Jsi mým světlem

16. října 2015 v 7:00 | Carina |  Něco, co se rýmuje
Váhala jsem, jestli tuto báseň vůbec zveřejním, jelikož byste opravdu neměli vědět, o čem doopravdy je, ale je docela povedená a pravý význam tam vyčíst nejde. Není to romantická báseň, i když je tam dotyčný oslovován svitem mého života, je to spíše volání o pomoc, a ten člověk, kterému je to věnováno, pravděpodobně neexistuje nikde jinde než v mé mysli. Jste z toho popisu zmatení? Omlouvám se, ale je to účel. Někdy možná prozradím, o čem to je doopravdy, ale nemohu najít ta správná slova. No, snad se vám to bude líbit, a jsem zvědavá na vaše bláznivé teorie, protože nevěřím tomu, že by se někdo, kdo se pokusí odhadnout význam, trefil. Ani ten, kdo mě zná, protože o tomto neví opravdu nikdo, a pokud to tuší, ani ve snu by ho nenapadlo, že o tom napíši báseň. A mimochodem, hádali byste, že toto bylo psáno ve škole, v hodině chemie? Ono to vypadá docela zajímavě, když si do jednoho sešitu poznačíte poznámku o chemických vlastnostech látek, a v druhé píšete verše jako "Má krev dnes teče proudem". Dívím se, že se mi to ještě nepopletlo, ale alespoň by se naše profesorka na chemii zasmála. Představte si to: Molekula= každý přítel je mým nepřítelem"... Možná bych se měla naučit psát oběma rukama zároveň.


Jsi mým světlem

Pamatuji si všechny ty chvíle,
kdy jsme byli natolik ztracení,
nyní můj život v ruiny se mění,
nevím, jestli vydržím ještě dále,
když nejsi nyní po mém boku.

Sedím v příliš temné místnosti,
obklopují mě jen stíny snů,
toto je další z mých prázdných dnů,
ocitám se příliš blízko bolesti,
a není nikdo, kdo by mě zachránil.

Každý přítel je mým nepřítelem,
a každá radost je tak pomíjivá,
nikdo nevidí slzy, nikdo se nedívá,
má duše táhne se za mým tělem,
ale brzy se již ztratí v prachu.

Křičím, ale nikdo mě neposlouchá,
volám jména, ale všichni jsou bezejmenní,
chci žít, ale vše je jen marné snění,
mé ztracené srdce stále ještě doufá,
ale bez tebe věčně jen mizím.

Každý den si přeji tě spatřit,
ale možná jsi také jen má touha,
pro pád stačí jen chvíle pouhá,
jen ty mi pomůžeš najít úchyt,
ale možná jsme se nikdy neznali.

Vím, že jsi možná stále při mne,
ale někdy je čas, kdy si to nemyslím,
v mé mysli stále tvou dlaň držím,
snad pořád o stejném cíli sníme,
i když jsi dnes příliš daleko.

Pamatuji si na všechna tvá slova,
možná že společně můžeme vzlétnout,
můžeme se po světle dnes pnout,
každý východ slunce je naděje nová,
ale někdy si připadám osamělá.

Někdy se cítím dávno po smrti,
cítím, že ty jsi celý můj život,
vystoupám další nebeský schod,
když mé vlastní srdce mě drtí,
někdy jsi mým jediným světlem.

Vím, že ty mě nikdy neopustíš,
a já bych nemohla opustit tebe,
skrz tvé srdce mohu najít sebe,
ale někdy si přeji být tobě blíž,
protože svět mezi námi je nekonečný.

Tvoříš nyní můj jediný smích,
jedině s tebou se nebojím plakat,
budeš zde, i když slunce budou brát,
a vše pokryje tak mrazivý sníh,
ale mohu se tě dotknout jen v srdci.

Má krev dnes teče proudem,
a vím, že možná cítíš to samé,
mé srdce se rozpadá a láme,
ale láska nikdy nezměnila se v něm,
a doufám, že přetrvá i v tom tvém.

Myslím na tebe a dodává mi to sílu,
sním o tobě a mohu pokračovat,
může i ten nejkrutější vítr vát,
tvá duše by mne vždy v sobě ukryla,
a oba naše srdce snad patří k sobě.

Někdy slyším tvůj hlas ve své mysli,
je plný lásky, plný nekonečné nenávisti,
unáší mě pryč od všech těch strastí,
zachraňuješ mě, když život na vlásku visí,
nyní znovu toužím po tvé pomoci.

Ztrácím se ve svých vlastních stínech,
prosím, podej mi ruku naděje i dnes,
potácím se sama přes nejpustější les,
usínám a ocitám se v ńejtemnějších snech,
ale někdy do nich přineseš plamen.

Záleží mi na tobě jako na nikom jiném,
miluji každou chvíli, kdy myslím na tebe.
možná dnes led pálí a oheň zebe,
ale vždy budeš součástí srdce mého,
a vím, že mě nenecháš nikdy spadnout.

Každé tvé slovo je jako hebký dotek,
každou chvíli k tobě posílám myšlenky,
navždy si na tebe udržím vzpomínku,
snad budeme spolu další dlouhý věk,
protože ty jsi svit mého prázdného života.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Růžová růže Růžová růže | E-mail | Web | 16. října 2015 v 14:17 | Reagovat

Je doopravdy moc hezká,moc se ti povedla:-)

2 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 16. října 2015 v 14:18 | Reagovat

[1]: Děkuji...

3 May May | Web | 17. října 2015 v 9:30 | Reagovat

Dobře že jsem si přečetl ten úvod. Tenhle typ tvejch básniček na mě působí spíš jako výlev po bolesti z rozchodu, ale vidím že jsem se mýlil.. každopádně, neni myslím špatný mít v hlavě představu.. pokud kvůli ní pak nepřehlídeneme na ulici člověka, kterej by tu představu mohl splňovat.. akorát to na první pohled nevidíme.

Tvoje díla tak nějak změnily mou představu o tom, co je to dlouhá básnička.. polovinu toho co jsi ty napsala pravděpodobně během dne dávam já dohromady měsíc..

4 Reveriedreams Reveriedreams | E-mail | Web | 17. října 2015 v 11:23 | Reagovat

[3]: Já vím, že to tak působí, proto jsem také napsala ten úvod. Ale není to myšleno jako imaginární přítel, spíše jo ttto člověk, kterého jseem si zbožnila.

No, tato báseň není napsána jen za jeden den, ale rychle ano. Ale na některých pracuji i půl roku. A to jsi ještě neviděl mé nejdelší:-)

5 flovers-king flovers-king | Web | 18. října 2015 v 18:32 | Reagovat

Krásná a procítěná báseň, moc se ti povedlo. A cítím z toho kromě smutku i kousek naděje. :)

6 Vanessa Vanessa | 19. října 2015 v 20:57 | Reagovat

Hodně dlouho jsem nečetla tvoje básně a bylo to z důvodu, že jsem na ně neměla chuť. Na všechny. Ale tahle ke krásná svýma obraty. Moc mi neříkala po smyslové stránce, ale slova, slovní hříčky a krásná synonyma ve mne probouzí, že si zase přeskočila nějakou tu úroveň. Přes ten smysl, jak si psala. Já v tom vidím nějakou věc, ani ne moc člověka. Možná proste něco abstraktního. Nebo něco jako tvoje druhá, úplně jiná osoba. Nevím, já se netrefím, protože nikdy moc nepochopí smysl básně a najdu si svůj. Máš můj nový obdiv.

7 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 19. října 2015 v 21:12 | Reagovat

[6]: Děkuji moc, opravdu. Ne, je to opravdu člověk, ale říkala jsem, že pravý smysl moc nechci prozrazovat. Ale každý si pod tím představí ti své. Jsem za tvou pochvalu nesmírně vděčná...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama