Hra na život

10. října 2015 v 7:00 | Carine |  Něco, co se rýmuje
Přispívám s další básní, tentokrát je to vyjádření toho, jak vidím dnešní svět, a trochu i kritika vlády. Doufám, že se vám to bude líbit!



Hra na život

Někdy to nechci být já,
někdy si přeji prostě zemřít,
přežít již dávno není výhra,
a přesto zde chceme dále být,
mé srdce mě stále mučí a týrá,
když cítí, že toto není v pořádku.

Tento svět dávno vše ztratil,
a my se jen nepouštíme naděje,
věříme, že bychom se mohli změnit,
každý z nás si to samé přeje,
a přesto jako jeden nemůžeme žít,
protože se dami stále ničíme.

Válka se vznáší ve vzduchu,
s nikdy nepoleví to napětí,
možná vypukne za desítky let,
možná již zítra budeme jen smetí,
uzavírá se poslední růže květ,
a my ukazujeme svou pravou tvář.

Dávno jsme zabili všechnu lásku,
a kolem sebe šíříme nenávist,
toto není přece cesta k míru,
brzy znovu zazní zbraní svist,
možná ještě udržíme si svou víru,
ale ani ta náš nemůže zachránit.

Přichází ta nejchladnější noc,
za které zemřeme v plamenech,
doopravdy jsme bojovat nepřestali,
a spravedlnost existovala jen ve snech,
nikdy jsme bok po boku nestáli,
protože jsme nenaučili nikdy odpouštět.

Pláčeme možná ty stejné slzy,
cítíme možná tu stejnou bolest,
krvácíme pro stejné kruté hry,
ale naše jednota byla další lest,
toto století je plné naděje prý,
tak proč se stále jen bojíme?

Zdi mezi námi nikdy nepadly,
proč jinak stavíme stále nové.
Slepě nasloucháme cizím přáním,
přesto nikdy nenajdeme dveře snové,
neotevřeme je vstříc novým dním,
a nikdy nenajdeme skutečný život.

Kdysi jsme se zavřeli západnímu světu,
a nyní se oddalujeme tomu východnímu,
tak kam vlastně skutečně patříme?
Překonáme někdy tuto věčnou zimu?
Nadejde den, kdy svit slunce spatříme?
Nadejde den, kdy nalezneme pravdu?

Jen čekám na chvíli, kdy nebudu moct odejít,
protože část světa je přece tak špatná,
bomby budou padat na naše hlavy,
já budu vědět, která je vysílá strana,
budou to vědět celé obrovské davy,
ale všichni budeme muset mlčet.

Vracím se v čase a pátrám v minulosti,
jak mohou mít dějiny více verzí?
Proč si myslíme, že tato je pravdivá:
Proč se i historie dá zaplatit penězi?
Proč je každá radost tak pomíjivá?
A proč neustále slyšíme jen lži?

Listuji stránkami a zadržuji pláč,
opravdu si myslí, že jim lidé uvěří,
že jedno zlo změnilo se v dobro.
Proč nevnímají, jak čas kolem nich běží?
A že ztratili se v něm již skoro.
Tak proč nám své sny stále vnucují?

Ocitli jsme se ve hře na život,
a myslíme si, že je to skutečné,
kadý den nasazujeme své masky,
myslíme si, že ticho před bouří je věčné,
a stále se vzdalujeme od lásky,
a nedokážeme tomu nikdy uvěřit.

Nejsme připraveni na další výstřely,
nikdo by neměl zemřít právě tnato,
zvláště ti, kteří si to nevybrali,
města se brzy změní v prach a bláto,
a uvidíme to, čeho jsme se nejvíce báli,
a o čem jsme si mysleli, že zemřelo.

Nemyslím si, že je to v pořádku,
děti by se měly smát a ne umírat,
lidé by neměli chtít uniknout,
měli bychom dávat, nejen brát,
nesmíme se po záchraně tolik pnout,
tento boj musíme vyhrát sami.

Nevidíme naše skutečné nepřátelé,
ale víme, že je musíme porazit,
jen netušíme, kteří to vlastně jsou,
a netušíme, co se bude zítra dít,
není tě prosím, sevři ruku moc,
a můžeme být v těchto dnech přátelé.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Kolik vám je let?

méně 2.4% (4)
10-12 24.3% (41)
13-15 42% (71)
16-18 15.4% (26)
19-25 9.5% (16)
26-35 1.8% (3)
35-40 1.8% (3)
starší(to jsem zvědavá, kdo by se tu mihl) 3% (5)

Komentáře

1 Růžová růže Růžová růže | E-mail | Web | 10. října 2015 v 8:40 | Reagovat

Ach jak hezká báseň!Někdy se mi u ní chtělo brečet,ale strašně se mi líbí....Hlavně tato sloka:

Listuji stránkami a zadržuji pláč,
opravdu si myslí, že jim lidé uvěří,
žejedno zlo změnilo se v dobro:
Proč nevnímají, jak čas kolem nich běží?
A že ztratili se v něm již skoro:
Tak proč nám své sny stále vnucují?

2 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 11. října 2015 v 16:59 | Reagovat

[1]: Děkuji moc, opravdu...

3 Růžová růže Růžová růže | E-mail | Web | 12. října 2015 v 13:35 | Reagovat

[2]: Není zač:-)

4 May May | Web | 13. října 2015 v 21:59 | Reagovat

Nejlepší básnička jakou jsem kdy na blogu četl, hands down. Povedlo se ti ve verších vystihnout naší dobu, generaci.

5 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 13. října 2015 v 22:00 | Reagovat

[4]: Neskutečně moc děkuji, ani nevíš, co to pro mne znamená...

6 May May | Web | 14. října 2015 v 21:00 | Reagovat

[5]: Máš pravdu, netuším co to pro tebe znamená. *vážnej výraz* Každopádně.. měla bys toho vytvořit víc.

7 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 14. října 2015 v 21:03 | Reagovat

[6]: To mělo být vyjádření toho, že si tvé pochvaly nesmírně vážím, omlouvám se za špatné zformulování.
No, když se podíváš do rubriky Rýmovačky, zjistíš, že jich mám poměrně dost. A asi za týden vyjde nová.

8 May May | Web | 15. října 2015 v 12:59 | Reagovat

[7]: Tak, s 95 minutovou pauzou na jídlo a cvičení jsem právě dočetl všechny tvoje básničky.

Snad se nebudeš zlobit když to řeknu na rovinu - verše o nevydařeným vztahu a odchodech do války mě tolik nezaujaly. V určitej moment už jsem je přestal vnímat jako básničky, ale jako hodně, hodně dlouhej příběh, jehož kapitoly mi splývají dohromady.
Zato tvoje anti-lidská tvorba je úžasná. Nejen z toho uměleckýho pohledu.. je v nich prostě spousta pravdy. Na prvním místě pro mě každopádně zůstává tahle, na druhý bych dal Vánoční poselství.
..a teď už mě nějak bolí oči z monitoru.. čas jít pryč.

9 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 15. října 2015 v 14:20 | Reagovat

[8]: Páni, tak to neskutečně děkuji!

V pořádku, každý má jiný vkus, a myslím, že ty básně o dnešním světě jsou stejně mé nejlepší.

Vážně, ještě jednou hrozně děkuji, je to od tebe neskutečně milé.

10 Vanessa Vanessa | 19. října 2015 v 21:10 | Reagovat

Opravdu, opravdu, opravdu je nejlepší. Já jsem chtěla ječet, brečet, prosit tě ať nekončíš. Já sama jsem si uvědomila, že pro přátele, které mám bych bojovala až za hranice svých sil. Nikdy jsem si to nemyslela, protože moje city jsou chladné, ale tohle mi vrátilo moje ujištění. Můj smutek, můj strašlivý hněv, moji něžnost, ale také moji nepostradatelnou tvrdohlavost jít si za spravedlnosti ale i udělat místo, kde budu moct byt sama sebou.
Tohle je základní úkol básně. Probudit v někom to něco, co chceš. Nevím, jestli si tohle chtěla, ale dostala jsem mě. Třese to se mnou. Já si ji asi někam zkopíruju, protože...ach, Karin, udělej pro mě něco? Nezapomeň na nic, co jsi do těch verši zápletla.

11 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 19. října 2015 v 21:14 | Reagovat

[10]: Nechtěla, bylo to vypsání z mých pocitů, svými básněmi s lidmi záměrně nemanipuluji, ale potěšilo mě, že to umím. Neskutečně děkuji za pochvalu. Neboj, mé verše mi hrají v hlavě i ve spánku...

12 Vanessa Vanessa | 19. října 2015 v 21:17 | Reagovat

[11]: nemyslela jsem manipulaci, ale předání zprávy, předání svého smutku a názorů.

13 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 19. října 2015 v 21:25 | Reagovat

[12]: Aha tak. Psala jsi přesně větu: "Probudit v někom to něco, co chceš," což mě nejspíš zmátlo. Ale i tak děkuji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama