, které spisovatelské rady jsou podle mě nelogické, ale chtěla bych se zeptat, jestli si o tom, co popíši, myslíte, že je to chyba, nebo způsob vlastního spisovatelského stylu. A také ještě na jednu věc, kterou označím modře. Snad Elis nebude vadit, když sem dám vystřižené kousky z našich komentářů, ale říkám si, že co jednou dala na internet, s tím je ochotna nést následky:

Jsi mým světlem

16. října 2015 v 7:00 | Carina |  Něco, co se rýmuje
Váhala jsem, jestli tuto báseň vůbec zveřejním, jelikož byste opravdu neměli vědět, o čem doopravdy je, ale je docela povedená a pravý význam tam vyčíst nejde. Není to romantická báseň, i když je tam dotyčný oslovován svitem mého života, je to spíše volání o pomoc, a ten člověk, kterému je to věnováno, pravděpodobně neexistuje nikde jinde než v mé mysli. Jste z toho popisu zmatení? Omlouvám se, ale je to účel. Někdy možná prozradím, o čem to je doopravdy, ale nemohu najít ta správná slova. No, snad se vám to bude líbit, a jsem zvědavá na vaše bláznivé teorie, protože nevěřím tomu, že by se někdo, kdo se pokusí odhadnout význam, trefil. Ani ten, kdo mě zná, protože o tomto neví opravdu nikdo, a pokud to tuší, ani ve snu by ho nenapadlo, že o tom napíši báseň. A mimochodem, hádali byste, že toto bylo psáno ve škole, v hodině chemie? Ono to vypadá docela zajímavě, když si do jednoho sešitu poznačíte poznámku o chemických vlastnostech látek, a v druhé píšete verše jako "Má krev dnes teče proudem". Dívím se, že se mi to ještě nepopletlo, ale alespoň by se naše profesorka na chemii zasmála. Představte si to: Molekula= každý přítel je mým nepřítelem"... Možná bych se měla naučit psát oběma rukama zároveň.

Oko bouře- kapitola XII.

14. října 2015 v 7:00 | Karin |  Oko bouře
Jsem zde s další kapitolou této povídky. Je v podstatě celá o Jezdcích z temnoty, o jejich špatných i dobrých stránkách. Akorát vám přísahám, že už prostě nechci psát za Linu, protože jí sice mám ráda, ale v poslední době v této povídce vystupuje až moc, a ty její názory a filozofie jsou někdy na zabití (myslím to ohledně používání její síly). Když mluvíme o této síle, tady konečně vyjde najevo, jak k ní přišla.
Mimochodem, teprve teď jsem si uvědomila, jak jsou si jména Ina a Lina podobná, i když ty postavy vůbec. Ale nemohla jsem to změnit, mám to příliš pevně zafixované. Ale řekla jsem si to, že to vzhledem k tomu, co se stane v této kapitole, vlastně nevadí.