Příběhy supr dvojky - díl 1.

18. listopadu 2015 v 7:00 | Karina |  Parodické a jiné směšné příběhy
Ne, s tím názvem si nedělám legraci. Vytahuji totiž příběh, který jsem psala, když mi bylo asi dvanáct let, k čemuž napíši glosy svého nynějšího já. Sakra, za tento "příběh" bych se nejraději přizabila. Také předem říkám, že to je prokládáno obrázky, takže ty vám vždy popíši. Vím, kde skončím, takže tento příběh bude mít více dílů. Přepisuji to úplně věrně, jen přímou řeč dávám na nový řádek, a rozděluji odstavce.


1. obrázek: Ještě, že jsem si napsala, že to má být Misha, Sisi, a mamka od Mishy. Misha vypadá jako něco mezi středověkým rytířem a hrdinkou porno filmů (narážím na její poprsí), Mishina mamka jako smeták křížený s naší paní profesorkou na chemii a fyziku (to není urážka, má podobnou postavu, obličej a barvu vlasů), a Sisi jako E.T. mimozemšťan.

Byl pátek (výborně, Karin. Alespoň nezačínáš "Jmenuji se...") a já jsem šla pro Sisi domů, abysme (Vrr!) mohli jít spolu (ne, když jdeš pro ní, asi půjdete každá zvlášť) do školy. Sisi (nezdá se vám tu nějak přesisováno?) na mě už čekala a zeptala se:

"Co ti to tak dlouho trvalo?" (Cože? Jejich rozhovor nezačíná "Ahoj"?) Já jsem pokrčila ramenama (Agh!) a usmála se.

Sebrala tašku a šly jsme (Odkud jsem znala shodu podmětu s přísudkem?). 1. (Toto ani nekomentuji...) hodinu jsme měli matiku. Děs. Polovina třídy (my ne (Překlad: Jsme ultimátní Mary Sue)) zase zapoměla (ale mě/mně jsem neovládala) DÚ.
O přestávkách jsme se vždy bavili (že jsem uměla shodu podmětu s přísudkem? Beru to zpět. Předtím to byla nejspíš jen náhoda.) jen my dvě spolu. Vymýšleli jsme různé šílené (ony byly šílené. Šíleně příšerné. Uvidíte za chvíli) příběhy. Sisi vymyslela (čest a sláva opakování slov) nádherný ( Dusím se. A chuchvalce psích chlupů za to nemůžou) příběh a hned jsme si ho napsali na papír.

Proč jsem to já blbka psala pastelkou? Kdo to má přečíst! Já mám příšerný rukopis i tak!

Byly jednou dvě holky aty pluly lodí (Nebojte, lodí tam bude až příliš.). Sami v malékánoji (toto mi trvalo rozluštit asi minutu) přeplouvali moře a o nic se nestaraly (Věděla jsem vůbec něco o plavbě lodí?).

Vtom (A jak mohu mít dobře toto?) zazvonilo. Měli jsme dějepis (To těžko. to byste věděli o tom, že plavba lodí není pohodlná.), který Sisi nenávidí. Já ho taky nemám moc ráda. Nuda. Ještě že ty hodiny končí, i když se někdy zdají být nekonečné (Alespoň v něčem mělo mé dvanáctitileté já pravdu) Měli jsme přestávku na 30 minut (Já chci také!)
Bylo teplo, a tak jsme si vzaly papír a šly psát naší povídku ven (A to se mohly rozhodnout? Zajímavá škola. Nás buďto drželi ve třídě, nebo jsme povinně museli na školní dvůr. Přesně naopak, než se vám to hodilo.). To předtím jsem psala já (Hele, a není to jedno? Vyjadřujete se úplně stejně.), teď psala Sisi.

POŘÁD BYLO HEZKÉ POČASÍ, NIKDY ZATÍM NEPRŠELO. HOLKY CHTĚLI DOPLOUT Z JIŽNÍ AMERIKY DO AUSTRÁLIE (Na kánoi?), ALE NAKONEC SE ROZHODLI PLOUT DO AFRIKY. PLULI MNOHO DNÍ I NOCÍ, PŘI OBLAČNU (Neříkala před chvílí, že ještě nepršelo?) I SLUNEČNU, V DEŠTI I V PAŘÁKU (Jasně, chápeme...A ještě zrovna poslouchám The best is yet to come od Scorpions. Through the wind and rain...), AŽ NAKONEC DOPLULY.

"Au!" vykřikla Sisi, protože jsme do ní žduchla. Řekla jsem (Vykřikla, řekla...jsem dobrá!):

"Promiň. Můžu psát?"

"Jo." (Sisi je mírně neurotická.) A tak jsem psala:

Na jeden malý ostrůvek, aby si odpočinuly. Postavily si z dřeva a listí dům.
Už jsme museli jít na dvouhodinovku výtvarky. Supr! Obě milujeme výtvarku. (Protože jí miluje autorka.) Učitelka řekla:
"Dnes si nakreslíme vaše pohádkové místo, kde byste (Já to mám dobře?!) chtěli bydlet" (Ta tečka tam chybí zcela záměrně...)

Začali jsme si chystat barvy, štětce, vodu, kelímky. Dali jsme se do práce. Většina nevěděla, co má kreslit, ale já jsem to věděla naprosto přesně. Sisi taky. Kreslily jsme náš svět z povídky.

2. Obrázek: Šišaté slunce, ještě šišatější dům, ale snažila jsem se o odrazy na vodě, a tak podobně!

3. Obrázek: Kánoe vypadá jako nafukovací člun, palma jako Mishina mamka z prvního obrázku a zapomněla jsem na polovinu paprsků u slunce. A přístřešek mírně připomíná kadibudku.

Paní učitelka se na oba/podívala (Najednou mi vadí, že jsem zapomněla na mezeru mezi slovy?) a říkala:
"Supr (Tehdy očividně mé oblíbené slovo.), krásný holky (Že jsou krásné ony? Uh, to začíná mít trochu jinou zápletku, než jsem plánovala...), opravdový ráj na zemi." Usmáli jsme se. Zazvonilo.

Další hodinu měla být Aj. Nepsaly jsme povídku, protože Sisi zapoměla DÚ a tak si ho dělala (Že by nebyly zase takové Mary Sue?) S panem učitelem byla docela sranda. Ale VV a TV (Cože? Kdy jsem měla ráda tělocvik?) je lepší. Ten máme poslední hoďku (Oni ale mají divný rozvrh...) Zase jsme začaly psát (V angličtině nebo o přestávce?) Já jsem začala psát náš příběh (Ne, začala jsi psát růžového slona...):

DŮm je hotov, teď musíme obstarat jídlo a vodu. Poblíž vy (Přeškrtnuto. No proto.) vidím nějaký rybník (Rybník. Na neobydleném ostrově), to nám vystačí. A teď jídlo. Lovit ryby nemůžeme, leda že bysme (Grr!) je lovily rukama.
"Sisi, chceš psát?"

"Jo." (Asi není moc komunikativní. Víte co? Já jí mám docela ráda. Je fajně protivná. Akorát, že to nebylo zamýšleno.)
A TO BY BYLO HODNĚ TĚŽKÉ. AKORÁT JSEM PRÁVĚ ZAHLÉDLA PALMU S KOKOSAMA, UTRHLY JSME SI A PILY MLÉKO." (Utrhly. Docházelo mi, jak jsou palmy obrovské?)

Zazvonilo. Byli jsme v tělocvičně (Ony se teleportovaly?). TV měli zvlášť holky a zvlášť kluci. Cvičily jsme na kruzích. První šla nafoukaná Sharpey (To jsem viděla High school musical, či co?). Všechno dělala elegantně, povedl se jí i obrat i kotoul. Potom šla šprtka Alžběta. Vůbec jí to nešlo (Ano, protože šprt, který umí sportovat, neexistuje.). Skončila a začala učitelce mluvit o tom, jak které zvíře skáče (Náhodou, někteří učitelé by z toho byli nadšení!) Paní učitelka jí odehnala si sednout.

Pak šla na řadu Sisi (To hodlám popisovat celou třídu?) Zvládla to perfect (Skvělé, tady se dokonce pokouším o angličtinu...), ale při kotoulu to musela třikrát opakovat, aby se jí to povedlo. Teď jsem na řadě já. Houpání mi šlo. U otoček jsem musela zabrat, ale (jsem přece Mary Sue) zvládla jsem to. Kotoul jsem poprvé udělala jen do poloviny, ale na podruhé celý. Šla jsem si sednout. Bylo ještě pár holek a hodina skončila. Už se těším domů.

Zeptala jsem se Sisi:

"Příjdeš (Ano. Příjdeš.) odpoledne?"

"Jo," (Jak jinak...) odpověděla mi, "v 14:15?" (O špatně napsané přímé řeči ani nemluvím...)

"Jo." (Misha už také?)

"Fajn. (Čest a sláva inteligentním rozhovorům...)

Doma jsem byla sama. Převlékla jsem se a za chvíli přišla Sisi.

"Jdem psát příběh?" zeptala jsem se.

"Jo, píšu," (Ale vždyť jsi psala minule! Sobče...) odpověděla.

ALE STÁLE NIC K JÍDLI. NASEDLY JSME ZASE NA LOĎ A VYDALY JSME SE DÁL. UŽ JSME TU. (Kde?!)

A spolu jsem napsali:

KONEC!

Zasmály jsme se (Čemu? Mimochodem, další citát z The best is yet to come... ale to nejlepší teprve přijde...) Vtom jsem slyšela přijít mojí mamku z práce. Pozdravili jsme se a máma mi mlčky ukázala tohle:

PLAVBA DO MADAGASKARU.

KDY: 17.7.2011 ( Nechápu, proč. Byl rok 2010, nikoli 2011.)

Kde: ODJEZD VLAKEM OD NÁDRAŽÍ V 7:00. (To zní spíše jako lísteček na školní výlet, než pozvánka na exotickou dovolenou)

"Mami, to je úžasné, ale co Sisi?" (Proboha. Tomu se říká závislost...)

"Sisi bude doma, mám jen 4 vstupenky."

"A kdo jede?"

"Já, ty a moje kámoška Linda." (Misha nemá otce?)

"Mami, prosím, může jet Sisi?"

"Ach jo (Přesně...), myslím že to její rodiče nedovolí."

"Dovolí," vložila se do toho Sarah, (Sisi. Jen jsem si spletla její jméno.) zavolám jim. (Tady někdo zapomněl na uvozovky. Mimochodem, Sisi je ještě ke všemu rozmazlená.) A skutečně jí to dovolili. Mamka vzdychla a řekla:
"Tak jo, zezadu na lístku jsem se dočetla, že je to na 3 dny (Mně by zajímalo, kde ty lístky vzala.) Už bylo 19:30 tak Sisi šla domů. nudila jsem se a tak jsem začala psát deník cestovatelky.

Pátek 13.9.2011 (že by mi bylo dokonce třináct? Ale když jsem s tím příběhem začínala, ještě mi bylo 12, protože mám narozeniny 12.9. Ale to je divné, protože na své narozeniny jsem tehdy psala něco jiného. Prostě jsem v té povídce asi rok přidala. A..ehm...pátek třináctého?).

17.9. pojedeme já, Sisi, Linda a mamka na 3 dny do Madagaskaru (NA Madagaskar, když už. Víte, jak jsem na to přišla? Vybírala jsem ostrov na mapě a Madagaskar mi logicky padl do oka jako první). Lodí. Jó! (Zajímavý zápis, plný nových informací...)

Poznámky a představy:

PŘEDSTAVA MISHY

Nasednem do vlaku, pojedem k nejbližšímu moři (oceánu) (Jasně. Protože Madagaskar leží úplně všude.) k Atlantickému oceánu (Atlantickému. Opravdu. A mimochodem, dává vám ta věta dohromady smysl?) a budem tam 1 den a poplujem zpět (Neměli tam být tři?) Cestu bude ve člunech (Myslela jsem, že u a y se mi začalo plést, až když jsem se začala učit ruštinu...) a kánoích, které půjčí tomu, kdo nebude mít.

PŘEDSTAVA SISI

Zaklapla sem (Ehm...) deník a šla spát. (Sakra. Já jsem myslela, že mají kolektivní mysl, a bude psát i za Sisi...)

Tak...teď jsem právě ztratila všechnu hrdost a popularitu. No, tak snad vám alespoň rozjasním den.... Závěr? Jsem ráda, že jsem to tehdy nezveřejňovala. A ať už píšete jakkoli příšerně, na mě nemáte. Mimochodem, pokud toto chcete číst dopředu, vážně byste měli navštívit můj Wattpad (Antilia), protože to tam bude vycházet rychleji. Nebo si prostě počkejte.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kolik stránek napíšete průměrně za den?(A4)

0, nepíšu 8% (23)
0, mám krizi 28.4% (82)
1 10.7% (31)
2 10% (29)
3 11.1% (32)
4 6.6% (19)
5 5.5% (16)
6 4.5% (13)
7 1.4% (4)
8 1.7% (5)
9 0.3% (1)
10 0.7% (2)
více(tak to bych chtěla vidět :-D) 11.1% (32)

Komentáře

1 Lady Cathy Lady Cathy | E-mail | Web | 18. listopadu 2015 v 17:16 | Reagovat

Nato, že ti bylo nejspíš dvanáct let, mi to přijde dobré. Ocenila jsem, že tam k tomu píšeš i své nynější názory. Musím říct, že při čtení tvých komentářů k příběhu jsem se cítila trapně, protože myslím, že přesně tohle dělám já. Takové ty chyby, přísudky s podmětem...
Těším se, až přidáš další díl.
Měli být na výletě/dovolené tři dny a nakonec jen jeden? V tom se úplně poznávám... :D

2 Bezejmenná Bezejmenná | 18. listopadu 2015 v 18:03 | Reagovat

Na to, že ti bylo 12 tak je to moc dobrý. Chtěla jsem napsat to samé co Lady Cathy. Taky bych mohla něco takového udělat. Nevadilo by ti to?

3 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 18. listopadu 2015 v 20:42 | Reagovat

[1]: Nemyslím si, že je to dobré, znám mnoho autorů, kteří ve dvanácti psali tisíckrát lépe. Ale děkuji.
Ne, tak extrémně to neděláš. Má sem tam chybky, ale ne tak často.
Ano. A v další kapitole přijde polární zima na Madagaskar, těš se :-)

[2]: Děkuji moc. Nevadilo, já to také nemám ze své hlavy...

4 Růžová růže Růžová růže | E-mail | Web | 19. listopadu 2015 v 13:55 | Reagovat

Na to,že ti bylo dvanáct je to fajn:-)Někdy jsem se i pousmála,prostě to bylo fajn!:-)

5 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 19. listopadu 2015 v 14:28 | Reagovat

[4]: Děkuji mic, opravdu!

6 Hermi Hermi | Web | 20. listopadu 2015 v 17:32 | Reagovat

Tak to je super! Smála jsem se každých pět vteřin. ("Odkud jsem znala shodu podmětu s přísudkem?"..."Že jsem uměla shodu podmětu s přísudkem? Beru to zpět. Předtím to byla nejspíš jen náhoda.") No já jsem nemohla! :-D
A na to, že ti bylo dvanáct to není vůbec špatné! Myslím, že celkem originální příběh. :)

7 stuprum stuprum | Web | 20. listopadu 2015 v 20:12 | Reagovat

Šprt, který umí sportovat, existoval! :)

8 Vesi Vesi | Web | 21. listopadu 2015 v 0:34 | Reagovat

Jé, ty jsi psala legračně, když ti bylo jako mně! :D

9 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 22. listopadu 2015 v 16:55 | Reagovat

[6]: Děkuji moc, opravdu. Dobře? Tak to bych se hádala.

[7]: Vždyť já vím! Ale mé dvanáctileté já očividně ne :-)

[8]: Děkuji. Je to pochvala, nebo urážka? :-)

10 elikli elikli | E-mail | Web | 23. listopadu 2015 v 13:43 | Reagovat

Jé to je pěkné :)
Moc se mi líbí ty tvé komentáře k tomu a musím říci, že jsem si to četla ve vlaku a najednou jsem tam vyprskla smíchy a celej ten vagón se na mě otočí, jako bych utekla z Bohnic :D

11 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 23. listopadu 2015 v 15:07 | Reagovat

[10]: Děkuji moc, opravdu. Dnes se chystám vydat další díl, ten je ještě směšnější...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama