Leden 2016

We don´t own the world

29. ledna 2016 v 16:18 | Karin |  Hudební rozplývání
Zdravím. Mohla bych opět začít omluvou, ale myslím, že víte, proč zde nejsem tak, jak bych být měla, a hlavní je, že nyní čtete tento článek, ne snad? Budu mluvit o písni We don´t own the world od Scorpions. Nikdy jsem o ní článek psát nechtěla, ale musím, když vidím, jak příšerně její poseltví zůstalo nevyslyšeno. Prosím, jestli si to pustíte, předem upozorňuji, že ten sbor opakující "we don´t own the world" tam má největší roli, což některým nemusí vyhovovat, zejména proto, že to trvá kolem dvou minut, než vůbec uslyšíte něco jiného (pokud nejste šílenci do orchestru a kytar jako já). Jestli vám to nevadí, nebo alespoň chcete vidět text, rozklikněte, prosím, celý článek.

Večerní vítr - část I.

22. ledna 2016 v 20:09 | Karin |  Večerní vítr
Nejspíš si říkáte, co to má být. Nevím to stejně jako vy. Koneckonců, proto je také tato povídka umístěna v literárních cvičeních, kdyžtak to pak přehodím. Totiž, dostala jsem takový nápad. Chtělo se mi psát, ale něco jiného než povídky, které mám zrovna rozepsané. Tak jsem začala nějak improvizačně, a ne, ani po první kapitole absolutně nevím, o čem to bude. Ale vylezlo z toho překvapivě něco, co jsem ještě nikdy nenapsala, tak jsem se to rozhodla zveřejnit. A řeknu vám, že tady tento způsob psaní má něco do sebe. Pravda sice je, že poté už to je i trochu podle písničky (Evening wind od Scorpions), ale po většinu času jsem úplně vařila z vody. Asi to budu provozovat častěji. Akorát že toto konkrétně prošlo i přes fáze vymýšlení, jako že je napadnou mumie, takže si musím dávat pozor.
Mimochodem, jak byste chtěli, aby to pokračovalo? Nechci samozřejmě vymýšlet děj, jen chci vědět, jak byste si to dále představovali, alespoň žánrově.

Rozcestník - vícedílné povídky - pokračování

21. ledna 2016 v 18:20 | Karin |  Povídky
Tohoto článku si nevšímejte, pokud jste na něj neklikli zámerně, je vytvořen pouze proto, že má blog omezený počet znaků pro jeden...

Polibek vypůjčeného času - kapitola I.

21. ledna 2016 v 17:57 | Karin |  Polibek vypůjčeného času
Slíbila jsem články, tak také budou! Toto je konkrétně staronová povídka, překopávka Hlídače krav a Mlýnu stárnutí. Mlýn stárnutí ještě ano, ale u Hlídače krav vám garantuji, že to nepoznáte.Odstranila jsem většinu největších klišé, ale zároveň se snažila zachovat tu atmosféru, tak snad se mi to povede. Ještě plánuji předělat Kovboje lásky, ale s těmi je to popravdě těžší. No, doufám, že se vám to bude alespoň trochu líbit!
A smysl názvu, prosím, zatím neřešte, on se odhalí až v druhé polovině, ale můžu vám prozradit, že je to po písni Kiss of borrowed time od Scorpions (původně se to mělo jmenovat větou Řekni mi své jméno, podle toho jsem to totiž celé vymyslela, ale mí přátelé jsou příliš přesvědčiví a donutili mě to pojmenovat takto).

Přichází čas vyléčit mou duši

20. ledna 2016 v 17:29 | Karin |  Deník šílenkyně
Předem říkám, že tento článek není tak poetický, jak zní nadpis, protože ono je to jeden verš z písničky. Zvolila jsem právě tento, protože k tomu, co chci napsat, jsem přišla právě u něj. Každopádně, je to prostě můj psychologický výlev na různá témata. Asi byste to měli vědět, ale pokud vás takové ty věci jako "mám depresí, bé!" rozčilují, nečtěte to, protože přesně tímto typem ten článek je. Pokud jste se pro to ale přece jen rozhodli, rozklikněte celý článek.

Má nehynoucí láska

13. ledna 2016 v 18:17 | Karin |  Parodické a jiné směšné příběhy
Je to docela jasné, ale kdyby to někomu přece jen nedošlo, toto je parodie. Vzniklo to v mém pobouření ze všech těch tuctových milostných trojúhelníků a romantických příběhů, kde ale o lásku vůbec nejde. No, snad se u toho pobavíte tak jako já.

Oko bouře - kapitola XIX.

11. ledna 2016 v 15:45 | Karin |  Oko bouře
Neskyrývám, že to není úplatek. Je. Ale jak jste si asi všichni, vůbec nveydávám články, takže to musím napravit. Problém v této kapitole je s tím, že k ní nemám pohlednici. Ta, která je zde, je Leinia. Ale teoreticky tam to město je (to pochopíte v posledním odstavci), takže to snad zase tak moc nevadí.
Upřímně, tato kapitola se mi jako takhle líbí, ale když jsem to po sobě opisovala, necítila jsem to, co bych měla. Takovou hrdost, že jsem to napsala já, jako u jiných kapitol. Kdyby někdo z vás přišel na to, co je s touto kapitolou špatně, prosím, napište mi to, i když je to nejspíš jedna z těch věcí, které prostě neopravíte, které jinak napsány být nemohou. A to původní verze některých částí byla úplně jiná, a ještě horší.
Osobně si myslím, že problém je buďto v tom, že tam jakoby není děj, i když se tam dozvíme hrozně moc věcí a otevřeme novou zápletku, nebo v tom, že se nad tím člověk musí vážně usilovně zamyslet, aby mu to dávalo smysl, jinak je to zmatené i pro samotnou autorku. Nebo je to jen mnou, protože jsem si myslela, že v této kapitole je má oblíbená scéna, u které jsem při sepisování plakala, a ona tam ještě není, tak mě to zklamalo. Ale opravdu nevím.
No, ale snad se vám to přesto bude líbit? Mimochodem, co si o těch teoriích, na které přišli Neanel a Gennie? A čekali jste, že přijde na scénu někdo jako Awi? A co vůbec říkáte na Tainera a jeho divný dopis? (Poznámka autorky - Tainer by měl přestat plýtvat papír. Vždy to skončí katastrofou.)

Kapitola XIX.
Cesta k pádu


Ve stínu záře

6. ledna 2016 v 16:31 | Karin |  Něco, co se rýmuje
Ano, světe div se, já poprvé za dlouhou dobu vydávám báseň, která není do Oka bouře! Upřímně, příliš si toho o ní nemyslím, nevím, jestli bych ji vůbec zveřejňovala, kdyby mi nechyběly články, ale co už. Každopádně, vymyslela jsem ji na Silvestra, proto vyprávěč podsatnou část popisuje ohňostroje. Napadlo mě, že jsem ještě nikdy nečetla báseň odehrávající se na Silvestra. Jinak je to taková typická romantická rýmovačka. Snad se vám ale alespoň trochu bude líbit.
P.S.: Pokud by vás napadlo téma, na které byste ode mě chtěli vidět článek, můžete to napsat do komentářů. Netvrdím, že se tím určitě budu řídit, ale nějak mi selhává vlastní inspirace.

Dopisy písálkům - emoce

4. ledna 2016 v 7:00 | Karin |  Dopisy písálkům
Jak tak recenzuji či komentuji různé příběhy, čím dál tím více si začínám všímat jedné věci. Existuje docela dost autorů, kteří prostě neumí popisovat emoce. A není se co divit - je to na psaní snad ta nejtěžší věc. Musíte totiž najít míru, aby to bylo dostatečně popsáno, ale ne zase tak, aby to čtenáři museli přeskakovat, a ještě k tomu to musí být věrohodné. Už pro začátek říkám, že já si rozhodně nemyslím, že to umím dokonale. Všechno, co napíši, jsou sice postupy, které používám, ale neznamená to, že jsou jediné správné. Celý tento projekt vlastně nejsou rady, spíše jakási inspirace, když už si nevíte rady. Může to pomoct, ale nemusí. Nehraji si na guru psaní. Já jen píši o tom, co jsem se osobně naučila.

Oko bouře - kapitola XVIII.

2. ledna 2016 v 7:00 | Karin |  Oko bouře
No, nejsem si jistá, jestli se vám tato kapitola bude líbit, v podstatě je to jen hádka o ideály. Ale objeví se nová postava. Co na ni říkáte? Předem říkám, že to s ní ještě bude zajímavé.
A co se týče Tina...věděli jste to, nebo jste dokonce tušili, co za tím je? A co říkáte na jeho motiv? A na reakci ostatních?
P.S.: Za ty želvy nemůžu! Tak to dopadá, když moc hrajete Ratcheta a Clanka...

Kapitola XVIII.
Svobodné rozhodnutí