Papírová města

15. listopadu 2016 v 17:05 | Karin |  Zbytečnosti
Ano, opravdu mám na mysli tu knihu. Konečně jsem ji totiž dočetla, což je dost, protože už jí mám doma...no, hodně dlouho. Přislo mi fér na ni napsat ne úplně tak recenzi, jako spíše svůj názor, když už jsem vám o ní říkala. Aby bylo jasno, já jsem si to kupovala jako oddechovku a s tím to i četla, proto mé hodnocení nebude nějak přísné.


Autor: John Green
Název: Papírová města (Paper Towns)
Počet stran: 288
Oficiální anotace:


Margo byla odjakživa hádankou,
ale nyní se stala zásahou.
Jenže existují stopy.

Quentin pochopí, že ty stopy jsou určeny přímo jemu. Vyrazí po nesouvislé cestě, která se před ním otvírá. Výzva je to veliká, ale čím blíž se dostává k cílí, tím méně vidí dívku, o níž si myslel, že ji zná.

Co jsem od knihy očekávala? Ne, nečetla jsem Hvězdy nám nepřály, neviděla jsem ani jedinou Greenovku ani jako film. Ale vím, o čem Hvězdy nám nepřály je, a dost jsem se bála, že Papírová města budou podobná, což se naštěstí nestalo. Také jsem prostě čekala, že mě ta kniha nebude bavit, což se mi naštěstí také nevyplnilo. Ale musím říct, že bych vymyslela lepší anotaci. Ne, že by neseděla, jenomže vám její hloubka a smysl dojde až po dočtení. Takže ano, svým způsobem mě kniha mile překvapila.

Můj názor na děj: Chápu, proč se to některým lidem nelíbí - mimo jiné, ono to vlastně pořádný děj ani nemá. Dal by se shrnout jedinou větou - Quentin hledá Margo. Ale ono možná v tom byla ta krása. Jde totiž o to, že já jsem tu knihu četla zrovna ten den, kdy jsem jí nejvíce potřebovala. Potřebovala jsem si přečíst nějakou oddechovku o svobodě a o tom, když si myslíte, že někoho znáte, ale nakonec zjistíte, že vlastně ne. Jinými slovy, pokud právě toužíte po nějakém akčním příběhu s honičkami a přeskakováním ze střechu na střechu, nebude to pro vás to pravé.

Každopádně, bylo to i napínavé. Ne, že bych dopředu nevěděla konec, ten jsem odtušila, ale já uhodnu konec skoro u všeho. Šlo o to, že jsem vážně nevěděla, kam ty stopy Margo vedou. Rozumím poezii asi tak jako Quentin a upřímně, to, co došlo jemu nebo jeho přátelům, tak na to bych nikdy nepřišla.

Akorát, i když je to spíše úsměvné, kolik je Johnovi let? Já jen, že jeho postavy proplouvaly střední až nějak moc snadno, a to ještě těsně před maturitou. Vždyť ke konci do té školy vlastně ani nechodili a nějakou záhadou jim to procházelo. A vůbec, ono jim všechno nějak snadno procházelo. Přece jen, stále žili s rodiči.

Můj názor na postavy: Margo snad ani nešla vytvořit jinak. Vlastně jsem nevěděla, co si o ni myslím, ale nakonec jsem usoudila, že jí mám docela ráda. Ne, že by mě neštvala, ale dalo se jí oblíbit. Akorát si není dobré na ni tvořit názor představováním, jak by se vám žilo po jejím boku, je třeba ji brát prostě jako postavu. Ale tak nějak si myslím, že šla vytvořit ještě komplexněji. Je to zajímavá postava, osobně bych si s ní ještě více vyhrála.

Co se týče Quentina, tak ten mi lezl na nervy skoro celou dobu. Ne, že bych ho jako postavu neměla ráda, ale byl hrozně naivní a sobecký - měla jsem dokonce pocit, že i Margo hledá spíše kvůli sobě. O jeho přátelích je škoda mluvit, tam nevím, s kým bych se setkala nejméně ráda, ale byli legrační.

Každopádně, tak nějak jsem si zamilovala ten vztah Quentina a Margo. Líbí se mi vztahy v knihách, které nejsou úplně jasné. Sousedi, přátelé, milenci? Ono to vážně moc nešlo odlišit a líbí se mi, jak se z jednoho stávalo druhé a ne nutně v tomto pořadí. Jistě, není to zase tak originální, ale tady se mi to líbilo zpracováním.

Styl psaní: No, ale tady už chválit nebudu. Opravdu netuším, jestli to bylo překladem nebo Johnem, ale některé věty tam byly příšerně kostrbaté nebo rovnou nedávaly smysl, což by se ve vydaných knihách prostě stát nemělo. Ale na druhou stranu, hrozně mě bavila většina dialogů a to, jakým způsobem nechával autor čtenáře prožívat emoce. Nicméně, ačkoli se mi styl zamlouval, vlastně ani nechápu, proč je kvůli tomu tento autor tak opěvován. Osobně mi přišel hezký, ale obyčejný. Není to nic nového.

Oblíbené věty: Bylo jich více, ale některé moc prozrazují, a zrovna tato je zároveň vtipná a zároveň má docela hezkou myšlenku. Je ze strany 106:

Radar mi odpověděl oním nesouvislým způsobem hráče Vzkříšení. "Já ani nechápu, proč utekla, bylo to jenom šotek za tebou; ne, člověče, paprskometem kvůli zrazený lásce? Já jsem si vždycky myslel, že ona je kde je ta krypta, je to nalevo proti takovým věcem imunní."

Čtivost: Jak jsem říkala, přečetla jsem to v podstatě za jeden den, dokonce za jedno dopoledne. Četlo se to hodně dobrře, ale musím podotknout, že někdy mi sklouzávaly oči a já jsem se přistihla, jak nevnímám, co čtu. Možná to bylo tím, že některé scény byly až příliš rozvláčné. Ale na druhou stranu, celá kniha byla živá, jako by vám to někdo promítal před očima a to jsem film neviděla (A ani nechci. Podle všeho je kniha lepší).

Dodatek: Hrozně se mi líbilo to, co je vlastně těmi papírovými městy myšleno. Jde o to, že v Americe eistuje nebo existovalo minimálně několik měst, které jsou jen na mapě, ale ve skutečnosti vlastně nestojí. Ale město, o kterém se mluví v knize (Agloe), v podstatě jednu dobu stálo - někdo tam postavil obchod a tak se stalo skutečným, i když mělo jen jednu budovu. Přišlo mi to vtipné a poetické zároveň.

A kolik bych knize dala bodů? No, já obvykle hodnotím příběhy z Wattpadu, takže mám z toho trochu degradovaný mozek, ale dala bych asi 8 bodů z 10. Asi nemám moc přísnou náladu. A co vy? Znáte knihu? Četli jste ji? Plánujete to číst? Viděli jste film? Líbí se vám toto dílo?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sylva Sylva | Web | 16. listopadu 2016 v 12:19 | Reagovat

Skvělá recenze, viděla jsem pouze film a ten se mi líbil, děkuju!

2 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 16. listopadu 2016 v 14:23 | Reagovat

[1]: Děkuji, vážně.

3 Adine Adine | Web | 19. listopadu 2016 v 18:54 | Reagovat

Jé, to je příjemné překvapení! Tato recenze se ti povedla, opravdu. Můj názor na Papírová města je poněkud jiný. O hodně víc se mi líbilo Hledání Aljašky. A to s Greenovým stylem psaní: naprosto souhlasím. Také nechápu, proč ho všichni tak hrozně chválí, když vlastně píše docela obyčejně až na některé výjimky... :-)

4 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 19. listopadu 2016 v 20:27 | Reagovat

[3]: Děkuji, vážně. Rozumím, nemusí se to líbit každému. Na Hledání Aljašky se chystám. A jinak samozřejmě souhlasím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama