Díl I. - Vanessa

16. listopadu 2015 v 7:00 | Karin |  Ubozí tazatelé
Zdravím. V mém záhlaví již nějakou dobu visí zpráva, že s vámi mohu udělat rozhovor, pokud máte zájem. První je Vanessa, kterou můžete znát z tohoto blogu. Snad vám bude Vanessa alespoň tak sympatická jako mně, a bude se vám tento rozhovor líbit. Vanesse moc děkuji!

Povídkové otázky:

Podle tvého blogu je jasné, že píšeš povídky. Jak ses k tomu vůbec dostala? Vedl tě někdo? Popíšeš nám, o čem byl tvůj první příběh, a v kolika letech jsi ho napsala (pokud jí máš, prosím i o ukázku), zkrátka všechno, co tě ohledně toho napadne.

- Je opravdu divné, ale nepamatují si, že mne k tomu někdo vedl. Milovala jsem příběhy odjakživa a nepotřebovala jsem určitou ruku, která by mě k tomu přitáhla. Nejvíc mi asi pomáhala sestra s mámou, kteří ode mne chtěly večer pohádku, kterou jsem musela vymýšlet za pochodu. A proto nemám úplně první záznamy svého díla. Od pohádek jsem se přenesla na upravování už jakýsich děl. To se datovalo roku 2005. Kolem roku 2006 byl první ruční záznam se spousty chyb, které mi matka tajně upravovala. Bylo to o zimní královně. Hodně jsem tehdy začala kopírovat. 2008 jsem napsala něco na seriál Pomsta, kterou jsem tehdy koukala a upravila jsem ji do podoby jiné. Myslím si, že až několik poté jsem si vytvořila blog a na něho jsem vkládala své první nedodělané dílo Mekenzie (proto název blogu, ano, dost primitivní, já vím) .

Jaká je tvá nejoblíbenější postava ze tvých vlastních povídek? Proč?

- (Tuhle otázku mám ráda!) Je těžké odpovědět, když mám kolem padesáti žijících i mrtvých postav. Napíšu jich trochu víc, jestli nevadí. Z neutrálních postav anebo kladných to je Anastázie (silná postava s ohromnou ctižádostivosti a vytrvalosti.) Jake (ďáblova dcera) a Righte Handl a jeho nejlepší přítel Míst, s kterým se brzy seznámíte (haha, dělám si reklamu) Valorie, Rebecca a Techno (proste všichni!)
A z těch záporáku je to těžké, protože někteří jsou i nejsou, ale ten s nejlepší charakteristikou je Joshue Witnic (zase ještě není na scéně) a Michael za krutost, kterou obsahuje a celá jeho rodina!

Jaká je tvá nejoblíbenější postava z cizích příběhů? A nejméně? Proč?

- Katniss, Jace (nástroje smrti) a záporáka, jehož jméno si nemohu vzpomenout, ale vlastně to byl něco jako zloděj, který miloval dívku, která zmizela a poté ji našel, ale ona byla posedlá (vždy byla) a tak ji musel zabít tím, že zabil sám sebe. A další nejsou z knih, ale komiksů Harley Quinn a Joker. (propůjčila jsem svůj názor své postavě), ale Árie a druhého hlavního hrdinu (nevzpomenu jsi na jméno) jsou velmi silní.
Pak Alexander a Aghatia z tvých povídek jsem si oblíbila. Nejvíce toho Alexandera, který ve mne nechal velkou pachuť odvahy, svobody a síly. Kiara a Allezalen od Kate. Ale i spousty dalších. Já mám jen prostě špatnou paměť. Nejméně asi Doriana Grey a pokud někdo četl Tartuffeho od Moliére, tak i jeho.

Když vymýšlíš povídku...máš obvykle spíše první postavy, místa odehrávání, nebo samotný děj?

- Zápletku. Vždycky je první zápletka, pak postavy a pak místo děje. Ale proto, že to je většinou ve snu, tak je všechno naráz a pak ladim charaktery a přesný děj.

Jaká je nejinspirativnější věc/dílo/ cokoli, co ti pomohlo vymyslet nějaký prvek do povídek?

- Okolí, války a příroda. Všechno co mne obklopuje vysávám do detailu a pak použijí v příběhu. Všechno používám. Stačí jen uvidět věc a je mi jasný, že to v příběhu bude. Ale někdy i emoce. Moje vlastní, nejvíce pochmurnost.

Když píšeš povídky, potřebuješ k tomu nějaké zvláštní podmínky (např. ticho, své spisovatelské ponožky....cokoli), nebo dokážeš psát kdekoli, kdykoli a před kýmkoli? Pokud nějaké podmínky máš, jaké? Co přesně se stane, když nejsou splněny?

- Úplně konkrétní nemám, ale rozhodně něco, co můžu nazvat připojením k múze. Já ji mám po své boku stále, ale někdy odpojím, abych si odpočinula. Není to ani tak o rovnováze duševního zdraví (píšu i když mi je smutno), ale přístup, který mám zrovna k psaním. Také nesnáším, když píšu a někdo mluví na mě nebo mi to čte přes rameno. Hudba i ticho mi pomáhá. Tam nutně nepotřebuji jednu věc. Když píšu na papír, tak je to hlavně tužka, propiska nebo fixa, která musí být nutně dobrá. Jinak psát nedokáži. Moc dobře se mi píše na balkoně pod hvězdami, i když nevidím, co píšu anebo u teplého čaje, nebo kávy.

Mluvila jsi o hudbě ke psaní, tak jsem se chtěla zeptat- posloucháš spíše písně, které mají s danou povídkou něco společného, nebo to spíše máš jako podkres a ani ti tak nesejde na tom, jestli to s příběhem nějak souvisí?

- No ano i ne Mají společnou melodii. Přeci nemohu poslouchat veselou píseň, když zrovna píšu něco smutného. Je to pak docela na hlavu, ale textově mi to je jedno. (když to tedy není čeština).

Když píšeš povídku... víš přesně, jak tvé postavy vypadají, nebo máš jen hrubou představu? Pokud to víš přesně, jak to děláš, aby ti nějaký detail neunikl?

- Určitý vzhled je těžký. Já osobně mám rysy dost zmatené a nedokáží pevně umístit obličej, ale spíše znám vnitřní charakteristiky, které mi pomáhají ucelit podobu postavy. U některých také vedu pouhou výjimečnost. Některé mé postavy nemají ani výrazné rysy, nějakou výraznou ošklivost nebo krásu a tím navazují normálnost ostatních lidí.

Vedeš si umělecký deník na své nápady? Co si o něm myslíš? Nebo spoléháš na svou paměť? jak často si asi do něj něco zapisuješ?

- Začala jsem poté, co jsem vymýšlela příběh pro svoji nejdelší povídku, kde se vyskytují dvacet, možná i více, postav. Ale nejsou to jen postavy, ale i mapy, předměty, věty, povahu, rodina, minulost. A osobní poznámky k dějí. Protože většina mých příběhu má náročnou dějovou linku, tam mám nakreslený předběžný děj.

Když píšeš povídky, píšeš vždy na počítači, nebo i ručně? Jak se ti to dělá lépe? Jaké jsou výhody a nevýhodu obojího podle tvého postoje?

- Oboje. Ale myslím si, že lepší je ručně, protože tam se to dá vždycky spravit, opravit nebo přepsat.

Když píšeš, smí tě někdo rušit, nebo jsi na to háklivá? Proč?

- Nevadí mi, když někdo něco dělá, ale když se mě začne ptát, co dělám, tak běsním.

Když čteš povídky na internetu, čteš nejraději ty horší, než jsou tvé, ty na stejné úrovni, nebo ty lepší? Proč? Čteš na internetu hodně, nebo cizí povídky příliš nevyhledáváš?

Popravdě na internetu jde špatně říct, že tahle je lepší, nebo horší. Nevnímám to. Nikdy jsem si nepomyslela, že tahle autorka je horší než já, nebo její povídky horší. Nemůžete přece soudit dvě věci, které mají úplně jiný styl. Ale je pravda, že hledám jen určitý typ povídek i blogeru, protože ostatně všechno mi sedět nemůže.

Při jaké náladě se ti vlastně píše povídky nejlépe? A zkoušela jsi někdy psát, když jsi byla například něčím opravdu rozrušená, nebo dokonce opilá (to nepředpokládám, ale kdyby náhodou)? Jak to dopadlo?

- V nijak zvláštní nepíšu povídky. Prostě musí na to přijít chuť a to se může stát, i když jsem opilá, ale zatím se to nestalo. Nejčastěji asi když mám špatnou náladu.

Otázky na osobu:

Co považuješ za svou nejlepší a co za nejhorší povahovou vlastnost? Proč? Myslíš si, že jí ostatní lidé také znají?

- Haha, sakra, Karin, tohle je příšerná otázka.
Já si myslím, že lidem vadí moje upřímnost. Já ale mám pocit, že je to spíše vznětlivost a veliká citlivost. Také mi kamarádka řekla, že na pohled vypadám nepříjemně a arogantně.
A ty dobré? Mám vůbec nějaký? Já si sama o sebe dovolím říct, že všechny city, které mám jsou jen opravdové a plné. Nedokážu nenávidět jen na půl a milovat.
A ostatní mají rádi moji rádoby veselost, ale sama víš, jak na tom jsem.

Když jsi byla malá, měla jsi nějakého imaginárního přítele? Jak na to reagovalo tvé okolí? Co si ohledně něj pamatuješ (jméno, povaha...)?

- Tady tě zklamu, žádné ho jsem nikdy neměla. Vždy jsem mluvila jen sama pro sebe.

Máš sourozence? Přála by sis nějaké?

- Mám sestru a dva bratry.

Jestli bys někdy chtěla mít děti- víš, jakého pohlaví? Kolik? Jak by se jmenovaly? Jaké jsou tvé základní principy, podle kterých bys je vychovávala?

- Hezká otázka. Určitě by mi to bylo jedno. Bud jedno nebo dva, ale víc rozhodně ne. Pečovala bych o oba pohlaví stejně a stejně tak milovala. Vychovala bych je ve svobodě s důvěrou. Asi to není možné, ale doufám, že zdědí trochu z mé psychiky. Chtěla bych je vést k mentální silnosti, ale také lásce ke všemu živému. Uvidíme, jak mi to jednou půjde. Doufám, že se mi to povede.

Chodíš někdy do divadla? Jak často? Jaké představení je tvé oblíbené?

- Chodím, ale jen, když mě vezme má vlastní matka. Většinou to jsou komedie, nebo tragédie.

Jaký máš přesně názor na sociální sítě?

- Těžko říct. Já nepodporují žádnou z nich, protože ta zapříčinila v Sýrii tuto krizi, ale několik ze základních vlastním jen proto, abych mohla snadněji komunikovat se svými přáteli. Na to jsem docela rozpolcena svou čistší stránku, přírodní a na tu více moderní.

Jaký máš názor na školu? Myslíš si, že vzdělání je důležité, nebo bys ho nejraději zrušila? Učíš se ráda? Máš nějaké obzvláště oblíbené a neoblíbené předměty? Chodíš do školy ráda? Proč?

- Vzdělání je důležité. Proto si Evropa říká Evropa. Proto žijí v tomto světě. Já chci být vzdělaná. I když mi osud přidělil školní systém, který je na hlavu, ale na tom se nic nezmění. Mohu-li říct, že soběstačnost je v tom, že se dokážu rozhodnout. Jenže jak by mi to došlo bez minimální inteligence? Jak bych vůbec mohla přežít bez inteligence, která i v boji znamená výhru nebo smrt? Já jsem skupina lidí, která se věnuje jak matematice, fyzice a chemii s oblibou jak češtině, angličtině, hudební výchově a dokonce i tělocviku. Moje matka říká, že já se můžu rozhodnout tak, jak většina nemůže.
Úplně nenávistný předmět nemam, je to jen učitelem. (už jsem si vzpomněla, biologie je zlo!)

Jak si představuješ svou svatbu (jestli jí tedy chceš)? Co si o svatbách myslíš?

- Na svatby mám velmi záporné názory, ale kdybys jí chtěla, tak někde u moře (divné, miluji zimu, ale svatbu chci, když je teplo) jen s rodinou a s ním. S nejlepšími přáteli. Jen pro sebe abychom byli. Nic velkého. Pro mne stejně manželství nic neznamená. Jen bych mu chtěla dokázat to, že pro něho budu a jsem.

Pochopila jsem, že si nejspíš příliš nevěříš a někdy míváš i špatné nálady? Vyhledávala jsi někdy odbornou pomoc? Byla to pro tebe opravdu pomoc?

Ne, to nikdy. Ono to není vážně. Já jsem jen melancholická. Hodně se v tom výživám, protože mi pomáhá se z toho dostat. Jsem takový psychický sadista.

Chtěla bys, aby zase přišla móda milostných dopisů? Chtěla by nějaký dostat, nebo dát? Proč, případně proč ne?

- Nevím, možná ano možná ne. Já bych je jisto jistě nepsala, protože na papír nedokáži přenést ty nejhlubší pocity. Musím to navazovat. Ale když si to vezmu, tak je rozhodně krásné dostat milostný dopis.

Vybavíš si nyní tu nejhorší radu, co jsi v životě od někoho dostala? V čem ti připadá tak příšerná? Dokážeš se do takového člověka vžít a říct, na co asi myslel, když ti tu radu dával?

- "Zkus se začít chovat jinak". Nepamatuji si přesně, kdo mi to kdy řekl. Někdo ze holek ve třídě, ale až po dlouhé době mi došlo, že to nebyla rada. Já jsem to zkoušela, ale opravdu, je to u mne zbytečné. Nikdy nepotlačím sama sebe, protože si dovolím říct, že mé vlastnosti jsou silnější než já. Nikdy jsem nedokázala utlumit moji nedůvěru, upřimnost, hrdost a ctižádostivost. Dokázala jsem to pouze jaksi obmotat šálou, aby to nebylo tak výrazné, ale vždycky se budu chovat "jinak". Tak jak se chovám podle své přirozenosti.

Myslíš si o sobě, že se rozhoduješ spíše podle logiky, nebo podle citů?

- Jsem vychovává na z logiky, ale ve vztazích poslouchám jen city, ale zase když mám něco rozhodnout vážného používám dobré (aspoň myslím) srdce a logiku.

Věříš na osud v tom smyslu, že když se někdo s někým má setkat, stane se to, i kdyby se tomu snažili zabránit?

- Na osud věřím pevně. Je pravda, že věci, které chceme, musím vybojovat. Musíme se snažit, ale osud je v tom také obsažený. Já si někdy říkám, "jde vůbec oklamat osud?"

Jak jsi na tom s kreslením? umíš kreslit, nebo jsi spíše mazal?

- Já jsem mazal, ale ráda kreslím.

Existuje nějaká slavná osobnost, se kterou by ses chtěla setkat? Proč?

- Všechny slavné a ty, kterých se vážím, jsou mrtvý. Byl by to třeba T.M.G a spisovatele. Skoro všichni. Ale také některé "mučednice".

Když jsi byla malá, potřebovala jsi ke svým hrám společnost, nebo sis raději hrála sama? Proč? Zůstala ti ta společenskost nebo samotářskost dodnes?

- Spíše samota. Naučilo mě toho spousty dobrého, ale sebralo mi to důvěru k lidem. Já nevěřím lidem, nikomu nevěřím úplně. Jsou osoby, které získaly alespoň něco. I má rodina nemá mou důvěru. To jsem si odnesla. Hračky nemohly nikdy lhát. Proto se vážu k věcem.

Je něco (věc, obraz, kniha, píseň, citát...), co ti vždy rozradostní den? Co to je? Jak jsi zjistila, že ti to zlepšuje náladu?

Deka. Moje deka, kterou mám od mala. Vždycky když si k ní přivoním, cítím, že všechno bude dobré. Vlastně je to modrá deka a měl ji dostat kluk (mamka měla i růžovou, kterou mi dávala), ale já jsem si prostě oblíbila. Jsou na ní hvězdy. Možná i proto mne teď uklidňuje pohled na hvězdy a na měsíc.

Co pro tebe vlastně znamená blogování? (Jestli je toho příliš, uveď jen nejdůležitější body)

- Asi budu znít divně, ale blogovani pro mě neznámá tolik. Dokážu bez toho žít a jsem rozhodnutá do budoucnosti a žít bez toho. Nikdy jsem se moc nehodila do světa techniky (to neznamená, že jsem negramotná na chemii a fyziku, náhodou!) pro mě je důležité umění, které dělám. To je psání. I bez blogu bych pokračovala dále. Jediné co mi to přineslo, jsou přátelé. Říkáte si, že nemohou být opravdoví, ale já cítím, že jsou.

Myslíš si, že jsi měla dobrou výchovu? V čem ano, v čem ne?

-Určitě by si každý výchovu takovou jakou mám já přál. Dostala jsem mi volnost, ale také nezbytná moudrost. Nikdy jsem nedostala tolik citů, aby se ze mne stala bábovka, ale rozhodně mi v tom něco chybí. Nenaučili jsem se mít drzý čelo, nenaučili jsem se být silná. Je ale zase mnoho věci, které se mi dostalo. Pochopení celku, rozvaha s penězi a nezbytnou bystrost, která musela být hledaná, ale soucit a důležitost života mých milých.

Jak moc ti záleží na tom, jak vypadáš? Kde bys například vyšla bez make-upu, nebo dokonce neučesaná? Máš ráda, jak vypadáš?

Neučesaná bych asi nikdy nevylezla, když vstanu. Jinak někdy odcházím. Nelíčím se, když jdu na zahradu, nebo v sobotu a v neděli, ale do školy raději mírné dávky dávám, protože by se lekli.

Je něco, co bys chtěla umět, ale neumíš? Myslíš si, že bys jednou mohla? Pracuješ na tom nějak?

- Teď vám odhalím moji velkou touhu a to je umět bojovat s mečem, lukem a prostě vůbec umět se chránit. Nevím, kde tahle touha vznikla, ale moc ráda bych ji někdy chtěla pomoct. Umím střílet pouze z pušky a to mi trochu nestačí. Nepracuji bohužel na tom vůbec a trápí mě to.

Přemýšlela jsi někdy nad vegetariánstvím, nebo dokonce veganstvím? Jaký na to vlastně máš názor? Jaké jsou tvá pro a proti?

- Mě tohle vždycky zajímalo a taky jsem snížila dávku masa, ale nijak víc jsem se o tom nezajímala, říkala jsem si, že až budu velká, tak bude jen na mě, co budu jíst a tak nepotřebuji vědět názory jiných. Viděla jsem jen pár videí, kde se zobrazovala, jak my, lidé, ubližujeme zvířatům a opravdu mě to rozesmutnilo.

Věnuješ se nějakému sportu? Závodně, nebo "jen" pro zábavu? Co si o tom myslíš?

- Sport. Hm, běhám, běhám dobře, běhám často, běhám pro sebe. Jsem v tom docela dobrá, ale nikdy jsem závodně neběhala. Závodně jsem hrávala ping pong a tenis a teď se věnují spíše bruslení a míčovým hrám a hlavně tomu běhu.

Preferenční otázky:

Sleduješ nějaké seriály? Proč, nebo proč ne? Jaké? Jak ses k nim dostala?

- Sleduji víc než filmy. A zase Pomstu, ale úplně v jiném obalu. A nevím, jestli je anime seriál, ale na to mě naučila Kate. Také Big bang theory hlavně kvůli tomu, že zbožňuju vědu.

Jaké počasí máš nejraději? A jaké naopak nejméně? Proč? Měla jsi to tak vždy, nebo se to někdy v životě změnilo?

- Jaký...hm, nejspíše mám nejraději pod mrakem a déšť, ale víc teplý. Přijde mi, že jen doopravdy něco, co se dá změnit, je když nesvítí slunce. A pak zimu. Sníh a mráz je svým způsobem sama nevinnost. Navíc velmi ráda mrznu.

Máš ráda květiny? Jaká je tvá nejoblíbenější, a proč?

- Zbožňuji přírodu. Tak i květiny. Jsou přímo krásné. Já na nich osobně miluji, jak znázorňují vlastnosti. Každá z nich je tak povahově jiná. Růže znázorňují třeba krásu, která ubližuje. Také taková smutnost, kterou obsahují. Růže já s oblibou pozoruji. Tu krásu, která nechce, aby se ji někdo dotkl. Také levandule, něžnost a mírnost. Slunečnice, zrající za lepším, vyspělá. Prvosenka..mohla bych takhle kecat pořád. Vybrala jsem si květinu, která je mi k srdci nejblíž a to jsou bíle a červené růže.

Máš raději den, nebo noc? Proč? Jsi někdy část noci nebo celou, vzhůru?

- Já jsem sova. Noci žijí, ale musím se trochu zařídit jinak, protože bych nemohla chodit dí školy, ale já na noc začínám žít. Noc. Hvězdy a měsíc. To je sakra dobré období.

Jakou denní dobu máš nejraději kromě noci? Proč?

- Od 16-18h. Je to takové záhadné období. Ráda se v tuto dobu procházím. Přijdu si jako stín.

Jaká je tvá nejoblíbenější desková hra? O co v ní jde? Jak často jí hraješ?

- Desková hra? Já deskové hry nehrají. Já hraji pouze karty a na to jsem mistr. Hraji všechno za všechno, i když by mohl někdo říct, že je to trochu hazard, ale já ty karty ráda používám. Je to prostředek našeho myšlení.

Na svém blogu uvádíš, že jsi romantička. Ale co si myslíš o lásce v knihách? Již jsi četla nějakou, kde ti připadala příliš idealizovaná, nebo naopak ti někde chyběly city?

- Nepotrpím si na romantiku v knížce. Sama upřednostňuji spíše akci, přátelství anebo úplně něco jiného. Našla jsem ale spousty ryzích, smyšlených, směšných lásek. TY po kterých bažíme. Popravdě si myslím, že nejlépe je, když necháme postavy se sblížit sami a vypuknout to v pravé chvíli. Je pravda, že mi roztává pokaždé srdce, ale čeho je moc toho je moc. To nestrpí ani ta největší romantička.

Kdyby sis měla vybrat, žila bys raději v bytě, nebo v domě? Proč? Máš nějakou konkrétní představu o svém bydlení?

- To není důležitý. Nejspíše bych byla schopna žít jak v strašidelném velkém baráku, nebo malinké jedné místnosti.

Na svém blogu uvádíš, že miluješ zimu. Ale máš raději tu mírnější, kde vločky lehce poletují ve vánku, nebo tu krutou s vánicemi a teplotami hluboko pod bodem mrazu? Proč?

- Oboje. Mezitím se nedá rozhodnout. Jako bys mi řekla, vyber si koho miluješ víc a ukázala moji rodinu! Oboje je tak výjimečné, že mám ráda oboje stejně.

Nosíš raději kalhoty a tričko, nebo šaty? K čemu se dostáváš častěji? Proč je to pro tebe oblíbenější?

- Většinou volné triko s volnými černými kalhoty. Chodím tak po domově a na zahradě a cítím se v tom příjemné. Šaty mám ráda, ale moc často je nenosím, protože na to nejsem zvyklá.

K jakému náboženství máš nejblíže? Jsou nějaké jeho ideály, které se ti příčí? Proč tě tak zaujalo? Je nějaké, které naopak nemáš ráda?

- Já mám v tomhle volno. Nikdy jsem si příliš k žádnému navázala, protože v tom vidí jen jakousi tíhu, slepost a moc. křesťanství ani islám jde jasně v dnešní době není bez viny, není bez kapky krve přítomnosti a minulosti. Ale nelze nevěřit ničemu. Je to nesnadná cesta, když nevěříte. I když věříte sám sobě, jednou se stane, že to nezvládnete. Utvořila jsem si svoji víru, víru v přátelství, ale nevytvořila jsem si své náboženství, jen věřím a to je z toho nejdůležitější.

Jaké je tvé nejoblíbenější vesmírné těleso? Proč?

- To bych se o tom mohla hodně rozpovídat. Ale jsem si nejistá pod pojmem "těleso". Popravdě nevím, co myslíš, jestli těleso vytvořené lidskou rukou, anebo těleso jako jsou planety. Pak tedy odpovím dvojím způsobem. Strašně se my libí vesmírné laboratoře, ale opravdu netuším proč a Saturn. Ale kdybys nezadala něco jako těleso, byla bych rozhodnuta říct, temnou hmotu, která mne naprosto fascinuje.

Otázky "kdyby....?"

Představ si, že bys měla řídit vlastní rádio, a měla naprostou svobodu- jak bys to zařídila? Co bys tam kromě hudby pouštěla? Jaké žánry bys vybírala? Kolik peněz bys do toho byla schopná investovat? Můžeš popsat cokoli, co se ti mihne při tomto nápadu hlavou.

- No. Kdybych tedy byla, tak bych hlavně neměla žádné reklamy a pouštěla jen kvalitní písně. Také rozhovory se známými lidmi (nejen zpěváky), a také hodinku recenzi filmů a knihy. A živé písně, pokud to tedy jde. Něco z toho, ale popravdě, nikdy mě tohle nalákalo.

Existují okolnosti, za kterých bys byla schopná někoho zabít? Dokážeš uvést i nějaké konkrétní, pokud ano?

- Já si myslím, že ano. Dokázala bych to za války. Dokázala bych to za záchranu života mých lásek, rodiny. Myslím si, že každý z nás by to dokázala. Spíše je to o tom, jak se a tím každý vypořádá. To odlišuje vrahy a pouhé zachránce.

Kdyby ses s někým znala a byl tvým přítelem, za jak dlouho bys mu přiznala, že ho miluješ, kdyby tomu tak bylo? (Ano, záleží na okolnostech, ale přibližně)

- Asi hodně dlouho by mi to trvalo, protože jsem uzavřený člověk. Klidně i tři roky, ale myslím si, že by to poznal. Jsem hrozně čitelná v citech.

Kdybys milovala někoho, kdo by bydlel na opačném konci světa, myslíš si, že by vás vzdálenost rozdělila?

- Jako správná romantička a také protože jsem vytrvalá, tak ne.

Kdyby sis mohla vybrat jen jednu vlastnost nebo cit, kterou či který bys zanesla do lidských srdcí, co by to bylo? Proč?

-To je jasné. Jestli někdo řekne něco jiného, tak se divím. Láska. Láska je to co z nás dělá lidi. Láska je nejúžasnější věc, kterou umíme. I když je zlá a krutá (je zlá, krutá a bodá jako trn- můj milovaný Shakespeare) tak má v sobě vzácnost, kterou lze najít pouze u nás.

Kdybys měla fotoaparát a směla zachytit jen jeden okamžik nebo úkaz...co by to bylo?

- Svou rodinu kolem níž by se rozprostírala příroda tak krásná. A na nebi by už byl měsíc.

Kdyby sis měla vybrat jeden hudební nástroj, na který by ses chtěla naučit hrát, který by to byl? Proč?

- Kdybych musela tak už asi příčnou flétnu. Hrála jsem na housle a kytaru a ani jedno mě neudrželo.
Kdyby ses ocitla ve válce...bojovala bys, i kdybys věděla, že strana, na které stojíš, je špatná, a neměla možnost dezertovat? Ovšem, vzdání by znamenalo jistou smrt.

- (Otázky s timhle jsou super!) Obtížně se na tohle odpovídá. Už nejen proto, že já svět nevidím černobílé. Nebojovala bych, protože bych si nikdy neodpustila. Ale zase bych nemohla jen vzdát. Kdybych se nedokázala vyměnit stranu, tak bych se pokusila mým odporem, co nejvíce zničit.

Dokázala bys milovat někoho, o kom bys věděla, že je opravdu zlý, třeba že by byl zločinec, kdyby tobě neubližoval? Proč ano, popřípadě proč ne?

- Ano, milovala. Je to o té lásce, která si nevybírá. Jistě, zločinec, ale někdy nebývá zlý. Kdyby páchal zlo, ale v srdci by byl jen zlomený, tak ano. Kdyby byl ale zpuchřelý i v srdci asi bych to lehce nedokázala. Moje jednoznačná odpověď, že ano. I já jsem svou části potemněla a zlá. Co když jednou bude někdo milovat mě, i když bude vědět, že jsem zlá? Bude mě milovat a bude mě chtít napravit a to bych já udělala taky.

Kdybys udělala něco hrdinského, chtěla bys, aby všichni věděli, že jsi to byla ty, nebo si nepotrpíš na slávu?

- Určitě by byla taková touha, aby to někdo věděl. Myslím si, že bych si to přála moc, ale po čase by mi došlo, že jsem to vůbec nepotřebovala.

Kdybys měla možnost přijmout dar věčného života...udělala bys to? Proč, případně proč ne?

- Teď budu znít asi sobecky, ale vzala bych ho, Umím si představit asi jaké to je, když vám před očima umírají milování, ale teď bych řekla ano, až najdu člověka, kterého budu milovat víc než sama sebe, rozhodnu se pro něho.

Existuje něco, kvůli čemu bys s někým dokázala žít, přestože bys ho nemilovala? (soucit, bohatství...je jedno, co...)

- Pomsta. Kdybych věděla, že se tak můžu pomstít za to, co udělali mým milovaným. Kvůli hněvu a nenávisti jsem schopná všechno a proto se často nestává, že bych někdo nenáviděla.

Kdybys měla možnost představit svou tvorbu veřejnosti...stoupla by sis třeba na pódium a odprezentovala jí? Byla bys nervózní?

- Myslím si, že každý kdo dělá co miluje, tak by byl nervózní, kdyby to měl představit. Já bych byla.

Představ si, že by ses měla s někým, na kom ti záleží, navždy rozloučit. Jaká slova bys použila, kdybys mu to musela vysvětlit?

- Asi bych ho objala. A pak se snažila něco vykoktat, že budu s ním/ní napořád. Ale doopravdy, na tohle se nedá nic vymyslet před tím, než to vůbec nastane.

Máš nějakou oblíbenou frázi nebo slovo, na které nedáš dopustit? Jaké? Proč to máš tak ráda?

- "Vím, že nic nevím" On je to vlastně citát, ale používám to, protože se to nejlépe pamatuje a navíc to má v sobě hrozně moc smyslu, které nejde všechny pochopit zcela. Ale když vezmeš slova, tak dlouhá ale lehká.

Prostě divné otázky

Vypiš alespoň pět věcí, o kterých si myslíš, že nejdou koupit penězi, kromě lidských vlastností?

- Poznání jádra věci, vědění, zkušenost, člověk, který vás miluje (dal by za vás život), ale i múza, talent, cíl, smysl života, možnost nového rozhodnutí, možnost se omluvit. Je spoustu možností, které nejdou koupit, protože musíte za to něco dát ze sebe. Na tomto světě získáváme penězi věci, ale nikdy nám nic nezůstane. Nejde koupit tím kým jste, ale to si řekla, že nemohu napsat. (shrnula bych to takhle; to co proč žijeme si nekupujeme)

Jaké období života si myslíš, že je nejlepší? Chtěla by ses třeba raději vrátit do dětství, nebo už být dospělá?

- Každé období je úžasné jen proto, že jim projdeme. Dětství jsem bezstarostní a v dospělosti zase můžeme dokázat, že jsem silní. Život je jedno z největší dobrodružství vůbec a já se pokouším užívat si ho. Je pravda, že bych něco z toho chtěla znova, ale nejde to. Musíme vyrůstat a začít být takový jaký jsme.

Jaký systém vlády si myslíš, že je nejlepší? Proč?

- Pro lidskost je nejlepší demokracie. Svoboda hlasů a myšlení. Ale pokud bych měla myslet na chod státu, tak můžeme považovat za nejlepší království, pokud na trůně sedí pravý. V dnešním světě volím sama za sebou pouze demokracie, takže republika.

Pamatuješ si nějakou větu nebo část nějakého uměleckého díla, která tě opravdu dostala, a máš pocit, že si jí budeš pamatovat navždy? Proč si myslíš, že tě tak zasáhla?

- Pokud se někdo podívá na můj blog, uvidí citát od Eliota, který nezapomenu. Je to nejkrásnější úryvek, který jsem kdy nalezla. Moje srdce, moje múza je hodně spjatá se stylem mým. Pak spousty citátu z níž si právě vybavit pouze. "Dva spisovatele jsou geniální. Ti, kteří přemýšlí a ty, kteří vás donutí přemýšlet." Je jasné, proč si ho pamatuji.

Všimla jsem si, že poslední dobou se rodí hodně hrozně depresivních blogů. Co si o tom myslíš? Je jich prostě moc, nebo má každý bloger právo se vypsat ze svých psychických problému?

- Je jich příliš moc. Já je chápu, ale někdy mám chuť už to s nimi vzdát. U některých lidí se ani nedivím, ale někdy mi to přijde i trochu srabské, ale to byste museli pochopit souvislosti. Ale každý máme na tohle jiný názor.

Nechala ses někdy ve škole vyzkoušet, aniž by ses učila? Jaký to byl předmět? Jakou známku jsi nakonec dostala? Byla sis jistá, že to umíš, nebo jsi to prostě šla zkusit?

- Popravdě nikdy jsem vyzkoušet jen tak. Jenom na fyzice, protože jsem potřebovala známku, která by mi chyběla.

Jaká byla v dětství tvá neoblíbenější hračka?

- Může být hračka i deka? Pak asi takový červený ferarri, které jsem rozbila, ale prožila jsem s ním spousty věcí.

Stalo se ti někdy, že jsi dostala dárek, který se ti nelíbil? Jak jsi reagovala? O co šlo? A jak ráda vlastně dostáváš a dáváš dárky?

- Možná jo, ale to si nepamatují. Nejspíše to bylo vždycky na Vánoce od babičky a ta se pak neptala, jestli se mi líbí dárek. Jinak jsem upřímně ráda za to, že si na mě aspoň někdo vzpomněl.

Kdyby se tvůj život mohl zhmotnit do nějaké přírodní oblasti (řeka, les, poušť, tundra...), která by to byla? Proč?

- Nad tím to jsem nikdy nepřemýšlela. Neznám jasnou odpověď. Dnes bych mohla říct, že každé místo by mělo něco do sebe a já bych patřila ke všem. Jsem si ale jistá, že to tak už dlouho nebude. Opravu bych si přála, abych se zhmotnila do něčeho, na co bych dokázala být hrdá.

Jak jsi na tom ty a pěstování květin? Máš květiny ráda? Jsou nějaké, které závisí jen na tvé zodpovědnosti? Umírají ti často?

- Květiny mám moc ráda, ale jejich život pod mýma rukama nedopadá moc dobře, ale neumírají moc často, jen to mají hrozně těžký, protože jsou už na umření, ale já je zachráním a zase musejí bojovat. Na mou zodpovědnost snad právě nespadá žádná a jestli ano, tak jsem na ni nejspíše zapomněla a ona se teď nemá nejlépe.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Růžová růže Růžová růže | E-mail | Web | 16. listopadu 2015 v 8:36 | Reagovat

Úžasný rozhovor!Vanessu mám ráda,je mi sympatická.Asi s tebou také udělám rozhovor:-D

2 elikli elikli | E-mail | Web | 17. listopadu 2015 v 14:03 | Reagovat

Jé hezký rozhovor.
Nějak se přeceňuji, moc si  dlouhé články nečtu, protože mě nebaví...
Ale u tebe vždy udělám vyjímku a ono se to vyplatí! :D

"Moc si dlouhé články nečtu,
Protože mě nebaví....
Ale u tebe vždy udělám vyjímku,
A ono se to vyplatí!"

:DDDDD

3 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 17. listopadu 2015 v 14:31 | Reagovat

[1]: Děkuji mic, opravdu.

[2]: Ti nejsi první :-) ani nevíš, jak mě to těší...

4 Tessa Error Tessa Error | E-mail | Web | 20. listopadu 2015 v 22:04 | Reagovat

Vymyslela si úplne super otázky *potlesk* Dosť ťa za to obdivujem :D
Veľmi pekný článok, a veľmi zaujímavé odpovede :) Možno sa niečo priučím :)

5 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 22. listopadu 2015 v 16:57 | Reagovat

[4]: Děkuji moc, za sebe i za Vanessu...

6 Eliza Eliza | Web | 23. listopadu 2015 v 21:06 | Reagovat

Mě rozhovory s blogery vždycky baví :D Je to něco jinýhýho takhle si přečíst, kdo za tím daným blogem opravdu je a porovnat zkušenosti "z oboru" :)
Jokeeeeer! xD Nemohla jsem nezmínit, totálně souhlas xD
Co se týče povídek a inspirace, tak to, koukám, máme s Vanessou dost podobně :) O jejím blogu jsem, přiznám se, ještě neslyšela, ale takhle se na něj určitě zaměřím víc :) Rozhovor se mi fakt líbil, otázky byly originální a zajímavé (někdy jsem úplně valila bulvy, vůbec by mě nenapadlo se na něco takového zeptat), dobrý počtení! :D

7 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 23. listopadu 2015 v 22:34 | Reagovat

[6]: Mně také, možná proto je dělám.
Upřímně, já také nevím, jak se mi ty otázky povedly :-)
A obě děkujeme.

8 Vanessa Vanessa | 25. listopadu 2015 v 18:34 | Reagovat

Děkuji všem! :) Hlavně Karin, kdo by si nepřál tak bláznivé a přitom důvtipné otázky?

[6]: Jsem upřímně ráda, že jsem jediná, kdo má rád! Začínal jsem mít strach o svůj duševní stav!

9 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 25. listopadu 2015 v 19:03 | Reagovat

[8]: Nemáš zač, jak jsem ti psala, ke konci mi docházely, proto jsou tak divné :-)
Ne, jsi naprosto v pořádku, nebo jsme blázni všichni, protože já to také miluji!

10 slunecnyden slunecnyden | Web | 26. srpna 2016 v 17:03 | Reagovat

Děkuji holky za hezký rozhovor. Přečetla jsem celý, a byla zvědavá na otázky a odpovědi.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama