Dobrodružství ze země Spell

2. října 2016 v 20:27 | Karin |  Parodické a jiné směšné příběhy
Dámy a pánové, přicházím s další parodií. Tentokrát se po velice vzrušujícím úvodu dostaneme do země Spell, kde neohrožená hrdinka Jane porazí hlavního záporáka, aneb parodie na fantasy. Když už střílet do vlastních řad, proč ne pořádně, že?



Ahojky, jmenuju se Jane Smithová. Je mi 15. Mám mladšího bratra, kterému je 10. Je blázen do kouzel, stejně jako já. Teda, nemyslím si, že umím čarovat, ale hrozně moc bych chtěla. No představte si, jenom mávnete rukou a máte všechno, co jste chtěli.
Crr!
Bože, jak já nesnáším školní zvonek! A už vůbec ne ve středu první hodinu, to máme češtinu. Já češtinu nesnáším, je to nuda. Do třídy vešla profesorka Carterová a doprovázel ji nějaký kluk. Očarovaně jsem na něj zírala. Okamžitě jsem se do něj zamilovala. Proč? No, měl hezké nagelované vlasy a svaly.
"Milí studenti, tohle je váš nový spolužák. Představ se."
"Čau," řekl. Oh bože, on měl tak sexy hlas! Okamžitě jsem se do něho zamilovala. "Jmenuju se James Carter."
"Dobře, Jamesi, sedni si zatím vedle Jane, její spolusedící dneska chybí." V břiše mi poletovali motýlci a v hlavě vybuchovaly ohňostroje. Když si sedl na prázdnou židli vedle mě, ještě to zesílilo.
Hodina skončila a kolem našeho stolu se shromáždily třídní královny. Všechny holky k nim chtěly patřit, ale já ne. Byly tak nafoukané! Jenda z nich mě shodila ze židle a sedla si místo mě.
"Ahoj, Jamesi," řekla a nasadila sexy úsměv. S ní jsem nemohla soupeřit. Dostala každého kluka, kterého chtěla.
"Ahoj," odpověděl James. On jí odpověděl a zlomil mi tím srdce! Vyběhla jsem se na chodbu a rozbrečela se.
Slyšela jsem za sebou kroky. Neotáčela jsem se. Pak jsem ale slyšela, jak někdo křičí moje jméno. Byl to James! On za mnou běžel! To je tak šíleně romantické!
"Jane!" zakřičel znovu a já jsem se zastavila. "Co se stalo?"
"Nic," odpověděla jsem.
"Mně to můžeš říct." Měl tak krásné hnědé oči, a proto jsem se rozhodla mu to říct.
"Líbí se ti Rebecca," fňukla jsem.
"Ta fiflena? Ani náhodou. Líbíš se mi ty."
"Vážně?"
"Jo."
"Já tě miluju!" Dal mi pusu. Ach bože, to bylo nádherné!
"A stejně, nejsem tady, abych balil holky."
"A proč tady jsi?"
"Jsem ze země Spell. Je to kouzelná země, každý tam ovládá nějaký živel. Ty jsi vyvolená, ovládáš všechny čtyři a máš zachránit svět."
"Tak jo," odpověděla jsem, protože mi to, co říkal, vůbec nepřišlo divné.
"Pojď se mnou. Nemáme moc času, než zlo zahltí náš svět." Společně jsme se rozběhli ven ze školy. Při běhu mi vysvětloval další velice podstatné věci. "Od teď se nejmenuješ Jane, ale Janela. A já nejsem James, ale Jamesil."
"Aha."
Zastavili jsme se před úzkou štěrbinou ve skále, která se tam vzala kdovíjak, ale to mě vůbec nezajímalo. Vlezli jsme dovnitř. Když jsme vyšli na druhém konci, byl tam úplně nový svět. Byli tu draci, elfové, trpaslíci a spousta lidí zrovna používala nějaký živel. Když mě viděli, se vším přestali.
"To je Vyvolená!" vykřikl někdo a všichni začali jásat.
"Vezmu tě k nám domů," řekl Jamesil. "Já ovládám zemi, moje sestra vodu, tak tě to ještě dneska naučíme. Pak požádám Katelii a Mikeanela, aby tě naučili i oheň a vzduch."
"Dobře."
Za chvilku jsme se dostali k velkému domu, nebo spíš vile. Byla luxusní, dokonce měla i bazén! Dovnitř jsme zatím nešli. Jamesil mě zavedl na zahradu.
Natáhl před sebe ruku a země se začala vlnit. Vyrazily z ní kořeny, které se plazily skoro až k nám. Pak zaťal ruku v pěst a všechno zmizelo.
"A teď ty," řekl.
"Ale já nevím jak!" odpověděla jsem.
"Je to jednoduché. Chtěj to a ono to půjde. Máš tu moc v sobě. Asi nedokážeš to, co já, já to trénuju už od narození, ale časem to půjde."
Bez jakýchkoli pochyb jsem před sebe natáhla ruku, stejně jako před chvílí on, a myslela na to, že chci, aby se objevily ty kořeny. Najednou se země začala vlnit, mnohem divočeji, než když to předtím dělal Jamesil. Vyrazily kořeny, ze kterých se pak staly kytky. Sevřela jsem pěst a všechno se vrátilo do normálu.
"Máš talent," řekl Jamesil. "Pojď, půjdeme za Monicelou, moji sestrou, aby tě naučila ovládat vodu.
"Jasně."
Jeho sestra byla, stejně jako on, blondýna a měla stejné hnědé oči. Už od pohledu mi byla sympatická.
"Ahoj, Jane. Můžu ti tak říkat?"
"Ahoj, a samozřejmě,"odpověděla jsem.
"Já jsem Monicela, ale můžeš mi říkat Monica. Pojď k bazénu, naučím tě ovládat vodu." Poslechla jsem ji. Za chvíli jsme stáli u bazénu. Jamesil tam byl taky.
"Tak jo," řekla Monica. "Nejprv se dívej."
Natáhla před sebe ruku a voda se rozvlnila. Jedna z vln byla větší než všechny ostatní. Potom se z ní stal vodní sloup, který stoupal do výšky asi sta metrů. Když se voda vrátila zprátky, trochu to šplouchlo a Jamisel byl celý mokrý. Slušelo mu to tak moc, že jsem mu musela dát pusu. Začali jsme se líbat.
Když jsme přestali, Monica řekla: "Teď to zkus ty."
Natáhla jsem ruku a voda se začala vlnit, zase mnohem více, než když to dělala Monica. I sloup vody byl dvakrát větší než ten Moničin.
"Jsi skvělá," pochválila mě.
"Půjdeme za Kate a Mikeem, aby tě naučili i další schopnosti," rozhodl James.
"Tak jo," odpověděla jsem.
Vedl mě přes město k dalšímu domu. Taky byl krásný, ale ten Jamesův se mi líbil víc. Zaklepal na dveře a otevřela nám nějaká holka s rudými vlasy.
"Ahoj, ty budeš Jane. Já jsem Kate. Pojď dál, naučím tě ovládat oheň." Nábytek byl moderní, líbilo se mi tu. Přešla ke krbu.
"To je pravý oheň?" zeptala jsem se Doma jsme měli jenom elektrický krb.
"Jasně," odpověděla. "Na něčem si musím trénovat svoje schopnosti. Tak pojď."
Natáhla před sebe ruku a plameny ohně se začaly vlnit. Rostly a rostly. Pak sevřela pěst. Ale místo aby se uhasily, začaly se plazit po koberci. Vykřikla jsem.
"Kate!" křičel i James. "Zastav to!"
"Nemůžu! To jsem nebyla já! Vodu! Rychle!"
Běžela jsem do koupelny, i když jsem vůbec nevěděla, kde je. Popadla jsem nějaký lavor a během vteřiny ho napustila vodou. Pak jsem s ním běžela spátky a vylila ho na vznikající požár. Uhasila jsem ho. Jamesil mě objal.
"Jsdi hrdinka." Políbila jsem ho.
"Co to bylo?" zeptala jsem se pak.
"Samilon," odpověděla Kate.
"Kdo?"
"Náš nepřítel. Asi zesílil. Jedině ty ho můžeš porazit. Rychle, musíme za Mikeem, ať tě naučí ovládat i vzduch!"
Vyběhli jsme ven a běželi k dalšímu domu. Byl taky docela hezký. Přivítal nás nějaký blonďák.
"Ahoj, já jsem Mike," představil se. "Ty budeš Jane."
"Mikeu," řekla Kate. "Samilon zaútočil. Musíš rychle naučit Kate ovládat vzduch, ať se mu může postavit."
"Už zaútočil? Tak to nemáme moc času!"
"No právě."
"Tak jo. Jane, koukej," řekl Mike. Natáhl před sebe ruku a vzduch se rozvlnil. Zvedl se vítr, který mi rozcuchal vlasy. Za chvíli vzniklo malé tornádo. Skoro se dostalo k nám, když zaťal ruku v pěst a ono zmizelo. "A teď ty."
Natáhla jsem ruku. Ani jsem se nemusela moc soustředit a objevilo se obrovské tornádo. Pak jsem zaťala pěst a už tam nebylo.
"Výborně," pochválil mě Mike. "Teď se můžeš postavit Samilonovi!"
"A kde ho najdu?"
"Zavedeme tě tak. Žije v Temném hradě. Je to daleko a cesta je nebezpečná, ale my ti pomůžeme."
"Tak jo," souhlasila jsem nadšeně. Vyšli jsme z domu a vydali se na cestu.
Šli jsme už dlouho a já jsem začínala být unavená. Zrovna jsme procházeli Temný les, když jsem najednou v dálce uviděla velkou tlupu nějakých zvířat. Vykřikla jsem.
"Ale ne!" řekla Kate. "To jsou Samilonovi vlci!" Luskla prsty a vytvořila ohnivé koule. Monica si přivolala na pomoc vodu z nedalekého potoka. Mike začal tvořit tornáda. James nechal vyrazit kořeny. Já jsem vyvolala všechny své schopnosti najednou. Brzy všichni vlci leželi na zemi mrtví.
Vyšli jsme z lesa a já jsem v dálce uviděla černý hrad.
"To je Samilonův hrad?" zeptala jsem se.
"Jo," odpověděla Monica.
Po cestě jsme potkali čtyři další tlupy vlků a pět skupinek vojáků. Všechny jsme porazili levou zadní. Dostali jsme se až k hradu. James omráčil stráže a my jsme se snadno dostali až do síně, kde trůnil Samilon. Byl oblečený celý v černém, i vlasy měl černé. Šel z něj strach.
"Překvapilo mě, že jsi došla až sem," promluvil hlubokým hlasem. "Ale zemřeš!"
Natáhl ruku a poslal proti mně ohnivou kouli. Povolala jsem moc vod a tím kouli pohltila. To už se ale po zemi plazily šlahouny nějakých rostlin. Spálila jsem je, ale překvapil mě tím. Jak jsem ho měla porazit, když on taky ovládal všechny čtyři živly?
Bitva byla dlouhá a myslela jsem si, že nemůžu vyhrát. Ale pak se mi ho povedlo spoutat šlahouny rostlin, když nedával pozor. James mi hodil nůž, abych mohla Samilona zabít. Přišla jsem k němu.
"Ne, nezabíjej mě!" řekl. "Nejprv si vyslechni můj zdrcující příběh, jak jsem se vůbec stal zlým!" Když skončil, měla jsem slzy v očích.
"Chceš říct, že ses chtěl jenom pomstít lidem, kteří zabili tvoje rodiče a tvoji sestru poslali do světa lidí?"
"Jo, přesně tak. A ta sestra jsi ty."
"Bráško," řekla jsem, odčarovala šlahouny a objala ho. "Musíš mi slíbit, že už nebudeš zlý!"
"Nebudu," vzlykl.
Už jsem se nikdy nevrátila do normálního světa a byla jsem hrozně šťastná. Měla jsem všechno, co jsem si kdy přála - kamarády, sourozence a kluka. Nemohlo to být lepší.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 May May | Web | 3. října 2016 v 12:25 | Reagovat

:-D To je vážně, vážně.. strašný. Jestli víš jak to myslim. Ten pocit, když je ti trapně za postavy z příběhu, ale zároveň se jim musíš smát. A ještě k tomu ta dusivá koncentrace klišé. Nikdy jsem moc nečetl romantický příběhy z blogů, protože nějak takhle si je představuju. :-D Skvělá práce by all means.

2 Reveriedreams Reveriedreams | E-mail | Web | 3. října 2016 v 14:12 | Reagovat

[1]: Souhlasím. Bylo to docela utrpení psát, ale alespoň mi vždy vroste sebevědomí, že v psaní nejsem zase tak hrozná :-)
O trapnosto za podtavy mi ani nemluv. Už nikdy nebudu moct žádnou pojmenovat Jane :-)
Psala jsen to po zrecenzování dvou příběhu na toto téma, dost naštvaná. Věřil bys, že tam bylo klišé ještě více? :-)
Já si občas přečtu i něco sladkého a romantického (a dobře, mé příběhy jsou také romantické, i když o té sladkosti by se dalo spekulovat), ale musí to mít úroveň.
Jinak samozřejmě děkuji.

3 May May | Web | 3. října 2016 v 20:06 | Reagovat

[2]: A co teprv James.. myslim že sám sebe týhle přezdívky zprostím. :D
Rád bych si ty příběhy přečet!
No jasně, to i já, ale jak píšeš - jednak něco na úrovni, a hlavně ať to neni klišé.

4 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 3. října 2016 v 21:45 | Reagovat

[3]: To nebylo myšleno na tebe, promiň :-)
Můžu ti poslat odkazy, ale nechtěla bych to psát tak veřejně. Máš na blogu něco jako Zpráva autorovi nebo kontakt na sebe?
Přesně. Teď jsem dočetla další povídku. Nebyla zase tak špatná, ale málem jsem z ní dostala cukrovku, jak byla sladká :-)

5 May May | Web | 4. října 2016 v 13:41 | Reagovat

[4]: Jasně, chápu, ale i tak. :D
Jojo, na profilu mam mail.
To by asi nebylo pro mě. :-) Ne že bych neměl rád šťastný konce, ale ještě radši mam takový, který s sebou nosej nějakej hlubší vzkaz, a ne jen "všechno je úžasný a nádherný a běžte se nažrat duhy a projet na jednorožci".

6 Reveriedreams Reveriedreams | E-mail | Web | 4. října 2016 v 14:04 | Reagovat

[5]: Když mě prostě jiné obyčejné jméno nenapadlo :-)
Pošlu ti to, až budu na počítači, takže asi večer, můj mobil by to sice zvládl, ale složitě.
Přesně. Ono je vlastně podle mě docela těžké napsat happyend, který by nebyl takovýhle a málo lidí to dokáže. Ale nejlepší jsou stejně konce se svatbou. Jak nečekané...

7 Nelogična Nelogična | E-mail | Web | 18. října 2016 v 23:23 | Reagovat

Moc pěkně se to tam vlnilo. Od chvíle, kdy se místo "Jane" a "James" používalo "Janela" a "Jamesil", už jejich jména prostě čtu, jak se píšou, kašlat na angličtinu. Dodává to povídce nový rozměr.
Nenucená láska, překvapující souboje a totálně nepředvídatelný plot twist na konci. 10/10

8 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 19. října 2016 v 17:33 | Reagovat

[7]: Také si myslím. Ups, ani mě nenapadlo, že by se to mělo číst podle anglické výslovnosti :-)
Přesně tak, je to přece ohromující příběh :-)
Děkuji za komentář.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama