Mohla jsi být láska má

1. listopadu 2016 v 16:06 | Karin |  Něco, co se rýmuje
Po dlouhé, dlouhé době jsem tady s krátkou básní. Původně to bylo psáno do Oka bouře, ale v této fázi příběhu stejně nemá nikdo šanci odhadnout, kdo je pisatel a hlavně, kdo je vlastně ta jeho milovaná. Došlo mi ale, že se to dá pojmout více způsoby, a tak to prostě zveřejním, i když to asi bude působit jako tuctová romantická básnička. No, snad se vám to bude alespoň trochu líbit.


Mohla jsi být láska má

Nechceš slyšet, že tě miluji,
ale nemohu se tomu bránit,
na opuštěné bárce dál pluji,
v tomto moři nenalézám klid,
už jednou jsi mě zachránila,
vím, že znovu už to neuděláš.

Nepřestáváš odmítat mou lásku,
ale ona každým dnem sílí a sílí,
nedávám méně než duši v sázku,
překonávám pustinou míli za mílí,
někde se skrývá brána srdce tvého,
ale vím, že zůstane navždy zavřená.

Všechno mohlo být jako kdysi krásné,
oba víme, že tenhle život není výhra,
nikdy nezazáří ono slunce jasné,
vím, že mohla jsi být láska má,
ale ty jsi uvěřila ve lži o svobodě,
a já cítím, že tě neustále ztrácím.

Tady není a nebude na lásku místo,
já to vím, a ty to dozajista také víš,
ale věřím, že mohla by být najisto,
jenže ty v ní již dávno nevěříš,
nechci tě o ní prosit, je příliš pozdě,
chci jen vědět, kým teď vlastně jsi.

Kdysi jsi žila ve vedlejším domě,
byla jsi tak krásná, tak podmanivá,
jediným pohledem okouzlila jsi mě,
nyní zbyla pro nás jen píseň tklivá,
jen díky ní si udržím na tebe vzpomínky,
které se ztrácejí v tajemných dálkách.

Kdysi jsem ti hrával radostné písně,
proč se je je dnes tak bojíš slyšet?
přijď, lásko, vysvoboď mě z té tísně,
řekni mi, prosím, řekni mi hned,
co vlastně ke mně doopravdy cítíš,
nechci již slyšet další sladké řeči.

Ne, už si dále nehraj se mnou,
myslím, že ani netušíš, že to bolí,
ale já nepohrdnu krutou pravdou,
přijmu cenu, za kterou to stojí,
ale prosím, neklam mě, nelži mi,
neroztáčej další kolo těchto iluzí.

Otevřela se další kapitola života,
mohu jen příhlížet tvé proměně,
řeka pekla pro nás dávno klokotá,
a stíny obklopují nás neméně,
řekni mi, jak je lhostejnost opojná,
na čem dalším ti přestalo záležet?

Řekni mi klidně, že mě nenávidíš,
možná se přes to někdy přenesu,
já vím, že někde uvnitř lásku cítíš,
nechala ses obklopit temnotou běsu,
nechci po tobě, abys mě milovala,
ale neměla bys zapomenout, kým jsi.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sandra Sandra | Web | 2. listopadu 2016 v 16:07 | Reagovat

Nemůžu říci, že bych básničky vyhledávala, ale tohle je nádherný****

2 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 2. listopadu 2016 v 17:15 | Reagovat

[1]: Děkuji, opravdu.

3 Jojo Jojo | Web | 30. prosince 2016 v 20:55 | Reagovat

Nádherná a procítěná báseň. Za tu dobu, co jsem tento blog dlouho nenavštěvovala, ses v básních zlepšila! :-)

4 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 31. prosince 2016 v 16:29 | Reagovat

[3]: Děkuji moc. Každý se zlepšuje :-) A to jsem popravdě ani moc v tomto období básně nepsala.

5 Tea Tea | E-mail | Web | 7. ledna 2017 v 2:41 | Reagovat

Nemám slov. Já moc osobně básně nemusím, nevím není nad prózu, ale každý má svůj styl, obdivuju jak to všechno do sebe zapadá, jaký to má cit a kouzlo. Nádherné :)

6 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 7. ledna 2017 v 11:14 | Reagovat

[5]: Děkuji. Já popravdě také poezii moc nemusím, ale občas mě přepadne chuť si zarýmovat. Děkuji :-)

7 Tea Tea | E-mail | Web | 7. ledna 2017 v 23:47 | Reagovat

[6]: Jasně a nemáš vůbec zač :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama