Oko bouře- Čekám na tebe

8. října 2015 v 7:00 | Carine |  Oko bouře
Jsem zde s další básní do této povídky+ skladbami, které mě k předchozím dvěma kapitolám a této básni ispirovaly. Tato rýmovačka vypráví o lásce k jeho dívce z pohledu Niorina, a myslím, že se dá i zobecnit, a každý si v ní něco najde. Doufám, že se vám to bude líbit, a že to jde pochopit! Jen...některé verše jsou o tom, že je krutý, a tak podobně... no, to nastiňuje hodně vzdálené pokračování.



Čekám na tebe


Slyšíš v dáli můj hlas?
Zoufale volám tvé jméno,
hluboko do duše zasahuje mráz,
na ramenou spočívá těžké břemeno,
miluji tě více než všechny sny,
ale je skutečně čas opustit život?

Okouzlila jsi mne noci plné touhy,
naučila jsi mě znovu milovat,
byla jsi má jen na moment pouhý,
nemůžeš mi znovu své srdce dát,
ale já stále marně počítám dny,
než vystoupíš znovu z hlubokých vod.

Nemohu ti pro své vize ublížit,
nedokážu zastavit tvé srdce,
toužím tě navždy v náruči krýt,
balancuji na hraně života vratce,
ale ty jsi stále kouskem mé duše,
a já přece nezabiji sám sebe.

Ptala by ses, jako mohu mít rád,
když mé srdce má být ledové,
ale pro lásku otevřelo se snad,
co jiného než ona je tak snové,
co jiného naplňuje mysl muže,
který až v osamění našel tebe?

Dala jsi mi, lásko, novou sílu,
i když jsi možná jen krásný sen,
v mých očích změnila ses ve štěstí vílu,
změnila jsi bezhvězdnou noc v den,
nemohu zničit tě pro pouhou moc,
jsi jediná, na kom mi stále záleží.

Nůž spočívá v mých dlaních,
ale tekoucí nebude tvá krev,
toužím zabodnout ho do všech saní,
vyrýt naše jména do všech dřev,
neříkej: "O lásku již dále nepros,"
protože v mé duši příliš sněží.

Jen ty můžeš zapálit všechen led,
a já jsem tady jen pro tebe,
má hvězda byla láska na první pohled,
nikdy jsem nechtěl ztratit sám sebe,
a proto se ke svým snům obracím zády,
a ty zůstáváš mým jediným přáním.

Přicházím k řece naší budoucnosti,
marně tě ve vlnách stále hledám,
láska stává se tou nejzářivější cností,
kousky svého srdce k sobě skládám,
pro tebe znovu přežiji všechny pády,
vždyť jen o tobě stále a na věčnost sním.

Možná jsi jen další marnou iluzí,
možná nezáleží ti již na mne,
možná začíná hon za novou vizí,
ale mé srdce radostí se dme,
protože pro tebe snad něco znamenám,
snad jsem více než pouhý člověk.

Možná pro tebe jsem poznání,
ale nechci znovu být ten krutý,
sleduj, jak láska nenávistí se klaní,
smutek byl příliš dlouho ve mně vrytý,
nyní však mohu říct, že svou duši znám,
a chci být jen s tebou po celý věk.

Dlouho jsem kráčel cestou bojovníka,
válčícího za svůj vlastní mír,
nyní cit s mým srdcem smýká,
zuří v něm tak divoký vír,
ale láska pro mě znamená příliš,
přísahám, že ti nikdy neublížím.


Stále vracím se k místu vzpomínek,
tvá tvář je zahalená v mlze,
ty jsi na bolest můj jediný lék,
ona krade mou duši drze,
doufám, že někde o lásce také sníš,
jsi tím jediným, po čem toužím.

Sen o dalekých cestách
změnil se v touhu spatřit tě,
stále hluboko uvnitř cítím ten krach,
ničí mě příliš nepokrytě,
ale ty jsi lepší cíl než ten minulý,
ty jsi mým jediným světlem.

Jsi jen bytostí z tisíce,
ale pro mne jsi ta jediná,
miluji tě než vize více,
bez tebe jsem jen špína,
nemohu existovat ani chvíli,
více než přízrak temnoty nejsem.

Ukrýváš se před mou minulostí,
ale já tady budu navždy stát,
mé vlastní srdce se mi možná mstí,
ale já budu navždy prosit o návrat,
a jedině ty mne můžeš zachránit,
jedině ty mě můžeš naučit znovu žít.

Jak jsem mohl existovat bez tebe,
můj svět musel být tak prázdný,
na špatné cestě hledal jsem sám sebe,
zabodával do své duše další trny,
jedině v té tvé naleznu úkryt.

Utíkám před svým vlastním osudem,
hledajíc něco, co mi stále schází,
utíkám před příliš krutým soudem,
jenž celou mou lásku mrazí,
ale poslední úkol nebyl v mých silách,
protože pro mě příliš znamenáš.

Lidský život je jako vlak,
uhánějíc prostě příliš rychle,
ostrý jako nově nabroušený hák,
snažím se ho chytit náhle,
ale nedokážu překročit práh,
snad sílu k dalšímu kroku mi dáš.

Svíce mého života dohořívá,
ale ty znovu zapaluješ plamen,
popel celé mé srdce pokrývá,
ale z kouře povstane den,
mé srdce přestává krvácet,
jizvy hluboko uvnitř se uzavírají.

Nikdy nemohu na vše zapomenout,
ale mohu to prostě pohřbít v sobě,
mé srdce dávno vyschlo na troud,
ale nalézám ho znovu v tobě,
padám příliš nízko pro let,
ale ve větru naděje křídla znovu vlají.

V mysli stále vidím tvé jasné oči,
tvé vlasy spočívají na mé tváři,
kola iluzí se stále dokola točí,
ale já spatřívám tvou zář,
i když nestojíš po mém boku,
já věřím znovu vlastnímu srdci.

Dlouho jsem byl pouhým vojákem,
myslíc si, že vím, za co bojuji,
následoval jsem svou duši se soumrakem,
stíny kolem se mi hrůzně smějí,
ale já vykračuji z cesty krok po kroku,
nemohu být příliš daleko přeci.

Hledám někoho, kdo by mi mohl odpustit,
ty jediná znáš mou nejtemnější stránku,
ale zatímco o tobě mohu jen snít,
tečka za životem mění se v kaňku,
rozplývá se v knize nespravedlivého osudu,
a já se snažím vymazat všechna slova.

Mé srdce je příliš nespoutané,
ale vášeň v něm zabila nenávist,
poutě života jsou možná předem dané,
možná nad hlavou zní mi zbraní svist,
ale tvým ohněm zapálím i chladnou vodu,
chci, aby má duše byla dnes jen tvá.

Nevzpomínám si, co jsem cítil,
jestli jsem byl někdy jiný,
jestli k tobě vždy vedlo tolik mil,
jestli někdy nesnášel jsem své dny,
ale nyní překračuji temné řeky,
a dostávám se k tobě blíž.

Vím jen, že nebyl jsem vždy krutý,
a snad se mohu ještě vrátit,
ztrácel jsem dlouho bezpečné úchyty,
ale snad mohu ještě začít žít,
na dívku jako ty jsem čekal celé věky,
a andělé ke mně klesají stále níž.

Již nenapravím všechny své chyby,
ale mohu ještě neučit další,
mohu vyplnit své lásky sliby,
nechci se již držet dalších lží,
potřebuji se ti za vše omluvit,
mohl bych tě jen jedinkrát spatřit?

Po nocích s hvězdami nad hlavou,
natisíckrát kreslím tvou tvář,
ohromila jsi mě krásou svou,
máš nevinnou duši, tak si jí važ,
nechej vlky v dáli zoufale výt,
neohlížej se, jak jsem doposud žil.

Možná pro sebe nejsme určeni,
ale já ti nepřinesu nikdy bolest,
cítím, jak se mé srdce v lepší mění,
s tebou neplánuji žádnou zlovolnou lest,
i když ty si se mnou možná hraješ,
já již nemohu jedinou slzu vyplakat.

Můj život je již dávno ztracený,
dlouho jsem nechával trpět,
ale ty jsi kousek mého srdce vysněný,
mohu navždy u řeky smutné písně pět,
možná se mi v úkrytu tiše směješ,
ale o lásku tě budu prosit natisíckrát.


Skladby:






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kolik stránek napíšete průměrně za den?(A4)

0, nepíšu 8% (23)
0, mám krizi 28.4% (82)
1 10.7% (31)
2 10% (29)
3 11.1% (32)
4 6.6% (19)
5 5.5% (16)
6 4.5% (13)
7 1.4% (4)
8 1.7% (5)
9 0.3% (1)
10 0.7% (2)
více(tak to bych chtěla vidět :-D) 11.1% (32)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama