Silnější než krev - kapitola XXVII.

9. října 2016 v 10:28 | Karin |  Silnější než krev
Tak, a máme tady konec. Asi vás překvapí, že jsem to zakončila zrovna tak, ale bylo to hodně ovlivněno mou náladou. Navíc, říkala jsem si, že s jinými variantami konce, nad kterými jsem uvažovala, by to bylo moc depresivní.
Tak či tak, snad se vám to bude líbit, protože mně se to líbí. Ne, to není egoismus, k té kapitole jsem si vytvořila takový zvláštní vztah, ani nevím proč. A vím, že se mi po tom příběhu bude stýskat. Ale díky tomu, že jsem ho dopsala, jsem získala nadšení pro další, takže je možné, že se objeví za pár týdnů i kapitoly něčeho, v co jste možná nedoufali, že ještě někdy zveřejním.
Tady asi otázky nejsou moc na místě, vzhledem k tomu, že to končí, ale stejně bych jednu měla - jak si představujete budoucnost přeživších?


Kapitola XXVII.


Dny plynuly a pětice poutníků si stále více uvědomovala, že je po všem. Bylo zvláštní, ale zároveň uklidňující řešit zcela nepodstatné a tak obyčejné starosti, které je nyní trápily.
Tiaril přistoupil k Palmitě jako za poslední dny již tolikrát. Jejich povídání se stalo takovým zvykem. Byl jediný, komu po dlouhém naléhání řekla o Tegově smrti. Nechtěla, aby ji někdo litoval nebo si s tím dělal zbytečné starosti. Cítila, že i tento muž si s ní povídá víceméně ze soucitu, ale bylo jí s ním tak dobře, že ho nechtěla odhánět.
"Asmentel říkal, že za chvíli dojdeme do té vesnice, kterou nám Legiar ukázal, kvůli těm psům."
Černovláska se pousmála. "Takže on se už rozhodl?"
"Jestli chceš znát můj názor, spíše se nechal strhnout Neiliným nadšením. Ale bude se mu to líbit, tím jsem si jistý."
"A tobě?" Tiaril se zamračil.
"Časem nejspíš ano."
"Nezníš moc nadšeně."
"Nevím, jestli je to vážně to, co chci. Potřebuji akci, nevydržím několik dní sedět v sáních a čekat při tom na vzrušení při předávání dopisu, pokud to tedy bude nějaká nebezpečná zásilka a já se při tom ocitnu v ohrožení..."
"Jinými slovy, je to pro tebe málo sebevražedné." Tiaril s úsměvem přikývl.
"I tak se to dá říct. Ale jsem si jistý, že si na to časem zvyknu."
"No, a jaké nápady jsi měl místo toho?"
Znejistěl. "Víš, nemyslím si, že dokážu dělat něco normálního. Napadl mě třeba žoldnéř, zloděj nebo něco podobného."
Zmateně na něj pohlédla. "Myslela jsem si, že už nechceš zabíjet. To už rovnou můžeš pracovat jako nájemný vrah."
"Nic jiného neumím, nebo je to pro mne příliš nudné. Ale i tvá možnost je možná."
"A nebude to jako z bláta do louže?"
"Ne. Protože tady si mohu vybrat, co chci dělat a co ne. Buďto dostanu peníze, nebo je nedostanu."
Palmitě se to příliš nezdálo, ale přikývla. Doufala, že si Tiaril neukousl moc velké sousto a zvládne to tak, jak předpokládá. Napadla ji jen poslední věc. "Ale to se neuvidíš s ostatními."
"Asmentel a Neila mají vlastní život a je načase, abych se jim do něj přestal plést. Kromě toho, nic nám nemůže zabránit se stále vídat. To samé s Legiarem. S Annii jakž takž vycházím a s tím se s ní rád rozloučím a s tebou...nezlob se, ale zase tak dobře se neznáme."
"Já tebe jo, nezapomínej na to. Ale se mnou se loučit nemusíš."
"Cože?" podivil se.
"Půjdu s tebou." Pozvedl obočí. "Nebude to o moc jiné než to, co jsem dělala u Lovců, jen s tím rozdílem, že můžu od začátku budovat pověst. Polovina Lovců mě měla stále za dítě a druhá ke mně vzhlížela jako k bohyni. Ani jedno jsem nikdy nechtěla. A kromě toho, někdo tě musí hlídat."
"Nepotřebuji to," odvětil, ale usmíval se. Chápal, že ho jen popichuje.
"To teda potřebuješ."
"Nepotřebuji a to je poslední slovo."
"Ne, poslední slovo budu mít já," prohlásila a rozběhla se od něj, aby nemohl odporovat. Pospíchal za ní. Mohla unikat jen chvíli, protože mezi nimi nechala příliš malou vzdálenost a on byl možná i nepatrně rychlejší. Popadl ji kolem pasu. Oba se začali smát. Byli si jistí, že nějakou dobu vydrží spolu.
Asmentel je s úsměvem pozoroval. Palmita se mu zdála poslední dobou zamlklá, byl rád, že ji alespoň někdo dokáže rozveselit. Chvílemi i přemýšlel, jestli se do sebe ti dva nemohou zamilovat. Vždy usoudil, že nejspíš ne, protože jejich názory na lásku byly prapodivné, ale věřil tomu, že budou hodně dobrými přáteli. Vtom se někdo lehce dotkl jeho ramene. Otočil se. Prudce její dlaň setřásl.
"Nesahej na mě," zavrčel. Úsměv z jeho rtů zmizel. Snažil se zachovat klid, ale krev v něm vřela jen při pohledu na ni.
"Dobře," pravila. Z hlasu jí také čišela zloba, ale zatím se ovládala. "Celou tu dobu, co jdeme spolu, se ti snažím ani nechodit na oči, ale už toho mám dost. Podívej, udělala jsem asi hodně věcí, co ti ublížily, co..."
"Nech mě být." Obrátil se k ní zády. Ona se však postavila přímo před něj.
"Chováš se jako dítě," zasyčela. "Nesnažím se ti to nějak vysvětlit jenom tak. Nikdy se už neuvidíme a já na tebe nechci vzpomínat takhle."
Suše se zasmál. "Copak? Hraješ si na hodnou holčičku?"
Protočila oči. Nečekala, že to vydrží tak dlouho. Přála si, aby byl v tomto alespoň trochu jako Tiaril. "Nehraju. Mám pro tebe nabídku. Necháš mě ti všechno vysvětlit a pak mi můžeš nadávat a obviňovat mě, jak chceš."
Asmentel pochopil, že se jí asi jen tak nezbaví, takže přikývl. Annie se vděčně usmála. Nevěřil ji to, ale usmyslel si, že si ji vyslechne, jen aby za ním přestala stále chodit.
"Takže?" pobídl ji.
"Budu k tobě upřímná. Jak asi víš, začali jsme se hádat, už když jsme byli malí. Nemůžu tvrdit, že se to později nezměnilo, ale ze začátku to bylo proto, abych vám pomohla."
"Cože?" podivil se.
"Věděla jsem, že nemáte na to, žít u Jezdců. Jo, později jste mě překvapili, protože jsem si myslela, že se z toho sesypete, ale...byli jste už tehdy o tolik jiní než ostatní. Myslela jsem, že když vás co nejdřív dostanu k tomu, aby vás něco zabilo, zachráním vás tím."
"To ti tak věřím. Ty nemáš city. Ale klidně pokračuj."
"Tak tomu bylo do té doby, než Tiaril málem spadl z toho mostu. Když mě Vůdce potrestal, začala jsem vás fakt nenávidět. Teď si uvědomuju, že jste za to vlastně ani moc nemohli, jenom jste udělali to, co by asi udělal každý. Ale pak už jsem vás nechtěla zabít. Chtěla jsem vám ještě prohloubit vaše trápení."
"Pokračuj."
"A vy jste mi to začali oplácet." Asmentel musel připustit, že je to pravda.
"A ten dopis?"
Annie si olízla rty. "Máš pravdu. Tohle nebylo moc hezké, ale hned po tom, co jsem to poslala, jsem toho litovala." Protočil oči. "Fakt, věř mi alespoň tohle. Kdybych to chtěla udělat, zůstala bych na místě, ne?"
"To ti neuvěřím."
"Proč ne?"
"Odmalička jsme ti stáli v cestě."
"To nepopírám."
"A když jsi konečně měla šanci se nás nadobro zbavit, od Jezdců bys neodcházela."
"Tiaril ti to neřekl?"
"Tiaril mi toho řekl dost."
"Dozvěděla jsem se o té zdi. To byl důvod, proč jsem odešla. Nechtěla jsem žít v jedné velké lži."
"Jenom kvůli tomu bys neodešla. Dosáhla jsi tam všeho, co sis kdy přála. Proč bys to zahazovala?"
"Asmenteli, je jedno, jak dlouho se známe. Nic o mně totiž nevíš. Je jedno, čeho jsem dosáhla nebo kam došla. Všechno bylo falešné." Pohlédla mu do tváře. Držel si stále stejný kamenný výraz.
"Pojď blíže," pobídl ji. Překvapilo ji to, ale poslechla. Čekala cokoli, ale ne to, co udělal. Vrazil jí políček. A nejen tak nějaký. Cítila, jak se jí z nosu spouští krev.
"Mrcho," zasyčel. "Slíbil jsem, že tě zabiji. Udělal bych to, i kdyby ses nesnažila si tak uboze vymýšlet."
Ranilo ji to, ale nechtěla to dát najevo. "Tak to máš smůlu, protože já budu první." Vrazila mu loket do břicha. Neudržel rovnováhu, ale nečekal, až v tom bude pokračovat. Vyskočil na nohy. Znovu se po ní ohnal. Skrčila se a uhnula mu tak. Rozmáchl se ještě jednou.
"Dost!" zastavil je rázný hlas. Teprve nyní si všimli, že mají publikum. Asmentel pohlédl na Neilu. Plavovláska zavrtěla hlavou. On viditelně zaváhal. Tiaril toho využil a položil mu dlaně na ramena, aby ho zadržel, kdyby se pokusil o další útok. Neila a Palmita v tom podobným způsobem zabránily Annii.
"Chci strávit trochu času s tebou a něco ti říct," pronesl Tiaril, jako by se nic nedělo, směrem ke svému příteli. Nechápal jeho agresivitu, ale nehodlal o tom mluvit. Věděl, že by to nikam nevedlo a akorát by se s ním pohádal i on sám. Chtěl mu povědět, pro co se rozhodli s Palmitou. Zároveň ho tím odvedl od Annie. Docela ho překvapilo, že ho Asmentel beze slova následoval.
Rusovláska je sledovala, když odcházeli. Neila jí podala kapesník, aby si setřela krev.
"Díky," hlesla. "Hele, fakt jsi jeho holka?"
Druhá dívka se usmála. "To je normální, když se mnou už náhodou v něčem souhlasí, je mi to divné, a funguje to i naopak. Jsi v pořádku?"
"Jasně," odvětila a pousmála se. Chtěla něco dodat, ale pohled ji ulpěl na obzoru. Vypadalo do na velkou skupinu lidí. Z nějakého důvodu cítila nostalgii, i když jí nebylo jasné, kde se vzala.
Suezie se usmála na svého přítele. Ostatní Jezdci vzali zprávu, že se vydají hledat ty tři, s nadšením. Docházelo jí, že někteří je možná spíše chtějí zabít, ale tomu zabrání. Bude muset. Doufala, že si vraždou Vůdce opravdu získala automatickou autoritu, jak ji v posledních dnech uklidňoval Jamiel. Nyní byl cíl na dohled. Byl zde jen ten problém, že před nimi utíkal.
"Chyťte je, ale neubližte jim," pobídla Jezdce. Začali plnit první část rozkazu. Jestli dodrží i tu druhou, to bylo ve hvězdách. Ona sama se za nimi rozběhla. Pustila se za Annii. Rusovláska tasila nůž. Zatím ho nepoužila, ale Suezie věděla, že bude muset něco říct, aby to neudělala.
"Zastav se, prosím tě! Nechceme tě zabít! Chceme, abys nás vedla!" Annie zaváhala, ale poslechla ji. Přistoupila k ní.
"Kde je Vůdce?" otázala se.
Suezie bolestně zavřela oči. Stále ještě úplně neuvěřila tomu, že je to skutečnost. "Mrtvý."
Annie hodnou chvíli nic neříkala. "Prosím?"
"Myslím, že jsi slyšela dobře." Polkla, aby dokázala vysvětlovat dále. "A zabila jsem ho já. To je důvod, proč ostatní Jezdci chtějí, abych je vedla." Vynechala Jamiela, ale v tuto chvíli jí to nepřipadalo důležité zmiňovat. "Jak ale asi víš, já na to prostě nemám. Hledali jsme vás, nebo spíš jen tebe, protože nás napadlo, že bys to mohla být ty." Nešťastnějším způsobem jí to říct nemohla. Zdálo se však, že to rusovláska pochopila. Čekala na její odpověď. Annie však měla pouze další otázku.
"Ty jsi zabila Vůdce? Proč?"
"Celé se to zkomplikovalo. Není to tak, že bych to plánovala, ale zjistila jsem, že nám lhal, v té chvíli jsem ho za to tak nenáviděla, a pak chtěl zavraždit Jamiho a..."
"Jasně." Nervózně si dlaní projela svou ohnivou hřívu. Popošla o několik kroků. Suezie ji následovala. Annie se zhluboka nadechla.
"Zastavte! Všichni zastavte! Pojďte za mnou!" Nenašel se nikdo, kdo by ji neposlechl, i kdyby jen ze zvědavosti. Když se shromáždili úplně všichni, naposledy zaváhala, když si uvědomila, že bude muset opustit ty tři, protože Asmentela nepočítala, a má vést skupinu, kterou opustila. Nicméně to tak mělo být a bez Vůdce zůstanou mezi Jezdci jen věci, které milovala. A jestli náhodou ne, vždy to bude moct změnit.
"Vůdce je mrtvý," začala. Ti, kteří o tom nevěděli, si vyměnili překvapené pohledy. "A ve zkratce, mám možnost vás, Jezdce, vést. A já to udělám." Ozvaly se vesměs souhlasné výkřiky. Suezie chtěla ještě něco dodat. Zvedla ruku, ale bylo jasné, že Jezdci si svou vůdkyni vybrali. Musela to udělat Annie, aby to mělo nějaký účinek.
"Měli jsme na mysli Annii nebo Tiarila či Asmentela, ale..."
"My už máme vlastní plány," ozval se černovlasý zmíněný a usmál se na svého přítele. Ten na Annii trochu žárlil, ale ne proto, že by to chtěl. Bylo to pouze o pocitu, že zase dostala něco většího. S tím se však dokázal smířit. Proto Tiarilovi úsměv oplatil.
"Myslela jsem si to," prohlásila Suezie.
"Díky," vyjádřila Annie svou vděčnost. "Jenom se rozloučím." To, co řekla, také udělala. Nic ji nemohlo zkazit radost. Dokonce přišla i za Asmentelem, i když ji bolavá tvář dost dobře připomínala, co se stalo před několika minutami.
"Tobě taky musím poděkovat," prohlásila a objala ho, jak jen to šlo, když se bránil.
"Ty jsi snad nemocná?" zeptal se, když ho pustila.
"Ne, já jsem ti fakt vděčná. Mohl bys mi to místo sebrat. Vím, že svým způsobem to taky chceš."
"To tedy nechci," zalhal. Věděl, že by nebyl šťastný, ale někde hluboko uvnitř po tom, nějakou skupinu vést za dobrým cílem, opravdu toužil.
"Jasně," ušklíbla se. "Bolí tě to břicho ještě?"
Chvíli na ni nevěřícně hleděl. "Jednoznačně jsi nemocná." Ona se jen pousmála. V očích se mu něco zablýsklo. Trvalo to jen okamžik, ale přesto to tam bylo. Byla to jakási něha. "Vždyť jsem začal."
"No, to je pravda." Odmlčela se. "Ty to fakt nechceš?"
"Tiaril se vyjádřil jasně. Máme jiné plány." Odmlčel se. "Hodně štěstí." Annie se zazubila a znovu ho objala. Tentokrát se bránil o poznání méně. Pravda byla taková, že přemýšlel o tom, co mu řekla a možná jí byl ochoten věřit. Nikdy by to nepřiznal, ale ona si to stejně domyslela. Když se odtáhla, Asmentel zachytil Neilin nevěřícný výraz. Pokrčil rameny. Annie odešla a jemu pomalu začínalo docházet, že jí možná měl dát šanci se s ním usmířit dříve. Ale lepší pozdě než nikdy. Přešel ke své družce.
"Dopadlo to nějak moc dobře, nezdá se ti? Až se mi tomu nechce věřit."
"No tak, něco dobrého se stát muselo. Víš, co by mě zajímalo?"
Hm?" vyzval ji k odpovědi.
"Jestli ta věštkyně, která předpověděla, že my dva se již neuvidíme, věděla, že to tak dopadne."
"Já mám chuť ji navštívit a zeptat se jí na to. Samozřejmě s tebou po mém boku."
"Jestli chceš té chudince způsobit infarkt, klidně můžeme, ale první na řadě jsou psi. Tak co, kolik si jich koupíme? Sedm? Osm?"
"Souhlasil jsem s tebou snad?"
"Ale samozřejmě, jen o tom ještě nevíš." Protočil oči, ale usmíval se. Nebyl si jistý, jestli ho to opravdu nebude nudit, a jestli raději neměl udělat to, co Tiaril. Ale poté si vzpomněl na Legiara a na jeho hraní na všechny strany a usoudil, že jestli se sám dostane do něčeho takového, o legraci nebude mít nouzi. Navíc, s Neilou se nešlo nebavit.
Pohlédl na oblohu. Slunce vysílalo jen chladné paprsky, ale on v té bezmračné modři stejně viděl naději. Konečně mohl být, přes všechno, s tou, kterou miluje. Věděl, že cena, kterou za to zaplatil, nemohla být nikdy příliš vysoká. Láska, ať už v jakémkoli smyslu, byla mnohem silnější než všechna ta prolitá krev. Ten moment mu připadal to jako zázrak.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama